30 C 23/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený datum bytem adresa o zaplacení 267 554,38 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 123 165 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 26 191,34 Kč od 24. 12. 2023 do 19. 8. 2024 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 123 165 Kč od 20. 8. 2024 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 6 000 Kč měsíčně splatných vždy ke každému 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá, co do částky ve výši 144 389,38 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 12 148,6 Kč od 24. 12. 2023 do 19. 8. 2024, co do úroku 6,9 % ročně z částky 264 115,38 Kč od 20. 8. 2024 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 140 950,38 Kč od 20.8.2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ze dne 10.10.2024 u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 15. 3. 2019 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 440 175 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnuté peněžní prostředky zaplatit úrok ve výši 6,9 % ročně a dále poplatky dle odst. 4.2 smlouvy a dle platného ceníku žalobkyně. Žalovaný se rovněž ve smlouvě zavázal hradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 513 Kč vždy do 10. dne v měsíci. Žalovaný však svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas nedodržel a dostal se se splátkami do prodlení. Žalobkyně úvěr prohlásila za okamžitě splatný ke dni 23. 12. 2023. Doplněním žalobních tvrzení ze dne 7. 2. 2025 žalobkyně uvedla, že žalovaný uhradil na úvěr do jeho zesplatnění celkem 317 010 Kč.

2. Žalobkyně uvedla ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, že Úvěruschopnost hodnotila individuálně, v souladu s platnými schvalovacím strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. Žalobkyně měla za to, že posoudila schopnost žalovaného splácet s odbornou péčí a postupovala v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Upozornila, že žalovaný žádosti o úvěr ze dne 14. 3. 2019 uvedl, že je svobodný, vyučen, bydlí ve vlastním domě nebo bytě bez zástavy a o svém pracovním poměru uvedl, že je zaměstnán od 8. 9. 2018 ve společnosti , právnická osoba, s výší čistého příjmu 16 483 Kč, výdaje domácnosti jsou nulové. Žalobkyně se ovšem s těmito údaji nespokojila, a proto kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku a databázi Ministerstva vnitra České republiky. Dotazem do CCB ze dne 14. 3. 2019 zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti poskytnut spotřební úvěr u společnosti odlišné od žalobce , a to u , právnická osoba, se splátkou 4 906 Kč měsíčně. Tento úvěr byl v rámci úvěrové žádosti žalovaného zkonsolidován. Příjem žalovaného byl ověřen prostřednictvím výpisu z běžného účtu, který měl žalovaný taktéž veden u žalobkyně. Výdaje žalovaného byly taktéž hodnoceny ověřeny na základě výpisu z účtů. Žalobkyně dále posuzoval schopnost žalovaného splácet na základě disponibilní částky, kdy při jejím výpočtu vycházela z dat sdílených žalovaným v kombinaci s interními informacemi žalobkyně, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Na základě uvedených údajů žalobkyně dospěla k částce 5 989 Kč. Výpočet disponibilní částky byl vypočten tak, že od příjmu byly odečteny veškeré výdaje žalovaného. Po uvedeném výpočtu byla kapacita pro splátkové zatížení dostatečná.

3. Žalovaný k věci uvedl, že úvěr mu žalobkyně poskytla v uvedené výši. Vyjádřil se, že v době, kdy požádal o poskytnutí úvěru byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, kam nastoupil pravděpodobně v září 2018 a jeho pracovní poměr trval asi čtyři až šest měsíců, přesně si to již nepamatoval, na účet mu chodila i výplata jeho otce, který pracoval u společnosti , právnická osoba4. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 14.3.2019 žalovaný uvedl, že je zaměstnán s příjmem 16 483Kč měsíčně od 8.9.2018. Bydlí ve vlastním domě nebo bytě a nemá žádné výdaje.

5. Z úvěrové smlouvy ze dne 15. 3. 2019 soud zjistil, že v čl. 2.2. bylo mezi účastníky ujednáno, že účelem poskytnutí úvěru je konsolidace úvěrů nebo půjček, které žalovanému poskytla žalobkyně nebo jiné finanční instituce. Konsolidací se rozumí úplné splacení takových úvěrů nebo půjček a jejich sloučení do jednoho nového úvěru. Úvěr od žalobkyně byl poskytnut na splátkový úvěr poskytnutý od , právnická osoba, ( dříve , právnická osoba, ) dle smlouvy uzavřené dne 14. 11. 2016, přičemž částka určená ke splacení činila 140 175 Kč. Použití zbývajících prostředků úvěru ve výši 300 000 Kč bylo zcela na uvážení žalovaného s tím, že je nemohl využít k podnikání nebo na financování služeb nebo činností, které by byly v rozporu s právními předpisy nebo dobrými mravy.

6. Z úvěrové smlouvy ze dne 15. 3. 2019 soud zjistil, že v čl. 3.1, bylo mezi účastníky ujednáno, že úvěr a úroky z úvěru budou spláceny pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 513 Kč vždy k 10. dni každého kalendářního měsíce. První splátka měla být zaplacena 10. 4. 2019. Při splnění všech předpokladů by poslední splátka ve výši 3 802 Kč měla být zaplacena dne 10. 3. 2028, což byl den konečné splatnosti úvěru. Celkem mělo být zaplaceno 108 splátek. Celková výše zaplacené částky tedy měla činit 593 693 Kč.

7. Z dopisu ze dne 25.12.2023 soud zjistil, že žalobkyně prohlásila úvěr za okamžitě splatný dne 23.12.2023.

8. Dopisem žalobkyně ze dne 21.11.2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky ve výši 19 355 Kč do 23.12.2023.

9. Předžalobní výzvou ze dne 23.8.2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky ve výši 306 537 Kč ve lhůtě do 5 dnů od odeslání této výzvy na účet ve výzvě uvedený.

10. Výpisem z účtu žalovaného č.ú. : , č. účtu, za období od 1.3.2019 do 31.3.2019 soud zjistil, že na účet byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 300 000 Kč a dále mzda od zaměstnavatele , právnická osoba, ve výši 14 193 Kč. Rovněž mzda jeho otce od zaměstnavatele , právnická osoba, ve výši 45 100 Kč. Celkové výdaje z tohoto účtu za uvedené období činily -70 490,98Kč.

11. Výpisem z účtu žalovaného č.ú. : , č. účtu, za období od 1.2.2019 do 28.2.2019 soud zjistil, že na účet byla žalovanému poskytnuta mzda ve výši 15 739 Kč a jeho otci byla poskytnuta mzda ve výši 42 015 Kč. Celkové výdaje z tohoto účtu činily -57 941,39 Kč.

12. Výpisem z účtu žalovaného č.ú. : , č. účtu, za období od 1.1.2019 do 31.1.2019 soud zjistil, že na účet byla žalovanému poskytnuta mzda ve výši 16 397 Kč a jeho otci byla poskytnuta mzda ve výši 33 182 Kč. Celkové výdaje z tohoto účtu činily -47 770,67 Kč.

13. Výpisem z účtu žalovaného č.ú. : , č. účtu, za období od 1. 12. 2018 do 31. 12. 2018 soud zjistil, že na účet byla žalovanému poskytnuta mzda ve výši 21 099 Kč a jeho otci byla poskytnuta mzda ve výši 29 829 Kč. Celkové výdaje z tohoto účtu činily -105 468,52 Kč.

14. Výpisem z účtu žalovaného č.ú. : , č. účtu, za období od 1. 11. 2018 do 30. 11. 2018 soud zjistil, že na účet byla žalovanému poskytnuta mzda ve výši 14 989 Kč a jeho otci byla poskytnuta mzda ve výši 51 770 Kč. Celkové výdaje z tohoto účtu činily -50 504,05 Kč.

15. Výpisem z účtu žalovaného č.ú. : , č. účtu, za období od 1. 10. 2018 do 31. 10. 2018 soud zjistil, že na účet nebyla žalovanému poskytnuta mzda. A jeho otci byla poskytnuta mzda ve výši 46 492 Kč. Celkové výdaje z tohoto účtu činily -25 838 Kč.

16. Výpisem z účtu žalovaného č.ú. : , č. účtu, za období od 1. 9. 2018 do 30. 9. 2018 soud zjistil, že na účet nebyla žalovanému poskytnuta mzda a jeho otci byla poskytnuta mzda ve výši 19 219 Kč. Celkové výdaje z tohoto účtu činily -48 139,72 Kč.

17. Z jiných v řízení provedených důkazů již soud nezjistil žádné pro věc podstatné skutečnosti, které by přispěly ke zkoumání skutkového stavu.

18. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Žalobkyně poskytla žalovanému za účelem konsolidace předchozího spotřebitelského úvěru, úvěr ve výši 140 175 Kč a dále úvěr ve výši 300 000 Kč. Částku ve výši 300 000 Kč obdržel žalovaný dne 15.3.2019 na svůj účet č. , č. účtu, . Průměrný čistý příjem žalovaného za 4 měsíce předcházející měsíci poskytnutí úvěru činil částku ve výši 17 056 Kč měsíčně. Účet žalovaný užíval společně se svým otcem.

19. Disponibilní prostředky žalovaného v únoru 2019 činily -51,07Kč. Když celkové výdaje na účtu číslo , č. účtu, činily -57 941,39 Kč, mzda otce činila 42 015 Kč, mzda žalovaného 15 739 Kč, podíl žalovaného na příjmech tak činil cca 27,25 %, podíl žalovaného na výdajích cca činil 15 790,07Kč, zbývající část mzdy po odečtení výdajů činila 15 739 Kč – 15 790,07 Kč tj.-51,07 Kč.

20. Disponibilní prostředky žalovaného v lednu 2019 činily 598 Kč. Když celkové výdaje na účtu číslo , č. účtu, činily -47 770,67 Kč, mzda otce činila 33 182 Kč, mzda žalovaného 16 397 Kč, podíl žalovaného na příjmech v tak činil 33,07 %, podíl žalovaného na výdajích činil 15 799 Kč. Zbývající část mzdy po odečtení výdajů činila 598 Kč.

21. Disponibilní prostředky na účtu žalovaného v prosinci 2018 činily -22 595,63 Kč, když celkové výdaje na účtu číslo , č. účtu, činily -105 468,52 Kč, mzda otce činila 29 829 Kč, zda žalovaného 21 000 0 99 Kč, podíl žalovaného na příjmech činil 41,43 % podíl na výdajích činil 43 694,63 Kč. Zbývající část mzdy po odečtení výdajů činila -22 595,63 Kč.

22. Disponibilní prostředky na účtu žalovaného v listopadu 2018 činily 3 649,63 Kč, když celkové výdaje na účtu číslo , č. účtu, činily -50 504,05 Kč, zda otci žalovaného činila 51 770 Kč, mzda žalovaného 14 989 Kč, podíl žalovaného na příjmech činil 22,45 %, podíl na výdajích činil 11 339,37 Kč. Zbývající část mzdy po odečtení výdajů činila 3 649,63 Kč.

23. Disponibilní prostředky na účtu žalovaného v říjnu 2018 činily 0Kč, protože žalovaný v tomto měsíci nepřispěl žádným příjmem, nepřipadá mu tedy ani žádná část výdajů a nezůstává mu ani žádný disponibilní zůstatek.

24. Disponibilní prostředky na účtu žalovaného v září 2018 činily 0Kč, protože žalovaný v tomto měsíci nepřispěl žádným příjmem, nepřipadá mu tedy ani žádná část výdajů a nezůstává mu ani žádný disponibilní zůstatek.

25. Průměrný disponibilní příjem žalovaného za období září 2018 až únor 2019 činí: - 3 066,50 Kč. tzn., že v průměru žalovaný čerpal ze společného účtu více, než kolik odpovídalo jeho příspěvku, a to o tuto částku měsíčně. Přesto na úhradu úvěru ze společného účtu zaplatil celkem částku ve výši 317 010 Kč. Na základě jakých údajů dospěla žalobkyně k částce 5 989 Kč disponibilní částky žalovaného odečtením měsíčních příjmů a výdajů, soudu nezpřístupnila.

26. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

27. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 15. 3. 2019 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1. 12. 2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

28. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

29. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

30. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. ve znění účinném v době poskytnutí úvěru žalovanému (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

32. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

33. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

34. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

35. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Ačkoli tedy byla úvěrová smlouva uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v § 87 odst. 1 z. s. ú. zakotvuje relativní neplatnost úvěrové smlouvy při nesplnění této povinnosti (jíž se žalovaný nedovolal), je třeba vycházet z účelu této úpravy neplatnosti, kterým není pouze ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, ke které soud přihlédl i bez návrhu žalovaného.

36. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda původní žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

37. Žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného stran jeho výdajů spokojila toliko s jeho prohlášením, že výdaje činí zřejmě 0Kč měsíčně a na ověřování jeho pravidelných a nezbytných výdajů, k nimž měla ostatně přístup, neboť vedla pro žalovaného běžný účet, rezignovala. V řízení bylo prokázáno, že v říjnu 2018 ani v září 2018 nepřišla na účet žalovaného žádná mzda a rovněž bylo prokázáno, že společně se žalovaným používal běžný účet i jeho otec. Jedná se tedy o společný účet, s nímž v období od září 2018 do února 2019 hospodařily dvě osoby. Průměrné disponibilní prostředky na účtu týkající se žalovaného za dobu sledovaných 6 měsíců před poskytnutím úvěru dosahovaly záporné hodnoty. Konkrétně částky -3 066,50 Kč. Tento výsledek v podstatě znamenal, že v průměru žalovaný čerpal ze společného účtu více, než kolik odpovídalo jeho příspěvku. Žalobkyně neprovedla ani předběžný odhad kolik mohlo ze společných výdajů na účtu připadat na žalovaného a rovnou uvedla částku disponibilních výdajů, která neodpovídala zjištěným skutečnostem z výpisů, které byly v řízení provedeny. Žalovaný nepochybně měl nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb. Tyto bylo třeba zjistit a ověřit. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně vycházela toliko z dat možná statistického charakteru, nicméně soud dospěl k závěru, že splátky úvěru ve skutečnosti splácel otec žalovaného, jehož příjem byl podstatně vyšší, a který také příjmově přesahoval možnosti žalovaného.

38. Žalobkyně proto nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že původní žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

39. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy zavázal žalovaného k zaplacení částky spočívající v bezdůvodném obohacení, tj. v rozdílu poskytnuté a zaplacené částky, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a ohledně nároků vyplývajících z neplatné smlouvy žalobu výrokem II. zamítl.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu a neúspěchu v řízení byl prakticky stejný. (46%-54%) ve prospěch žalovaného.