30 C 24/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 9 340 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 500 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 871,84 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25% ročně z částky 5 500 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25% ročně z částky 5 500 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5% ročně z částky 5 500 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,75% ročně z částky 5 500 Kč od 1. 1. 2022 do 21. 4. 2022 a dále od 22. 4. 2022 do zaplacení z částky 5 500 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 3 840 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 246,70 Kč a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 7,25% ročně z částky 3 840 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25% ročně z částky 3 840 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5% ročně z částky 3 840 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,75% ročně z částky 3 840 Kč od 1. 1. 2022 do 21. 4. 2022 a dále od 22. 4. 2022 do zaplacení z částky 3 840 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 268,02 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo], [PSČ].

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne [datum] domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela se žalovanou dne 29. 6. 2007 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byla žalobci žalované poskytnuta částka ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvě. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyně žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 3 840 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti ve 40 týdenních splátkách po 246 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 4. 4. 2008 Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 17. 7. 2007. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku ve výši 500 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla, včetně příslušenství se všemi právy s ní spojenými ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek činila výše pohledávky bez příslušenství částku ve výši 9 340 Kč. Její příslušenství pak tvořil zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 9 340 Kč, která se sestávala z dlužné jistiny ve výši 5 695,12 Kč a dlužné částky souhrnného poplatku ve výši 3 644,88 Kč, dále kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 10 118,54 Kč, úroku z prodlení z celkové částky 9 340 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši reposazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši reposazby stanovené Českou národní bankou a platnou pro první den příslušného kalendářního pololetí. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 10 118,54 Kč žalobkyně uvedla, že se jednalo o úrok z prodlení v zákonné výši počítaný z celkové dlužné částky ve výši 9 340 Kč od 25. 7. 2007 to je od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou do 18. 12. 2020. Při podání žaloby byla právním zástupcem žalobkyně žalovaná vyzvána k úhradě celkové částky předžalobní výzvou ze dne 29. 7. 2021.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, své stanovisko k věci soudu nesdělila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 29. 6. 2007 měl soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované půjčku v částce 6 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s touto půjčkou souhrnný poplatek v částce 3 840 Kč. Celková částka, kterou měla žalovaná na základě této smlouvy zaplatit činila 9 840 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku splácet v hotovosti ve 40 týdenních splátkách po 246 Kč s tím, že první splátka byla splatná sedmého dne od data uzavření smlouvy. Do dne 17. 7. 2007 uhradila žalovaná 500Kč. Žádné jiné splátky již neposkytla. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohy měl soud za prokázáno, že pohledávka za žalovanou, která byla v příloze označena [číslo] byla postoupena žalobkyni a žalobkyně byla tudíž aktivně legitimována k podání této žaloby. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 6. 1. 2021 žalované dopis nazvaný oznámení o postoupení pohledávky, kdy ji vyzvala k zaplacení částky ve výši 9 340 Kč na účet v dopise uvedený. Dne 29. 7. 2021 zaslal právní zástupce žalobkyně žalované výzvu k plnění ze základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě a vyzval ji k zaplacení částky ve výši 19 879,88 Kč nejpozději do 13. 8. 2021. Podacím lístkem ze dne 30. 7. 2021 má soud za prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalované odesílána doporučená pošta.

5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle ust. §§ 52 a násl. z.č. 40/1964 Sb. účinného v době sjednání smlouvy tj. občanského zákoníku (dále jen obč. zák.) Podle § 52 odst. 1 obč. zák. jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel.

6. Podle ust. § 52 odst. 2 obč. zák. dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

7. Podle ust. § 52 odst. 3 obč. zák. spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

8. Podle §§ 657 a násl. obč. zák., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí stanovené doby věci stejného druhu. Zákon pamatuje na možnost sjednání úroků v ust. § 658 odst, 1 obč.zák. dikcí: Při půjčce peněžité, lze dohodnout úroky.

9. V době poskytnutí půjčky žalované byl účinný zákon č. 321/2001 Sb. ze dne 17. srpna 2001 o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, který považoval za spotřebitelský úvěr poskytnutí peněžních prostředků nebo odloženou platbu, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Tento zákon nestanovil pro poskytovatele úvěru – věřitele povinnost zkoumat, zda spotřebitel bude schopen za podmínek stanovených smlouvou o úvěru či půjčce splnit svůj závazek ze smlouvy vzhledem ke svým poměrům majetkovým, výdělkovým, osobním nebo ve vztahu ke svým dalším závazkům. Věřitel neměl povinnost starat se o to, zda spotřebitel bude schopen úvěr splatit.

10. Podle ust. § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

11. Ústavní soud mimo jiné vyslovil v nálezu ze dne 26.2.2019, sp zn. III ÚS 4129/18, názor, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v některém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv. Nerespektování tohoto požadavku může mít vážné důsledky, které působí proti smyslu ochrany spotřebitele, neboť v konečném důsledku vedou k riziku nadměrného zadlužování a platební neschopnosti a mohu být, a v řadě případů skutečně také jsou, příčinami řady protispolečenských jevů, jako je rozpad rodiny, ztráta bydlení nebo vznik závislostí (zejména závislost na pomoci ze strany státní sociální podpory). Dluhovou pastí jsou tak ohroženy zejména osoby, jejichž výše volných finančních prostředků (po odečtení nezbytných výdajů na živobytí z pravidelných příjmů) se blíží hranici životního minima. Uvedený názor má ještě další rovinu a sice tu, že naprosto přehlíží a vylučuje rizikovost při úvěrování. Za neexistence,,potřeby se rozhodovat“ komu úvěr poskytnout a komu už nikoliv lze prostřednictvím státní moci získat z jakkoliv rizikového obchodu zisk, o čemž svědčí i tento případ, kdy je v roce 2021 obchodovatelná pohledávka, jejíž splatnost nastala v červenci 2007. Ochrana spotřebitele by měla být důsledně uplatňována i tam, kde vývoj na trhu úvěrových produktů neměl v důsledku zastaralosti právní úpravy (z.č. 321/2001 Sb.) svůj vyvažující aspekt a posunul by zmíněné podnikání do budoucna do podoby tzv.,,obchodu s bídou“.

12. Ze všech shora uvedených důvodů se soud domnívá, že by smlouva o půjčce v důsledku přímé aplikace výše citovaného nálezu Ústavního soudu za současné aplikace ust. § 39 obč. zák. měla být považována za neplatnou, neboť se příčí dobrým mravům, že smlouva o půjčce byla uzavřena s někým, jehož poměry nebyly známy a nedostatek informací na počátku způsobil, že žalovaná zaplatila pouze dvě splátky. Soud vycházel z toho, že žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně 6000Kč a zaplatila 500Kč.

13. Podle ust. § 451 odst.1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

14. Podle ust. § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

15. Aplikací výše uvedených norem soud dospěl k závěru, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 500Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 5 500Kč od 25.7.2007 do 18.12.2020 ve výši 5 871,84Kč a zákonný úrok z prodlení od 19.12.2020 ve znění vl. nař. č. 142/1994 Sb. účinného od 25.7.2007 tj. ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvalo prodlení dlužníka, byla výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

16. Výrokem II. pak soud aplikací shora zmíněného Ústavního nálezu a § 39 obč. zák. zamítl nárok žalobkyně v částce 3840Kč včetně příslušenství, neboť vyplýval z neplatně sjednané smlouvy.

17. Podle ust. §559 odst. 1 obč. zák. dluh zanikne splněním. Žalovaná byla v řízení nečinná, soud měl tedy za to, že od roku 2007 do rozhodnutí soudu dluh žalobkyni ani právní předchůdkyni žalobkyně neuhradila.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 268,02 Kč, přičemž tato částka představuje 18 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59 % a úspěchu žalované v rozsahu 41 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 340 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.