30 C 17/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A ., IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 218 313,40 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 166 979,10 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 499,70 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 166 979,10 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky úroku z úvěru ve výši 4 489,30 Kč a co částky 42 849 Kč na jistině, žaloba se zamítá co do poplatků ve výši 3 996 Kč, co do úroků z úvěru ve výši 12,75 % ročně z připsaných neuhrazených úroků z úvěru ve výši 4 489,30 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, co do úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 51 334,30 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, co do úroku 12,75 % ročně z částky 209 828,10 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 884,81 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 29 913,10 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , advokáta se sídlem v , adresa, .

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 6.1.2025 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, ., uzavřela se žalovanou dne 9. 3. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 200 000 Kč. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu číslo , č. účtu, . Žalovaná se zavázala čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách splácet spolu s úrokem z úvěru ve výši 12,75 % ročně s poplatky za úkony souvisejícími s poskytnutím úvěru a jeho správou. Žalovaná sjednané splátky úvěru řádně nesplácela, a proto ji právní předchůdkyně žalobkyně několikrát písemně upozornila a vyzvala k úhradě dlužné částky. Dne 3. 7. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené úvěrové smlouvy byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 16. 9. 2024. Do postoupení pohledávky uhradila žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně celkem 42 849 Kč. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 214 317,40 Kč, která byla tvořena neuhrazeným zůstatkem úvěru ve výši 209 828,10 Kč, dále úrokem z úvěru ve výši 4 489,30 Kč, úrokem z prodlení ve výši 4 384,51 Kč a poplatků ve výši 3 996 Kč. Dále žalobkyně požadovala úrok z úvěru ve výši 12,75 % ročně z připsaných neuhrazených úroku z úvěru 4 489,30 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, úroku z úvěru ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 209 828,10 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z částky 218 313,40 Kč, které se sestávaly z dlužné jistiny úvěru ve výši 214 317,40 Kč a poplatků ve výši 3 996 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou odeslanou dne 24. 10. 2024.

2. Žalovaná k věci uvedla, že úvěr jí byl ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnut ve výši 200 00 Kč a použila ho na vybavení bytu a nákup automobilu. V době, kdy o poskytnutí úvěru žádala byla zaměstnána, a to od 1. 3. 2023 jako pomocná kuchařka v hotelu a restauraci , adresa, . Má jen základní vzdělání. Její průměrný čistý měsíční příjem činil asi 22 000 Kč. Uvedla, že nevlastnila žádné nemovitosti, bydlela u rodičů, kterým měsíčně přispívala na bydlení a stravu částkou asi 6 000 Kč. Žalovaná uvedla, že není vdaná a za úvěr měla za 4-5 let splácení zaplatit asi 418 000 Kč. Před poskytnutím úvěru měla i úvěry nebankovní, které hradila částkami od 1 000 Kč do 2 000 Kč. Následně si brala krátkodobé úvěry třeba 15 000 Kč, které za měsíc musela vrátit. V současné době uvedla, že je předlužená a uvažuje o vstupu do insolvence. Zaměstnána je v hotelu , název, v Kadani jako recepční se stejnou mzdou asi 22 000 Kč, ale její srážky na exekuce ze mzdy v současné době činí 6-8 000 Kč měsíčně. Její příjem je tedy menší než 15 000 Kč. Nemá žádné úspory a je zcela nemajetná. Poskytnutý úvěr od právní předchůdkyně žalobkyně nesplácela, protože ze zaměstnání dostala výpověď a na Úřadu práce byla vedena asi 6 měsíců, než si našla novou práci ve Splitu.

3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Na základě zkoumání úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaná na své žádosti podané prostřednictvím interního klientského call centra sdělila, že její příjem činí 21 931 Kč. Toto tvrzení bylo zkontrolováno na základě doloženého potvrzení o příjmu vystaveného zaměstnavatelem.

4. Z posouzení úvěruschopnosti klienta jsou dále zjistil, že žalovaná uvedla, že její výdaje jsou nulové. Na základě dat sdělených žalovanou v kombinaci s interními informacemi právní předchůdkyně žalobkyně, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení vypočetla právní předchůdkyně žalobkyně náklady žalované na 7 902 Kč.

5. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud dále zjistil, že žalovaná na žádosti uvedla další splátky ve výši 0 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaná neměla v době úvěrové žádosti žádné poskytnuté úvěry. Splátka nového úvěru činila 3 822 Kč. Nové splátkové zatížení by tedy činilo 3 822 Kč.

6. Z potvrzení o výši příjmu soud zjistil, že zaměstnavatel žalované potvrdil, že žalovaná je od 6. 4. 2022 zaměstnána na pozici pomocná kuchařka s průměrným čistým měsíčním příjmem 21 931 Kč.

7. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 9. 3. 2023 soud zjistil, že žalovaná doložila potvrzení o příjmu a jako hlavní měsíční příjem uvedla příjem ze zaměstnání ve výši 21 931 Kč. Uvedla, že žádné jiné splátky nemá a neplatí nájem a nemá žádné pravidelné výdaje.

8. Výpisem z běžného účtu za období od 1. 1. 2023 do 31. 1. 2023 číslo účtu: , č. účtu, soud zjistil, že počáteční zůstatek činil 18 500 Kč a konečný zůstatek 768,57 Kč.

9. Výpisem z běžného účtu za období od 1.1. 2023 do 31. 1. 2023 číslo účtu , č. účtu, soud zjistil, že žalovaná dne 11. 1. 2023 obdržela mzdu ve výši 20 448 Kč a dne 23. 1. 2023 čerpala úvěr ve výši 6 000 Kč od společnosti , právnická osoba10. Výpisem z běžného účtu za období od 1. 11. 2022 do 30. 11. 2022 soud zjistil, že dne 2. 11. 2022 čerpala žalovaná úvěr od společnosti , právnická osoba, ve výši 2 500 Kč dne 8. 11. 2022 ve výši 9 500 Kč.

11. Výpisem z běžného účtu za období od 1. 11. 2022 do 30. 11. 2022 soud zjistil, že dne 9. 11. 2022 obdržela žalovaná mzdu ve výši 23 334 Kč.

12. Výpisem z běžného účtu za období od 1. 11. 2022 do 30. 11. 2022 soud zjistil, že dne 18. 11. 2022 čerpala žalovaná úvěr ve výši 10 000 Kč od společnosti , právnická osoba, a rovněž od společnosti , právnická osoba, ve výši 5 000 Kč.

13. Výpisem z běžného účtu za období od 1. 11. 2022 do 30. 11. 2022 soud zjistil, že dne 25. 11. 2022 čerpala žalovaná úvěr ve výši 1 000 Kč od společnosti , právnická osoba14. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 9. 3. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr v celkové výši 200 000 Kč, který měl být nejpozději splacen do 20. 2. 2032, když výše měsíční splátky měla činit 3 822 Kč.

15. Dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 1. 6. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně upozorňovala žalovanou, že eviduje dluh po splatnosti ve výši 14 990 Kč. A požádala o jeho splacení nejpozději do 3. 7. 2024.

16. Dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 6. 7. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznamovala žalované, že ke dni 3. 7. 2024 byla povinna uhradit částku 213 825 Kč.

17. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodly o postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o úvěru, které uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel se svými klienty jako dlužníky, a které jsou specifikovány v seznamu pohledávek.

18. Z přílohy číslo 1- seznamu pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou postoupená k , datum, byla identifikována číslem 13170.

19. Z dopisu ze dne 16. 9. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznamovala žalované postoupení pohledávky na žalobkyni a sdělovala jí celkovou dlužnou částku ke dni postoupení ve výši 222 697,91 Kč.

20. Podacím lístkem ze dne 16. 9. 2024 měl soud za prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalované odesílána doporučená pošta.

21. Na základě shora zjištěných skutečností dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 9.3.2023 úvěr ve výši 200 000 Kč s tím, že ověřila, že je žalovaná zaměstnána jako pomocná kuchařka s příjmem ve výši 21 931 Kč, nezkoumala její výdaje, pouze je podle statistických modelů odhadla na 7 902 Kč. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že si také brala nebankovní úvěry krátkodobé, a to ve velkém množství, což zapříčinilo její pozdější předlužení. Výpisem z běžného účtu vedeného u , právnická osoba, měl soud za prokázáno, že v lednu 2023 byl žalované poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč a v listopadu 2022 úvěry v celkové výši 28 000 Kč. V obou těchto měsících obdržela od zaměstnavatele mzdu, která nepřesáhla 24 000 Kč. Zůstatek na účtu ke dni 31.1.2023 činil 768,57 Kč, tedy méně než pozdější závazek k měsíční splátce ve výši 3 822 Kč. V době, kdy byl úvěr zesplatněn tj. 3.7.2024 byla žalovaná bez práce, dostala výpověď ze zaměstnání, protože vykonávala pouze nekvalifikovanou pracovní pozici, přesto splátkami na poskytnutý úvěr zaplatila 42 849Kč.

22. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

23. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 9. 3. 2023 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

29. V posuzovaném případě uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

30. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu.

31. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

32. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalované stran jejích výdajů spokojila toliko se statistickým modelem, který určil spotřebu žalované na částku 7 902 Kč měsíčně. Tato částka zcela zjevně neodpovídala poměrům žalované, neboť její úvěrová spotřeba jen v listopadu 2022 tedy 4 měsíce před žádostí o poskytnutí úvěru ve výši 200 000 Kč činila 28 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně zanedbala svou zákonnou povinnost, jestliže na ověřování jejích pravidelných a nezbytných výdajů a zjištění o závazcích z případných dalších závazků, rezignovala. Tím spíše, pokud měla k dispozici výpisy z účtů i potvrzení o výši jejího příjmu ze zaměstnání. Na straně žalované svědčil pro riziko upadnutí do dluhové pasti rovněž její nízký věk, neboť o úvěr žádala jako dvacetiletá, finančně negramotná žena, která vychodila pouze základní školu. Kladný zůstatek na jejím běžném účtu byl dosahován pouze dalšími a dalšími krátkodobými úvěry a přesto byl stále nižší než stanovená měsíční splátka. Žalovaná nepochybně měla nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb. Tyto bylo třeba zjistit a ověřit.

33. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně vycházela z informací, které ve vztahu k osobě žalované nesprávně vyhodnotila, a proto nepostupovala při posouzení její úvěruschopnosti s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že původní žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

34. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy by žalovanou zavázal k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že žalovaná úvěr vyčerpala ve výši 200 000 Kč a splatila částku ve výši 42 849 Kč. Tyto částky tedy tvořily základ pro soudní rozhodnutí o povinnosti žalované a částky, které byly výrokem II. zamítnuty vycházely ze skutečnosti, že úvěrová smlouva nebyla platně sjednána.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 29 913,10 Kč, přičemž tato částka představuje 52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76 % a úspěchu žalované v rozsahu 24 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 916 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 218 313,40 Kč sestávající z částky 9 180 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 38 520 Kč ve výši 8 089,20 Kč.