30 C 265/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 116 356 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 46 015 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 46 015 Kč od 21. 6. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 36 339 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 339 Kč od 21. 6. 2023 do zaplacení, co do částky ve výši 34 002 Kč, co do úroku ve výši 66,8 % ročně z částky 68 253,14 Kč od 21. 6. 2023 do 14. 7. 2023 ve výši 2 919,84 Kč, co do úroku ve výši 15 % ročně z částky 68 254,14 Kč od 15. 7. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 6. 2023 dosáhne částky 242 438 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 5. 11. 2024 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 5. 10. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , ve které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo dne 6. 10. 2022. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě, splácet ve 48 měsíčních splátkách po 4 797 Kč, v nichž byla zahrnuta i úhrada za pojištění. Měsíční splátky byly splatné vždy k 15.dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopadem 2022. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Součástí splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného úvěr splácet ve výši 588 Kč. Což bylo sjednáno v příloze číslo 1 smlouvy. Žalobkyně žalovanému oznámila schválení úvěru, jehož přílohu tvořil i splátkový kalendář. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřována na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a v nebankovním registru klientských informací. Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů z interního matematického modelu založeného na bodovém hodnocení dlužníka bylo rozhodnuto o možnosti poskytnout požadovaný úvěr. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytovaného úvěru k datu zesplatnění úvěru, k němuž došlo dne 19.6.2023. Po zesplatnění celého úvěru bylo žalobkyni uhrazeno pouze 5× 4 797 Kč. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky odpovídající dlužné jistině úvěru v celkové výši 79 580,98 Kč odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 68 253,14 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 11 327,84 Kč dále smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 79 580,98 Kč za každý den prodlení žalovaného, a to počínaje dnem 21. 6. 2023 do zaplacení, přičemž žalobkyně požadovala smluvní pokutu k datu vyhotovení žaloby ve výši 34 002 Kč, dále úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původně jistině úvěru ve výši 68 253,14 Kč ode dne 21. 6. 2023 do zaplacení v nominální roční úrokové sazbě 66,8% ročně za dobu od 91. dne prodlení žalovaného tedy za dobu od 15. 7. 2023. Žalobkyně požadovala úrok ve výši reposazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, v nominální úrokové sazbě 15 % ročně, dále úhradu za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr dle přílohy číslo 1 smlouvy ve výši celkem 1 076 Kč, měsíční úhradu za pojištění obsaženou ve splátkách 6. a7., tedy úhradu za pojištění v celkové výši 2× 588 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejíž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 6. 10. 2022 prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku úvěrovou smlouvu číslo , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí tohoto úvěru celkem částku ve výši 202 032 Kč. Mělo se tak stát v pravidelných měsíčních splátkách v počtu 48 po 4 797 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 66,79 % ročně a splátky měly být hrazeny nejpozději k 15. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen.

4. Z dodatku číslo 1 k návrhu smlouvy o úvěru číslo , hodnota, soud zjistil, že se týkala způsobu uzavření uvedené smlouvy za pomoci prostředků komunikace na dálku.

5. Z přílohy č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru číslo , hodnota, – pojištění schopnosti splácet úvěr, soud zjistil, že touto přílohou byl sjednán dodatek o pojištění.

6. Výpisem záznamu z registru SOLUS soud nezjistil negativní poznatky k osobě žalovaného.

7. Z potvrzení o platbě z července 2022 soud zjistil, že na účet číslo , č. účtu, byla zaslána částka 21 800 Kč.

8. Z potvrzení o platbě ze srpna 2022 soud zjistil, že na účet číslo , č. účtu, byla zaslána částka ve výši 26 747 Kč.

9. Z potvrzení o platbě z června 2022 soud zjistil, že na účet číslo , č. účtu, byla zaslána částka ve výši 31 306 Kč.

10. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že z účtu číslo , č. účtu, byla na účet číslo , č. účtu, dne 6. 10. 2022 odeslána částka 70 000 Kč11. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný sdělil žalobkyni, že jeho pravidelný čistý měsíční příjem je 22 280 Kč, že je zaměstnán, jeho výdaje činí 4 620 Kč jako životní minimum, konsolidované splátky u jiných společností činí 3 668 Kč, splátky u žalobkyně z jiného úvěru 3 568 Kč, výdaje na bydlení ani na dopravu ani na záliby žalovaný neuvedl. Žalovaný uvedl, že není předlužen. Jeho zaměstnavatel byl , právnická osoba, . Žalovaný dosáhl středního vzdělání s maturitou a jeho výdaje byly žalobkyní spočítány na 11 856 Kč a volné zdroje tak měly činit 9 424 Kč.

12. Dopisem ze dne 16. 5. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k doplacení splátky číslo 6 splatné dne 15. 4. 2023 a doplacení splátky číslo 7 splatné dne 15. 5. 2023 zároveň upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru.

13. Dopisem ze dne 19. 6. 2023 žalobkyně úvěr zesplatnila. Vyčíslila dlužnou částku na 82 354 Kč.

14. Z jiných listin neučinil soud žádná další relevantní zjištění, která by přispěla k utvrzení závěru o skutkovém stavu věci.

15. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně poskytla žalovanému 70 000 Kč a žalovaný ji na tento úvěr zaplatil 23 985 Kč. Žalobkyně zjistila příjmy žalovaného v měsících červnu, červenci a srpnu 2022, ale nezjistila výši jeho výdajů. Splátky ostatních úvěrů činily 3 668 Kč + 3 568 Kč. Splátka nového úvěru 4 797 Kč. Dohromady částka 12 033 Kč. K výdajům na živobytí v průběhu měsíce v cenách roku 2022 by žalovanému musela stačit částka 10 247 Kč. Žalobkyně však neověřila jeho skutečné výdaje, pouze započítala životní minimum 4 620 Kč. Za předpokladu, že by si žalobkyně počínala s odbornou péčí, by žalovanému na výdaje za bydlení, energie a potraviny, včetně nemalých výdajů na telefonování a datové služby mělo stačit měsíčně 5 627 Kč.

16. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

17. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 5. 10. 2022 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

24. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu.

25. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda původní žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

26. Žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného stran jeho výdajů spokojila toliko se svým neověřeným prohlášením, že jeho výdaje činí zřejmě 11 856 Kč měsíčně a na ověřování jeho pravidelných a nezbytných výdajů rezignovala. Žalovaný nepochybně měl nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb. Tyto bylo třeba zjistit a ověřit. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně vycházela toliko z nedoložených informací o výdajích získaných od žalovaného, i když zjistila výši jeho finančních závazků a nepostupovala při posouzení jeho úvěruschopnosti s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Žalobkyně počítala s volnými prostředky ve výši 9 424 Kč, která však nebyla při početních úkonech všech aspektů výdajové stránky žalovaného shledána soudem jako reálná. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že původní žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

27. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy zavázal žalovaného poskytnout žalobkyni bezdůvodné obohacení. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč poskytla a žalovaný ji uhradil 23 985 Kč. Bezdůvodně se tudíž obohatil o částku 46 015 Kč, jak bylo uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ostatní nároky vyplývající z neplatné smlouvy byly výrokem II. zamítnuty.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení, neboť obsahem spisu nebylo prokázáno, že by mu nějaké náklady v řízení vznikly.