30 C 217/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 26 247,04 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 600 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 212,25 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 600 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 430 Kč splatných vždy ke každému 16. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá co do částky 17 647,04 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 348,26 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 740,31 Kč, co do úroku ve výši 27,12 % ročně z částky 10 918,99 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 318,99 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovanou dne 21. 3. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě které jí byla poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvě. V souvislosti s poskytnutou zápůjčku se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 10 665 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6 367 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 27,12 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního flexibilní splácení ve výši 2 798 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti 45 týdenních splátkách po 571 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30. 1. 2024. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně ani včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 15. 5. 2023. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 6 400 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni jako na nového věřitele, a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 26 247,04 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 10 918,99 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 7 828,05 Kč kapitalizovaných úroků ve výši 740,31 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 560,51 Kč, úroku ve výši 27,12 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 918,99 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 918,99 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 740,31 Kč žalobkyně uvedla, že se jednalo o úrok ve výši 27,12 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 10 918,99 Kč od 31. 1. 2024, to je od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do 29. 4. 2024. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1560,51 Kč žalobkyně uvedla, že se jednalo o zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 10 918,99 Kč od 23. 5. 2024, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou do 29. 4. 2024.

2. Žalovaná k věci uvedla, že obdržela od právní předchůdkyně žalované částku 15 000 Kč. Je starobní důchodkyní, která pobírá rovněž vdovský důchod a její náklady na živobytí v době, kdy si brala předmětný úvěr činily asi 5 000 Kč na bydlení u neteře v Klášterci nad Ohří a ostatní výdaje činily asi 4 500 Kč. K tomu jí z důchodu strhávali na exekuce asi 1 200 Kč.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z vyjádření žalované a z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 21. 3. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které převzala žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 15 000 Kč.

4. Z karty zákazníka sepsané se žalovanou dne 21. 3. 2023 soud zjistil, že žalovaná zde ke svým poměrům uvedla, že má základní vzdělání, je vdova, nemá žádnou vyživovací povinnost, pobírá vdovský důchod a její čistý měsíční příjem činil 10 740 Kč, což mělo být ověřeno z důchodového výměru, složenkami za únor a březen 2023. Další čistý příjem domácnosti činil 20 000 Kč, nebylo však uvedeno, která osoba v domácnosti žalované tento příjem vykazovala a zda měla k žalované vyživovací povinnost. Odhadované měsíční výdaje byly uvedena částkou ve výši 5 000 Kč.

5. Z ústřižku poštovní poukázky B ze dne 13. 8. 2025 soud zjistil, že žalované byla tohoto dne prostřednictvím České pošty s. p. poukázána částka ve výši 6 090 Kč.

6. Z ústřižku výplatního dokladu ČSSZ za období od 14. 7. 2025 do 13. 8. 2025 soud zjistil, že žalované byla prostřednictvím České pošty s.p. vyplacena částka starobního důchodu ve výši 13 284 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , přílohy č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek, kde je pohledávka za paní , jméno FO, uvedena pod poř. č. , hodnota, a z potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky ze dne , datum, , soud měl za prokázáno, že žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 4. 2024 včetně podacího lístku, soud zjistil, že žalované byla změna v osobě věřitele oznámena.

9. Předžalobní výzvou ze dne 18. 2. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 32 316,54 Kč ve lhůtě do 5. 3. 2025.

10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

11. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 21. 3. 2023 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

18. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Jedná se tudíž dle § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu žalovaného.

19. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda původní žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

20. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalované stran jejích výdajů spokojila toliko s jejím neověřeným prohlášením, že výdaje činí zřejmě 5 000 Kč měsíčně a na ověřování jejích pravidelných a nezbytných výdajů a zjištění o závazcích z případných dalších závazků, rezignovala. Žalovaná nepochybně měla nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb. Jestliže žalovaná jako svůj měsíční příjem v roce 2023 uvedla částku 10 740 Kč a výdaje 5 000 Kč a zavázala se ke splácení 571 Kč týdně tj. (571 x 4,348) tedy 2 483 Kč měsíčně pak to znamenalo, že jí zbývalo na vlastní výdaje celkem 3 257 Kč, což je v cenách roku 2023 velmi nízká částka, která nedosahuje ani životního minima.

21. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně vycházela toliko z nedoložených informací o výdajích získaných od žalované a nepostupovala při posouzení její úvěruschopnosti s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, přičemž v řešeném případě důvodné pochybnosti byly. Tím, že původní žalobkyně i přesto žalované úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

22. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy žalovanou zavázal k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení a zároveň vycházel z žalobního tvrzení, že žalovaná zaplatila celkem 6 400 Kč. Této skutečnosti přizpůsobil výrok I. tohoto rozsudku a přepočítal i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení. Výrokem II. zamítl z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy další nároky žalobkyně. Podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil zaplacení dlužné částky ve splátkách, neboť žalovaná prokázala, že je osobou bez příjmu a zcela závislá na státní sociální podpoře, neboť je vdova a pobírá starobní a vdovský důchod.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků