30 C 252/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 59 872,01 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 700 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 857,84 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 20 388,10 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 144,48 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 028,7 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 683,49 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a co do úroku 8 % ročně z částky 11 902,13 Kč od 21. 2. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 600 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 491,72 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se zamítá co do částky 27 184 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 688,02 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 131,57 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 408,23 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a co do úroku ve výši 8 % ročně z částky 11 655,84 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 26. 8. 2025 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne 21. 4. 2023. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyně žalobkyně úrok z pevné výši 761 Kč dále se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně paušální ceny za plnění za služby související s poskytnutím tohoto úvěru ve výši 7 350 Kč a úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v plné výši a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1992 Kč. Poslední splátku byl povinen uhradit nejpozději do 21. 6. 2024. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 5. 7. 2023 ve výši 2 300 Kč. Žalovaný celkem zaplatil 6 300 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uzavřené smlouvy byla právní předchůdkyni žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 11 902,13 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 481,36 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 5 451 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 632,09 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 121,43 Kč smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč, úroku vyčísleného od 22. 6. 2024 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny ve výši 1 028,70 Kč a zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 2002,32 Kč.

2. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, byla dne 19. 1. 2023 uzavřena smlouva o úvěru číslo , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyně žalobkyně úrok pevné výši 1 014 Kč. Dále se zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 800 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 770 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 600 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 37 084 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Poslední splátku tak byl povinen uhradit nejpozději do 19. 3. 2024. Žalovaný celkem zaplatil 16 400 Kč. pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 11 655,84 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 352,39 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 5 036 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 582,63 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 057,14 Kč, smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, úroku vyčísleného od 20. 3. 2024 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny ve výši 1 131,57 Kč a zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 2 179,74 Kč. Dále žalobkyně požadovala rovněž zaplacení úroku z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 655,84 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky ve výši 12 008,23 Kč sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 11 655,84 Kč úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 352,39 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

4. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalovaný uzavřel dne 19. 1. 2023 s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, smlouvu o úvěru , hodnota, , ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 20 000 Kč za podmínek, že jí bude vrácena částka 37 184 Kč v 14měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 21. 4. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru č. , hodnota, , ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 15 000 Kč za podmínek, že jí bude vrácena částka ve výši 27 888 ve 14měsíčních splátkách po 1992 Kč. Před poskytnutím úvěru zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného.

6. Ze žádosti o úvěr ze dne 21. 4. 2023 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán od 1.7.2022 do 30.6.2023 se mzdou ve výši 21 896 Kč, jeho výdaje na bydlení a energie jsou 3 500 Kč měsíčně, doprava, jídlo a osobní náklady činily 4 860 Kč, měsíční splátky půjček 2 656 Kč. Volné prostředky činily 10 880 Kč. Žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný, nemá děti a má střední vzdělání.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , z potvrzení o zaplacení kupní ceny, stejně jako z přílohy č. 1 o postoupení pohledávek soud zjistil, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, a že pohledávka za žalovaným měla v převodní smlouvě pořadové číslo , hodnota, a , hodnota, .

8. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 2.4.2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o změněn věřitele u obou pohledávek a vyzvala jej k zaplacení ve prospěch účtu žalobkyně.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 17. 7. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky ve výši 68 452,99 Kč ve lhůtě do 1.8.2025.

10. Zjištěný skutkový stav měl za následek, že soud o věci učinil následující skutkový závěr: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dvě úvěrové smlouvy, které měl splácet po dobu 14 měsíců a měl zaplatit za poskytnutých 35 000 Kč celkem 65 072 Kč. Žalovaný zaplatil celkem 22 700 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila s tím, že žalovaný má výdělek ze zaměstnání, byť na dobu určitou jen do 30. 6. 2023 a oba úvěry mu poskytla. O skutečných výdajích žalovaného nic nevěděla. Realita roku 2025 vylučovala, aby nájemní bydlení činilo pouze 16% reálného příjmu a zbylých 84% bylo k dispozici pro další náklady. Pohledávky za žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně platně postoupila na žalobkyni a uvedenou změnu v osobě věřitele žalovanému oznámila. Před podáním žaloby ještě žalovaného vyzvala k dobrovolnému splnění povinnosti.

11. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

12. V daném případě měly být smlouvy sjednány dne 19.1.2023 a 21.4.2023 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

19. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu.

20. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda původní žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

21. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného stran jeho výdajů spokojila toliko s jeho neověřeným prohlášením, že výdaje činí zřejmě 11 016Kč měsíčně a na ověřování jeho pravidelných a nezbytných výdajů a zjištění o závazcích z případných dalších závazků, rezignovala. Pokud by žalovanému po odečtení nezbytných výdajů opravdu zbývalo dalších a volných 10 880 Kč nepotřeboval by pravděpodobně žádat o úvěry. Žalovaný nepochybně měl nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb. Tyto bylo třeba zjistit a ověřit. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela toliko z nedoložených informací o výdajích získaných od žalovaného a nepostupovala při posouzení jeho úvěruschopnosti s odbornou péčí a to zejména při úvaze o dočasnosti jeho pracovního poměru, ze které muselo být zřejmé, že se dne 1. 7. 2023 ocitne žalovaný bez pravidelného příjmu. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že původní věřitelka i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

22. Soud postupoval s ohledem na zjištěné a prokázané skutečnosti tak, že považoval obě uzavřené úvěrové smlouvy za neplatné a přiznal žalobkyni oba nároky z bezdůvodného obohacení, přičemž výroky II. a IV. odpovídají tomu, že ostatní nároky byly žalobkyni v důsledku neplatných smluv zamítnuty.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení, neboť obsahem spisu nebylo prokázáno, že by žalovanému nějaké náklady v řízení vznikly.