30 C 209/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 122 551,28 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 55 227,44 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 55 227,44 Kč od 27. 8. 2024 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 874,69 Kč od 4. 6. 2024 do 26. 8. 2024, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 67 323,84 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 21 790,32 Kč, s úrokem 14,75 % ročně z částky 118 868,68 Kč od 27. 8. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 285,35 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 67 323,84 Kč od 27. 8. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 26. 8. 2024 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že mezi účastníky byl dne 21. 10. 2020 uzavřen spotřebitelský revolvingový úvěr na základě smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , kdy žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 120 000 Kč. Žalovaná jej mohla čerpat prostřednictvím kreditní karty a zavázala se poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas splácet spolu s úroky a sjednanými poplatky. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované, a to komplexním posouzením její příjmové a výdajové situace, osobních a rodinných poměrů a nahlédnutím do externích úvěrových registrů (zejména NRKI), přičemž výstupem bylo stanovení maximální výše měsíční splátky, která nevede k předlužení spotřebitele. Podle žalobkyně případné pozdější neplnění povinností žalované nebylo způsobeno nedostatečným prověřením její úvěruschopnosti. Žalovaná v průběhu trvání smluvního vztahu vyčerpala celkem 140 299 Kč, avšak na splátkách uhradila pouze 85 071,56 Kč. Splácení úvěru probíhalo formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, splatných vždy k 20. dni v měsíci. V důsledku opakovaného prodlení se splácením využila žalobkyně smluvního oprávnění a ke dni 20. 5. 2024 úvěr zesplatnila. Vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky. Jelikož žalovaná ani po zesplatnění dluh neuhradila, evidovala žalobkyně ke dni podání návrhu pohledávku ve výši 122 551,28 Kč. Tato částka se skládala z neuhrazené jistiny ve výši 118 868,68 Kč, dále z poplatků za pojištění 1 282,60 Kč, nákladů na vymáhání 900 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Současně žalobkyně uplatnila příslušenství pohledávky, a to kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 21 790,32 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 160,04 Kč a dále úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z příslušných částek od 27. 8. 2024 do zaplacení. Žalované byla řádně zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaná k věci uvedla, že vstoupila do insolvence, protože měla větší počet splatných závazků a nedokázala je hradit. Přesvědčila se, že insolvenční řízení ji k ničemu není, a proto vzala návrh zpět, uvažuje však, že jej znovu podá. Nyní pečuje o dvě děti, pobírá rodičovský příspěvek. Má zažádáno o tzv. superdávku, která by v jejím případě měla činit 14 000 Kč měsíčně. I v době, kdy si brala tento úvěr byla na mateřské dovolené. Původně měla příjem od zaměstnavatele, ale později už jen rodičovský příspěvek ve výši 10 900 Kč měsíčně. Její náklady na bydlení činily 15 – 17 000 Kč nájemného včetně energií, plateb za internet, poplatků za služby dalších elektronických komunikací. Obstarávání potravin se projevilo úbytkem asi 6 000Kč až 7 000 Kč z jejího měsíčního rozpočtu. Jako další příjmy uvedla žalovaná výživné na jedno dítě ve výši 2 000 Kč, a ještě pobírala přídavek na dítě od zaměstnavatele v SRN ve výši v přepočtu asi 5 000 Kč.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalovaná na poskytnutý úvěr zaplatila celkem částku ve výši 85 071,56 Kč.

4. Ke zkoumání úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně započítala jako příjem žalované částku ve výši 10 000 Kč, a jako příjem ostatních členů domácnosti částku ve výši 500 000 Kč. K této částce uvedla žalovaná, že se jedná o nesmysl, poněvadž kdyby takové příjmy měla, nemusela by si brát žádné úvěry ani půjčky. Měsíční výdaje žalobkyně evidovala ve výši 65 000 Kč. Započítané minimum na žalovanou a jedno dítě byly částky ve výši 3 550 Kč a 2 420 Kč.

5. Z oznámení o přiznané dávce státní sociální podpory ze dne , datum, soud zjistil, že žalované byl přiznán rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč.

6. Z výpisu z běžného účtu žalované za září 2020 soud zjistil, že konečný zůstatek na tomto účtu byl 1025,53 Kč. v uvedeném období byly na účet připsány celkové příjmy ve výši 78 230 Kč a realizovány celkové výdaje ve výši 88 444,64 Kč.

7. Z výpisu z běžného účtu žalované za září 2020 soud zjistil, vysokou četnost pohybů na účtu (20 kreditních a 85 debetních položek), a to jak formou bezhotovostních plateb, plateb kartou a výběrů z bankomatů, tak i vkladů hotovosti. Mezi příchozími platbami je patrný zejména příjem sociální dávky od Úřadu práce ve výši 10 000 Kč dne 11. 9. 2020, dále opakované vklady hotovosti (např. 23 000 Kč dne 14. 9. 2020 a 20 000 Kč dne 16. 9. 2020) a menší příchozí částky od fyzických osob.

8. Z výpisu z běžného účtu žalované za září 2020 soud zjistil, že na straně výdajů se pravidelně objevují platby za běžné životní potřeby (potraviny, pohonné hmoty, drogerie, obuv, stravování), výběry hotovosti z bankomatů, ale rovněž platby směřující na sázkové a herní společnosti (zejména prostřednictvím platebních bran PayU, , právnická osoba, a SAZKA), a dále trvalý příkaz označený jako „splátka penále VZP“ ve výši 1 100 Kč.

9. Z výpisu z běžného účtu žalované za srpen 2020 soud zjistil, že počáteční zůstatek byl 205,31 Kč a konečným zůstatkem 11 240,17 Kč, přičemž v uvedeném období byly na účet připsány celkové příjmy ve výši 142 758 Kč a uskutečněny celkové výdaje ve výši 131 723,14 Kč. Výpis dokládá vysokou frekvenci pohybů na účtu (21 kreditních a 72 debetních položek), zahrnující příchozí bezhotovostní převody a opakované vklady hotovosti (např. 5 000 Kč dne 5. 8. 2020, 25 000 Kč dne 13. 8. 2020, 16 000 Kč dne 14. 8. 2020 a 16 000 Kč dne 28. 8. 2020), jakož i významné jednorázové příjmy od fyzických osob, zejména částku 50 000 Kč připsanou dne 31. 8. 2020.

10. Z výpisu z běžného účtu žalované za srpen 2020 soud zjistil, že mezi pravidelnými příjmy je patrná rovněž sociální dávka od Úřadu práce ve výši 10 000 Kč dne 11. 8. 2020. Na straně výdajů výpis zachycuje běžné platby za životní potřeby (potraviny, drogerie, stravování, lékárna), četné výběry hotovosti z bankomatů, inkaso pojistného, trvalé příkazy (včetně opakované splátky penále VZP ve výši 1 100 Kč) a současně i opakované platby směřující na sázkové a herní společnosti prostřednictvím platebních bran (, název, , , název, ).

11. Z výpisu z běžného účtu žalované za srpen 2020 soud zjistil, že mezi pravidelnými příjmy je sociální dávka od Úřadu práce ve výši 10 000 Kč ze dne 11. 8. 2020. Na straně výdajů běžné platby za životní potřeby (potraviny, drogerie, stravování, lékárna), četné výběry hotovosti z bankomatů, inkaso, pojistné, trvalé příkazy (včetně opakované splátky penále VZP ve výši 1 100 Kč) a současně i opakované platby směřující na sázkové a herní společnosti prostřednictvím platebních bran (PayU, , právnická osoba, ).

12. Z výpisu z běžného účtu žalované za červenec 2020 soud zjistil, že počáteční zůstatek 3,08 Kč a konečný zůstatek 205,31 Kč, přičemž v uvedeném období byly na účet připsány celkové příjmy ve výši 67 991 Kč a realizovány celkové výdaje ve výši 67 788,77 Kč. Výpis dokládá velmi časté pohyby na účtu (25 kreditních a 77 debetních položek), zahrnující opakované vklady hotovosti (např. 4 900 Kč dne 3. 7. 2020, 20 000 Kč dne 14. 7. 2020 a 6 000 Kč dne 20. 7. 2020), příchozí platby od fyzických osob a rovněž příjem sociálních dávek od Úřadu práce Ústí nad Labem ve výši 14 571 Kč dne 9. 7. 2020.

13. Z výpisu z běžného účtu žalované za červenec 2020 soud zjistil, že na straně výdajů jsou patrné platby za běžné životní potřeby (potraviny, drogerie, stravování), četné výběry hotovosti z bankomatů, inkaso, pojistné, trvalé příkazy (včetně splátky penále VZP ve výši 1 100 Kč) a současně opakované platby na sázkové a herní společnosti, a to jak prostřednictvím platební brány PayU, tak přímo ve prospěch společnosti , právnická osoba, a , právnická osoba, .

14. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 10. 2020 soud zjistil, že žalované byl poskytován bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 15 089 Kč, s roční úrokovou sazbou 26,28 %, s výší měsíční splátky 4 % z dlužné částky. Celková částka splatná spotřebitelem činila 17 237 Kč součástí úvěrové smlouvy bylo pojištění schopnosti splácet měsíční úhrada za pojištění měla činit 5,9 % minimální splátky úvěru bez úhrady za pojištění.

15. Z úvěrové zprávy z registru NRKI soud zjistil, že žalovaná měla v minulosti více úvěrových závazků různého typu, a to jak splátkové osobní úvěry, tak kontokorentní úvěr, přičemž v rozhodné době před uzavřením posuzované úvěrové smlouvy již neměla žádný aktivní splátkový ani nesplátkový úvěr se zůstatkem jistiny.

16. Z úvěrové zprávy z registru NRKI soud zjistil, že žalovaná byla v letech 2016–2020 opakovaně žadatelem o osobní úvěry, přičemž několik z nich bylo řádně a předčasně splaceno (např. osobní úvěry z let 2019 a 2020 v částkách 8 000 Kč, 10 000 Kč a 15 000 Kč), u nichž registr nevykazuje žádné prodlení ani negativní signalizaci.

17. Z úvěrové zprávy z registru NRKI soud zjistil, že současně registr eviduje i starší osobní úvěr z roku 2016, u něhož v průběhu roku 2017 a 2018 docházelo k výraznému a dlouhodobému prodlení se splácením, kdy žalovaná dosahovala až 9 splátek po splatnosti, s maximální dlužnou částkou 7 889 Kč. Poslední delikvence je zaznamenána v listopadu 2018. Tento úvěr byl následně v roce 2019 ukončen. Zpráva dále dokládá, že žalovaná v krátkém časovém období opakovaně podávala žádosti o další úvěry, z nichž významná část byla finančními institucemi odmítnuta nebo odvolána, a to jak u splátkových osobních úvěrů (např. žádosti o částky 20 000 Kč, 30 000 Kč, 40 000 Kč a 50 000 Kč), tak u kontokorentních úvěrů a kreditních karet, což svědčí o zvýšené úvěrové aktivitě a rizikovosti klienta.

18. Dopisem ze dne 20. 5. 2024 včetně podacího archu České Pošty s.p. ze dne 21. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k zaplacení částky ve výši 136 317,51 Kč do 14 dnů ode dne sepsání výzvy.

19. Předžalobní výzvou ze dne 6. 6. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky ve výši 137 918,97 Kč ve lhůtě do , datum, . Výzva byla podle podacího archu České Pošty s.p. odesílána 7. 6. 2024.

20. Z dalších provedených důkazů nezjistil soud žádné další pro věc rozhodné skutečnosti.

21. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o bezúčelovém revolvingovém úvěru, na základě které jí žalobkyně poskytla plnění ve výši 140 299Kč. Žalovaná zaplatila na úhradu tohoto úvěru částku ve výši 85 071,56 Kč. Poměry žalované před uzavřením smlouvy byly charakterizovány tím, že neměla příjem ze zaměstnání, ale byla závislá na dávkách státní sociální podpory poskytované v mateřství. Běžný účet v době tři měsíce před uzavřením smlouvy vykazoval pravidelné finanční toky, avšak její výdaje převyšovaly příjmy, zůstatky na účtu se často pohybovaly na nízkých hodnotách a hospodaření bylo zatíženo častými hotovostními operacemi a výdaji na hazardní hry. Zůstatky na účtu se v průběhu měsíce často pohybovaly na velmi nízkých hodnotách, v některých dnech až na hranici nulového či záporného zůstatku, a byly následně navyšovány nárazovými příjmy, což vypovídá o kolísavé finanční situaci žalované a způsobu jejího hospodaření v době bezprostředně před uzavřením úvěrového vztahu. Na konci období činil zůstatek pouze 205,31 Kč, což svědčí o napjaté a nestabilní finanční situaci žalované a o způsobu jejího hospodaření v rozhodné době. V rámci scoringových modelů nebankovního registru klientských informací byly u žalované zaznamenány negativní informace o subjektu, což v praxi znamená, že na základě kombinace historického prodlení, četnosti žádostí o úvěr a struktury závazků byla žalovaná hodnocena jako klient se sníženou úvěruschopností, u něhož je zvýšené riziko neschopnosti řádně splácet nové úvěrové závazky. Tyto skutečnosti jsou způsobilé prokázat, že v době uzavírání posuzované úvěrové smlouvy byla žalovaná osobou s problematickou úvěrovou historií, omezenou bonitou a s rizikovým profilem, který měl být významným faktorem při posuzování její úvěruschopnosti ze strany žalobkyně. Údaje o příjmech domácnosti ve výši 500 000 Kč a o výdajích ve výši 65 000 Kč neodpovídaly tomu, co sama žalovaná připustila jako reálné údaje, když uváděla, že její příjmy tvořil rodičovský příspěvek a tzv. Kindergeld a výživné vše dohromady ve výši 17 000Kč měsíčně a jen částka na bydlení představovala asi 15 000 Kč. Finanční poměry žalované tedy zjevně nevykazovaly přebytek, který by mohl poskytovat jistotu budoucího splacení pohledávek v budoucnu splatných. Rovněž rizikové chování projevující se zálibou v hazardních hrách nebylo známkou budoucí finanční bonity.

22. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 21. 10. 2020 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1. 12. 2016. Podle § 2 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle ust. § 86 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle ust. § 86 odst. 2, z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

28. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

30. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

31. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Ačkoli tedy byla úvěrová smlouva uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v § 87 odst. 1 z. s. ú. zakotvuje relativní neplatnost úvěrové smlouvy při nesplnění této povinnosti (jíž se žalovaný nedovolal), je třeba vycházet z účelu této úpravy neplatnosti, kterým není pouze ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní.

32. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda původní žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

33. Soud k závěru, že žalovaná nebyla v době uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru osobou úvěruschopnou. Z bankovních výpisů vyplynulo, že žalovaná neměla stabilní a pravidelný příjem, její finanční situace byla dlouhodobě kolísavá, zůstatky na účtu se po převážnou část sledovaného období pohybovaly na velmi nízkých hodnotách. Běžné životní výdaje byly hrazeny nahodile, často až po připsání sociálních dávek či hotovostních vkladů nejasného původu. Současně výpisy doložily opakované platby na sázkové a herní společnosti, a to i v situaci finanční tísně. Z úvěrové zprávy NRKI měl soud za prokázáno, že žalovaná měla negativní úvěrovou historii, neboť v minulosti čerpala více osobních úvěrů, přičemž u jednoho z nich došlo k dlouhodobému a závažnému prodlení se splácením až v rozsahu devíti splátek po splatnosti, a současně byla žalovaná v krátkém časovém úseku opakovaně neúspěšná při žádostech o další úvěry, kontokorenty a kreditní karty, které byly finančními institucemi odmítány nebo odvolány. Registr rovněž evidoval negativní informace v rámci scoringových modelů, což svědčilo o zvýšené rizikovosti klienta. Tyto skutečnosti ve svém souhrnu prokazovaly, že při řádném, odborném a poctivém posouzení úvěruschopnosti nemohla žalobkyně dospět k závěru, že žalovaná je schopna nový úvěr splácet, aniž by došlo k jejímu předlužení.

34. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalované úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

35. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy žalovanou zavázal k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu načerpané a zaplacení částky (140 299Kč – 85 071,56 Kč). Další nároky vyplývající z neplatné smlouvy přesahující přiznaných 55 227,44 Kč byly zamítnuty včetně nároků vyplývajících z neplatně uzavřené smlouvy jako smluvní pokuty, pojištění atd.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.