30 C 223/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 32 485 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba na zaplacení částky ve výši 32 485 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 32 485 Kč od 22. 6. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 25. 6. 2021 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že mezi ní jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla dne 13. 1. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen úvěrová smlouva). Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnout úvěr ve výši 80 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný řádně neplnil závazky vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy, a to závazek řádně splácet poskytnutý úvěr, došlo k zesplatnění celého úvěru a žalobkyně žalovaného o této skutečnosti uvědomila dopisem ze dne 26. 6. 2017. Podle čl. 6 úvěrové smlouvy platilo, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o dobu delší 65 dní dochází tímto dnem k zesplatnění celého úvěru, čímž vzniká také nová jistina úvěru sestávající se z nesplacené jistiny úvěru a veškerých dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru. V daném případě se jednalo o částku 93 096 Kč. Žalovaný se mimo jiné v čl. 6 úvěrové smlouvy zavázal pro případ prodlení s nezaplacením nové jistiny úvěru uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení, přičemž žalobkyně s žalovaným v čl. 6 smlouvy o úvěru dohodla i to, že souhrn výše všech ze strany žalobkyně uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísel 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000 Kč.

2. Žalovaný své závazky i přes výzvy žalobkyně vůbec neplnil, a proto bylo ze strany žalobkyně zahájeno soudní řízení, jehož výsledkem byl rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 27. 4. 2018, č. j. 9 C 251/2017-49, ve kterém soud rozhodl o tom, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částky představující smluvní pokuty dle čl. 6 a čl. 6 úvěrové smlouvy tedy částky ve výši 498 Kč až 6 517 Kč. Částka ve výši 6 517 Kč představovala smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 93 096 Kč, a to za období prodlení žalovaného s úhradou této nové jistiny úvěru do 5. 9. 2017. Rozsudkem Okresního soudu v Lounech bylo žalobě žalobkyně, co do smluvní pokuty, již v plném rozsahu vyhověno. Prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny úvěru trvalo i po datu 5. 9. 2017. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru i za následující období. S ohledem na skutečnost, že žalovaný ničeho na svůj dluh z titulu této smluvní pokuty neplnil, zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne 31. 5. 2021, ve které žalovaného vyzvala k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 93 096 Kč od 6. 9. 2017 do 31. 5. 2021. V souladu s limity dle čl. 6 úvěrové smlouvy a ustanovením § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru požadovala po žalovaném zaplacení částky ve výši 32 485 Kč.

3. Žalovaný k věci uvedl, že tím, že žalobkyně požadovala smluvní pokutu 0,1 % denně z částky 93 096 Kč od 6. 9. 2017 a žalobu podala až dne 25. 6. 2021 učinila tak až po uplynutí doby promlčení a žalovaný tak vznesl námitku promlčení. Dále k věci uvedl, že příčinou toho, že na svůj dluh ničeho neuhradil byl jednak jeho nízký příjem, který má pouze z invalidního důchodu, ale hlavním důvodem bylo generální inhibitorium, neboť před vyhlášením rozsudku Okresního soudu v Lounech byly proti němu nařízeny jiné exekuce, které dodnes trvají a o tomto žalobkyni několikrát informoval. V řízení dále tvrdil, že v době, kdy o poskytnutí úvěru žalobkyni žádal, měl již od ČSOB poskytnut konsolidační úvěr ve výši 700 000Kč a že mu zprostředkovatelka sdělila, že když tento úvěr přizná, žalobkyně mu úvěr již neposkytne.

4. Žalovaný dále k věci uvedl, že registr Solus vede převážně data o klientech, kteří jsou s platbami po splatnosti, což nebyl jeho případ. Nebankovní registr klientských informací vede převážně úvěry nebankovních subjektů a takový úvěr žalovaný v té době neměl. Žalovaný uvedl, že měl bankovní úvěry, které byly od počátku vedeny v bankovním registru klientských informací. Výpis z bankovního registru klientských informací, však žalobkyně nepředložila a nezkoumala. Žalovaný zjistil, že bankovní registr klientských informací obsahuje každou fyzickou osobu, která má s bankou aktuálně uzavřenou úvěrovou smlouvu nebo v minulosti uzavřenou smlouvu měla. V bankovním registru klientských informací je dokonce i osoba, která o úvěr aktuálně žádá. Schválené bankovní úvěry jsou pak v bankovním registru klientských informací po celou dobu platnosti úvěru a dále ještě 4 roky po ukončení úvěru.

5. V otázce promlčení soud dospěl k závěru, že žalobou podanou dne 25.6.2021 se skutečně promlčela část smluvní pokuty od 6.9.2017 do 24.6.2018, ale žalovaná část smluvní pokuty za poslední tři roky před podáním žaloby promlčena nebyla, což je období od 25.6.2018 do 31.5.2021. Tato úvaha soudu má oporu v ust. § 609 o.z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

6. Podle ust. § 610 odst. 1 o.z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

7. Podle ust. § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

8. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, z vyjádření žalovaného a z výslechu svědkyně, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že rozsudkem ze dne 27. dubna 2018, č. j. 9 C 251/2017-49 zavázal soud žalovaného mimo jiné k zaplacení smluvní pokuty ve výši 6 517Kč, přičemž z odůvodnění rozsudku nevyplynulo vůbec, proč tak soud rozhodl, z jakých provedených důkazů tato povinnost ve vztahu k poskytnutému úvěru vyplývala a ani to, zda žalobkyně v řízení prokázala a jakými důkazy, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jestliže soud došel k závěru, že smlouva je platná.

9. Z výslechu žalovaného soud zjistil, že před poskytnutím úvěru na pobočce žalobkyně po něm chtěli výpisy z účtu, z nichž by bylo seznatelné, že splácí měsíčně 2 poskytnuté úvěr.

10. Z výslechu žalovaného soud zjistil, že v roce 2016 byl zaměstnán u bezpečnostní agentury Heros, kde pracoval jako pracovník ostrahy s průměrným měsíčním příjmem ve výši 9 000 Kč s přesčasy to dělalo přibližně 12- 15 000 Kč měsíčně.

11. Z výslechu žalovaného soud zjistil, že v roce 2016 činily jeho výdaje za nájemní byt přibližně 6 500 Kč měsíčně, včetně elektřiny a všeho, neboť se jednalo o nájemní byt od města, další výdaje činily telekomunikační poplatky za užívání mobilního telefonu a internetu a dále cesty k lékařům do Ústí nad Labem a do Prahy a výdaje za léky, neboť v té době byl již žalovaný v částečném invalidním důchodu, ale zároveň byl zaměstnán.

12. Z výslechu žalovaného soud zjistil, že jeho invalidní důchod v roce 2016 činil 6 000 Kč měsíčně, ale v dubnu 2017 se zhoršil jeho zdravotní stav natolik, že podle lékařů v té době již nebyl schopen pracovat v ostraze a od té doby byl veden na úřadu práce a vzhledem ke svým mnohačetným zdravotním omezením je osobou, kterou lze jen obtížně zaměstnat.

13. Z výslechu žalovaného soud zjistil, že v roce 2016 ještě žádné vedené exekuce neměl, neboť všechno nastalo až po roce 2017. Poskytovanými úvěry splácel dluhy firmám a řemeslníkům, kteří se podíleli na rekonstrukci jeho nemovitosti v okrese Louny, kterou však nemohl dál udržet a v roce 2014 nebo 2015 ji musel prodat.

14. Z listiny nazvané,,Hodnocení klienta“ soud zjistil, že byla sepsána dne 13. ledna 2017 a obsahovala pravidelný čistý měsíční příjem klienta ve výši 13 600 Kč, ostatní příjmy klienta 9 000 Kč, celkem příjmy 22 600 Kč. Výdaje klienta pak představovala částka 3 410 Kč, výdaje na bydlení ve výši 4 500 Kč, ostatní výdaje 500 Kč celkem výdaje 8 410 Kč volné zdroje tak představovaly částku ve výši 14 190 Kč.

15. Z listiny nazvané,,Hodnocení klienta“ soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán ve společnosti [právnická osoba], že je ženatý a do zaměstnání nastoupil 17. 8. 2015, je vyučen, bydlí v pronájmu a zprostředkovatel úvěru dne 17. ledna 2017 doporučil, aby mu byl úvěr poskytnut.

16. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací ze dne 13. ledna 2017 soud zjistil, že hodnocení bonity žalovaného jako klienta činilo 507bodů, což je kategorie IV., nejlepší segment klientů a nízké riziko.

17. Z výpisu záznamu z registru Solus ke dni 13. ledna 2017 soud zjistil, že žalovaný byl v registru bez záznamu.

18. Z oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne 15. 12. 2016 soud zjistil, že od ledna 2017 mu byl zvýšen invalidní důchod na částku 6 599 Kč z původních 6 401 Kč 19. Z pracovní smlouvy ze dne 17. 8. 2015 soud zjistil, že pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou do 31. 12. 2015 na pozici člena výjezdové skupiny.

20. Z dodatku pracovní smlouvy ze dne 1. 1. 2016 soud zjistil, že pracovní smlouva ze dne 17. 8. 2015 se změnila tak, že pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou.

21. Z dohody o pracovní činnosti uzavřené dne 17. 8. 2015 soud zjistil, žalovaný se zavázal k výkonu práce pro svého zaměstnavatele v rozsahu maximálně 20 hodin týdně, a to na pozici člena výjezdové skupiny.

22. Z výplatní pásky za měsíc říjen 2016 soud zjistil, že čistá mzda činila 13 335 Kč.

23. Z výplatní pásky za měsíc říjen 2016 soud zjistil, že čistá mzda činila dalších 3 649 Kč.

24. Z výplatní pásky za měsíc listopad 2016 soud zjistil, že čistá mzda činila 13 947 Kč.

25. Z výplatní pásky za měsíc listopad 2016 soud zjistil, že čistá mzda činila dalších 1 690 Kč.

26. Z přehledu svolení k inkasu z internetové aplikace [anonymizována dvě slova] bylo zjištěno, že k datu 13. ledna 2017 povolil žalovaný žalobkyni strhávat si částku 4 984 Kč z jeho účtu.

27. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného u [anonymizována dvě slova] za období od 1.12.2016 do 30. 12. 2016 soud zjistil, že v prosinci 2016 činily příjmové platby na účet žalovaného jednak částka 1 690 Kč a jednak částka 13 947 Kč, obě od zaměstnavatele žalovaného.

28. Z výpisu z bankovního registru klientských informací vytvořeného dne 11. 6. 2022 ve vztahu k žalovanému soud zjistil, že ke dni 6. 11. 2016 je pro žalovaného veden u [právnická osoba], [právnická osoba] osobní úvěr ve výši 50 000 Kč, který byl zesplatněn k 31. 5. 2018 žalovanému byl poskytnut dne 6.11.2016 a měsíční splátka činila 991Kč.

29. Z výpisu z bankovního registru klientských informací vytvořeného dne 11. 6. 2022 ve vztahu k žalovanému soud dále zjistil, že ke dni 11. 10. 2016 je pro žalovaného veden u [právnická osoba] [právnická osoba], osobní úvěr ve výši 51 000 Kč, který byl zesplatněn k 31.5.2018. Žalovanému byl poskytnut 11.10.2016 a měsíční splátka činila 871Kč.

30. Z výpisu z bankovního registru klientských informací vytvořeného dne 11. 6. 2022 ve vztahu k žalovanému soud zjistil, že ke dni 16. 9. 2016 je pro žalovaného veden u [právnická osoba] osobní úvěr ve výši 700 000 Kč, který byl zesplatněn 26. 6. 2017 6alovanému byl poskytnut 16.9.2016 a měsíční splátka činila 9 509Kč.

31. Z dokumentu vystaveného žalobkyní nazvaného Informace a dokumenty požadované od spotřebitele podle § 84 odst. 1 zákona č. 257/ 2016 o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně mimo jiné měla od žalovaného vyžadovat v rámci zkoumání příjmu na běžný účet originál potvrzení o příjmu vystavený maximálně 30 dní před datem žádosti, kopii jedné poslední výplatní pásky nebo kopii jednoho posledního výpisu z bankovního účtu s viditelně připsanou mzdou.

32. Z dokumentu vystaveného žalobkyní nazvaného Informace a dokumenty požadované od spotřebitele podle § 84 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně mimo jiné měla od žalovaného vyžadovat v rámci zkoumání přímo na běžný účet kopii úplné pracovní smlouvy, včetně výměrou mzdy – místo pracovní smlouvy bude doložena kopie rozkazů, jde-li o příslušníka státních ozbrojených bezpečnostních složek, dále kopii dvou posledních výplatních pásek a dále kopii dvou posledních výpisů z bankovního účtu s viditelně připsanou mzdou.

33. Z výpovědi svědkyně soud zjistil, že pracovala pro žalobkyni asi jeden rok, před šesti lety jako zprostředkovatelka úvěru a na žalovaného si nepamatovala.

34. Z výpovědi svědkyně soud zjistil, že to, zda klient dostane či nedostane úvěr, nebylo na zprostředkovateli úvěru, ale rozhodovalo se o tom na centrále v Pardubicích, kde byl risk manager, který žádost a její přílohy vyhodnotil.

35. Z výpovědi svědkyně soud zjistil, že se ověřovalo, zda klient nemá insolvenci, jestli nemá nějaké zatajené dluhy nebo exekuce a vyžadovaly se 3 poslední výpisy z účtu, přičemž se muselo jednat o celkové výpisy z účtu za poslední 3 měsíce, kdy klient si musel dojít na pobočku banky a buď poprosit o tyto výpisy nebo při online internetovém bankovnictví musel přinést výpis za celý měsíc.

36. Z výpovědi svědkyně soud zjistil, že v rámci zkoumání úvěruschopnosti klientů svědkyně konkrétně od klientů zjišťovala, kde pracují, jakou mají výši měsíční mzdy nebo příjmu, jejich výdaje, výši nájmu, inkasa, výši poplatků za telefon, existenci dalších dluhů u bank nebo jiných nebankovních společností a dále počet lidí, kteří žijí v domácnosti s klientem.

37. Z výpovědi svědkyně soud zjistil, že neměla důvod zatajovat informace, které by mohly vést k neschválení žádosti o úvěr, například informací o tom, že klient dluží u jiných subjektů bank nebo nebankovních společností, a sice proto, že provize činila 10 % z poskytnuté částky schválených úvěrů, jestliže ale klient neplatil, tak se provize musela vracet. Jestliže by klient neplatil, tak by svědkyně veškerou práci dělala zadarmo. Provize jim jako zprostředkovatelům úvěrů byly vypláceny, až když klient zaplatil první 3 splátky. Teprve potom vznikl nárok na provizi.

38. Z výpovědi svědkyně soud zjistil také to, že pokud by klient požádal o úvěr a třeba do měsíce tento úvěr vrátil, tak by také musela vracet poskytnutou provizi.

39. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Z rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 27.4.2018 nebylo možné zjistit, na základě jakých zjištění, učiněných z konkrétních listin, soud dospěl k závěru, že žalobkyně splnila zákonnou povinnost zkoumat a posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Vzhledem k tomu, že tato okolnost měla zásadní vliv na posouzení platnosti smlouvy samotné a tudíž i na platnost ujednání o smluvní pokutě, považoval soud v této otázce rozsudek Okresního soudu v Lounech za nepřezkoumatelný a nebyl jím, co do věci rozsouzené vázán. Otázku splnění povinnosti zkoumání úvěruschopnosti na základě shora provedených důkazů soud zhodnotil tak, že považoval zkoumání úvěruschopnosti ze strany žalobkyně za nedostatečné a závěry z tohoto zkoumání učiněné za zkreslené. Žalobkyně před poskytnutím úvěru dne 13.1.2017 zjistila, že žalovaný je zaměstnán a to jak na hlavní pracovní poměr tak také formou dohody o pracovní činnosti. Z výplatních pásek za měsíce říjen a listopad 2016 vyplynulo, že měsíční mzda od zaměstnavatele činila (3 649 Kč + 13 335 Kč) tj. 16 984Kč v říjnu a v listopadu (13 947 Kč 1690 Kč) tj. 15 637 Kč. Invalidní důchod žalovaného činil v té době částku ve výši 6 401Kč. Spolu s invalidním důchodem činily příjmy žalovaného celkem 23 385 Kč v říjnu a 22 038 Kč v listopadu. Žalobkyně však podcenila výdajovou stránku těchto částek, když považovala za volné zdroje částku ve výši 14 190Kč. Splátka bankovních úvěrů, které měl žalovaný poskytnuty v té době činily ke dni 13.1.2017 celkem 991 Kč + 871 Kč + 9509 Kč. Tj. v říjnu 2016 z částky 23 385Kč vydal žalovaný jen na splátky poskytnutých úvěrů celkem 10380Kč, zbývalo mu tedy 13 005Kč a tato částka byla určena pro živobytí představované např. nájmem, který v dokumentu hodnocení klienta činil částku 4500Kč, životním minimem 3 410Kč a ostatními výdaji 500Kč (13 005Kč – 4500Kč – 3410Kč – 500Kč) tj. 4 595Kč na splátku žalobkyní poskytnutého úvěru, která měla činit 4 984Kč. K závěru o úvěruschopnosti žalovaného by tedy žalobkyně dospět nemohla a nemohl by k ní dospět ani Okresní soud v Lounech, kdyby jí řádně provedenými důkazy zjistil a vyhodnotil. Dále žalobkyně neměla k dispozici celý měsíční výpis žalovaného z běžného účtu vedeného u [právnická osoba]. Na výzvu soudu byl předložen pouze výpis týkající se příjmových položek zaslaných na běžný účet ze strany zaměstnavatele, přičemž z výpovědi svědkyně vyplynulo, že po klientech byly požadovány úplné výpisy za dobu posledních dvou měsíců před poskytnutím požadovaného úvěru a rovněž z dokumentu nazvaného Informace a dokumenty požadované od spotřebitele podle § 84 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru vyplynulo, že výpisy měly obsahovat viditelně připsanou mzdu, ale měly to být výpisy z účtu, z nichž by bylo možné prokázat skutečnou výdajovou stránku klienta. To se v daném případě nestalo.

40. Podle ust. § 135 o.s.ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Podle § 135 odst. 2 o.s.ř. jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.

41. Podle ust. § 159a odst. 4 o.s.ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.

42. Podle ustanovení § 159a odst. 3 o.s.ř. v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány.

43. Podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. odvolací soud rozhodnutí zruší, jestliže rozhodnutí není přezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů.

44. V daném případě žalobkyně tvrdila, že otázku platnosti úvěrové smlouvy z níž ji byla přiznána smluvní pokuta ve výši 0,1% z částky 93 096Kč od 27.6.2017 do 5.9.2017 ve výši 6517Kč již Okresní soud v Lounech posoudil tak, že smluvní pokutu žalobkyni přiznal. Žalobkyni bylo možné přisvědčit, že jí skutečně byla přisouzena smluvní pokuta, ale odůvodnění Okresního soudu v Lounech zcela postrádá odůvodnění proč se tak stalo na základě aplikace jaké právní normy a jakého posouzení úvěrové smlouvy ve vztahu k úvěruschopnosti žalovaného. Když pomineme skutečnost, že Okresní soud v Lounech k této otázce pouze uvedl jako důvodnost podané žaloby to, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr a ten, že jej nesplácel, pak se otázkou platnosti úvěrové smlouvy Okresní soud v Lounech nezabýval vůbec a nezabýval se ani otázkou splnění zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. V této části tedy rozhodnutí Okresního soudu v Lounech pro nedostatek důvodů nemohlo vytvořit překážku věci rozsouzené. Podepsanému soudu nezbylo nic jiného, než otázku platnosti úvěrové smlouvy v závislosti na splnění nebo nesplnění zákonné povinnosti žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, posoudit znovu na základě skutkového stavu zjišťovaného provedenými důkazy.

45. Podle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

46. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

47. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. z. č. 257/ 2016 Sb ve znění do 31.12.2017 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

48. Změna tohoto zákonného ustanovení nastala v souvislosti s vývojem judikatury, která relativní neplatnost spotřebitelské smlouvy vyloučila a nahradila ji neplatností absolutní a po 28.5.2022 již stejné ustanovení zní následujícím způsobem: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

49. Vzhledem k zákonnému znění…soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu je zřejmé, že i pro běh smluvní pokuty po 6.9.2017 (v nepromlčené podobě od 25.6.2018 do 31.5.2021) bylo třeba hledat oporu ve skutkových okolnostech uzavírané spotřebitelské úvěrové smlouvy, v níž byla smluvní pokuta sjednána.

50. Aplikací shora uvedených zákonných předpisů na zjištěný skutkový stav soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva ze dne 13.1.2017 nebyla platně sjednána a ustanovení o smluvní pokutě v daném případě rovněž nebylo platně sjednáno. Tato neplatnost spočívala v nedostatku řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když byly pro zkoumání úvěruschopnosti využity pouze údaje a registry, z nichž nebyly získány negativní poznatky k osobě žalovaného a NRKI skutečně poskytoval údaj o nízkém riziku osoby žalovaného ve vztahu k návratnosti úvěru, neboť všechny tři úvěry, které mu byly do konce roku 2016 poskytnuty byly bankovní a byly tudíž zaneseny pouze v BRKI. Dalším důvodem vedoucím k neplatnosti úvěrové smlouvy bylo nedostatečné zkoumání výdajové stránky žalovaného.

51. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému přiznal dle vyhl. č. 254/2015 Sb. náhradu nákladů spočívající v náhradě za 6 úkonů po 300Kč, dle obsahu spisu (vyjádření k žalobě, účast na 4 jednáních soudu a písemný návrh na provedení důkazů).