30 C 187/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 32 999,27 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 25 000 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 7 999,27 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 999,27 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 368,08 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem v , adresa, .

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 24. 6. 2025 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne 25. 10. 2024 smlouvu o úvěru číslo , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 25 000 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 25. 2. 2025. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, ale do data splatnosti poskytnuté peněžní trest prostředky nevrátila. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala úvěry prostřednictvím své webové stránky www., název, .cz, na které si žalovaná vybrala dle své vlastní volby dostupné parametry, tj. výši požadovaného úvěru a termín splatnosti. Dále vyplnila registrační formulář, kde napsala své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Žalovaná potvrdila, že návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru přečetla a seznámila se s jeho obsahem. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr žalované vyplatila dne 25. 10. 2024 převodem z bankovního účtu na bankovní účet žalované číslo účtu: , č. účtu, . O úhradě dluhu byla žalovaná prokazatelně upomínána upomínkami odesílanými právní předchůdkyní žalobkyně a následně i formou předžalobní upomínky, která byla odeslána 15. 3. 2025. Pohledávka vyplývající ze shora uvedené smlouvy byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, společností , právnická osoba, (právní předchůdkyně žalobkyně) postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že písemně zachyceným obsahem smlouvy o úvěru číslo , hodnota, se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský neúčelový úvěr, splatný ve splátkách (8 splátek ve výši 4 572,97 Kč), přičemž částka jistiny činila 25 000 Kč a splatnost 8 měsíců ode dne poskytnutí finančních prostředků s úrokovou (zápůjční) sazbou 112 %. Celkový výše spotřebitelského úvěru měla činit 36 583,76 Kč.

4. Výpisem z běžného účtu soud zjistil, že dne 24. 10. 2024 žalovaná poskytla předchůdkyni žalobkyně okamžitou platbu ve výši 1 Kč.

5. Výpisem z běžného účtu předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že dne 25. 10. 2024 poskytla předchůdkyně žalobkyně na účet žalované číslo , č. účtu, částku ve výši 25 000 Kč.

6. Dopisem ze dne 25. 2. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení částky ve výši 33 587,67 Kč. Ve lhůtě ihned na bankovní účet ve výzvě uvedený.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , dodatku č.1 a přílohy postupovaných pohledávek soud zjistil, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání této žaloby, neboť tato uzavřela smlouvu s právní předchůdkyní žalobkyně o převodu pohledávek a převáděná pohledávka, která je předmětem řízení měla číslo , hodnota, .

8. Dopisem ze dne 15. 3. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznamovala žalované postoupení pohledávky na žalobkyni a vyčíslila ji pohledávku ve výši 33 787,67 Kč.

9. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 3. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou o úhradě dlužné částky ve výši 40 465,67 Kč ve lhůtě do tří dnů na účet ve výzvě uvedený. Dle podacího lístku byla výzva dne 15. 3. 2025 odeslána na adresu žalované doporučenou poštou.

10. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalované částku ve výši 25 000 Kč. Před poskytnutím úvěru však její úvěruschopnost nezkoumala. Nezjistila si výši jejich příjmů, počet vyživovaných osob na tento příjem odkázaných, výdaje žalované z těchto příjmů ani závazky, které již žalovaná převzala např. u jiných úvěrových společností nebo bankovních domů. Rovněž neznala počet jejich případných exekucí ani to, zda není vedena v insolvenčním rejstříku. Neznala ani výši jejich disponibilních finančních prostředků, z nichž by měla žalovaná žalobkyni úvěr splácet.

11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

12. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 25. 10. 2024 tedy za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1. 12. 2016. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle ust. § 6 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. na spotřebitelský úvěr ve formě možnosti přečerpání splatný do 1 měsíce ode dne poskytnutí se použijí pouze § 1 až 84, § 86 až 89, § 96, § 98 odst. 2, § 99 odst. 3, 4 a 6, § 100, § 101 odst. 1, § 102 odst. 2, 4 a 5, § 104, 105, 107, § 112 až 115 a § 120 až 177.

14. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona č. 257/2016 Sb. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

20. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného).

21. Soud mohl uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované nezkoumala, neboť toto žalobkyně ostatně ani netvrdila a ani k tomuto nedoložila žádný důkaz, proto soud přistoupil k aplikaci ust. § 87 odst. 1 odst. zákona č. 257/2016 Sb. a považoval smlouvu za neplatnou. Výrokem I. přiznal soud žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši poskytnutého úvěru včetně příslušenství od 26. 2. 2025.

22. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 368,08 Kč, přičemž tato částka představuje 52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76 % a úspěchu žalované v rozsahu 24 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 650 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 999,27 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit advokátu žalobkyně.

23. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.