30 C 228/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně . Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 515 047 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba na zaplacení částky ve výši 515 047 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 515 047 Kč od 17. 7. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 67 441 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem v , adresa, , , adresa, .

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 8. 8. 2025 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne 8. 8. 2022 při výkonu práce u žalované utrpěla pracovní úraz, když při vstávání ze židle a následném pohybu pocítila křupnutí a bolest v pravém koleni. Následkem bylo poranění kolenního kloubu vyžadující lékařské ošetření. Při vyšetření na ortopedii bylo poranění diagnostikováno jako léze vnitřního menisku a žalobkyně byla nucena prodělat operační zákrok, při kterém bylo provedeno ošetření ruptury menisku. Poté se žalobkyně podrobila rehabilitaci. I po ukončené léčbě přetrvávají trvalé následky v podobě omezené hybnosti a bolestivosti kolene, které omezují běžné fungování (nemožnost dřepu a kleku bez fixační podpory kolene). Žalovaná byla v době vzniku pracovního úrazu v pracovním poměru u žalované, a proto vůči žalované uplatnila nároky na náhradu újmy na zdraví spočívající v bolestném a ztížení společenského uplatnění stanovené znaleckým posudkem a také náhradu nákladů na jeho pořízení ve výši 8 000 Kč. Bolestné žádala ve výši 98 265 Kč a ztížení společenského uplatnění ve výši 408 782 Kč, neboť měla za to, že je v jejím případě nezbytné aplikovat 20% snížení, neboť v minulosti, konkrétně dne 20. 8. 2020 utrpěla zranění totožného pravého kolene při pracovním úrazu u tehdejšího zaměstnavatele společnosti ENCZ a.s. Při tomto pracovním úrazu došlo u žalobkyně k podvrtnutí kolene. Žalovaná nárok ani existenci pracovního úrazu neuznala a přes zaslanou předžalobní výzvu plnění neposkytla.

2. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že k tvrzenému pracovnímu úrazu vůbec nedošlo, neboť popsaný mechanismus (vstání ze židle a běžný pohyb) nepředstavuje působení zevního vlivu ani výkon namáhavé či mimořádné práce, ale běžnou životní činnost. Zdůraznila, že zaměstnance může na pracovišti a v pracovní době postihnout libovolná škála náhlých zdravotních problémů, a to dokonce i fatální, a přesto nemusí vyplývat z rizik a specifik vykonávané práce. Skutečnost, že zaměstnanec chodí z místa na místo, sedá si, vstává a podobně není součástí rizik práce, ale běžnou součástí života. Žalovaná zmínila, že zdravotní problém, který se náhodně projeví při pobytu zaměstnance na pracovišti ještě není pracovní úraz. Poukázala na legální definici pracovního úrazu a její judikatorní výklad. Zpochybnila i samotný skutkový děj, když poukázala na skutečnost, že žalobkyně úraz bezprostředně nenahlásila, a tudíž ten nebyl zdokumentován. Poukázala na odmítnutí pojistného plnění pojišťovnou a namítla rovněž nedůvodnost a neprůkaznost uplatněných nároků, co do jejich výše, když předložená vyčíslení hmotné újmy lékařem neměla náležitosti znaleckých posudků. Lékař, který je zpracoval, není podle žalované soudním znalcem a jeho závěry nezohledňují předchozí zdravotní stav žalobkyně.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, z výpovědi svědkyně a z výpovědi žalobkyně. Jejich provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že zprávou z chirurgické ambulance ze dne 9. 8. 2022 a z navazující kontroly ze dne 16. 8. 2022, bylo zjištěno, že žalobkyně byla ošetřena pro podvrtnutí pravého kolene, přičemž dle její anamnézy k obtížím došlo dne 8. 8. 2022 kolem 10.15 hod. při vstávání ze židle v práci, současně je však výslovně uvedeno, že s pravým kolenem měla již dříve vleklé problémy a byla opakovaně operována.

4. Ze zprávy chirurgické ambulance ze dne 9. 8. 2022 soud zjistil, že objektivní nález neprokazoval závažné akutní traumatické změny (vazy pevné, RTG bez traumatu skeletu, koleno bez náplně). Žalobkyni byla vystavena pracovní neschopnost a současně jí byly povoleny vycházky.

5. Z ortopedické ambulantní zprávy ze dne 30. 8. 2022 soud zjistil, že potvrzovala přetrvávající obtíže pravého kolene s tím, že žalobkyně opět uvedla vznik potíží při vstávání ze židle, přičemž objektivně byl zjištěn nález odpovídající poškození vnitřního menisku a současně byla na RTG popsána artróza, tedy degenerativní změny, a lékař doporučil operační řešení.

6. Z propouštěcí zprávy z hospitalizace ve dnech , datum, soud zjistil, že obsahovala kromě jiných informací operační řešení pravého kolene (artroskopie s ošetřením ruptury menisku), přičemž v anamnéze jsou opět uvedeny předchozí operace kolene (2010 a 2020) a v diagnostickém závěru je kromě léze menisku výslovně uvedena i obezita I. stupně.

7. Z kontrolní ortopedické zprávy ze dne 1. 11. 2022 soud zjistil, že zpráva po operaci popisovala pooperační stav s postupným zlepšováním obtíží a doporučením rehabilitace, aniž by jakkoli doplňovala mechanismus vzniku poranění.

8. Z posudku o hodnocení bolesti vypracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, soud zjistil, že vycházel z tvrzení žalobkyně, že dne 8. 8. 2022 při vstávání ze židle v zaměstnání utrpěla pracovní úraz, a přejal mechanismus vzniku poranění bez vlastního posouzení. Na základě této premisy a předložené zdravotnické dokumentace hodnotil rozsah poškození pravého kolene (podvrtnutí a léze menisku řešená operací) a stanovil bolestné ve výši 250 bodů podle příslušného nařízení vlády.

9. Z vyúčtování posudku , tituly před jménem, , jméno FO, soud zjistil, že za posudek si účtoval celkem 8 000 Kč.

10. Výpisem z účtu , č. účtu, a příjmovým dokladem ze dne 18. 6. 2024 soud zjistil, že žalobkyně za vyhotovení lékařského posudku zaplatila v hotovosti 8 000 Kč.

11. Z uplatnění nároku žalobkyně ze dne 20. 6. 2024 soud zjistil, že shrnovala tvrzení žalobkyně o vzniku pracovního úrazu dne 8. 8. 2022 při vstávání ze židle v zaměstnání, v jehož důsledku si měla podvrtnout pravé koleno a následně utrpět lézi menisku vyžadující operační řešení a rehabilitaci. Byly zde také popisovány přetrvávající následky v podobě omezené hybnosti a bolestivosti. Současně byl v listině vyčíslen uplatněný nárok na náhradu újmy na zdraví, konkrétně bolestné ve výši 98 265 Kč a ztížení společenského uplatnění ve výši 510 978 Kč a náklady na znalečné ve výši 8 000 Kč, s výzvou k jejich úhradě ve lhůtě do 15 dnů od doručení tohoto dopisu na účet zde uvedený.

12. Z vyjádření právního zástupce žalované ze dne 10. 7. 2024 soud zjistil, že zdravotní obtíže žalobkyně nelze považovat za pracovní úraz, a to ani při akceptaci její verze skutkového děje, neboť k poškození zdraví nedošlo v důsledku působení zevního vlivu, nýbrž jde o projev náhodné zdravotní poruchy či chronického onemocnění, přičemž běžný pohyb spočívající ve vstávání ze židle nepředstavuje úrazový děj ani výkon namáhavé či mimořádné práce, jak jej vyžaduje judikatura Nejvyššího soudu.

13. Z vyjádření právního zástupce žalované ze dne 10. 7. 2024 soud zjistil, že zástupce žalované zpochybnil věrohodnost uplatněných nároků poukazem na to, že předložené „znalecké posudky“ nemají náležitosti znaleckého posudku a jejich autor není znalcem.

14. Nahlédnutím do databáze znalců Ministerstva spravedlnosti ČR soud zjistil, že , tituly před jménem, , jméno FO, není soudním znalcem.

15. Z reakce právní zástupkyně žalobkyně ze dne 24. 2. 2025 soud zjistil, že obsahovala polemiku s odmítavým stanoviskem žalované a byla zároveň ujištěním, že žalobkyně setrvává na tvrzení, že ke škodné události došlo při plnění pracovních úkolů a že byly naplněny znaky pracovního úrazu, když úraz vznikl náhle a nezávisle na její vůli při vstávání ze židle, v jehož důsledku utrpěla poranění kolene vyžadující lékařské ošetření a vedoucí k dočasné pracovní neschopnosti. Zástupkyně žalobkyně rovněž obhajovala správnost předložených znaleckých posudků , tituly před jménem, , jméno FO, jako kvalifikovaných podkladů pro výpočet náhrady škody.

16. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky ve výši 617 243 Kč ve lhůtě do 7 dnů ode dne doručení tohoto dopisu na bankovní účet ve výzvě uvedený.

17. Z dokladu o odeslání do datové schránky soud zjistil, že předžalobní výzva byla doručena dne 9.7. 2025 do DS právního zástupce žalované.

18. Zápočtovým listem soud zjistil, že žalobkyně byla u žalované zaměstnána v období od 1. 3. 2021 do 31. 12. 2022 na pozici , název, . Uvedené skutečnosti byly potvrzeny rovněž z pracovní smlouvy uzavřené dne 1. 3. 2021 a jejího dodatku ze dne 28. 2. 2022.

19. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že je neteří žalobkyně a pracovala u žalované i v období, kdy žalobkyně utrpěla poškození zdraví. Každý den na sebe ráno čekaly, šly spolu do práce a byly spolu v kontaktu osobním, telefonickém i přes SMS.

20. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že žalobkyně utrpěla tvrzené poranění kolene v práci přibližně v dopoledních hodinách okolo svačiny a sdělila to svědkyni bezprostředně po vzniku poranění.

21. Výpisem komunikace přes SMS mezi žalobkyní a číslem , tel. číslo, bylo zjištěno, že komunikace probíhala mezi žalobkyní a osobou, které sdělovala, že dne 9. 8. 2022 půjde na chirurgii.

22. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že svědkyně nebyla přítomna úrazovému ději a nevěděla, kdo další by zranění žalobkyně viděl.

23. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že popsala úrazový děj žalobkyně jako křupnutí v koleni při vstávání ze židle.

24. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že po stránce úkonové popsala pozici žalobkyně jako nikoliv sedavé zaměstnání, ale spíše jako kombinaci časté chůze a sezení.

25. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že dne 8. 8. 2022 v dopoledních hodinách při výkonu práce, kterou sama označuje za fyzicky náročnější a spojenou s častým pohybem po areálu a mezi budovami, došlo k náhlému vzniku obtíží pravého kolene při vstávání ze židle a následném otočení, kdy žalobkyně pocítila „křupnutí“ .

26. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že v době, kdy se jí to stalo byla v kanceláři sama.

27. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že bezprostředně po vzniku poranění žalobkyně se souhlasem nadřízeného pracoviště opustila, když ji kolega odvezl domů a lékaře navštívila až následující pracovní den.

28. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že zaměstnanci, kteří se nacházeli na chodbě před její kanceláří jí viděli, jak odchází domů, po jedné noze skáče po schodech, drží se zábradlí a kulhá.

29. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že úraz nebyl zadokumentován, protože nadřízení to dodatečně neumožnili a odmítali.

30. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že před nástupem do zaměstnání k žalované prodělala dvě operace kolene, ale považovala svůj zdravotní stav za normální bez obtíží.

31. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že u lékaře při ošetření následující den se jí lékař ptal, jak se jí to stalo a ona mu to řekla. Lékař sepsal zprávu a napsal neschopenku. Pracovní neschopnost trvala asi do konce roku, protože ke konci roku donesla zaměstnavateli výpověď.

32. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že na začátku pracovního poměru absolvovala vstupní lékařskou prohlídku u závodního lékaře, při níž předložila výpis od svého praktického lékaře obsahující i informace o předchozím úrazu pravého kolene, přičemž na základě této prohlídky byla shledána zdravotně způsobilou k výkonu dané práce (s korekcí zraku brýlemi) bez stanovení jakýchkoli pracovních omezení či úlev.

33. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně označila výkon své práce za fyzicky poměrně náročný, neboť v průběhu pracovního dne musela opakovaně přecházet mezi jednotlivými budovami v rozsáhlém areálu, často se pohybovat po schodech a vykonávat činnosti spojené s organizací výroby, což podle jejího tvrzení představovalo značnou zátěž zejména pro dolní končetiny. Uvedla, že v důsledku aktuální pracovní situace v den události jednala ve spěchu a náhlém vypětí, kdy byla vyzvána k dalšímu úkonu a rychle vstala a otočila se.

34. Na základě zjištění učiněných ze shora uvedených listin, z výpovědi svědkyně a z výpovědi žalované dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně dne 8. 8. 2022 v dopoledních hodinách při výkonu práce u žalované, v rámci běžného pracovního dne, při vstávání ze židle a následném otočení pocítila křupnutí a bolest v pravém koleni, přičemž tento děj proběhl bez přítomnosti jakéhokoli vnějšího zásahu, pádu, nárazu či jiného zevního působení a bez přímé účasti svědků. Žalobkyně následně z pracoviště odešla se souhlasem nadřízeného a následující den vyhledala lékařské ošetření. Poranění bylo zpočátku hodnoceno jako podvrtnutí kolene, což svědčí spíše o lehčí distorzi bez jasného úrazového mechanismu a podporuje závěr o absenci zevního násilného působení a významu vnitřní predispozice. Následně byla ortopedickou ordinací diagnostikována léze menisku a indikováno operační řešení, kdy i zde byl jako mechanismus uváděn pouze běžný pohyb bez vnějšího zásahu, zatímco objektivní nálezy současně prokázaly přítomnost artrózy a předchozích operací kolene, což významně přispělo k domněnce o existenci dlouhodobého onemocnění a vnitřní příčině obtíží. Propouštěcí zpráva z hospitalizace pak doložila rozsah zdravotního poškození a potvrdila dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně včetně obezity jako další predispozice, aniž by přinášela poznatek o působení zevního úrazového děje. Následné kontrolní zprávy měly význam pouze pro průběh léčby a rekonvalescence, nikoli pro posouzení charakteru vzniku zranění. Obdobně i předložené hodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění vycházelo výlučně z tvrzení žalobkyně o mechanismu vzniku události a nepřineslo vlastní zjištění o působení zevního vlivu. Jeho vypovídací hodnota byla v této části omezená a zčásti i snížená pro pochybnosti o odborné přesvědčivosti, a celkově tak z provedených důkazů vyplynulo, že ke zhoršení zdravotního stavu žalobkyně došlo při běžném pohybu bez prokázaného působení zevního úrazového děje, při současné existenci významných vnitřních predispozic. Výpověď svědkyně pak potvrdila pouze následnou komunikaci se žalobkyní a její subjektivní popis vzniku obtíží při vstávání ze židle, aniž by přinášela přímé poznatky o průběhu události či existenci zevního působení, a má tudíž omezenou důkazní hodnotu. Sama žalobkyně pak ve své výpovědi uvedla mechanismus vzniku obtíží při běžném pohybu (vstání a otočení), bez jakéhokoli vnějšího zásahu, přičemž ani jí tvrzená zvýšená pracovní zátěž či spěch nepředstavovaly zevní vliv, nýbrž pouze okolnosti, za nichž k pohybu došlo. Soud proto dospěl k závěru, že z provedených důkazů nevyplývalo působení krátkodobého, náhlého a násilného zevního vlivu, nad kterým by žalobkyně neměla volní kontrolu a převažujícím vysvětlením vzniku zdravotního poškození je v daném případě vnitřní stav organismu žalobkyně při běžném pohybu.

35. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Vzhledem k tomu, že žalobkyně se domáhala odškodnění za úraz, který utrpěla dne 8. 8. 2022 je třeba projednávanou věc posuzovat podle z. č. 262/2006 Sb. zákoníku práce účinného od 1. 1. 2022 do 30. 11. 2022 (dále jen zák. práce).

36. Podle ust. § 269 odst. 1 zák. práce zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

37. Podle ust. § 271k odst. 1 zák. práce pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (§ 273 a 274).

38. Podle ust. § 271k odst. 2 zák. práce se jako pracovní úraz posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů.

39. Předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci pracovním úrazem jsou poškození zdraví nebo smrt zaměstnance (pracovní úraz), ke kterým došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi, vznik škody a příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem škody. Ke vzniku nároku na náhradu škody je nezbytné, aby všechny tři tyto předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoliv z nich, nárok nevzniká. Odpovědnost za škodu při pracovním úrazu je odpovědností objektivní, kdy zaměstnavatel odpovídá za samotný výsledek (za škodu), aniž je uvažováno jeho zavinění. Nevyžaduje se ani porušení právní povinnosti z jeho strany. V řízení o odškodnění pracovního úrazu má žalobce (poškozený zaměstnanec) procesní povinnost tvrdit a prokazovat všechny uvedené předpoklady potřebné pro vznik odpovědnosti za škodu.

40. Pracovním úrazem se rozumí poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, k nimž došlo při plnění jeho pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů; musí jít přitom o příčinu podstatnou, důležitou a značnou. Toto zevní působení, označované též jako úrazový děj, je zpravidla takovou událostí, která vyvolá u postiženého subjektivní potíže, které mu nedovolují pokračovat v obvyklé práci nebo mu to dovolují jen s určitými potížemi, nebo jej dokonce z práce vyřazují. O úrazový děj může jít i v případech náhlého poškození zdraví, které nastalo při náhlém vypětí sil, velké námaze, nezvyklém úsilí, kdy pracovní výkon přesahuje hranice obvyklé, každodenně vykonávané práce, nebo je sice konán v hranicích obvyklé těžké práce, ale za nepříznivých okolností, anebo pohybuje se sice v hranicích obvyklé namáhavé práce, pro kterou však organismus zaměstnance není přizpůsoben nebo na kterou svými schopnostmi nestačí. Tato legální definice je obsažena v mnoha rozhodnutích Nejvyššího soudu jako např. 21 Cdo 4394/2014, 21 Cdo 5492/2017, 21 Cdo 806/2025 a také 21 Cdo 3408/2022.

41. Legální definice pracovního úrazu v § 271k zák. práce je konstruována jako soubor kumulativních (současně splněných) znaků, které musí být naplněny společně, aby bylo možné určitý děj kvalifikovat jako pracovní úraz. To znamená, že nestačí splnění pouze některých z nich (např. že k události došlo v pracovní době nebo na pracovišti), ale musí být současně dáno, že jde o poškození zdraví nezávislé na vůli zaměstnance, způsobené krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů, a že k němu došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Absence byť jediného z těchto znaků (zde právě chybějící „zevní vliv“) vede k závěru, že o pracovní úraz nejde.

42. Absence zevního vlivu má v rámci definice pracovního úrazu zásadní právní význam, protože právě tento znak vymezuje hranici mezi pracovním úrazem a pouhou poruchou zdraví vzniklou z vnitřních příčin. Pokud není prokázáno, že poškození zdraví bylo způsobeno krátkodobým, náhlým a násilným působením vnějšího faktoru působícího na organismus zaměstnance, pak jeden z obligatorních znaků skutkové podstaty pracovního úrazu chybí a právní kvalifikace jako pracovního úrazu je vyloučena bez ohledu na to, že k události došlo v pracovní době, na pracovišti či při plnění pracovních úkolů. Nepřítomnost zevního vlivu (vnější příčiny) znamená, že příčinná souvislost mezi dějem a poškozením zdraví leží uvnitř organismu zaměstnance (např. degenerativní změny, momentální selhání struktury, zdravotní predispozice), nikoli v působení pracovních podmínek, a odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úraz tak nevzniká.

43. Skutečnost, že žalobkyně vstávala ze židle za účelem plnění pracovních úkolů, nepředstavuje zevní vliv a nepředstavuje dokonce ani o pohyb nebo tělesný úkon, který by proběhl nezávisle na její vůli ve smyslu § 271k zák. práce. Jedná se pouze o okolnost, za níž k poškození zdraví došlo, nikoli o jeho příčinu. Příčinou poškození zdraví byl samotný pohyb žalobkyně, při němž nebylo prokázáno žádné vnější působení (např. uklouznutí, náraz či jiný zásah z vnějšku). Za této situace nelze naplnění znaku působení zevních vlivů dovodit a nelze ani dovodit, že by žalobkyně tento pohyb učinila nezávisle na své vůli.

44. Posouzení, zda je určité poškození zdraví pracovním úrazem je otázkou právní, a proto bylo nezbytné zkoumat, zda skutkové okolnosti, za nichž k poškození zdraví žalobkyně došlo naplnily skutkovou podstatu legální definice uvedené v § 271k zák. práce. V tomto smyslu soud přihlédl i k zdravotnímu stavu žalobkyně, z něhož vyplynulo, že žalobkyně trpěla dlouhodobými obtížemi pravého kolene, které bylo již v minulosti opakovaně operováno, a tedy vykazovalo zjevnou predispozici k poškození, což odpovídá judikaturním závěrům, podle nichž latentní onemocnění či vnitřní dispozice organismu samy o sobě nevylučují vznik pracovního úrazu, avšak pouze za předpokladu, že k poškození zdraví současně dojde působením zevního vlivu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1508/2007). Není-li takový zevní mechanismus prokázán, a zdravotní újma se projeví v důsledku těchto vnitřních predispozic, nelze uvedenou skutečnost podřadit pod pracovní úraz ve smyslu zákoníku práce.

45. Předpokladem pro posouzení poškození na zdraví jako pracovního úrazu není, zda byl úraz zaměstnavatelem evidován, neboť se jedná pouze o administrativní a kontrolní povinnost zaměstnavatele vyplývající zejména z ust. § 105 zák. práce a v roce 2022 dále specifikovanou nařízením vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, přičemž nesplnění těchto povinností nemá vliv na právní kvalifikaci samotného děje jako pracovního úrazu.

46. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně dne 8. 8. 2022 v dopoledních hodinách při výkonu práce u žalované, v rámci běžného pracovního dne, při vstávání ze židle a následném otočení pocítila křupnutí a bolest v pravém koleni, přičemž k tomuto ději došlo bez jakéhokoli pádu, nárazu, uklouznutí či jiného vnějšího zásahu a bez přítomnosti svědků, kdy i sama žalobkyně připouští, že šlo o pouhý pohyb jejího těla. Zdravotní dokumentace následně potvrdila vznik poranění kolenního kloubu (nejprve podvrtnutí, posléze léze menisku řešená operací), avšak současně prokázala dlouhodobé obtíže pravého kolene, opakované předchozí operace a přítomnost degenerativních změn, jakož i další predispozice. Žádný z provedených důkazů neprokázal působení zevního vlivu. Takto zjištěný skutkový stav soud podřadil pod § 271k zákoníku práce, přičemž znaky uvedené v legální definici musí být splněny kumulativně. V projednávané věci sice došlo k náhlému poškození zdraví v pracovní době a v souvislosti s výkonem práce, avšak absentuje základní znak v podobě působení zevního vlivu, neboť po pomyslném vymizení samotného pohybového úkonu žalobkyně nezůstává žádný vnější faktor, který by na její organismus působil a mechanismus vzniku obtíží je naopak plně vysvětlitelný vnitřním stavem jejího organismu a existujícími predispozicemi. Za této situace nebylo možné dospět k jednoznačnému závěru, že byly naplněny všechny zákonné znaky pracovního úrazu a poškození zdraví, které žalobkyně utrpěla dne 8. 8. 2022, proto nelze jako pracovní úraz posoudit. Nebyl splněn jeden ze znaků odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou pracovním úrazem, neboť ta je na existenci pracovního úrazu bezprostředně vázána. Jestliže pracovní úraz shledán nebyl, nemůže žalovaná odpovídat ani za náhradu újmy na zdraví, v podobě nároků na bolestné, náhradu za ztížení společenského uplatnění i nákladů na vyhotovení lékařského posudku, které žalobkyně uplatnila. Soud musel podanou žalobu zamítnout v plném rozsahu.

47. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 67 440,56 Kč po zaokrouhlení na celé koruny částku ve výši 67 441 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 515 047 Kč sestávající z částky 10 380 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí příprava zastoupení, vyjádření k žalobě a účast na dvou jednáních soudu dne 13. 6. 2026 a dne 18. 6. 2026) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada ke dvěma jednáním soudu v celkové částce 8 216 Kč na trase , adresa, Chomutov a zpět 1048 km vozidlem KIA Rio RZ: , SPZ, při spotřebě 5,6 l benzínu Super 95 na 100 km a vyhláškové ceně 34,70Kč/l a na náhradě za ztrátu času na cestě celkem částku ve výši 4 200 Kč za 28 půlhodin na trase , adresa, Chomutov a zpět a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 55 736 Kč ve výši 11 704,56 Kč.

48. S ohledem na projednávanou věc soud neshledal podmínky pro uplatnění aplikace § 150 o.s.ř., jestliže poškození zdraví žalobkyně zákonnou definici pracovního úrazu nesplňovalo.