30 C 207/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 43 429,36 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 42 709,36 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 159,83 Kč od 4. 8. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 642,03 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 907,50 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá na smluvní pokutě co do částky 720 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3 916 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem v , adresa 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28. 5. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 43 429,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektrické energie v odběrném místě na adrese , adresa, . Po splatnosti vyúčtování žalovaný uhradil 20 760 Kč. po podání žaloby již nic.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 22. 7. 2019 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, , a žalovaný se zavázal za odebranou elektřinu zaplatit dohodnutou cenu. Za období od 21. 7. 2021 do 13. 7. 2022 vystavila žalobkyně žalovanému , hodnota, znějící na částku 39 919,83 Kč, splatnou 3. 8. 2022. Z takto vyúčtované částky žalovaný neuhradil ničeho. Za období od 14. 7. 2022 do 13. 1. 2023 vystavila žalobkyně žalovanému , hodnota, ze dne znějící na částku 22 642,03 Kč, splatnou 31. 1. 2023. Z takto vyúčtované částky žalovaný neuhradil ničeho. Dne 9. 8. 2023 zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu.

4. Podle § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

5. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní jakožto obchodníkem s elektřinou a žalovaným jakožto zákazníkem byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny (§ 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb.), na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu a žalovaný se zavázal zaplatit za odebranou elektřinu dohodnutou cenu. Žalobkyně za elektřinu odebranou ve shora uvedeném období vyúčtovala žalovanému částku v celkové výši 43 429,36 Kč. Protože dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované jistiny, tak i co do úroku z prodlení z této částky, neboť žalobkyně požaduje úrok z prodlení od data, kdy žalovaný již byl v prodlení, a výše žalobkyní požadovaného úroku z prodlení je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

6. Žalobkyně dále uplatňovala nárok na uhrazení smluvní pokutu za zaslání upomínek ve výši 720 Kč. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Účastník, který tuto povinnost poruší, je zavázán smluvní pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013 uzavřel, že „Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Výjimku představují specifické případy, kde se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob)“. V daném případě je tak ujednání o smluvní pokutě v rámci všeobecných obchodních podmínek spotřebitelské smlouvy nutné pro nepoctivost dodavatele při uzavírání smlouvy považovat za ujednání v rozporu s dobrými mravy, a tím dle § 39 občanského zákoníku za neplatné. Soud proto žalobu, co do žalovaného nároku ve výši 720 Kč za odeslanou upomínku zamítl.

7. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná v poměrně nepatrné části, nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 3 916 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 738 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 43 429,36 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně.

8. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.