30 C 166/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 83 853,82 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 859 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 859 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 121,09 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 23 640,10 Kč a co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 256,38 Kč a co do úroku ve výši 24,12 % ročně z částky 17 859 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 730 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 069,52 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 730 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 24 624,72 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 489,27 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 700,37 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 859,54 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a co do úroku ve výši 22,32 % ročně z částky 19 589,54 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 28. 6. 2024 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , uzavřela se žalovanou dne 16. 1. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, Na základě uvedené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou částkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 24 946 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 19 282 Kč s úrokovou sazbou ve výši 24,12 % ročně, částku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 164 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatků se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti 21 měsíčních splátkách po 2 141 Kč. Poslední splátka byla stanovena na 16. 10. 2023. Žalovaná od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 2 141 Kč. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 22. 1. 2022. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla, včetně příslušenství se všemi právy s ní spojenými ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni jako na nového věřitele, a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně po žalované požadovala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 41 499,10 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 17 859 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 23 640,10 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 256,38 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 121,09 Kč, úroku ve výši 24,12 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17 859 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17 859 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 1 256,38 Kč žalobkyně uvedla, že se jednalo o úrok ve výši 24,12 % ročně počítaným z dlužné jistiny ve výši 17 859 Kč od 17. 10. 2023, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do 29. 1. 2024. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 4 121,09 Kč žalobkyně uvedla, že se jednalo o zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 17 859 Kč od 22. 2. 2022 tj. od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou do 29. 1. 2024.

2. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo dne 11. 12. 2021 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, Na základě uvedené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 27 655 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky se sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 19 282 Kč s úrokovou sazbou ve výši 22,32 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč na částku za službu komfortního flexibilní splácení ve výši 4 164 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatků se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti 21 měsíčních splátkách po 2 270 Kč. Poslední splátka byla stanovena na 11. 9. 2023. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 2 270 Kč. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 16. 1. 2022. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla, včetně příslušenství vše se všemi právy s ní spojenými ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni jako na nového věřitele, a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 42 354,72 Kč, která se sestávala z dlužné jistiny ve výši 19 589,54 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 22 765,18 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 700,37 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 558,79 Kč, úroku ve výši 22,32 % ročně z dlužné jistiny ve výši 19 589,54 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 19 589,54 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 1 700,37 Kč žalobkyně uvedla, že se jednalo o úrok ve výši 22,32 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 19 589,54 Kč od 12. 9. 2023, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do 29. 1. 2024. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 4 558,79 Kč žalobkyně uvedla, že se jednalo o zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 19 589,54 Kč od 16. 2. 2022, tj od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou do 29. 1. 2024.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, své stanovisko k podané žalobě soudu nesdělila.

4. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalovaná vyplnila právní předchůdkyni žalobkyně tzv. Zákaznickou kartu, ve které uvedla, že má zájem o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, přičemž uvedla, že bydlí v nájemním bytě, je vyučená, rozvedená, pracuje na plný pracovní úvazek jako pokladní v Tesku a její čistý měsíční příjem činí 6 049 Kč. Další čisté příjmy domácnosti tvoří částka ve výši 15 159 Kč a její odhadované měsíční výdaje činí 1 500 Kč.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 1. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem ve výši 24 946 Kč, celková částka ve výši 44 964 Kč měla být zaplacena v 21 splátkách po 2 141 Kč, když poslední splátka měla činit 2 126 Kč.

6. Ze zákaznické karty ze dne 11. 12. 2021 soud zjistil, že žalovaná požádala o úvěr ve výši 20 000 Kč a uvedla, že žije v nájemním bytě, má středoškolské vzdělání, je rozvedená a úvěr chce využít na neočekávané výdaje. Je zaměstnána na plný pracovní úvazek jako pokladní v Tesku s čistým měsíčním příjmem ve výši 6 049 Kč, přičemž odhadované měsíční výdaje žalované činily 2 000 Kč. Jako další čistý příjem domácnosti označila částku 15 250 Kč.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 11. 12. 2021 soud zjistil že žalované byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, který se zavázala splatit spolu s poplatkem ve výši 24 946 Kč celkovou částku ve výši 47 655 Kč se žalovaná zavázala splatit formou 21 splátek po 2 270 Kč, když poslední splátka měla činit 2 255 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, a její přílohy číslo 1 smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že postoupeny byly na žalobkyni pohledávky ze shora uvedených úvěrových smluv pod pořadovými čísly 212 a 213.

9. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 a soud zjistil, že celková výše pohledávek k datu postoupení činila 113 588,14 Kč a právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení této částky do 10 dnů od data doručení tohoto oznámení. Podacím lístkem ze dne 20. 2. 2024 měl soud za prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalované odesílána doporučená pošta.

10. Z předžalobní upomínky ze dne 22. 5. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 99 632,51 Kč, a to nejpozději do 6. 6. 2024. Podacím lístkem ze dne 22. 5. 2024 měl soud za prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalované odesílána doporučená pošta.

11. Na základě shora uvedených zjištění učinil soud o věci následující skutkový závěr: Žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně celkem 2 x 20 000 Kč, přičemž zaplatila na úvěrovou smlouvu ze dne 16. 1. 2022 částku ve výši 2 141 Kč a na úvěrovou smlouvu ze dne 11. 12. 2021 obdržela od žalované celkem 2 270 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně kromě údajů získaných od samotné žalované žádné skutečnosti týkající se její úvěruschopnosti neověřovala a v registrech zabývajících se platební morálkou dlužníků nepátrala. Na skutečnosti, že žalovaná má tvrzené výdaje 1 500 Kč a 2 000 Kč v roce 2021 a 2022 nic podezřelého nespatřovala a úvěry žalované bez obav poskytla.

12. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

13. V daném případě měly být úvěrové smlouvy sjednány dne 11. 12. 2021 a 16. 1. 2022 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. V posuzovaném případě uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou úvěrové smlouvy jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. a žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejednalo se přitom o úvěry, který by naplňovaly znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba úvěrové smlouvy posuzovat jako úvěry spotřebitelské.

20. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost důkladně posoudit (s odbornou péčí) úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu.

21. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda původní žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

22. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání posuzovaných úvěrových smluv nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalované stran jejích výdajů spokojila jen s jejím neověřeným prohlášením, že výdaje činí zřejmě 3 500 Kč měsíčně a na ověřování jejích pravidelných a nezbytných výdajů a zjištění o závazcích z případných dalších smluv, rezignovala. Žalovaná nepochybně měla nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb. Tyto bylo třeba zjistit a ověřit. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela toliko z nedoložených informací o výdajích získaných od žalované a nepostupovala při posouzení její úvěruschopnosti s odbornou péčí (důkladně). Posouzení úvěruschopnosti přitom směřovalo ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti byl přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že původní žalobkyně i přesto žalované úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

23. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy žalovanou zavázal k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení. V řízení však bylo nepochybně prokázáno, že žalovaná úvěry ve výši 2 x 20 000 Kč vyčerpala a zaplatila na ně částku ve výši 2 141 Kč a 2 270 Kč. Rozdíly ve výši 17 859 Kč a 17 730Kč byly žalobkyni přiznány výrokem I. a výrokem III. tohoto rozsudku. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy byly zamítnuty výrokem II. a IV. tohoto rozsudku požadavek na zaplacení částky ve výši 23 640,10Kč včetně příslušenství a nároků vyplývajících z neplatné smlouvy a částky ve výši 24 624,72 Kč, včetně příslušenství a nároků vyplývajících z neplatné smlouvy. O24. náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť poměr úspěchu a neúspěchu v řízení byl zanedbatelný.