30 C 237/2025
č. j. 30 C 237/2025-18
V PLATNOSTICitované zákony (6)
Plný text
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 22 234 Kč s příslušenstvím,
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 872 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 872 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 838,92 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 17 362 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 578,34 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 537,37 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 973,87 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a co do úroku 15 % ročně z částky 13 845,87 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podáním došlým ke zdejšímu soudu dne 21. 5. 2025 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 6. 12. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, na základě, které mu byla poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí před poskytnutím zápůjčky schopnost žalovaného zápůjčku splácet, a to na základě informací získaných od žalovaného před uzavřením smluv. Žalovaný byl dotázán na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. Následně po vyhodnocení informací byla teprve s žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě potvrdil úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů uvedených na obou stranách této karty. V souvislosti s poskytnutou zápůjčku se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 17 362 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 9 942 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního flexibilní splácení ve výši 3 996 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti 52 týdenních splátkách po 719 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 5. 12. 2023. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně ani včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 9. 8. 2023. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 15 128 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni jako na nového věřitele, a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 22 234 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 13 845,87 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 8 388,13 Kč kapitalizovaných úroků ve výši 2 537,37 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 417,26 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 845,87 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 845,87 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 2 537,37 Kč žalobkyně uvedla, že se jednalo o úrok ve výši 15 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 13 845,87 Kč od 6. 12. 2023, to je od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do 27. 1. 2025. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 2 417,26 Kč žalobkyně uvedla, že se jednalo o zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 13 845,87 Kč od 6. 12. 2023, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou do 27. 1. 2025. Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k uhrazení dlužné částky.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti: Z listiny označené jako zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 6. 12. 2022 bylo zjištěno, že tato obsahuje údaje o poměrech žalovaného, tj. že tento bydlí s rodiči, má základní vzdělání, je svobodný, finanční prostředky z úvěru hodlá použít na neočekávané výdaje, nemá žádnou vyživovací povinnost, nevlastní automobil, pracuje na plný úvazek jako operátor u společnosti , právnická osoba, , jeho pravidelný čistý měsíční příjem činí 17 962 Kč, odhadované měsíční výdaje žadatele 2 000 Kč. Příjem žalovaného měl být ověřen, výplatními páskami 9, 10/2022. Žalovaný požadoval úvěr ve výši 20 000 Kč.
4. Z listiny označené jako zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 6. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný podpisem tohoto formuláře přistoupil ke skupinové pojistné smlouvě ze dne 8. 2. 2019 uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a společností , právnická osoba, , kdy žalovaný se zavázal měsíčně hradit pojistné ve výši 37 Kč týdně.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 6. 12. 2022 bylo zjištěno, že ji mezi sebou uzavřeli předchůdkyně žalobkyně a žalovaný, kdy v této se předchůdkyně žalobkyně zavázala, že žalovanému poskytne finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, a žalovaný se zavázal, že je bude poskytnuté finanční prostředky společně s poplatkem ve výši 15 438 Kč a pojištěním ve výši 1 924 Kč (celkem 37 362 Kč) splácet v pravidelných 52 týdenních splátkách (splátka první až předposlední ve výši 719 Kč, poslední splátka ve výši 693 Kč). Převzetí finančních prostředků v hotovosti potvrdil žalovaný podpisem smlouvy. Nedílnou součástí Smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , přílohy č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek, kde je pohledávka za žalovaným uvedena pod poř. č. , hodnota, , bylo zjištěno, že žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována.
7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025 včetně podacího lístku, bylo zjištěno, že žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena.
8. Předžalobní výzvou ze dne 16. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 28 100,15 Kč ve lhůtě do 1. 5. 2025.
9. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 6. 12. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal, že je bude splácet v pravidelných 52 týdenních splátkách (splátka první až předposlední ve výši 719 Kč, poslední splátka ve výši 693 Kč). Žalovanému byly výše uvedené finanční prostředky předchůdkyní žalobkyně poskytnuty v hotovosti, což žalovaný potvrdil podpisem Smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně tvrdila, že se v rámci prověřování úvěruschopnosti žalovaného se tohoto dotazovala na jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace pak měly být zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas. Žalovaný na úvěr uhradil dle tvrzení žalobkyně částku 15 128 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovaným, včetně jejich příslušenství na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , což bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným dne 27. 1. 2025. Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky předžalobní upomínku prostřednictvím svého právního zástupce.
10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.
11. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 6. 12. 2022 tedy za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), který vstoupil v účinnost dne 1. 12. 2016. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
18. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Jedná se tudíž dle § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu žalovaného.
19. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, zákona č. 257/2016 Sb., je rozhodující posouzení, zda původní žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).
20. Je zřejmé, a tvrdila to konečně i žalobkyně, že na právní vztah, od nějž žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr (zápůjčku) poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala předchůdkyně žalobkyně v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice tvrdila, že při sjednávání zápůjčky předchůdkyně žalobkyně ověřovala informace poskytnuté žalovaným, a to především výplatními páskami, ale tyto soudu ani po výzvě předloženy nebyly. I kdyby tyto dokumenty žalobkyně předložila, prokazovaly by zkoumání toliko příjmové stránky. Pokud jde o stránku výdajovou tak u této předchůdkyně žalobkyně vycházela jen z tvrzení žalovaného, kdy jeho měsíční výdaje měly být nejprve ve výši 17 962 Kč, kdy tento měl bydlet u rodičů. Výše měsíčních výdajů v částce 2 000 Kč je částkou poměrně nízkou i s ohledem na formu bydlení žalovaného, kdy žádné další výdaje žalovaný neuvedl, což se jeví jako nereálné při zohlednění výdajů na bydlení (byť u rodičů) a na uspokojování ostatních potřeb žalovaného, které žalovaný dozajista měl. Ohledně výdajové stránky nebyly doloženy žádné doklady. Předchůdkyně žalobkyně vůbec nezjišťovala výši výdajů související s uspokojováním nejen jeho bytových potřeb (kolik je hrazeno rodičům, zda se nějakou měrou žalovaný podílí na energiích, případně nájmu) a jeho ostatních potřeb (kulturních, společenských, sportovních aj.) Lze tedy uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného do určité míry zkoumala, avšak nikoliv s odbornou péčí a poznatky takto získané řádně nevyhodnotila.
21. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně vycházela toliko z nedoložených informací o výdajích získaných od žalované a nepostupovala při posouzení její úvěruschopnosti s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, přičemž v řešeném případě důvodné pochybnosti byly. Tím, že původní žalobkyně i přesto žalované úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.
22. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy žalovaného zavázal k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 4 872 Kč, tj. jistinu ve výši 20 000 Kč poníženou o již učiněné splátky dle tvrzení žalobkyně žalovaný zaplatil celkem 15 128 Kč (20 000 – 15 128). Této skutečnosti přizpůsobil výrok I. tohoto rozsudku a přepočítal i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení. Výrokem II. zamítl z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy další nároky žalobkyně.
23. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný, avšak podle obsahu spisu žádné náklady řízení mu nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.