30 C 2/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 22 666,73 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba na zaplacení částky ve výši 22 666,73 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 666,73 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení a s úrokem 8,5 % ročně z částky 22 666,73 Kč od 19. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 15. 12. 2025 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, , právnická osoba, ., a žalovaným byla dne 9. 9. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, , název, půjčka, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut neúčelový úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek a hradit sjednané úroky ve výši 8,5 % p.a. a poplatky spojené s úvěrem. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, a proto byl úvěr právní předchůdkyní žalobkyně dne 18. 8. 2021 zesplatněn. Žalovaný byl povinen uhradit celou dlužnou částku, která tehdy činila 93 306,73 Kč. Pohledávka nebyla ze strany žalovaného uhrazena. Pohledávka byla dne , datum, postoupena žalobkyni , Jméno žalobkyně, ., přičemž její výše ke dni postoupení činila 22 666,73 Kč, a o postoupení byl žalovaný vyrozuměn. Od postoupení nebylo na dluh nic uhrazeno. Žalobkyně proto požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 22 666,73 Kč, dále úroku ve výši 8,5 % p.a. od 19. 8. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z téže částky od 18. 12. 2024 do zaplacení, a rovněž náhradu nákladů řízení. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru dne 9. 9. 2018 na základě údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr. Žalovaný v žádosti deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 24 439 Kč, uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti , právnická osoba, od 19. 1. 2017, že je svobodný, žije v nájmu, celkový čistý příjem domácnosti činí 42 000 Kč, a že nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila existenci dalších závazků žalovaného z interních zdrojů a zjistila měsíční splátky ve výši 5 014,28 Kč, z externích registrů (BRKI, NRKI, SOLUS, insolvenční rejstřík) další závazky ve výši 5 344 Kč. Celkový podíl nákladů na bydlení činil podle tvrzení žalobkyně 58,19 %. Právní předchůdkyní žalovaného byl proveden výpočet disponibilní částky žalovaného, při němž byly od jeho příjmů odečteny doložené splátkové výdaje, náklady na bydlení, částky odpovídající životnímu minimu a další deklarované výdaje. Na základě zjištěné disponibilní částky právní předchůdkyně žalobkyně posoudil žalovaného jako úvěruschopného a žádosti o úvěr vyhověl. K dotazu soudu sdělila žalobkyně, že žalovaný na úhradu poskytnutého úvěru zaplatil splátkami celkem částku ve výši 114 882,46 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, z účasti na jednání se omluvil.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, a žalovaný se jej zavázal splácet v 96 měsíčních anuitních splátkách po 1 630,78 Kč se sjednanou úrokovou sazbou 12,1 % p.a. a s uvedenou RPSN 12,79 %.

4. Ze žádosti o úvěr ze dne 9. 9. 2018, kterou žalobkyně v rámci doplnění označila jako podklad posouzení úvěruschopnosti, soud zjistil, že žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem 24 439 Kč, uvedl, že je zaměstnán od 19. 1. 2017 na dobu neurčitou u zaměstnavatele , právnická osoba, , že je svobodný, bydlí v nájmu, celkový čistý příjem domácnosti činí 42 000 Kč, nemá žádnou vyživovací povinnost.

5. Z odkazů žalobkyně na interní a externí zdroje banky soud zjistil, že z interních registrů právní předchůdkyně žalobkyně zjistila měsíční splátkové závazky žalovaného ve výši 5 014,28 Kč. Z externích úvěrových registrů (BRKI/NRKI/SOLUS) získala informaci o dalších závazcích žalovaného se souhrnnou měsíční splátkou 5 344 Kč.

6. Z platební historie úvěru č. , hodnota, vedeného právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, .) soud zjistil, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil v období od zahájení splácení do postoupení pohledávky celkem 114 882,46 Kč.

7. Z platební historie soud zjistil, že žalovaný úvěr dlouhodobě splácel, a to formou řádných splátek a četných dílčích plateb, a že ke dni zesplatnění (18. 8. 2021) byla dlužná částka ve výši 93 306,73 Kč, následně upravená (po korekcích a sankčních úrocích) na cca 93 536,99 Kč, a poté byla postupně snižována dalšími platbami zejména platbou ve výši 30 000 Kč dne 21.9.2021a opakovanými platbami po 1270Kč v letech 2021 – 2024, čímž žalobkyně po započtení těchto plateb dospěla k dluhu ve výši 23 012,12Kč k 31. 5. 2024.

8. Z výpisů z běžného účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že žalovaný měl již v roce 2018 stabilní příjem ze zaměstnání u , právnická osoba, Dne 8. 6. 2018 byla na účet připsána částka 25 043 Kč s identifikací plátce , právnická osoba, , dne 10. 7. 2018 částka 24 812 Kč, na výpisu za červenec 2018 je uveden „roční kreditní obrat“ ve výši 336 192,02 Kč, což odpovídá průměrnému měsíčnímu kreditnímu obratu cca 28 000 Kč. Mzda žalovaného se v období bezprostředně před uzavřením úvěrové smlouvy pohybovala kolem 24 - 25 tisíc Kč měsíčně v čistém a že byla pravidelně zasílána od téhož zaměstnavatele.

9. Z výpisů z běžného účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že žalovaný hradil pravidelné trvalé platby na penzijní připojištění ve výši 300 Kč měsíčně, platby označené jako „zdravotní“ ve výši 470 Kč měsíčně a další pravidelné platby pojišťovnám (např. , právnická osoba, ve výši 1 337 Kč měsíčně). Před poskytnutím úvěru měl již více krátkodobých závazků u nebankovních společností – např. platby , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, , s jednotlivými splátkami v řádech několika tisíc (např. 6 200 Kč, 8 089 Kč, 16 501 Kč, 11 187 Kč apod.).

10. Z výpisů z běžného účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že žalovaný opakovaně využíval kontokorent (Flexikredit) na běžném účtu, a to tak, že se účet opakovaně dostával do debetu blízko povoleného limitu 5 000 Kč, a banka účtovala úroky z nepovoleného debetu (např. 66,42 Kč, 67,69 Kč, 79,69 Kč atd.).

11. Z výpisů z běžného účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že v měsících květen - srpen 2018 se na straně debetních položek objevuje mimořádně vysoký počet a objem plateb ve prospěch sázkových kanceláří a online hazardu. Jednalo se o opakované položky , název, s označením , právnická osoba, . , adresa, , položky „, právnická osoba, , adresa, “, v desítkách jednotlivých transakcí, často ve výši 2 000–4 000 Kč, v jednotlivých dnech i kumulovaně přes 10 000 Kč (např. 20. 7. 2018 několik plateb po 2 000–4 000 Kč během jednoho dne).

12. Z výpisů z běžného účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že v červenci 2018 činil debetní obrat 54 924,52 Kč při kreditním obratu 4 565,81 Kč (výpis 7/2018), v srpnu 2018 debetní obrat 50 065,26 Kč při kreditním obratu 111,67 Kč (výpis 8/2018), v červnu 2018 debetní obrat 59 557,59 Kč při kreditním obratu 4 565,81 Kč, což svědčí o vysokém měsíčním čerpání finančních prostředků a častém využívání kontokorentu.

13. Z dopisu ze dne 20. 8. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr za okamžitě splatný ke dni 18. 8. 2021.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, , včetně potvrzení o zaplacení úplaty za postoupené pohledávky a Přílohy č.1 postupovaných pohledávek soud zjistil, že žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována.

15. Dopisem ze dne 18. 12. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznamovala postoupení pohledávky.

16. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 8. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky ve výši 31 866,65 Kč ve lhůtě do 9. 9. 2025.

17. Z provedených listinných důkazů soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., a žalovaným byla dne 9. 9. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, , název, půjčka, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut neúčelový úvěr ve výši 100 000 Kč, splácený v 96 měsíčních anuitních splátkách po 1 630,78 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného banka vycházela z údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr téhož dne, zejména že je zaměstnán od 19. 1. 2017 u , právnická osoba, , že jeho čistý měsíční příjem činí 24 439 Kč, celkový čistý příjem domácnosti 42 000 Kč, že je svobodný, bez vyživovacích povinností a bydlí v nájmu. Z výpisů z běžného účtu č. , č. účtu, žalovaného soud zjistil, že v měsících květen až srpen 2018, tedy bezprostředně před poskytnutím úvěru, byl na účet žalovaného opakovaně připisován příjem ze zaměstnání u , právnická osoba, ve výši cca 24 až 25 tisíc Kč měsíčně, avšak zároveň zde byly evidovány mimořádně vysoké debetní obraty, zahrnující četné transakce ve prospěch sázkových kanceláří a online hazardních her („, právnická osoba, . , adresa, “, „, právnická osoba, , adresa, “), často v částkách 2 000 až 4 000 Kč a v jednotlivých dnech kumulativně přesahující 10 000 Kč, přičemž za období červen až srpen 2018 činily měsíční debetní obraty 50 až 59 tisíc Kč a účet byl opakovaně veden v debetu blízkém povolenému limitu Flexikreditu s účtovanými úroky z nepovoleného debetu. Běžný účet dále dokládá existenci více současně čerpaných krátkodobých závazků u nebankovních společností (, právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, ., , právnická osoba, , , právnická osoba, .), s jednotlivými splátkami často v řádech několika tisíc korun, a rovněž pravidelné měsíční platby ve výši 300 Kč na penzijní připojištění a 470 Kč na zdravotní pojištění. Z platební historie úvěru soud zjistil, že žalovaný úvěr od počátku řádně a dlouhodobě splácel prostřednictvím řádných i částečných splátek, a že celkem uhradil na úvěr částku 114 882,46 Kč, jak vyplývá ze souhrnu plateb i z podrobného výčtu transakcí, včetně mimořádné úhrady 30 000 Kč dne 21. 9. 2021 a opakovaných splátek 1 270 Kč v letech 2021–2024, které snížily dlužnou jistinu na stav cca 23 012 Kč k 31. 5. 2024. Úvěr byl právním předchůdcem žalobkyně zesplatněn dne 18. 8. 2021 a dne , datum, byl postupní smlouvou postoupen žalobkyni. Oznámení o postoupení bylo žalovanému zasláno dne 18. 12. 2024, v němž byl vyzván k úhradě novému věřiteli , Jméno žalobkyně, .

18. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 9. 9. 2018 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle ust. § 86 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. ve znění účinné v době uzavření úvěrové smlouvy platilo, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle ust.§ 86 odst. 2, z.č. 257/2016 Sb. ve znění účinném v době uzavření úvěrové smlouvy platilo, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. ve znění účinném v době uzavření úvěrové smlouvy platilo, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

26. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Ačkoli tedy byla úvěrová smlouva uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v § 87 odst. 1 z. s. ú. zakotvuje relativní neplatnost úvěrové smlouvy při nesplnění této povinnosti (jíž se žalovaný nedovolal), je třeba vycházet z účelu této úpravy neplatnosti, kterým není pouze ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, ke které okresní soud správně přihlédl i bez návrhu žalovaného.

27. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015). Ačkoliv měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici údaje o příjmu žalovaného uvedené v žádosti o úvěr, z nichž vyplývalo, že jeho čistý měsíční příjem činí 24 439 Kč, neověřila žádným způsobem jeho skutečné výdaje, závazky ani způsob hospodaření. Z výpisů z běžného účtu žalovaného vyplýnulo, že již v období několika měsíců před uzavřením úvěru byl jeho běžný účet opakovaně a dlouhodobě v debetu, s účtovanými úroky z nepovoleného debetu a poplatky za upomínky, a jeho měsíční debetní obraty dosahovaly 50–59 tisíc Kč, přičemž žalovaný současně čerpal řadu dalších krátkodobých půjček u nebankovních poskytovatelů (, právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, aj.) v částkách jednotlivě i několika tisíc korun měsíčně. Z těchto výpisů je dále patrné, že žalovaný v uvedeném období ve značné míře participoval na hazardních hrách, prováděl desítky transakcí ve prospěch sázkových kanceláří , právnická osoba, . či , právnická osoba, , často ve výši 2 000 až 4 000 Kč a opakovaně i vícekrát denně, což představovalo významnou a pravidelnou zátěž jeho finanční situace. Navzdory tomu právní předchůdkyně žalobkyně žádné reálné ověření jeho výdajů, zadlužení či rizikového chování neprovedla, ačkoliv tyto informace byly zjistitelné zcela běžně dostupnými prostředky, zejména nahlédnutím do výpisů, které si banka mohla vyžádat, a prověřením dalších závazků žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný úvěruschopný nebyl a poskytnutí úvěru proběhlo v rozporu s § 86 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž za této situace nemá žalobkyně právo na úroky ani poplatky a vzhledem k tomu, že žalovaný jistinu poskytnutého úvěru žalobkyni zaplatil, nemá právo ani na vydání bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení, neboť obsahem spisu nebylo prokázáno, že by mu nějaké náklady v řízení vznikly.