30 C 215/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 24 366,04 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 152 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 152 Kč od 25. 3. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 12 214,04 Kč a co do úroku ve výši 92,68 % ročně z částky 16 531,46 Kč od 25. 3. 2025 do 17. 4. 2025 ve výši 971,52 Kč a co do úroku ve výši 12 % ročně z částky 16 531,46 Kč od 18. 4. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25. 3. 2025 dosáhne částky 37 670 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 29. 7. 2025 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru číslo , hodnota, dne 26. 9. 2024. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému na účet uvedený ve smlouvě o úvěru částku ve výši 20 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo dne 26. 9. 2024. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 92,68 % ročně splácet ve 12 měsíčních splátkách ve výši 2 616 Kč splatných vždy ke každému 17.dni kalendářního měsíce počínaje měsícem říjnem 2024.

2. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřována na základě dokladů a informací získaných i od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů např. z dokladů o příjmech, prohlášení žalovaného atd. Z důvodů vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru bylo dále prověřováno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku a neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání. Doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný a ani zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. K datu zesplatnění úvěru zaplatil žalovaný splátku ze dne 18. 11. 2024 ve výši 2 616 Kč, splátku ze dne 20. 11. 2024 ve výši 2 616 Kč a splátku ze dne 2. 1. 2025 ve výši 2 616 Kč.

3. Před zesplatněním celého úvěru vzniklo v důsledku prodlení žalovaného žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, neboť podle uzavřené smlouvy platilo, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, o které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně tak vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u dvou splátek, o kterých se žalovaná ocitla v prodlení v délce 30 dnů, tedy 2 × 499 Kč. V bodě 6.5 smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě se jednalo o smluvní pokutu ode dne 25. 3. 2025 z dlužné jistiny až do jejího úplného zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 800 Kč. Podle uzavřené smlouvy platilo, že žalobkyni vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek číslo 1, 3, 4, 5 u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů tedy náhrady nákladů v celkové výši 4× 200 Kč. Podle čl. 6.3 smlouvy platilo, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky číslo 4, splatné dne 17. ledna 2025. K datu 23. 3. 2025 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 2.2 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru.

4. Žalobkyně se touto žalobou po žalovaném domáhala zaplacení následující částek: Částky odpovídající nové dlužné jistině úvěru v celkové výši 20 043,58 Kč, která odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 16 531,46 Kč a možnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši 3 512,12 Kč. Dále smluvní pokuty ve výši 998 Kč, a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 800 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 20 043,58 Kč za každý den prodlení žalovaného z její úhradou, a to počínaje dnem 25. 3. 2025 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požadovala smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 2 525,04 Kč. Dále úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 16 531,46 Kč ode dne 25. 3. 2020 do zaplacení ve výši nominální roční úrokové sazby 92,68 % ročně a za dobu od 91. dne prodlení, tj. ode dne 18. 4. 2025 uplatnila žalobkyně úrok ve výši 12 % ročně.

5. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

6. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že dne 26. 9. 2024 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru číslo , hodnota, , ve které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč s tím, že celkovou částku, kterou měl klient zaplatit, stanovila žalobkyně na částku 31 392 Kč. Žalovaný se zavázal v této smlouvě splatit uvedenou celkovou částku celkem ve výši 12 splátek po 2 616 Kč, které budou splatné nejpozději 17. dne každého kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém bude úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba činila 92,69 % ročně.

7. Z dokladu o vyplacení úvěrům ze dne 26. 9. 2024 bylo zjištěno, že tohoto dne byla z účtů číslo , č. účtu, na účet číslo , č. účtu, vyplacena částka 20 000 Kč.

8. Z Karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil na úhradu poskytnutého úvěru 3 splátky, a to dne 18. 11. 2024, 20. 11. 2024 a 2. ledna 2025 v souhrnné výši 7 848 Kč.

9. Z bankovního výpisu za období od 1.6. 2024 do 30. 6. 2024, číslo účtu: , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 14. 6. 2024 poukázána mzda od zaměstnavatele ve výši 25 188 Kč. Zůstatek v červnu 2024 na tomto účtu činil minus 10 103,23 Kč.

10. Z bankovního výpisu za období od 1. 7. 2024 do 31. 7. 2024 číslo účtu , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 15. 7. 2024 poukázaná mzda od zaměstnavatele ve výši 22 921 Kč. Zůstatek v červenci 2024 na tomto účtu činil minus 10 091,19 Kč.

11. Z bankovního výpisu za období od 1. 8. 2024 do 31. 8. 2024 číslo účtu , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 15. 8. 2024 poukázaná mzda ve výši 30 755 Kč. zůstatek v srpnu 2024 na tomto účtu činil -9 956,26 Kč.

12. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací soud zjistil, že žalovaný podal 8 žádostí o spotřebitelský úvěr a jeho závazky dosáhly výše 264 062 Kč a dosud žádný z nich není po splatnosti. Jaké žalovaný obdržel skóre z tohoto výpisu, nebylo z databáze zjištěno.

13. Z výpisu z databáze Solus bylo zjištěno, že žalovaný nemá žádné závazky po splatnosti. Jaké žalovaný v databázi Solus obdržel skóre nebylo z tohoto výpisu zjištěno14. Dopisem ze dne 23. 3. 2025 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala ho k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, a to v celkové výši 21 841 Kč.

15. Z dalších, ve věci provedených důkazů, nebyly zjištěny skutečnosti, které by měly relevantní vliv na posouzení skutečnosti, zda smlouva o úvěru byla v daném případě uzavřena platně.

16. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně učinila žalovanému nabídku na poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč přesto, že z výpisu žalovaného měla přehled o výdajích žalovaného v průběhu měsíců, konkrétně června, července a srpna 2024 a z těchto výpisů vyplývalo, že žalovaný se pokaždé ocitl v záporných zůstatcích. To znamenalo, že jeho výdaje každý měsíc překračovaly jeho příjmy. Úvěr žalobkyně žalovanému poskytla i za situace, kdy v databáze Solus nezjistila žádné relevantní informace o platební morálce žalovaného, přičemž z nebankovního registru klientských informací zároveň zjistila, že závazky žalovaného již dosáhly výše 264 062 Kč a neznala jeho kreditní skóre. Ve smlouvě o úvěru č. , hodnota, žalovaný žalobkyni o sobě neuvedl žádné další informace, z nichž by mohla usuzovat na jeho úvěruschopnost pouze připojil informace o čísle svého mobilního telefonu, e-mailové adresy a čísle svého bankovního účtu. Žalovaný vyčerpal úvěr ve výši 20 000 Kč a zaplatil na jeho úhradu 7 848 Kč.

17. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

18. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 26.9.2024 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

25. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti chrání nejen samotného spotřebitele před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Ačkoli tedy byla úvěrová smlouva uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v § 87 odst. 1 z. s. ú. zakotvuje relativní neplatnost úvěrové smlouvy při nesplnění této povinnosti (jíž se žalovaný nedovolal), je třeba vycházet z účelu této úpravy neplatnosti, kterým není pouze ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného).

26. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

27. Žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného stran jeho výdajů nezohlednila, že žalovaný se svým hospodařením s bezhotovostními příjmy na svém účtu pravidelně dostával do záporných zůstatků. A to v každém ze tří posuzovaných měsíců. Žalobkyně nezjišťovala dotazem na žalovaného jaké jsou jeho výdaje, např. na bydlení, na dopravu do zaměstnání, zda má žalovaný vyživovací povinnosti a jaké má splátkové povinnosti z již poskytnutých úvěrů. Žalovaný nepochybně měl nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb a když je žalobkyně zjistila a ověřila dospěla k záporným číslům. Navíc z databází získala přehled o závazcích žalovaného i o pravidelné výši jeho výplaty. Mohla tedy usoudit, že žalovaný vykazuje značné riziko, že nebude své závazky, několikanásobně přesahující jeho reálné příjmy, v dohledné době schopen splácet. Tato dohledná doba byly tři měsíce od poskytnutí úvěru. A to skutečně nebylo nijak překvapivé.

28. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nevyhodnotila získané údaje správně a nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

29. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy zavázal žalovaného k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému úvěr poskytla ve výši 20 000 Kč a žalovaný ji splatil 7 848 Kč. Rozdíl obou částek tak představuje částku, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni včetně příslušenství představovaného úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o. z. Ostatní nároky vyplývající z neplatné smlouvy byly výrokem II. zamítnuty.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť poměr úspěchu a neúspěchu jistin pohledávek z výroku I. a z výroku II. byl nepatrný. Při úvaze o příslušenství by tento poměr převážil ve prospěch žalovaného, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady v řízení nevznikly.