30 C 247/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 53 568 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 500 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 496,30 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 500 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 27 184 Kč, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 114,04 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 4 900,82 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 875,55 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem 15 % ročně z částky 12 609,64 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení.

III. Žaloba na zaplacení částky ve výši 20 884 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 978,71 Kč a s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 961,61 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 417,71 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem 15 % ročně z částky 6 217,52 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 5. 10. 2024 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , Anonymizováno, , byla dne 30. 4. 2021 uzavřena smlouva o úvěru číslo , hodnota, . Na základě uvedené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 800 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 859 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 600 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 37 084 Kč odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Poslední splátka vycházela na 30. 6. 2022. Žalovaný po uzavření smlouvy uhradil celkem 14 500 Kč. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, se všemi právy s tím spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 12 609,64 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 765,91 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 5 978,46 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 133,82 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 196,17 Kč, smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, úroku vyčísleného od 1. 7. 2022 do 22. 4. 2024 z dlužné jistiny ve výši 4 900,82 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 22. 4. 2024 ve výši 3 610,34 Kč. Dále žalobkyně požadovala rovněž zaplacení úroku z úvěru ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 12 609,64 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 13 375,55 Kč sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 12 609,64 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 765,91 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení.

2. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně došlo dne 29. 12. 2020 k uzavření smlouvy o úvěru číslo , hodnota, . Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně paušální ceny za plnění za služby související s poskytnutím tohoto úvěru, a to jednak úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 800 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 859 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 600 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 37 084 Kč odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad za služby, se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 2656 Kč. Poslední splátku by tak byl povinen uhradit nejpozději do 28. 2. 2022. Žalovaný na splacení úvěru poskytl celkem částku ve výši 26 300 Kč. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, se všemi právy s ní spojenými, včetně práva na zaplacení smluvní pokuty, a to s účinností ke dni , datum, na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 6 217,52 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 200,19 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 2 868,52 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 544,02 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 053,75 Kč, smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, úroku vyčísleného od 1. 3. 2022 do 22. 4. 2024 z dlužné jistiny ve výši 2 961,61 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 22. 4. 2024 ve výši 1 978,71 Kč. Dále žalobkyně požadovala rovněž zaplacení úroku z úvěru ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 6 217,52 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky ve výši 6 417,71 Kč, která se sestávala z dlužné jistiny úvěru ve výši 6 217,52 Kč a úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 200,19 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

4. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že v žádosti o úvěr ze dne 30.4.2021 žalovaný uvedl, že je zaměstnán od 15.3.2021 na dobu určitou do 31.8.2021 s příjmem ve výši 21 568Kč a jeho měsíční výdaje na bydlení a energie činily 4 000 Kč na dopravu a jídlo a ostatní 8 420Kč a měsíční splátky stávajících půjček činily 2656 Kč. Volné prostředky činily 6 492 Kč.

5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 29.12.2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnout právní předchůdkyni žalobkyně spolu s jistinou úvěru rovněž částku 17 184 Kč jako celkové náklady spotřebitelského úvěru. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou částku ve výši 37 184 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 korunách.

6. Z přehledu splátek smlouvy o úvěru číslo 0344645 soud zjistil, že žalovaný zaplatil celkem částku ve výši 26 300 Kč.

7. Z přehledu splátek smlouvy o úvěru číslo 0342790 soud zjistil, že žalovaný zaplatil celkem částku 14 500 Kč.

8. Ze smlouvy o úvěru číslo , hodnota, ze dne 30. 4. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnout právní předchůdkyně žalobkyně spolu s jistinou úvěru rovněž částku 17 084 Kč jako celkové náklady spotřebitelského úvěru. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou částku ve výši 37 084 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2656 korunách.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní ze dne , datum, společně s přílohou číslo 1 smlouvy o postoupení pohledávek a z potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 3. 6. 2024 měl soud za prokázáno, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby.

10. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne 20. 9. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení celkové částky ve výši 69 361,85 Kč nejpozději ve lhůtě do 27. 9. 2024.

11. Podacím lístkem ze dne 23. 9. 2024 měl soud za prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalovaného odesílána doporučená pošta.

12. Výpisem z účtu ze dne 20. 4. 2021 číslo účtu: , č. účtu, soud zjistil, že tohoto dne byla na účet jako příjem zaslána částka 8 418 Kč13. Výpisem z účtu ze dne 9. 4. 2021 číslo účtu: , č. účtu, soud zjistil, že tohoto dne byla na účet jako příjem zaslána částka 14 450 Kč.

14. Z kopie smlouvy o bankovních službách uzavřené s , právnická osoba, . soud zjistil, že , právnická osoba, . a žalovaný uzavřeli smlouvu ohledně zřízení a vedení účtu číslo , č. účtu, pro žalovaného.

15. Z pracovní smlouvy uzavřené dne 1. 9. 2020 soud zjistil. že žalovaný nastoupil k zaměstnavateli , právnická osoba, . jako operátor výroby od 1. 9. 2020.

16. Z potvrzení o příchozí platbě na účet číslo , č. účtu, ze dne 19. 11. 2020 soud zjistil, že tohoto dne byla na účet jako příjem zaslána částka 18 883 Kč17. Z potvrzení o příchozí platby na účet číslo , č. účtu, ze dne 20. 10. 2020 soud zjistil, že tohoto dne byla na účet jako příjem zaslána částka 18 802 Kč.

18. Z potvrzení o příchozí platbě na účet číslo , č. účtu, dne 17. 12. 2020 soud zjistil, že tohoto dne byla na účet jako příjem zaslána částka 20 611 Kč.

19. Z pokynu k dočasnému přidělení zaměstnance ode dne 1. 9. 2020 uzavřeného se zaměstnavatelem a zaměstnancem soud zjistil, že zaměstnavatel se se žalovaným dohodl na podmínkách dočasného přidělení žalovaného jako zaměstnance k uživateli , právnická osoba, a to na pozici operátora výroby se základní hrubou mzdou 22 000 Kč měsíčně.

20. Ze mzdového výměru ze dne 1. 9. 2020 soud zjistil, že v souladu s pracovní smlouvou byla žalovanému přiznána základní mzda měsíčně 22 000 Kč.

21. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný získal od žalobkyně v roce 2020 úvěr ve výši 20 000 Kč, na který zaplatil 26 300 Kč a v roce 2021 získal rovněž úvěr ve výši 20 000 Kč, na který zaplatil 14 500 Kč. Žalovaný uvedl a prokázal právní předchůdkyni žalobkyně, že je zaměstnán od 1.9.2020 na pozici operátora výroby s hrubou základní měsíční mzdou ve výši 22 000 Kč. Výpisy z účtu žalovaného č.ú.: , č. účtu, za období od října do prosince 2020 soud zjistil, že průměrná čistá měsíční mzda za toto období činila 19 432 Kč. Před poskytnutím druhého úvěru dne 30.4.2021 žalovaný tvrdil, že jeho měsíční náklady činily 15 076Kč měsíčně. Kolik činily životní náklady žalovaného v prosinci roku 2020 žalobkyně nezkoumala. Nezkoumala ani ostatní závazky žalovaného u jiných úvěrových společností.

22. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

23. V daném případě měly být smlouvy sjednány 29. 12. 2020 a 30. 4. 2021 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1. 12. 2016. Podle § 2 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle ust. § 588 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

28. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

30. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrové smlouvy jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětné úvěry posuzovat jako úvěry spotřebitelské.

31. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Ačkoli tedy byly úvěrové smlouvy uzavřeny za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v § 87 odst. 1 z. s. ú. zakotvuje relativní neplatnost úvěrové smlouvy při nesplnění této povinnosti (jíž se žalovaný nedovolal), je třeba vycházet z účelu této úpravy neplatnosti, kterým není pouze ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, ke které soud přihlédl i bez návrhu žalovaného.

32. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

33. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného stran jeho výdajů spokojila toliko s jeho neověřeným prohlášením, že výdaje činí zřejmě 15 076Kč měsíčně a to jenom v případě později uzavírané úvěrové smlouvy a na ověřování jeho pravidelných a nezbytných výdajů a zjištění o závazcích z případných dalších závazků, rezignovala. Žalovaný nepochybně měl nezbytné výdaje spojené se zajištěním svých základních životních potřeb. Tyto bylo třeba zjistit a ověřit. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně vycházela toliko z nedoložených informací o výdajích získaných od žalovaného a nepostupovala při posouzení jeho úvěruschopnosti s odbornou péčí, když získala pouze údaje o příjmech žalovaného ze zaměstnání, a to za období tří měsíců předcházejících uzavření úvěrové smlouvy a ačkoliv mohla získat výpis z účtu žalovaného za celý měsíc, spokojila se pouze s příjmovými položkami. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z provedeného dokazování vyplynulo, že měsíční příjem žalovaného činil průměrně 19 432 Kč a výdaje 15 076 Kč, volné prostředky by tak činily 4 356 Kč, z toho měsíční splátky činily 2 x 2656 Kč tj. 5 312 Kč. Volné prostředky tudíž neexistovaly žádné, neboť 4 356Kč – 5 312 Kč = - 956 Kč. Žalovaný však zaplatil na úvěr z roku 2021 14 500Kč a na úvěr z roku 2020 26 300 Kč.

34. Tím, že původní žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

35. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrových smluv žalovaného zavázal k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši (20 000 Kč- 14 500Kč). tj. částky ve výši 5 500 Kč a další nároky žalobkyně vyplývající z neplatných smluv výrokem II. zamítl, když v případě úvěrové smlouvy ze dne 29.12.2020 žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátil zcela. (poskytnutých 20 000 Kč a zaplacených 26 300 Kč.)

36. Vzhledem k tomu, že dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. byl v řízení z větší části úspěšný žalovaný soud by mu přiznal poměrnou část vynaložených nákladů, avšak obsahem spisu nebylo zjištěno, že by mu nějaké náklady v řízení vznikly.