Okresní soud v Chomutově · Rozsudek

30 C 268/2017

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2021-06-25 · ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSCV:2021:30.C.268.2017.1

Citované zákony (5)

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Hanou Jakubcovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 5 141 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 3 313 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 3 313 Kč od 3. 2. 2015 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky ve výši 1 828 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 1 828 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 784 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podáním ze dne 28.11.2017 u zdejšího soudu domáhal zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne 2. 2. 2015 byl léčen ve zdravotnickém zařízení žalované v [obec], kde byl okraden o veškeré osobní doklady a finanční hotovost, když si odložil oblečení podle pokynů terapeutky na místo k tomu určené. Žalobce uváděl, že tuto skutečnost neprodleně ohlásil Polici ČR v [obec] i provozovateli žalované s žádostí o náhradu škody. Žalovaná však od počátku popírala svoji povinnost nahradit žalobci vzniklou škodu s tím, že žalobcova informace o ztrátě osobních dokladů a peněž byla opožděná a proto nemůže plnění poskytnout ani pojišťovna. Žalobce uvedl, že je starobní důchodce a ztrátou osobních dokladů a finanční hotovosti mu vznikla věcná škoda ve výši 800Kč na peněžence, 1800Kč na odcizené hotovosti a v důsledku pořizování nových dokladů vynaložil 100Kč na duplikát technického průkazu vozidla, 50Kč za duplikát řidičského průkazu, 100Kč za duplikát občanského průkazu, 264Kč za zdravotní osvědčení k řízení motorových vozidel, 199Kč za foto na řidičský průkaz. V souvislosti se způsobenou ztrátou osobních dokladů a hotovosti vynaložil další náklady, které spočívaly v poplatku za právní radu v advokátní kanceláři ve výši 1 000Kč, v jízdném do Ústí nad Labem ve výši 182Kč, v kopírování dokladů ve výši 74Kč, v poštovném za 7 doporučených psaní ve výši 322Kč a v cestovném za jízdy vlastním autem z [obec] do Chomutova a zpět v částce za vynaložené pohonné hmoty ve výši 250Kč Celkem 5 141Kč. Dále žalovaný uvedl, že peněženka se našla v areálu Nemocnice v [obec] o dva roky později jako znehodnocená a bez dokladů i bez hotovosti.

2. Žalovaná od počátku popírala, že by ke ztrátě žalobcovy peněženky obsahující osobní doklady a finanční hotovost došlo v jejím objektu, neboť žalobce zjistil ztrátu až na druhý den a tudíž mohlo ke ztrátě peněženky dojít po celou dobu předcházejícího dne a nemuselo se tak stát vůbec v souvislosti s návštěvou žalobce v zařízení žalované. Dále žalovaná namítala, že nárok žalobce je prekludován, neboť žalobce neuplatnil svůj nárok bezprostředně. Rovněž zpochybnila oprávněnost uplatňovaných nároků žalobce neboť, například jízdné vlakem, poštovné, kopírování dokladů, poplatek advokátní kanceláři nebyly v příčinné souvislosti se ztrátou věcí. Dále žalovaná poukázala i na to, že peněženka byla nalezena naprosto mimo prostory žalované.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn ze shodných vyjádření účastníků, důkazů listinných a z výpovědi svědkyně, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti soud zjistil, že pojišťovna Uniqa dopisem ze dne 3. 2. 2015 sdělovala žalobci, že přijali oznámení škodné události, kterou evidují pod [číslo] žádali žalobce o zaslání písemného dokladu o tom, že poškozený na pojištěném uplatňuje náhradu škody případně, v jaké výši, potvrzení o nabytí finanční hotovosti, účetní doklady potvrzující vynaložený náklad na pořízení občanského průkazu, řidičského průkazu a malého technického průkazu vozidla a bankovní spojení.

4. Z dopisu žalobce pojišťovně Uniqa ze dne 11. 9. 2017 soud zjistil, že žalovaný zaslal pojišťovně dokumenty k výše uvedené škodní události a žádal o obnovení řízení o odškodnění.

5. Z dopisu nemocnice [právnická osoba] adresovaného Městu [obec] ztrátám a nálezům ze dne 7. 9. 2017 týkajícího se nálezu peněženky bylo zjištěno, že dne 7. 9. 2017 byla nalezena za montážní oknem mezi odpadním potrubím na veřejných WC lůžkové části nemocnice peněženka s doklady na jméno [celé jméno žalobce] narozen [rok]. Dle stavu peněženky je pravděpodobné, že tam byla již delší dobu. Peněženku nalezli pracovníci údržby nemocnice při odstraňování poruchy na odpadním potrubí.

6. Z dopisu žalobce pojišťovně Uniqa ze dne 26. 4. 2016 soud mimo jiné zjistil, že žalobce nebyl spokojen s vyřízením své žádosti o odškodnění a nemohl se smířit s nepravdivým informacemi zástupců žalované podávanými pojišťovně i zřizovateli žalované a byl nucen se obrátit na právní poradnu o pomoc,, neboť žalovaná argumentovala 24 hodinami jako termínem k ohlášení škody.

7. Z dopisu žalobce řediteli žalované ze dne 10. 6. 2015 soud zjistil, že žalobce se v lednu a únoru roku 2015 léčil u žalované, kde mu byly odcizeny všechny osobní doklady a další věci, když byl nucen odložit si oblečení na místo terapeutkou určené, přímo v ordinaci, když odložení věcí bylo nutné k výkonu ošetření. Neprodleně po zjištění ztráty věcí tuto skutečnost nahlásil na recepci žalované a současně i Policii ČR v [obec].

8. Z dopisu žalobce adresovaného Polici ČR v [obec] ze dne 10. 10. 2017 nazvaného trestní oznámení soud zjistil, že žalobce měl v úmyslu podat trestní oznámení na zdravotnické zařízení, [právnická osoba] v [obec], neboť se toto zařízení od 2. 2. 2015, tedy od samotného vzniku škodné události snažilo všemi prostředky vyhnout se odpovědnosti za způsobenou škodu, kterou žalobce utrpěl při léčení v tomto zařízení a neustále odmítalo tuto škodu, včetně dalších jeho výdajů s vymáháním uhradit. Trestnou činnost zdravotnického zařízení spatřoval žalobce v tom, že stále nestoudně dezinformovalo, a to nejen pojišťovnu, ale i státní orgány a organizace, které tento případ řešily. Tvrdilo, že dostatečně zabezpečilo odložené věci, že žalobce věci ztratil někde jinde, což mimo jiné vyvrátil nález těchto věcí ve zdravotnickém zařízení někde na WC dne 7. 9. 2017. V úplném počátku pak tvrdili, že žalobce nedodržel lhůtu 24 hodin k oznámení události, což je zcela v rozporu s právní dikcí.

9. Z dopisu pojišťovny Uniqa žalobci ze dne 29. 9. 2017 soud zjistil, že pojištěný se opětovně vyjádřil, že se nepovažuje odpovědným za vzniklou škodnou událost a v důsledku tohoto odkládá pojišťovna škodnou událost bez náhrady pojistného plnění.

10. Z příjmového pokladního dokladu [stát. instituce] ze dne 23. 2. 2015 soud zjistil, že žalobce za odcizení a ztrátu řidičského průkazu uhradil 50 Kč.

11. Z příjmového pokladního dokladu [stát. instituce] ze dne 4. 2. 2015 soud zjistil, že za duplikát technického průkazu a ORP uhradil žalobci 100 Kč.

12. Z příjmového pokladního dokladu [stát. instituce] [číslo] ze dne 4. 2. 2015 soud zjistil, že žalovaný zaplatil za odcizení občanského průkazu 100.

13. Ze stvrzenky [číslo] za lékařské potvrzení o schopnosti držení řidičského průkazu soud zjistil, že žalobce vynaložil 264 Kč.

14. Z účtenky [číslo] ze dne 14. ledna 2020 soud zjistil, že žalobce vynaložil za průkazové foto 199 Kč. Na vysvětlenou toho, proč je účtenka z roku 2020, když ke ztrátě dokladů došlo v roce 2015 žalobce uvedl, že v době, kdy mu byly odcizeny doklady v zařízení žalované se musel nechat vyfotit na řidičský průkaz ve fotostudiu v [obec], které mezitím zrušili a přemístili do [obec]. Vzhledem k tomu, že žalobce tu původní účtenku ztratil, jel do [obec], kde mu vystavili náhradní doklad.

15. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že pacienti, kteří navštěvují zdravotnické zařízení žalované, si mohou odložit své věci v šatně. Klíče, od ní mohou získat na recepci, což je využíváno zejména pacienty, kteří přicházejí na vodoléčbu.

16. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud dále zjistil, že každý rehabilitační pracovník má pro práci s pacienty vytvořen svůj prostor tzv. cvičebnu oddělenou od ostatních a naprosto samostatnou, zvenčí zajištěnou na dveřích tzv. koulí.

17. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že sídlo žalované je v budově polikliniky, nachází se v přízemí, kde žalovaná užívá přízemní prostory ve tvaru písmene,,L“ a celý prostor v přízemí je určen pro rehabilitaci. Z této přízemní budovy se přes výtahy v poliklinice lze dostat do prostoru vyhrazenému pro nemocnici.

18. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že pacient, se kterým terapeut v zařízení žalované pracuje, nemusí nutně využívat šatnu. Může si odložit ve cvičebně a podobně je tomu i v oddělení elektroléčby, kam pacient vstoupí, odloží si boty, svrchní oděv může odložit na odkládací háčky a osobní věci, například kabelky, případně další tašky s osobními věcmi si může vzít k sobě k lehátku. Na oddělení elektroléčby může být současně osm pacientů a fyzioterapeut.

19. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že pacient elektroléčby nemusí vždy navštívit vstupní recepci žalované, ale pokud již má docházkový list, může pouze zaklepat na dveře elektroléčby a bude vpuštěn dovnitř, protože terapeutka má jmenný seznam s časem a druhem elektroléčby a pacient se u ní hlásí.

20. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že v létě někdy bývají dveře od elektroléčby pootevřené, i když tam je klimatizace, ale pracovnice má stále nad nimi kontrolu.

21. Pokud byly prováděny ve věci ještě další listiny, soud z nich nezjistil skutečnosti, které by měly vztah k věci a dotýkaly se řešené problematiky.

22. Na základě zjištění uvedených shora dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobce dne 2.2.2015 navštívil zařízení žalované v [obec], kde se podrobil elektroléčbě. Zařízení žalované se nachází v přízemí v budově polikliniky a je propojeno s prostorami nemocnice přes výtahy. Dne 3.2.2015 žalobce sdělil žalované, že po návštěvě v jejím zdravotnickém zařízení postrádá peněženku s osobními doklady a hotovostí. Žalovaná odmítala uznat odpovědnost za způsobenou ztrátu s tím, že žalobce nezjistil ztrátu bezodkladně po návštěvě, ale přišel až druhý den. Pojišťovna, u které byla žalovaná pojištěna, zaregistrovala pojistnou událost, ale odmítla plnit žalobci s tím, že žalovaná svoji odpovědnost za ztrátu věcí neuznala. Oddělení elektroléčby v zařízení žalované bylo vybaveno k odkládání svrchních oděvů i bot a zároveň byla možnost uložit si svrchní oděv i boty v šatně stejně jako osobní věci. Žalobce v souvislosti se ztrátou věcí přišel o peněženku, jejíž hodnotu odhadl na 800Kč, hotovost ve výši 1800Kč a dále v souvislosti se ztrátou osobních dokladů vynaložil dalších 713Kč na obnovu do původního stavu před ztrátou.

23. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Škoda na odložených věcech je z.č. 89/2012 Sb. občanským zákoníkem (dále jen o.z.) řazena mezi závazky z deliktů a je upravena v ust. § 2945 a násl. o.z.. Institut náhrady na odložených věcech poskytuje návštěvníkům určitého provozu, se kterým je zpravidla spojeno odkládání věcí, ochranu před rizikem z toho, že při návštěvě provozu ztrácí přehled a kontrolu nad nimi, protože jinak by nemohli služby provozem nabízené využít. Odpovědnost za škodu na odložených věcech je koncipována jako odpovědnost objektivní vznikající bez ohledu na zavinění, u které zákon nestanoví žádnou možnost liberace.

24. Podle ust. § 2945 odst. 1, věta prvá o.z. Je-li s provozováním nějaké činnosti zpravidla spojeno odkládání věcí a byla-li věc odložena na místě k tomu určeném nebo na místě, kam se takové věci obvykle ukládají, nahradí provozovatel poškození, ztrátu nebo zničení věci tomu, kdo ji odložil, popřípadě vlastníku věci.

25. Provozovny, při jejichž návštěvě zpravidla dochází k odkládání věcí, jsou různorodé a zákon je nijak blíže nespecifikuje. Může jít o divadla, kina, kadeřnictví, kavárny, zdravotnická zařízení, školy, apod., obecně, tedy o zařízení, u kterých je z podstaty nabízených služeb potřeba, aby osoba, která chce takové služby využít, odložila některé ze svých věcí. Primárně se náhrady škody může domáhat návštěvník provozu za předpokladu, že se v provozu zdržuje oprávněně, a to sice se záměrem využít nabízené služby nebo jako doprovod takové osoby, která služby využívá. Vlastník věci se tedy může náhrady škody domáhat pouze tehdy, pokud je k tomu oprávněn sám návštěvník.

26. Předpokladem povinnosti k náhradě škody je vzniklá újma, která může spočívat v poškození, ztrátě či zničení odložené věci a dále je nutná existence příčinné souvislosti mezi vznikem škody a skutečností, že věc byla při využití nabízené služby odložena, a to na,,správné místo“. Takové místo může být buď vyhrazeno a určeno samotným provozovatelem, nebo to může být místo, které je za takové situace obvyklé, neurčí-li provozovatel, kam se mají věci odkládat. Určí-li však provozovatel místo odložení věcí, nevztahuje se jeho odpovědnost za škodu na věci, které byly odloženy jinam.

27. Podle ust. § 2945 odst. 2 o.z. neuplatní-li se právo na náhradu škody u provozovatele bez zbytečného odkladu, soud je nepřizná, pokud provozovatel namítne, že právo nebylo uplatněno včas. Nejpozději lze právo na náhradu škody uplatnit do 15 dnů po dni, kdy se poškozený o škodě musel dozvědět.

28. V daném případě žalobce lhůtu pro uplatnění práva na odložených věcech uplatnil včas. Soud vycházel ze skutkových zjištění o tom, že žalobce uplatnil právo na náhradu škody u žalované následující den po své návštěvě. tj. 3.2.2015. Námitce žalované, že tak měl učinit ve lhůtě do 24 hodin nebo neprodleně tak nelze přisvědčit. Zákonná dikce bez zbytečného odkladu poskytuje poškozenému možnost, aby se rozpomenul, která místa, s nimiž bylo spojeno odkládání věcí popř. navštívil, vzpomněl si, kdy tyto věci naposledy u sebe měl a tato lhůta nesmí překročit 15 dnů.

29. Soud měl za prokázáno, že škoda na věcech, která žalobci vznikla, činila celkem 3 313Kč, když do této částky započítal hodnotu peněženky (800Kč) a obsah v ní uložené hotovosti ve výši 1800Kč, která sice nebyla ze strany žalobce nijak prokazována, ale soud přihlédl k tomu, že hotovost nepřekračující 2000Kč je v reálném životě u starobního důchodce akceptovatelná a nevybočuje nijak z běžných poměrů a obezřetného chování člověka. Dále měl za prokázané výdaje celkem ve výši 713 Kč, tak jak byly výše zjištěny a popsány (odst. 10-14 odůvodnění). V ostatním nepovažoval soud žalobu za důvodnou, neboť dospěl k závěru, že tvrzené výdaje a doklady o nich nebyly v příčinné souvislosti se vznikem škody. Částka 1828Kč tedy byla soudem zamítnuta včetně úroku z prodlení plynoucího z této částky od 3.2.2015.

30. Žalobce se v zařízení žalované pohyboval oprávněně, využíval oddělení elektroléčby, které využil i k odložení svých věcí. Žalovaná je provozem, který splňuje zákonné znaky zařízení, s nímž je obvykle odkládání věcí spojeno a žalobce využil místo, které bylo k odkládání věcí určeno. Peněženka bez hotovosti a s osobními doklady žalobce pak byla nalezena o dva roky později v objektu nemocnice pracovníky údržby.

31. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákoné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud měl za to, že uplatněním nároku na náhradu škody u žalované dne 3.2.2015 mohla žalovaná zahájit kroky vedoucí ke splnění své zákonné povinnosti, jak bylo výše uvedeno, jestliže tak neučinila, ocitla se již tímto dnem v prodlení a byla soudem zavázána k plnění úroku z prodlení ve prospěch žalobce.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, co do 64% nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 28% vynaložených nákladů. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300Kč za každý z úkonů (sepis žaloby, účast na jednání soudu ve dnech 31.10.2019, 17.2.2020, 12.4.2021, 17.6.2021, 25.6.2021), tj. částku ve výši 784Kč (2800x0,28).

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.