30 C 260/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 25 350 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 22. 10. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 10 350 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 000 Kč od 22. 10. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 16. 10. 2024 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč dne 19. 1. 2023, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, . Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou žalovaný měl úvěr splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 18. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradami na úvěr a zatím účelem byl opakovaně žalobkyní upomínán. Žalovaný byl informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 21. 10. 2023 a vyzván k jeho úhradě. Do prodlení se žalovaný se zaplacením celého úvěru dostal ke dni 22. 10. 2023. Pro případ prodlení žalovaného byla ve smlouvě o úvěru sjednána smluvní pokuta 0,1 % z dlužné částky denně ohledně níž byl žalovaný v prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal 21. 10. 2023. Žalobkyně proto požadovala smluvní pokutu od 22. 10. 2023 do data odeslání předžalobní výzvy tj. do 7. 8. 2024 v kapitalizované výši 4 350 Kč.

2. Žalobkyně uvedla, že úvěry poskytovala prostřednictvím své webové stránky www.rerum.cz, na které si žalovaný vybral výši požadovaného úvěru a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Následně vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Žalovaný dokončil registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu do žádosti o úvěr. Dále se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, jenž byl označen jako ověřovací platba. Za účelem ověření svého příjmu poskytl žalovaný žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případné výplatní listy, kterými žalobkyně prokázala výši příjmu žalovaného. Žalovaný byl dále žalobkyní lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE CRKI a BRKI. Na základě skutečností zjištěných z těchto lustrací nebyly důvodné pochybnosti ohledně platební schopnosti žalovaného a žádost o úvěr mu byla schválena. Výše uvedenými kroky uzavřel žalovaný dne 19. 1. 2023 se žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, .

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, své stanovisko k podané žalobě soudu nesdělil.

4. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 19.10.2023 prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku smlouvu o úvěru, na základě které žalovaný dne 19.10.2023 bezhotovostním převodem na svůj účet vedený u , právnická osoba, obdržel částku ve výši 15 000Kč.

5. Z čl. 5.1 Smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný se zavázal, že splatí úvěr tak, že smluvní úrok bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti, a to vždy ke dni splatnosti a jistinu splatí nejpozději ke dni ukončení smlouvy, to vše vždy formou bezhotovostního převodu na bankovní účet žalobkyně. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté finanční prostředky v době dohodnuté ve smlouvě, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

6. Dopisem ze dne 18. 10. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, oznámila žalovanému, že dne 18. 10. 2023 došlo k zesplatnění úvěru. Zároveň ho požádala o zaplacení dlužné částky ve výši 42 048 Kč nejpozději do tří dnů od doručení tohoto dopisu podle v dopise uvedených platebních údajů.

7. Z výplatního lístku za období 8/2022 soud zjistil, že mzda žalovaného činila 39 133 Kč.

8. Z výplatního lístku za období 9/2022 soud zjistil, že mzda žalovaného činil 50 765 Kč.

9. Z výplatního lístku za období 10/2022 soud zjistil, že mzda žalovaného činila 34 700 Kč.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 8. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě částky 37 877,90 Kč do tří dnů na bankovní účet ve výzvě uvedený.

11. Podacím lístkem ze dne 7. 8. 2024 měl soud za prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalovaného odesílána doporučená pošta.

12. Na základě zjištění uvedených shora soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy uzavřené za pomoci komunikačních prostředků na dálku spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč, když si ověřila, že žalovaný byl v roce 2022 zaměstnán a v měsících srpnu 2022 až říjnu 2022 měl průměrnou čistou měsíční mzdu ve výši 41 532,66 Kč. O jeho výdajích nic nezjišťovala. Neznala ani výši jeho životních nákladů, ani počet jeho vyživovacích povinností ani stav jeho závazků, neboť žádné výpisy z lustrací provedených v NRKI, BRKI, CRKI, MRKI, CEE a ISIR …apod. se nestaly listinami navrženými k dokazování a soud tudíž musel konstatovat, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného.

13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

14. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 19.10.2023 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

21. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu.

22. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

23. Žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného stran jeho výdajů nezískala žádné údaje a nemohla tudíž vědět jaké skutečné měsíční náklady je žalovaný nucen uspokojovat z průměrného čistého měsíčního příjmu, který v roce 2022 od srpna do října dosahoval částky 41 532,66 Kč, přičemž smlouva byla uzavřena v roce 2023 v říjnu, ale kolik činila čistá měsíční mzda žalovaného v měsících 8/2023 až 10/2023 nevěděla žalobkyně vůbec nic. Žalovaný mohl být v roce 2023, když žádal o poskytnutí úvěru, zrovna tak bez zaměstnání. Žalovaný nepochybně měl nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb svých a případně i svých dětí. Tyto bylo třeba zjistit a ověřit.

24. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně vycházela toliko z rok starých doložených informací o příjmech žalovaného, a tudíž nepostupovala při posouzení jeho úvěruschopnosti s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že původní žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

25. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy zavázal žalovaného k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši poskytnutého úvěru spolu s úrokem z prodlení počítaného ode dne následujícího po konci lhůty uvedené ve výzvě k zaplacení v zesplatňujícím dopise žalobkyně. Ostatní nároky vyplývající z neplatné smlouvy, včetně nároku na smluvní pokutu, pak výrokem II. zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, neboť poměr úspěchu a neúspěchu v řízení byl 18 % ve prospěch žalobkyně.