30 C 258/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , adresa o zaplacení 18 502 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 200 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 361,64 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 200 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 16 302 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 149,55 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 771,35 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 004,93 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, s úrokem 8 % ročně z částky 6 993,5 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 5. 10. 2024 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . IČO: , IČO, , se sídlem , Anonymizováno, , došlo dne 19. 1. 2022 k uzavření smlouvy o úvěru číslo , hodnota, . Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se l zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši 609 Kč a dále se zavázala zaplatit právní předchůdkyně žalobkyně paušální ceny za plnění a za služby související s poskytováním tohoto úvěru ve výši 10 302 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 22 302 Kč odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1593 Kč s tím, že poslední splátku byla povinna uhradit nejpozději do 19. 3. 2023. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 12. 8. 2022 ve výši 1 800 Kč. Celkem žalovaná po uzavření smlouvy uhradila částku ve výši 9 800 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně požadovala po žalované uhrazení jistiny ve výši 6 993,50 Kč úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 211,43 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 3 118 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 944,78 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 234,29 Kč smluvní pokutu ve výši 6 000 Kč úrok vyčíslený od 20. 3. 2023 do 22. 4. 2024 z dlužné jistiny ve výši 781,35 Kč zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do 22. 4. 2024 ve výši 1 511,19 Kč. Dále žalobkyně požadovala rovněž zaplacení úroku z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 6 993,50 Kč od dvacátého 23. 4. 2024 do zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 204,93 Kč sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 6 993,50 Kč úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 211 43 Kč, a to od dvacátého 23. 4. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 19. 1. 2022 smlouvu o úvěru číslo , hodnota, , ve které se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutý úvěr celkovou částku 22 302 Kč ve 14 měsíčních splátkách každé ve výši 1 593 Kč.

4. Ze žádosti o úvěr ze dne 19. 1. 2022 soud zjistil, že žalovaná v žádosti uvedla, že je na mateřské/rodičovské dovolené s příjmem ve výši 10 000 Kč měsíčně a s povinnými výdaji za bydlení, energie, dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 7 320 Kč. dále uvedla, že bydlí u příbuzných je v dané má jedno dítě do 26 let.

5. Přehledem splátek měl soud za zjištěné, že je žalovaná zaplatila 5 splátek ve výši 1 600 Kč dne 12. 8. 2022 splátku ve výši 1 800 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, společně s přílohou číslo 1 smlouvy o postoupení pohledávek a z potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 3. 6. 2024 soud zjistil, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována.

7. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 14. 6. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznamovala žalované postoupení pohledávky s tím, že jí sdělila, že ke dni 22. 4. 2024 činila pohledávka ze smlouvy o úvěru 22 794,54 Kč.

8. Předžalobní výzvou ze dne 10. 9. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 21 436,97 Kč nejpozději ve lhůtě do dvacátého 25. 9. 2024 na účet ve výzvě uvedený.

9. Podacím lístkem ze dne 11. 9. 2024 měl soud za prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalované odesílána doporučená pošta.

10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

11. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 19. 1. 2022 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1. 12. 2016. Podle § 2 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle ust. § 588 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

19. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Ačkoli tedy byla úvěrová smlouva uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v § 87 odst. 1 z. s. ú. zakotvuje relativní neplatnost úvěrové smlouvy při nesplnění této povinnosti (jíž se žalovaný nedovolal), je třeba vycházet z účelu této úpravy neplatnosti, kterým není pouze ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, ke které soud přihlédl i bez návrhu žalované.

20. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda původní žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

21. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalované stran jejích výdajů spokojila toliko s jejím neověřeným prohlášením, že výdaje činí zřejmě 7 320 Kč měsíčně a na ověřování jejích pravidelných a nezbytných výdajů a zjištění o závazcích z případných dalších závazků, rezignovala. Žalovaná nepochybně měla nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb svých a svého dítěte. Tyto bylo třeba zjistit a ověřit. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně vycházela toliko z nedoložených informací o výdajích získaných od žalované a nepostupovala při posouzení její úvěruschopnosti s odbornou péčí, když osobě bez příjmu závislé na dávkách státní sociální pomoci poskytla úvěr, aniž by se zajímala o skutečné výdaje žalované. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z provedeného dokazování vyplynulo, že měsíční příjem žalované činil 10 000 Kč a výdaje 7 320 Kč, volné prostředky by tak činily 2 680 Kč, z toho měsíční splátka činila 1 593 Kč. Volné prostředky pro ostatní náklady žalované v průběhu jednoho měsíce by tak v cenách roku 2022 činily 1087 Kč tj. méně než životní minimum. Že bude mít žalovaná potíže se splácením úvěru byly více než zjevné, přesto zaplatila 6 splátek.

22. Tím, že původní žalobkyně i přesto žalované úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

23. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy žalovanou zavázal k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši (12 000 Kč - 9 800 Kč). tj. částky ve výši 2 200 Kč. Další nároky žalobkyně vyplývající z neplatné smlouvy výrokem II. soud zamítl.

24. Vzhledem k tomu, že dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. byla v řízení z větší části úspěšná žalovaná soud by jí přiznal poměrnou část vynaložených nákladů, avšak obsahem spisu nebylo zjištěno, že by jí nějaké náklady v řízení vznikly.