30 C 193/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 74 310,16 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba na zaplacení částky ve výši 74 310,16 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 74 310,16 Kč od 17. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala dne 27. 5. 2024 ke zdejšímu soudu žalobu s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, později , právnická osoba, uzavřela dne 15. 9. 2023 se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 74 310,16 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději do 16. ledna 2024. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním svých osobních údajů, svého telefonního čísla a e-mailové adresy a zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace zaslal žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění dokumentu – smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Úvěr by měl být poskytnut tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalovaného č.ú.: 9210837002/5500. Uvedená pohledávka měla být ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, své stanovisko k věci soudu nesdělil.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud zjistil, že žalobkyně a společnost , právnická osoba, uzavřely dne , datum, Smlouvu o postoupení pohledávek týkající se opakovaného prodeje pohledávek za dlužníky v České republice. Společnost , právnická osoba, v postavení postupitele uvedla, že je mimo jiné vlastníkem nesplácených spotřebitelských úvěrových pohledávek, které jsou po lhůtě splatnosti delší než 90 dnů s celkovou jmenovitou hodnotou ke každému datu uzávěrky, jak je uvedeno v datových souborech. Postupitel souhlasil s tím, že bude postupně prodávat pohledávky postupníkovi a postupník souhlasil s tím, že takové pohledávky nakoupí za podmínek stanovených v této smlouvě. Nákup určitých pohledávek může postupitel požadovat jednou za měsíc poskytnutím datového souboru kupujícímu obsahujícího podrobnosti o dotyčných pohledávkách. Den, kdy postupník akceptuje a uhradí pohledávky v datovém souboru jsou pohledávky předány a převedeny na postupníka podle smlouvy. Postupitel poté, nejpozději do 15 pracovních dnů po skončení každého kalendářního měsíce, poskytne postupníkovi ,,listinu o převodu“, která je formulována podle vzoru připojeného k této smlouvě jako příloha A, jako důkaz o převodu a postoupení nároku postupníka během předchozího kalendářního měsíce.

4. Z dodatku číslo 2 ze dne , datum, ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že shora uvedený postupitel a postupník se dohodli, že prodávající postupně prodá a postoupí kupujícímu řadu nevykonaných (asi nesplacených) českých pohledávek a dohodli se na změně ustanovení dohod takto: Smluvní strany se dohodly, že po skončení platnosti smlouvy tedy , datum, bude smlouva prodloužena o dalších 24 měsíců, tedy do , datum, . Po uplynutí této doby bude smlouva automaticky obnovena na další období 24 měsíců, pokud nebude předem písemně oznámeno, jak je uvedeno v čl. 7.9 smlouvy.

5. Z tabulky, která neodpovídala listině o převodu ve formě přílohy A smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že jméno žalovaného se nachází na 6. řádku tabulky následuje za uvedením čísla , hodnota, s přiřazenou hodnotou , hodnota, , , hodnota, , , hodnota, .

6. Na základě listiny vystavené samotnou právní předchůdkyní žalobkyně a nazvanou platební informace soud zjistil, že je na ní mimo jiné uvedena částka 74 712,76Kč jako aktuální celková dlužná částka k datu splatnosti a jako datum splatnosti je uvedeno datum: 16.1.2024.

7. Na základě písemného dokumentu nazvaného Úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice uzavřená s klientem dne 15. 9. 2023 soud zjistil, že obsahuje jméno a příjmení žalovaného, jeho adresu, telefonní číslo a rodné číslo a e-mailovou adresu. Není ze strany žalovaného vlastnoručně podepsána ani opatřena prostým elektronickým podpisem ve formě číselného kódu s časem vložení apod.

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Žalobkyně uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o opakovaném převodu pohledávek za klienty v České republice dne , datum, a její platnost prodloužila dodatkem ze dne , datum, nejméně do , datum, . Skutečnost, kdy a zda vůbec žalovaná žalovanému úvěr poskytla zůstala neprokázána, neboť dokument nazvaný Úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice uzavřená s klientem dne 15. 9. 2023 ve skutečnosti není dvoustranným právním jednáním, neboť není opatřena podpisem ani jedné z označených stran. Rovněž tabulka obsahující jméno a příjmení žalovaného nemůže být považována za důkaz o převodu pohledávky na žalobkyni, jestliže tato tabulka nemá náležitosti Listiny o převodu, o které se zmiňuje smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, a uvádí ji jako tzv. přílohu A. Potvrzením existence pohledávky je tak pouze listina nazvaná Platební informace a vytvořená samotnou právní předchůdkyní žalobkyně, která napodobuje jakýsi bankovní výpis uvedením výše dluhu a uvedením jeho splatnosti a může být za pomoci výpočetní techniky vytvořena na míru kterémukoliv žalobnímu tvrzení. Vznik pohledávky za žalovaným ve formě poskytnutého úvěru těmito listinami nemohl být prokázán, stejně jako nemohla být prokázána jeho skutečná výše ani to, že právní předchůdkyně před údajným poskytnutím zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

9. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

10. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 15.9.2023 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

17. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu neměl soud tvrzení žalobkyně o poskytnutí úvěru a jeho vyčerpání, co do výše 74 310,16Kč, za prokázaná, a proto nebylo možné uvažovat ani o přiznání bezdůvodného obohacení, neboť žalobkyně nesplnila ani požadavek prokázat v takovém případě, že se finanční prostředky dostaly do dispozice žalovaného. Soud není povinen, nemá-li postaveno na jisto, že prostředky byly poukázány na účet žalovaného, pátrat, kdo měl k účtu dispoziční oprávnění a kdo byl jeho majitelem. Taková povinnost, kterou by eventuelně soud za žalobkyni mohl převzít a ověřit u banky, by nastupovala až ve chvíli, kdy by žalobkyně prokázala, že prostředky z úvěru žalovanému bezhotovostně převedla, což se však v daném případě nestalo. Druhým důvodem, proč bylo třeba nárok žalobkyně zamítnout bylo, že neprokázala svoji aktivní legitimaci ve věci tj. nezpochybnitelným způsobem prokázat, že pohledávka, která vznikla až v roce 2023 mohla být platně postoupena na základě smlouvy ze dne , datum, a jejího dodatku č. 2 ze dne , datum, .

18. Soud z důvodů shora uvedených nárok žalobkyně zamítl zcela, neboť žalobní tvrzení neměla oporu v provedeném dokazování a tím, že se žalobkyně z ústního jednání ve věci nařízeného omluvila, vzdala se tak dobrodiní být ze strany soudu poučena o tom, jak má svá tvrzení dále prokazovat.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení, jestliže obsahem spisu nebylo prokázáno, že by mu nějaké náklady v řízení vznikly.