30 C 263/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 11 480,84 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná na zaplacení částky ve výši 11 480,84 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 099,5 Kč od 15. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 5. 6. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované zaplatit jí 11 480,84 Kč spolu s tam blíže specifikovaným úrokem z prodlení a smluvní pokutou. Žalobkyně uvedla, že se žalovanou uzavřela dne 15. 9. 2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (na internetových stránkách www., název, .cz) smlouvu o úvěru na základě, které poskytla žalované finanční prostředky až do výše 49 600 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se naproti tomu zavázala tyto peněžní prostředky vrátit s příslušenstvím, a to v pravidelných denních splátkách, kdy první splátka byla splatná dne 15. 10. 2024 a kreditový rámec měl nastat dne 26. 2. 2026. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu žalované. Identifikace a přihlášení žalované do klientského profilu proběhlo prostřednictvím dvou faktorového ověření. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované, kdy odkazovala na posuzování úvěruschopnosti dle metodiky České národní banky. Dále uvedla, že má za to, že naplnila zákonnou povinnost prověřování bonity spotřebitele zjišťováním informací od žalované (celkový počet členů domácnosti ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, a členů domácnosti mající příjem, pravidelné měsíční příjmy a výdaje, ověřené čisté měsíční příjmy a další). Dále si žalobkyně ověřovala informace z registrů (CEE, insolvenčního rejstříku, registru hledaných osob PČR, registru neplatných dokladů a dalších). Úvěr byl žalované vyplacen na účet č. , č. účtu, prostřednictvím bankovního převodu z účtu žalobkyně, a to dne 15. 9. 2024 částka 3 400 Kč a dne 24. 9. 2024 částka 1 600 Kč. Žalovaná částka ve výši 11 318,23 Kč se skládá z jistiny ve výši 5 000 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 99,50Kč a smluvního úroku ve výši 6 218,37 Kč. Žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k uhrazení dluhu výzvou odeslanou dne 21. 5. 2025.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, své stanovisko k věci soudu nesdělila.

3. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti jako interního dokumentu vytvořeného samotnou žalobkyní, soud zjistil, že žalovaná žila ve tříčlenné domácnosti, z toho tři členové domácnosti měli příjmy, že měla výdaje na jiné finanční závazky ve výši 2 144 Kč, že její výdaje na bydlení činily 11 000 Kč, další nezbytné výdaje ve výši 0 Kč, ostatní zbytné výdaje neměla, výše čistého měsíčního příjmu ověřeného byla 23 066 Kč, výše čistého měsíčního příjmu tvrzeného spotřebitelem byla 45 000 Kč, regionální koeficient byl 1, rezerva pro výdaje 500 Kč, vypočítané minimální výdaje 7 008,67 Kč, disponibilní příjem 16 000 Kč. Posouzení úvěruschopnosti bylo vyhodnoceno jako úspěšné, avšak s nulovým počtem doporučených prodloužení.

4. Z dokumentu nazvaného Identifikované příjmy, jako interního dokumentu vytvořeného samotnou žalobkyní, soud zjistil, že výše ověřeného čistého příjmu žalované měla činila 23 066 Kč.

5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 9. 2024 soud zjistil, že tato měla být uzavřena elektronicky, žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalované úvěr jiný než na bydlení až do výše 49 600 Kč s postupným čerpáním s datem splatnosti do 25. 2. 2026 a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky splatit v pravidelných denních splátkách. Účastníci si sjednali RPSN ve výši 1 981,95 %, pevnou úrokovou sazbu ve výši 1 066 %, splatnost první splátky do 15. 10. 2024. Dále si účastníci sjednali poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 %.

6. Z dokumentu nazvaného Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, jako interního dokumentu vytvořeného samotnou žalobkyní, soud zjistil, že žalobkyně poskytla částku 3 400 Kč dne 15. 9. 2024, částku 1 600 Kč dne 24. 9. 2024, a to na protiúčet č. , č. účtu, . Celkem částka 5 000 Kč.

7. Z dokumentu nazvaného předpis denních splátek soud zjistil, že tento obsahuje podrobný rozpis denních splátek úvěru za období do 16. 9. 2024 do 25. 2. 2026 ve výši 36,51 Kč na splátku.

8. Z upomínky ze dne 14. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně tímto vyzývala žalovanou k uhrazení dluhu ve výši 12 005,84, a to s ohledem na prodlení žalované (91 dnů). Výzva byla adresována na email , e-mail, s datem odeslání 14. 1. 2024.

9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 21. 5. 2025 soud zjistil, že právním zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě částky ve výši 12 005,84 Kč do tří dnů na bankovní účet ve výzvě uvedený. Dle podacího lístku ze dne 21. 5. 2024 měl soud za prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalované odesílána doporučená pošta.

10. Ze Všeobecných obchodních podmínek platných od dne 27. 5. 2024 (VOP) soud zjistil, že tyto obsahují podrobnější úpravu vztahu mezi poskytovatelem úvěru a klientem, kdy mimo jiné v čl. 4 VOP bylo uvedeno čerpání úvěru, v čl. 5 VOP byly stanoveny podmínky splácení, kdy klient je povinen úvěr splácet řádně a včas v pravidelných denních splátkách dle vzorce v podmínkách uvedených.

11. Z ostatních navržených důkazů, soud žádná skutková zjištění nečinil pro výše uvedený právní závěr, neboť z nich pro projednávaný případ nevyplývaly žádné podstatné skutečnosti.

12. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Dne 15. 9. 2024 hodlala žalobkyně s žalovanou uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru na základě žádosti žalované. Ve smlouvě se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalované úvěr až do výše 49 600 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se měla zavázat uhradit poskytnuté finanční prostředky společně s příslušenstvím, a to v pravidelných denních splátkách, kdy splatnost úvěru byla stanovena do 5. 2. 2026. Žalobkyně žalovanou vyzývala k uhrazení dlužné částky. Právní zástupce žalobkyně žalovanou taktéž vyzýval k uhrazení dluhu.

13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

14. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 15. 9. 2024 tedy za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle ust. § 104 zákona č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Žalobkyně sama uvedla, že smlouva byla uzavřena distančně prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně. Zákon užívá za tím účelem termín: „..K uzavření smlouvy byly využity prostředky komunikace na dálku“(§§ 1841-1851 o.z.).

15. Podle ust. § 562 odst. 1 o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění do 31.12.2017 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Změna tohoto zákonného ustanovení nastala v souvislosti s vývojem judikatury, která relativní neplatnost spotřebitelské smlouvy vyloučila a nahradila ji neplatností absolutní a po 28.5.2022 již stejné ustanovení zní následujícím způsobem: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovanou byla dne 15. 9. 2024 uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky s úvěrovým rámcem až do výše 49 600 Kč a žalovaná se měla zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni v dohodnutých splátkách vrátit. Předložená smlouva o úvěru ze dne 15. 9. 2024 však není opatřena vlastnoručním podpisem žalované. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ním „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaná sama, či osoba od žalované odlišná, která osobní údaje žalované „pouze“ použila) a kdo smlouvu o úvěru elektronicky podepsal.

22. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé o.z. v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsala žalovaná, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalované, ta však v řízení zůstala nečinná. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřela žalovaná, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. V tomto případě však žalobkyně ani netvrdila že by žalovaná na úvěr cokoliv zaplatila. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalované k uzavření smlouvy bez jejího vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaná (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděla o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsala právě žalovaná. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první o.z., ani § 562 odst. 1 o.z.

23. Z ustanovení § 104 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu je nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 o.z. a § 562 odst. 1, 2 o.z.). V projednávané věci k uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím komunikace na dálku v chráněném internetovém prostředí přístupném jen na základě zvoleného hesla. Tato forma uzavírání smlouvy nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje bez uznávaného elektronického podpisu, respektive jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. Žalobkyně neprokázala, jak žalovanou při sjednávání smlouvy identifikovala. V projednávaném případě tak smlouva, v níž měl být sjednán tvrzený úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. A protože zákon spojuje tuto podmínku s platností právního jednání (§ 561 odst. 1 o. z.), je podle názoru soudu smlouva o úvěru neplatná. V projednávaném případě tak smlouva, v níž měla být sjednána tvrzený úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. A protože zákon spojuje tuto podmínku s platností právního jednání (§ 561 odst. 1 o.z.), je podle názoru soudu smlouva o úvěru neplatná.

24. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, soud konstatuje, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní o tom, že žalované poskytla finanční prostředky na její bankovní účet, neboť to z žádného z provedených důkazů nevyplývá. K tomu je nutno poznamenat, že žalobkyně nepředložila žádný důkaz prokazující odeslání finančních prostředků žalované. Žalobkyně předložila listinu nazvanou přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, kdy tato je pouze interním dokumentem (jak je ostatně uvedeno na samotné listině) vyhotoveným žalobkyní a nemůže dokládat jakékoli pohyby na účtech či čerpání finančních prostředků žalovanou. Listinu nazvanou přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, vytvořila právě žalobkyně, jedná se o její interní dokument, přičemž takový důkaz má vypovídací hodnotu toliko jako žalobní tvrzení, a pokud není podpořen dalšími důkazy (např. výpisem z účtu s náležitostmi podle zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku, který by skutečně prokazoval, z jakého účtu, na jaký byla ta, která částka převedena), je pro zjištění skutkového stavu zcela bezcenný.

25. Jelikož žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, ani že by žalované poskytla finanční prostředky, nezbylo soudu než žalobu v celém rozsahu zamítnout.

26. Nad rámec důvodů vedoucích k zamítavému rozhodnutí je třeba podotknout, že pro nadbytečnost se soud již nezabýval tím, jakým způsobem žalobkyně před uzavřením smlouvy měla zkoumat tzv. úvěruschopnost žalované.

27. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla převážně úspěšným účastníkem žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na poměrnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.