30 C 169/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 229 972,79 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 43 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43 200 Kč od 1. 10. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 55 601,36 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 737,34 Kč od 1. 10. 2023 do zaplacení, a co do úroku ve výši 29,79 % ročně z částky 64 232,19 Kč od 21. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 52 048 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 52 048 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 79 123,43 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 138,31 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení, a s úrokem ve výši 30 % ročně z částky 88 099,67 Kč od 22. 8. 2023 do zaplacení.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 25. 6. 2024 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovaná uzavřely dne 14. 2. 2023 smlouvu o úvěru číslo , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované dne 14.2.2023 peněžní prostředky ve výši 69 000 Kč. Částka byla žalované bezhotovostně převedena na její bankovní účet, který uvedla ve smlouvě. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úroky za půjčené peněžní prostředky s dohodnutou pevnou zápůjční úrokovou sazbou za celou dobu řádného splácení úvěru. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutých peněžních prostředků, úroků a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 24 měsíčních splátkách po 6 450 Kč počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Ve smlouvě byla ujednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů, a to až do případného zesplatnění úvěru. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek více jak 65 dní a právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním úvěr zesplatnila dopisem ze dne 20. 9. 2023 a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dosud nesplacené jistiny, dlužných úroků, dlužných poplatků za pojištění a dlužných smluvních pokut v částce 80 735,34 Kč. Ode dne následujícího po zesplatnění tj. od 21. 9. 2023 měla právní předchůdkyně žalobkyně právo na zaplacení úroku ve výši 29,79% ročně z dlužné jistiny 64 232,19 Kč až do jejího zaplacení. Strany si ve smlouvě sjednaly, že ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Na základě takového ujednání se pak součet částek původní jistiny a původních přirostlých úroků považuje za novou jistinu a tudíž se nadále úročí pouze nově vzniklá jistina. Novou jistinu tvořenou součtem původní dlužné jistiny ve výši 64 232, 19 Kč a přirostlých dlužných úroků ke dni zesplatnění ve výši 14 705,15 Kč byla žalovaná povinna zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně nejpozději v den zesplatnění úvěru. Na základě smluvního ujednání byla žalovaná povinen ode dne následujícího po zesplatnění tj od 21. 9. 2023 zaplatit též smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ve výši 78 937,34 Kč za každý den prodlení. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy o úvěru byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, v souladu se společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena, včetně příslušenství se všemi právy s ní spojenými, včetně práva na smluvní pokutu žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovodila žalobkyně svoji aktivní legitimaci. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku postoupení uhradila částku 25 800 Kč. Poslední platba byla ze strany žalovaného uhrazena dne 22. 6. 2023. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení dlužné nové jistiny ve výši 78 937,34 Kč, dlužnou smluvní pokutu ve výši 19 864,02 Kč, která byla vyčíslena ke dni 16. 5. 2024 jako součet neuhrazené smluvní pokuty do zesplatnění a smluvní pokuty po zesplatnění 0,1 % denně z dlužné nové jistiny od 21. 9. 2023, úroku ve výši 29,79 % ročně z jistiny ve výši 64 232,19 Kč od 21. 9. 2023 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné nové jistiny ve výši 78 937,34 Kč od 1. 10. 2023 do zaplacení.

2. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovaná uzavřely dne 7. 10. 2023 smlouvu o úvěru číslo , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované dne 7.10.2023 peněžní prostředky ve výši 93 000 Kč. Částka byla žalované bezhotovostně převedena na její bankovní účet, který uvedla ve smlouvě. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úroky za půjčené peněžní prostředky s dohodnutou pevnou zápůjční úrokovou sazbou za celou dobu řádného splácení úvěru. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutých peněžních prostředků, úroků a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 42 měsíčních splátkách po 5 778 Kč počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Ve smlouvě byla ujednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů, a to až do případného zesplatnění úvěru. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek více jak 65 dní a právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním úvěr zesplatnila dopisem ze dne 21. 8. 2023 a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dosud nesplacené jistiny, dlužných úroků, dlužných poplatků za pojištění a dlužných smluvních pokut v částce 104 483,31 Kč. Ode dne následujícího po zesplatnění tj. od 22. 8. 2023 měla právní předchůdkyně žalobkyně právo na zaplacení úroku ve výši 30% ročně z dlužné jistiny 88 099,67Kč až do jejího zaplacení. Strany si ve smlouvě sjednaly, že ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Na základě takového ujednání se pak součet částek původní jistiny a původních přirostlých úroků považuje za novou jistinu a tudíž se nadále úročí pouze nově vzniklá jistina. Novou jistinu tvořenou součtem původní dlužné jistiny ve výši 88 099,67 Kč a přirostlých dlužných úroků ke dni zesplatnění ve výši 14 086,64 Kč byla žalovaná povinna zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně nejpozději v den zesplatnění úvěru. Na základě smluvního ujednání byla žalovaná povinen ode dne následujícího po zesplatnění tj od 21. 9. 2023 zaplatit též smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ve výši 102 186,31 Kč za každý den prodlení. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy o úvěru byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, v souladu se společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena, včetně příslušenství se všemi právy s ní spojenými, včetně práva na smluvní pokutu žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovodila žalobkyně svoji aktivní legitimaci. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku postoupení uhradila částku 40 952 Kč. Poslední platba byla ze strany žalovaného uhrazena dne 25. 5. 2023. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení dlužné nové jistiny ve výši 102 186,31 Kč, dlužnou smluvní pokutu do zesplatnění ve výši 28 985,12 Kč, úroku ve výši 30 % ročně z jistiny ve výši 88 099,67 Kč od 22. 8. 2023 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné nové jistiny ve výši 102 186,31 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, své stanovisko k věci soudu nesdělila.

4. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že dne 14. 2. 2023 uzavřeli právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná na základě prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru číslo , hodnota, , kterou žalovaná podepsala jedinečným kódem zaslaným na její mobilní telefon. Pro potřeby smluvních ustanovení uvedla žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně své jméno a příjmení, své rodné číslo, adresu trvalého bydliště, číslo bankovního účtu, číslo mobilního telefonu a e-mailovou adresu.

5. Ze smlouvy o úvěru číslo , hodnota, , ze dne 14. 2. 2023 soud zjistil, že celková úvěr výše úvěru se týkala částky 69 000 Kč a celková částka, kterou měl klient zaplatit činila 154 800 Kč. Uvedený úvěr měla žalovaná splatit ve 24 měsíčních splátkách po 6 450 Kč, které byly splatné nejpozději sedmnáctého dne každého kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba činila 93,72 % a bylo dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. RPSN činila 146,55 %.

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru číslo , hodnota, ze dne 7. 10. 2022 soud zjistil, že smlouva se týkala poskytnutí úvěru ve výši 93 000 Kč celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit činila 242 676 Kč. Žalovaná se měla zavázat ke splácení po dobu 42 měsíců při celkové výši měsíční splátky 5 778 Kč, která byla splatná nejpozději sedmnáctého dne každého kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Zapůjčení úroková sazba činila 66,93 % ročně a RPSN 91,79 %7. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaná uvedla jako svůj pravidelný čistý příjem 32 200 Kč, jako výdaje životní minimum ve výši 4 860 Kč s tím, že nemá vyživovací povinnost, výdaje za bydlení činily 4 798 Kč. Splátky úvěrů u právní předchůdkyně žalobkyně byly 5 778 Kč. Celkem výdaje činily 15 436 Kč a rezerva tj. volné prostředky činily 15 764 Kč.

8. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je zaměstnána v , právnická osoba, ., je svobodná a je zaměstnána na hlavní pracovní poměr a složila maturitu. Bydlí v obecním bytě.

9. Z oznámení ze dne 21. 8. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně upozornila žalovanou, že na poskytnutý úvěr z úvěrové smlouvy číslo , hodnota, dluží celkem 104 483 Kč a vyzvala jí k úhradě této částky nejpozději do 10 dnů od data odeslání tohoto oznámení.

10. Z oznámení ze dne 20. 9. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně upozornila žalovanou, že na poskytnutý úvěr z úvěrové smlouvy číslo , hodnota, dluží celkem 80 735 Kč a vyzvala jí k úhradě této částky nejpozději do 10 dnů od data odeslání tohoto oznámení.

11. Z dokladu o vyplacení úvěru vystaveném společností , právnická osoba, soud zjistil, že dne 7. 10. 2022 byla na účet číslo , č. účtu, vyplacena částka 93 000 Kč.

12. Z dokladu o vyplacení úvěru vystaveném , právnická osoba, . soud zjistil, že dne 14. 2. 2023 byla na úvěr číslo , č. účtu, vyplacena částka ve výši 69 000 Kč13. Z přehledu splátek poskytnutých na smlouvu číslo , hodnota, soud zjistil, že žalovaná celkově zaplatila částku ve výši 40 952 Kč.

14. Z přehledu splátek poskytnutých na smlouvu číslo , hodnota, soud zjistil, že žalovaná celkově zaplatila částku ve výši 25 800 Kč.

15. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 5. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou, aby zaplatila částku ve výši 283 409,14 Kč nejpozději ve lhůtě do 12. 6. 2024 na účet ve výzvě uvedený.

16. Podacím lístkem ze dne 29. 5. 2024 měl soud za prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalovaného odesílána doporučená pošta.

17. Ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil že dne , datum, byla mezi smluvními stranami tj. mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek, která upravuje postupování pohledávek z postupitele na postupníka. V příloze číslo 1 k tomuto prohlášení je uveden výčet postoupených pohledávek, které byly na základě shora uvedené smlouvy o postoupení pohledávek postoupeny na postupníka s účinností ke dni , datum, , který se tak stal věřitelem pohledávek na místo postupitele. Smluvní strany považovaly postoupení pohledávek za dlužníky v příloze číslo 1 k tomuto prohlášení za nesporná a prohlásily, že smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla řádně uzavřena.

18. Z přílohy číslo 1: Seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že žalovaná je v seznamu uvedena pod číslem smlouvy , hodnota, , číslo , hodnota, .

19. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 4. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že novým věřitelem se stala žalobkyně a že výše postoupené pohledávky činila 256 423,02 Kč. Zároveň mu sdělila nové číslo účtu, na který má výše uvedenou pohledávku zaplatit do 10 dnů po obdržení dopisu.

20. Podacím lístkem ze dne 16. 4. 2024 měl soud za prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalovaného odesílána doporučená pošta.

21. Na základě shora zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 14.2.2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které obdržela žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně 69 000 Kč bezhotovostně na svůj účet. Ve smlouvě se zavázala ke splacení částky celkem ve výši 154 800 Kč a to v 24 měsíčních splátkách po 6 450 Kč. Zaplatila celkem 25 800 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 7. 10. 2022 smlouvu o úvěru číslo , hodnota, , na základě které obdržela žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně 93 000 Kč bezhotovostně na svůj účet. Ve smlouvě se zavázala ke splacení částky celkem ve výši 242 676 Kč, a to ve 42 měsíčních splátkách po 5 778 Kč. Zaplatila celkem 40 952 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně zjistila od žalované, že je zaměstnána s příjmem 32 200 Kč vztahuje se na ni životní minimum ve výši 4 860 Kč s tím, že neměla žádnou vyživovací povinnost k dítěti a její výdaje za bydlení činily 4 798 Kč. Celkem výdaje činily 15 436 Kč a rezerva tj. volné prostředky činily 15 764 Kč. Žádné z těchto skutečností žalobkyně neověřovala, s výjimkou lustrací v katalogu vlastních úvěrových smluv. Neopatřila si výpis z účtu žalované, výplatní pásky, nájemní smlouvu, svolením ke sdruženému inkasu plateb obyvatel a ani v registrech jako BRKI a NRKI popř. SOLUS neověřila výši závazků žalované nebo její dosavadní platební morálku.

22. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

23. V daném případě měly být úvěrové smlouvy sjednány dne 7. 10. 2022 a 14. 2. 2023 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

29. V posuzovaném případě uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou úvěrové smlouvy jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. a žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejednalo se přitom o úvěry, který by naplňovaly znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba úvěrové smlouvy posuzovat jako úvěry spotřebitelské.

30. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost důkladně posoudit (s odbornou péčí) úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu.

31. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda původní žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

32. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání posuzovaných úvěrových smluv nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalované stran jejích výdajů spokojila jen s jejím neověřeným prohlášením, že výdaje činí zřejmě 15 436 Kč měsíčně a na ověřování jejích pravidelných a nezbytných výdajů a zjištění o závazcích z případných dalších smluv, rezignovala. Žalovaná nepochybně měla nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb. Tyto bylo třeba zjistit a ověřit. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela toliko z nedoložených informací o výdajích získaných od žalované a nepostupovala při posouzení její úvěruschopnosti s odbornou péčí (důkladně). Posouzení úvěruschopnosti přitom směřovalo ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti byl přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že původní žalobkyně i přesto žalované úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

33. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy žalovanou zavázal k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení. V řízení však bylo nepochybně prokázáno, že žalovaná úvěr ve výši 69 000 Kč a 93 000Kč vyčerpala a zaplatila na ně částku ve výši 25 800Kč a 40 952Kč. Rozdíl ve výši 43 200Kč byl žalobkyni přiznán výrokem I. tohoto rozsudku a rozdíl ve výši 52 048 Kč byl žalobkyni viz přiznání výrokem III. tohoto rozsudku. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy byl zamítnut výrokem II. a IV. tohoto rozsudku požadavek na zaplacení částky ve výši 55 601,36 Kč včetně příslušenství a nároků vyplývajících z neplatné smlouvy a částky ve výši 79 123,43 Kč, včetně příslušenství a nároků vyplývajících z neplatné smlouvy.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť poměr úspěchu a neúspěchu v řízení byl zanedbatelný.