30 C 163/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 63 216,38 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se zastavuje co do částky smluvního úroku ve výši 15 % ročně z částky 42 449,41 Kč od 25. 12. 2023 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 370 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 370 Kč od 6. 10. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá co do částky 40 846,38 Kč a na zákonném úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 338,57 Kč od 6. 10. 2023 do zaplacení a na smluvním úroku ve výši 30 % ročně z částky 42 449,41 Kč od 26. 9. 2023 do 24. 12. 2023 ve výši 3 140,09 Kč a na smluvním úroku ve výši 15 % ročně z částky 42 449,41 Kč od 25. 12. 2023 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 25. 6. 2024 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , tehdy se sídlem , adresa, uzavřela se žalovaným dne 23. 11. 2022 smlouvu o úvěru číslo , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 44 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet, který uvedl žalovaný ve smlouvě. Při uzavření smlouvy si žalovaný sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr a zavázal se zaplatit právní předchůdkyně žalobkyně měsíční poplatek ve výši 379 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutých peněžních prostředků, úroků a poplatků za pojištění se žalovaný zavázal uhradit ve 48 měsíčních splátkách po 3090 Kč počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Ve smlouvě byla ujednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů, a to až do případného zesplatnění úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek více jak 65 dní a právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním úvěr zesplatnila dopisem ze dne 25. 9. 2023 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplacené jistiny, dlužných úroků, dlužných poplatků za pojištění a dlužných smluvních pokut v částce 52 584,57 Kč. Ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 26. 9. 2023 měla právní předchůdkyně žalobkyně právo na zaplacení úroku ve výši 30 % ročně z dlužné jistiny 42 449,41 Kč až do jejího zaplacení. Strany si ve smlouvě sjednaly, že ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Na základě takového ujednání se pak součet částek původní jistiny a původních přirostlých úroků považuje za novou jistinu, a tudíž se nadále úročí pouze nově vzniklá jistina. Novou jistinu tvořenou součtem původní dlužné jistiny ve výši 42 449,41 Kč a přirostlých dlužných úroků ke dni zesplatnění ve výši 7 259,16 Kč byl žalovaný povinen zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně nejpozději v den zesplatnění úvěru. Na základě smluvního ujednání byl žalovaný povinen ode dne následujícího po zesplatnění tj od 26. 9. 2023 zaplatit též smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ve výši 49 708,57 Kč za každý den prodlení. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy o úvěru byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, v souladu se společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila, včetně příslušenství se všemi právy s ní spojenými, včetně práva na smluvní pokutu žalobkyně jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni , datum, postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovodila žalobkyně svoji aktivní legitimaci. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku postoupení uhradil částku 21 630 Kč. Poslední platba byla ze strany žalovaného uhrazena dne 19. 7. 2023. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení dlužné nové jistiny ve výši 49 708,57 Kč, dlužný poplatek za pojištění ve výši 379 Kč, dlužnou smluvní pokutu ve výši 13 128,81 Kč, která byla vyčíslena ke dni 16. 5. 2024 jako součet neuhrazené smluvní pokuty do zesplatnění a smluvní pokuty po zesplatnění 0,1 % denně z dlužné nové jistiny od 26. 9. 2023, úroku ve výši 30 % ročně z jistiny ve výši 42 449,41 Kč od 26. 9. 2023 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné nové jistiny ve výši 49 708,57 Kč od 6. 10. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že dne 23.11.2022 uzavřeli právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný na základě prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru číslo , hodnota, , kterou žalovaný podepsal jedinečným kódem zaslaným na jeho mobilní telefon. Pro potřeby smluvních ustanovení uvedl žalovaný žalobkyni své jméno a příjmení, své rodné číslo, adresu trvalého bydliště, číslo bankovního účtu, číslo mobilního telefonu a e-mailovou adresu.

4. Ze smlouvy o úvěru číslo , hodnota, ze dne 23. 11. 2022 soud zjistil, že celková úvěr výše úvěru se týkala částky 44 000 Kč a celková částka, kterou měl klient zaplatit činila 130 128 Kč. Uvedený úvěr měl žalovaný splatit ve 48 měsíčních splátkách po 3 090 Kč, které byly splatné nejpozději 22. dne každého kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba činila 68,86 % a bylo dohodnuto jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. RPSN činila 95,33 %.

5. Z přílohy číslo 1 ke smlouvě o úvěru nazvané pojištění schopnosti splácet úvěr soud zjistil, že při podpisu návrhu na uzavření smlouvy o úvěru podepsal žalovaný zároveň přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry. Pojištění bylo sjednáváno na základě pojistné smlouvy číslo , hodnota, uzavřené mezi poskytovatelem úvěru v roli pojistníka a společnosti , právnická osoba, . Žalovaný se podle této přílohy měl zavázat, že bude poskytovateli po dobu trvání pojištění hradit za pojištění měsíčně úhradu ve výši 406 Kč, a to na bankovní účet poskytovatele uvedený v záhlaví smlouvy.

6. Z přílohy číslo 1 ke smlouvě o úvěru nazvané pojištění schopnosti splácet úvěr soud zjistil, že žalovaný jej uzavřel prostřednictvím komunikace na dálku a podepsal jedinečným kódem, který byl zaslán na jeho mobilní telefon.

7. Výpisem z účtu vedeného u , právnická osoba, . číslo , č. účtu, soud zjistil, že dne 23. 11. 2022 byla na účet číslo , č. účtu, zaslána částka 44 000 Kč.

8. Z přehledu splácení poskytnutého úvěru měl soud za prokázáno, že žalovaný zaplatil celkem 6 splátek a celkově tak uhradil 21 630 Kč.

9. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl jako svůj pravidelný čistý příjem 24 000 Kč jako výdaje životní minimum ve výši 4 620 Kč s tím, že výdaje za bydlení činily 3 568 Kč. Celkem výdaje činily 8 188 Kč a rezerva, tj. volné prostředky činily 14 812 Kč.

10. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnánu KVE-mont s.r.o., je svobodný a je zaměstnán na hlavní pracovní poměr a složil maturitu.

11. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 25. 9. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky ve výši 52 584 Kč ve lhůtě nejpozději do 10 dnů ode dne data odeslání tohoto oznámení.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 5. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného, aby zaplatil částku ve výši 76 806,52 Kč nejpozději ve lhůtě do 12. 6. 2024 na účet ve výzvě uvedený.

13. Podacím lístkem ze dne 29. 5. 2024 měl soud za prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalovaného odesílána doporučená pošta.

14. Ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil že dne , datum, byla mezi smluvními stranami, tj. mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek, která upravuje postupování pohledávek z postupitele na postupníka. V příloze číslo 1 k tomuto prohlášení je uveden výčet postoupených pohledávek, které byly na základě shora uvedené smlouvy o postoupení pohledávek postoupeny na postupníka s účinností ke dni , datum, , který se tak stal věřitelem pohledávek na místo postupitele. Smluvní strany považovaly postoupení pohledávek za dlužníky v příloze číslo 1 k tomuto prohlášení za nesporná a prohlásily, že smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla řádně uzavřena.

15. Z přílohy číslo 1: Seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že žalovaný je v seznamu uveden pod číslem smlouvy , hodnota, .

16. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 4. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že novým věřitelem se stala žalobkyně a že výše postoupené pohledávky činila 70 179,61 Kč. Zároveň mu sdělila nové číslo účtu, na který má výše uvedenou pohledávku zaplatit do 10 dnů po obdržení dopisu.

17. Podacím lístkem ze dne 16. 4. 2024 měl soud za prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalovaného odesílána doporučená pošta.

18. Na základě shora zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 23.11.2022 smlouvu o úvěru, na základě které obdržel žalovaný od právní předchůdkyně žalované 44 000 Kč bezhotovostně na svůj účet. Ve smlouvě se zavázal ke splacení částky celkem ve výši 130 128 Kč a to v 48 měsíčních splátkách po 3 090 Kč. Zaplatil celkem 21 630 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně zjistila od žalovaného, že je zaměstnán s příjmem 24 000 Kč vztahuje se na něho životní minimum ve výši 4 620 Kč a jeho výdaje za bydlení činily 3 568 Kč. Celkem výdaje činily 8 188 Kč a rezerva, tj. volné prostředky činily 14 812 Kč. Žádné z těchto skutečností žalobkyně neověřovala a ani v registrech jako BRKI a NRKI popř. SOLUS neověřila výši závazků žalovaného nebo jeho dosavadní platební morálku.

19. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

20. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 23.11.2022 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

26. V posuzovaném případě uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. a žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

27. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost důkladně posoudit (s odbornou péčí) úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu.

28. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda původní žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

29. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného stran jeho výdajů spokojila toliko s jeho neověřeným prohlášením, že výdaje činí zřejmě 14 812 Kč měsíčně a na ověřování jeho pravidelných a nezbytných výdajů a zjištění o závazcích z případných dalších smluv, rezignovala. Žalovaný nepochybně měl nezbytné výdaje spojené se zajištěním svých základních životních potřeb. Tyto bylo třeba zjistit a ověřit. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela toliko z nedoložených informací o výdajích získaných od žalovaného a nepostupovala při posouzení jeho úvěruschopnosti s odbornou péčí (důkladně). Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že původní žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

30. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy žalovaného zavázal k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení. V řízení však bylo nepochybně prokázáno, že žalovaný úvěr ve výši 44 000 Kč vyčerpal a zaplatil na něj částku ve výši 21 630 Kč. Rozdíl ve výši 22 370 Kč byl žalobkyni přiznán výrokem II. tohoto rozsudku a v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy byl zamítnut výrokem III. tohoto rozsudku požadavek na zaplacení částky ve výši 40 846,38 Kč včetně příslušenství a nároků vyplývajících z neplatné smlouvy.

31. Výrok I. je důsledkem aplikace ust. § 96 odst. 1,2 o.s.ř., neboť žalobkyně při jednání vzala částečně zpět smluvní úrok, který neodpovídal znění ust. § 122 odst. 4 zák. č. 257/2016 Sb.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť poměr úspěchu a neúspěchu v řízení byl zanedbatelný.