30 C 251/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 15 840 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 5. 2. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 5 840 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 000 Kč od 5. 2. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 637,52 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem v , adresa, .

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 16. 9. 2024 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že poskytovala úvěry prostřednictvím své webové stránky www., název, .cz, na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, jako je výše požadovaného úvěru a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Následně vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Registrace a vstup do uživatelského účtu byly podmíněny souhlasem žalovaného se smluvní dokumentací, kterou žalovaný odsouhlasil zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaný dokončil registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu do žádosti o úvěr. K ověření uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti, kterou žalobkyně doložila spolu s návrhem. Dále se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, která byla označena jako ověřovací platba. K ověření výše příjmu poskytl žalovaný žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu, případně výplatní listy, které žalobkyně rovněž doložila. Žalovaný byl dále lustrován ve veřejně dostupných databázích a na základě zde uvedených skutečností nedošlo k pochybnostem ohledně platební schopnosti žalovaného a žádost o úvěr mu byla schválena. Výše popsanými kroky žalovaný dne 2. 10. 2023 a 30. 10. 2023 uzavřel se žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, . Žalobkyně poskytla žalovanému ve dnech 2. 10. 2023 a 30. 10. 2023 převodem ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, celkem částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny úvěru, který byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl dle smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k prvnímu dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru žalovaný mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru a byl žalobkyní opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 1. 2. 2024 byl informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 4. 2. 2024 a byl vyzván k jeho úhradě. Žalovaný byl tak v prodlení s úhradou celého úvěru počínaje dnem 5. 2. 2024. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla dle odst. 4.2 písm. c) smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení. Žalovaný se dostal do prodlení následující den po zesplatnění úvěru, který nastal 4. 2. 2024. Žalobkyně proto požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně počítanou z jistiny za každý kalendářní den v období od data 5. 2. 2024 do data odeslání předžalobní výzvy 7. 8. 2024, v kapitalizované výši smluvní pokuta činila 1 840 Kč. Předmětem žaloby se stala celková pohledávka ve výši 14 000 Kč, která se skládala z nesplacené části jistiny ve výši 10 000 Kč a ze smluvního úroku za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 4 000 Kč nejpozději splatných dne 4. 2. 2024 včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejíž provedení jednotlivě i vzájemné souvislosti měl soud za to, že bezhotovostní platbou ze dne 2. 10. 2023 na účet , č. účtu, odeslala žalobkyně částku ve výši 7 000 Kč.

4. Z výpisu ze dne 30. 10. 2023 soud zjistil, že žalobkyně odeslala na účet číslo , č. účtu, bezhotovostně částku ve výši 3 000 Kč.

5. Výplatní páskou za červenec 2023 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného činila 26 976 Kč.

6. Výplatní páskou za červen 2023 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného činila 29 415 Kč.

7. Výplatní páskou za srpen 2023 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného činila 26 319 Kč.

8. Dopisem ze dne 1. 2. 2024 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného, že dne 1. 2. 2024 došlo k zesplatnění jeho úvěru a požádala ho o zaplacení částky 29 268Kč ve lhůtě do tří dnů.

9. Z písemně zachycené smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, soud zjistil, že byla uzavřena dne 2. 10. 2023 a žalobkyně se v ní zavázala, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky vše na základě podmínek ve smlouvě stanovených. Úroková sazba byla stanovena na 40 % měsíčně, přičemž úvěr měl podobu tzv. revolvingového úvěru. V případě prodlení žalovaného po dobu dvou kalendářních měsíců nebo po dobu delší se bez dalšího stával splatný celý dluh to je nesplacená jistina, nesplacený úrok a veškeré sankce z prodlení dle čl. 4.2 smlouvy10. Z čl. 4.2 smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, soud zjistil, že v případě prodlení s plněním byl žalovaný povinen zaplatit také účelně vynaložené náklady, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené příslušným právním předpisem a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení. Výše účelně vynaložených nákladů byla blíže upravena v Sazebníku.

11. Výpisem z účtu číslo , č. účtu, soud zjistil, že dne 25. 7. 2023 byla na účet přijata platba označená jako půjčka od , právnická osoba, ve výši 20 000 Kč a dne 24. 7. 2023 úvěr ve výši 10 000 Kč od , právnická osoba12. Výpisem z účtu číslo , č. účtu, soud zjistil, že dne 7. 9. 2023 sázel žalovaný , právnická osoba, ve výši 5 000 Kč, dne 7. 9. 2023 dorazila na tento účet platba ve výši 12 000 Kč jako spotřebitelský úvěr od , právnická osoba, , dne 30. 8. 2023 sázel , právnická osoba, ve výši 11 000 Kč dne 22. 8. 2023 dorazila na účet platba spotřebitelského úvěru od , právnická osoba, ve výši 12 170 Kč, přičemž ve dnech 23. 8. sázet žalovaný , právnická osoba, ve výši 12 000 Kč a 5 000 Kč, ve dnech 21. 8. žalovaný prosázel 2 x 4 000 Kč, 1 x 3 000 Kč dne 18. 8. žalovaný prosázel 14 000 Kč, dne 17. 8. 2023 dorazila na účet platba od , právnická osoba, . ve výši 22 000 Kč, dne 10. 8. prosázel žalovaný částku ve výši 7 000 Kč, dne 9.

8. částku ve výši 6 000 Kč, dne 8. 8. procházel žalovaný částku ve výši 3 000 Kč, dne 7.

8. částku ve výši 10 000 Kč dne 7.

8. částku ve výši 12 000 Kč dne 27. 7. prosazovat žalovaný částku 7 000 Kč na částku 6 000 Kč.

13. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 7. 8. 2024 co zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky ve výši 31 917,16 Kč ve lhůtě do tří dnů na bankovní účet ve výzvě uvedený.

14. Podacím archem ze dne 7. 8. 2024 měl soud za prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalovaného odesílána doporučená pošta.

15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Žalobkyně poslala na účet žalovaného dne 2.10.2023 a 30.10.2023 celkem částku ve výši 10 000 Kč platbami ve výši 7 000 Kč a 3 000 Kč. Ohledně úvěruschopnosti žalovaného zjistila, že žalovaný má příjem ze zaměstnání v průměrné čisté měsíční výši za měsíce 06-08/2023 ve výši 27 570 Kč. Výsledky žádných lustrací nebyly listinným dokazováním zjištěny. Dle výpisu z účtu č. , č. účtu, měl soud za prokázáno, že např. v srpnu 2023 žalovaný prosázel celkem 91 000 Kč, přičemž jen v srpnu 2023 mu na účet dorazily dva spotřebitelské úvěry v celkové výši 34 170 Kč a dne 7.9. 2023 třetí úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalobkyně nezkoumala žádné výdaje žalovaného na bydlení, jídlo popř. další životní náklady. Nezkoumala výši jeho závazků.

16. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

17. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 2. 10. 2023 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

24. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Ačkoli tedy byla úvěrová smlouva uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v § 87 odst. 1 z. s. ú. zakotvuje relativní neplatnost úvěrové smlouvy při nesplnění této povinnosti (jíž se žalovaný nedovolal), je třeba vycházet z účelu této úpravy neplatnosti, kterým není pouze ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu.

25. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda původní žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

26. Žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného stran jeho výdajů spokojila toliko s neověřeným výpisem z účtu, z něhož pravděpodobně převzala jen údaje o platbách mzdy a už pominula, že žalovaný je gambler, který třeba jen v srpnu 2023 prosázel 91 000 Kč a vydělal pouze 26 319 Kč. Deficit financí na účtu řešil braním si dalších spotřebitelských úvěrů od společností, které se stavěly ke zkoumání úvěruschopnosti podobně jako žalobkyně. Žalovaný nepochybně měl nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb, které měla žalobkyně zjistit a ověřit. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že původní žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

27. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy žalovaného zavázal k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že žalovaný vyčerpal úvěr ve výši 10 000 Kč a od 5. 2. 2024 se ocitl v prodlení. Výrokem II. pak další nároky z neplatné smlouvy soud zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 637,52 Kč, přičemž tato částka představuje 26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 37 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 840 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.