30 C 249/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně 1 zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 17 619 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 619 Kč spolu s úrokem 27,57 % ročně z částky 14 633 Kč od 26. 6. 2025 do 24. 9. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 633 Kč od 25. 9. 2025 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 633 Kč od 26. 6. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 815 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem v , adresa, .

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 13. 8. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem 17 619 Kč spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Žalobkyně uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 10. 5. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč a to tak, že 27 500 Kč bylo převedeno na účet žalovaného a 2 500 Kč na účet zprostředkovatele, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni roční úrok ve výši 27,57 %, a to ve 36měsíčních splátkách po 1 234 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena žalobkyní s péčí řádného hospodáře, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného. Žalobkyně využila také veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, jakož i nahlédnutím do centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, katastru nemovitostí, výpisu z registru REPI, vlastní databáze žalobkyně, kdy žalobkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti i z údajů, které žalovaný uvedl přímo do žádosti o spotřebitelský úvěr, a které obsahovaly mimo jiné také informace o příjmech a výdajích žalovaného s tím, že žalobkyně pravost příjmů ověřila. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, kdy žalovaný žalobkyni prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a úvěr ze smlouvy o úvěru je schopen řádně splácet. K uzavření smlouvy o úvěru došlo mezi stranami v elektronické formě prostřednictvím tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč, která byla připsána na účet žalobkyně pod variabilním symbolem čísla úvěrové smlouvy, kdy verifikační platba byla na účet žalobkyně připsána z bankovního účtu žalovaného. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila žalobkyně ke dni 25. 6. 2025 celý zůstatek úvěru splatným. Žalobkyně zaslala žalovanému upomínky. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 14 633 Kč, úroků ve výši 479 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč), dluhu na smluvní pokutě za opožděné splátky ve výši 1 497 Kč (3 x 499 Kč) a dluhu na smluvní pokutě ve výši 710 Kč (0,1 % denně z částky 15 112 Kč od 26. 6. 2025 do 11. 8. 2025). Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému dne 25. 6. 2025 předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, své stanovisko soudu nesdělil.

3. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 5. 2023 bylo zjištěno, že tuto dne 10. 5. 2023 uzavřeli žalobkyně a žalovaný. Žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalovanému bez určení účelu peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč tak, že 27 500 Kč převede na zde uvedený účet žalovaného a 2 500 Kč na účet zprostředkovatele a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 27,57 % ročně ve 36měsíčních splátkách po 1 234 Kč splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci počínaje červencem 2023. V čl. IV. bodu 2 smlouvy byly sjednány smluvní pokuty, a to smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru za každý jednotlivý případ prodlení s tím, že tyto jsou splatné bez výzvy. V čl. XII bodu 1 smlouvy bylo ujednáno, že smlouvu lze uzavřít prostřednictvím tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč z účtu úvěrovaného. Pro případ prodlení s jakoukoliv úhradou delší, než dva měsíce se účastníci dohodli, že je žalobkyně oprávněna prohlásit celý úvěr splatným. Ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který tvoří přílohu č. 2 smlouvy jsou uvedeny základní parametry poskytovaného úvěru včetně smluvních pokut.

4. Z úvěrových podmínek žalobkyně bylo zjištěno, že tyto tvoří přílohu č. 1 smlouvy o úvěru, jsou platné od 1. 9. 2022 a podrobněji upravují vztahy mezi poskytovatelem úvěru a zákazníkem, kdy obsahují zejména výklad některých pojmů, ujednání o doručování atp.

5. Ze splátkového kalendáře ke smlouvě č. , hodnota, byl zjištěn rozpis jednotlivých splátek (splátka ve výši 1 234 Kč x 36), tedy jaká část té, které splátky připadá na jistinu a jaká na úrok.

6. Z bonity smlouvy č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalobkyně od žalovaného eviduje úhrady v celkové výši 27 616 Kč.

7. Z posouzení úvěruschopnosti ze dne 10. 5. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl své příjmy ve výši 41 000 Kč, celkové příjmy domácnosti 41 000 Kč. Mezi své výdaje žalovaný zahrnul výdaje na bydlení 3 500 Kč (u rodičů) jak vyplývá z doloženého prohlášení rodiče ze dne 10. 5. 2023 a z výpisu z LV č. , hodnota, pro katastrální území Miřetice u Klášterce nad Ohří, obec Klášterec, kdy vlastníkem bytové jednotky č. , hodnota, je pan , jméno FO, jakožto budoucí tchán žalovaného. Na jiné úvěry měl žalovaný vynakládat 5 000 Kč. Žalobkyně počítala rozdíl mezi příjmy a výdaji s výsledkem 32 500 Kč, tedy že je žalovaný schopen úvěr splácet. Dále žalovaný sdělil, že je svobodný a nemá děti. Žalobkyně dále uvedla výši normativních nákladů na bydlení (13 737 Kč), životní minimum (4 860 Kč) a nezabavitelnou částku zákazníka (12 398 Kč).

8. Z předloženého výplatní pásky za únor 2023 soud zjistil, že žalovaný měl čistý příjem 40 246 Kč (srážky 680 Kč obědy) a z výplatní pásky za březen 2023 pak, že žalovaný měl čistý příjem 41 508 Kč (srážky 640 Kč obědy, dávky nemocenské 6 230 Kč).

9. Z výpisu z účtu ke dni 14. 4. 2023 o mzdě za duben 2023 bylo zjištěno, že žalovanému byla v březnu 2023 na účet poukázána mzda od společnosti , právnická osoba, ve výši 39 566 Kč a v dubnu 2023 byla na účet poukázána mzda od společnosti , právnická osoba, ve výši 47 098 Kč.

10. Z výpisu z insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že ke dni 11. 5. 2023 nebyl v tomto rejstříku žalovaný veden jakožto dlužník.

11. Z výpis z registru REPI bylo zjištěno, že žalovaný je ke dni 10. 5. 2023 v tomto registru bez záznamu12. Z čestného prohlášení spotřebitele ze dne 10. 5. 2023 bylo zjištěno, že toto se týká závazků (příjmů a výdajů) spotřebitele, kdy tímto žalovaný prohlašoval, že vůči němu nebylo zahájeno a ani vedeno i exekuční řízení, není v úpadku a nejsou u něj dány podmínky na zahájení insolvenčního řízení. K výdajům bylo uvedeno, že na bydlení žalovaný měsíčně vynakládá 3 500 Kč, na splátky úvěrů 5 000 Kč, je svobodný s měsíčním příjmem 41 000 Kč, jiné příjmy nemá.

13. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 11. 5. 2023 bylo zjištěno, že z účtu č. , č. účtu, byla dne 11. 5. 2023 zaúčtována částka 1 Kč na účet č. , č. účtu, (název účtu jméno a příjmení žalovaného).

14. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 11. 5. 2023 bylo zjištěno, že z účtu , č. účtu, (název účtu žalobkyně) byla dne 11. 5. 2023 odúčtována částka 27 500 Kč na účet č. , č. účtu, .

15. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 11. 5. 2023 bylo zjištěno, že z účtu , č. účtu, (název účtu žalobkyně) byla dne 11. 5. 2023 odúčtována částka 2 500 Kč na účet č. , č. účtu, (název účtu , jméno FO, ).

16. Z upomínky ze dne 25. 5. 2025 ve spojení se seznamem odeslaných upomínek ze dne 25. 5. 2025 bylo zjištěno, že touto žalobkyně upomínala žalovaného o dlužnou splátku a náklady na upomínání.

17. Z upomínky ze dne 26. 4. 2025 ve spojení se seznamem odeslaných upomínek ze dne 26. 4. 2025 bylo zjištěno, že touto žalobkyně upomínala žalovaného o dlužnou splátku a náklady na upomínání.

18. Ze zesplatnění ze dne 25. 6. 2025 ve spojení s podacím lístkem ze dne 25. 6. 2025 bylo zjištěno, že tímto zástupce žalobkyně žalovanému oznamoval, že jelikož se dostal do prodlení, stal se celý dluh z poskytnutého úvěru splatným k 25. 6. 2025 a pokud jej do deseti dnů neuhradí, vystavuje se riziku podání žaloby.

19. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný dne 10. 5. 2023 prostřednictvím úvěrového zprostředkovatele uzavřel se žalobkyní smlouvu, kde se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bez určení účelu peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč tak, že 27 500 Kč převede na účet žalovaného uvedený ve smlouvě, 2 500 Kč na účet zprostředkovatele a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 27,57 % ročně ve 36 měsíčních splátkách po 1 234 Kč splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci počínaje červencem 2023. V čl. IV. bodu 2 smlouvy byly sjednány smluvní pokuty, a to smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru za každý jednotlivý případ prodlení s tím, že tyto jsou splatné bez výzvy. V čl. XII bodu 1 smlouvy bylo ujednáno, že smlouvu lze uzavřít prostřednictvím tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč z účtu úvěrovaného. Dne 11. 5. 2023 žalobkyně sjednanou částku na účet žalovaného a zprostředkovatele převedla. Žalovaný uhradil na splátkách celkem částku 27 616 Kč. Žalobkyně žalovaného upomínala o uhrazení dluhu. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila žalobkyně celý zůstatek úvěru ke dni 25. 6. 2025 splatným. Před uzavřením smlouvy žalovaný žalobkyni sdělil údaje o svém příjmu a nákladech na bydlení a splátky dalších úvěrů a předložil jí výplatní pásky, výpisy z účtu, čestná prohlášení a informativní výpis z KN. Právní zástupce žalobkyně žalovaného upomínal o uhrazení dluhu.

20. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

21. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 10. 5. 2023 tedy za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1. 12. 2016. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

26. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015) a to minimálně potvrzením o zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace jakými jsou např. státem publikované údaje o životním minimu a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze ČSÚ) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými)informacemi o jejich příjmech a výdajích.

27. Žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil ohledně rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů, tyto kontrolovala v interních a externích databázích (centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, katastr nemovitostí, výpis z registru REPI, vlastní databáze žalobkyně). Žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného porovnávala příjmy a výdaje žalovaného s veřejně dostupnými informacemi, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu. Je zřejmé, že rozsah prověřování se bude lišit podle typu úvěru a jeho výše, kdy jiný bude u krátkodobých úvěrů, jejichž předmětem jsou nižší částky, kde je riziko platební delikvence nižší, než u úvěrů dlouhodobých, kde jsou předmětem vysoké sumy. Žalobkyně měla v dané věci k dispozici ověřené informace o příjmu žalovaného, který činil v průměru 43 000 Kč (sama žalobkyně počítala s příjmem nižším tedy částkou 41 000 Kč), dále měla k dispozici ověřené informace o nákladech na bydlení ve výši 3 500 Kč, neboť žalovaný bydlel u rodičů, kdy tyto náklady žalovaného žalobkyně ještě porovnala s normativními náklady na bydlení, přičemž také zohlednila další splátku úvěrů žalovaného ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně z veřejně dostupných databází zjistila, že žalovaný nemá záznam v evidenci exekucí ani v insolvenčním rejstříku, z jeho prohlášení, že je bezdětný a žije u rodičů své budoucí ženy, to vše v souvislosti se spotřebitelským úvěrem, který měl žalovaný splácet měsíčními splátkami ve výši 1 234 Kč po dobu 36 měsíců. Uvedená zjištění, poměřovaná s výší poskytnutého úvěru, resp. se způsobem jeho splácení považuje soud pro závěr o úvěruschopnosti žalovaného za dostačující, kdy najzásadnější výdaj (výdaj na bydlení) ověřen byl, stejně tak jako další podstatný výdaj na další splátku úvěru, a to čestnými prohlášeními a ohledně případných dalších výdajů bylo kalkulováno s částkou životního minima jednotlivce. Žalovanému při takovém poměření sjednané splátky, příjmů a výdajů zbývala částka dalece přesahující měsíční splátku předmětného úvěru. Soud má tak za to, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, kdy žalovaný žalobkyni prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a úvěr ze smlouvy o úvěru je schopen řádně splácet a smlouva o spotřebitelskému úvěru tak byla uzavřena platně.

28. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni jistinu a vedle jistiny náleží žalobkyni rovněž úrok a (obchodní) úrok z dlužné jistiny, kdy má soud za to, že jeho výše zásadně nepřevyšuje obvyklé úroky požadované bankami v době uzavření smlouvy tak, aby mohl být sjednaný úrok považován za nemravný, jako příslušenství pohledávky představující cenu poskytnutých peněz.

29. Vedle jistiny a obchodního úroku z úvěru uplatnila žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů na zaslání upomínek ve výši 100 Kč za každou z nich (čl. IV. bod 4 smlouvy o úvěru. Žalovanému byla prokazatelně odeslány tři upomínky včetně oznámení o zesplatnění úvěru, žalobkyně má proto v souladu se smlouvou nárok na zaplacení částky 300 Kč.

30. Žalobkyně dále požadovala přiznání smluvní pokuty, kdy mezi účastníky byla sjednána smluvní pokuta jednak ve výši 499 Kč za prodlení se zaplacení každé splátky (čl. IV. bod 2 písm. c) smlouvy o úvěru). V této žalobkyně požadovala přiznání tří splátek ve výši 1 497 Kč (3 x 499). Požadovaná smluvní pokuta je v souhrnu nižší než 3 000 Kč a zároveň pokuta, která se váže k porušení každé jednotlivé splátky, nepřesahuje 500 Kč, byl tak splněn limit uvedený v ust. § 122 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. Při prodlení se zaplacením splátky úvěru byla sjednána rovněž smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné splátky úvěru, a to za každý den prodlení (čl. IV bod 2 písm. a) smlouvy o úvěru). Žalobkyně tak nárokovala částku 710 Kč, a to až za období, které následuje po zesplatnění úvěru, konkrétně za období od 26. 6. 2025 do 11. 8. 2025. Žalobkyně tak uplatnila obě smluvní pokuty v souladu s platnými ujednáními smlouvy a stejně tak v souhlasu s ust. § 122 odst. 3 z.č. 257/2016 Sb.

31. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením celého dluhu dne 26. 6. 2025 tedy dnem následujícím po zesplatnění úvěru, žalobkyně má proto právo na úrok z prodlení podle § 1968, 1970 o.z. jdoucích od 26. 6. 2025 do zaplacení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší než tam uvedené třídenní.

32. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 815 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 619 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně.

33. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.