30 C 268/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 16 749 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 765 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 765 Kč od 13. 9. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 6 228 Kč, co do částky 756 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 228 Kč od 13. 9. 2023 do zaplacení a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 3. 7. 2024 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela dne 14. 6. 2023 se žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které jí poskytla peněžní prostředky ve výši 10 800 Kč, které byly zaslány žalované na účet číslo , č. účtu, dne 14. 6. 2023. Dne 23. 6. 2023 uzavřela žalobkyně se žalovanou žádost o navýšení zápůjčky 1 800 Kč, které byly žalované zaslány na účet číslo , č. účtu, dne 23. 6. 2023. Žalovaná na poskytnuté zápůjčky uhradila ve prospěch žalobkyně celkem částku ve výši 2 835 Kč. Touto částkou ponížil žalobkyně smluvní pokutu. Žalobkyně poskytla z zápůjčku žalované prostřednictvím své webové stránky www.coolcredit.cz, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala a nastavila si dle své vlastní volby dostupné parametry splatnosti a výše zápůjčky. Poté vyplnila na webové stránce formulář, kde zadala své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce ověřila totožnost žalované, a to tak, že žalovaná byla povinna žalobkyni v rámci žádosti o uzavření smlouvy poskytnout sken dokladu totožnosti se svou fotografií a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele účtu, na nějž je následně zápůjčka vyplacena. Před uzavřením smlouvy se žalobkyně od žalované vyžádala informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované. Rovněž nahlédla do relevantních databází. Poskytnuté informace dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do tzv. zákaznické karty žalované. Celková výše dluhu žalované ke dni podání žaloby činila 18 493 Kč skládala se z jistiny a poplatků ve výši 15 993 Kč a z nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Dle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce ze dne 14. 6. 2023 požadovala žalobkyně rovněž smluvní pokutu ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 12 600 Kč, a to konkrétně ode dne 13. 9. 2023, Anonymizováno, do dne 24. 6. 2024, kdy žalobkyně vyhotovila žalobu. Tato částka byla ponížena částečnou úhradou žalované, a to na částku ve výši 756 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Skutkový stav byl řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedení jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalovaná 14. 6. 2023 uzavřela prostřednictvím komunikace na dálku se žalobkyní smlouvu o zápůjčce, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bez účelového a bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 10 800 Kč, která jí měla být nejpozději do dvou dnů ode dne účinnosti smlouvy o zápůjčce odeslána na účet číslo , č. účtu, . Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni zapůjčenou finanční částku společně s poplatkem nejpozději do 14. 7. 2023. Za předpokladu, že žalovaná vyčerpala zápůjčku okamžitě v plné výši splatila ji do 30 dnů pak byla celková částka splatná žalovanou ve výši 13 608 Kč.

4. Dodatkem ke smlouvě o úvěru číslo , hodnota, ze dne 23. 6. 2023 soud zjistil, že žalovaná měla zájem o poskytnutí dodatečných peněžních prostředků ve výši 1 800 Kč. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala, že žalované navýší bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku 1 800 Kč. Celková výše zápůjčky tak bude činit 12 600 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni za navýšení zápůjčky částku ve výši 585 Kč a celkový poplatek tak byl navýšen na 3 393 Kč. Zápůjčka a poplatek byly splatné dne 14. 7. 2023.

5. Výpisem z běžného účtu číslo , č. účtu, ze dne 30. 6. 2023 soud zjistil, že ke dni 14. 6. 2023 byla na účet , č. účtu, odeslána částka ve výši 10 800 Kč.

6. Výpisem z běžného účtu číslo , č. účtu, ze dne 30. 6. 2023 soud zjistil, že ke dni 23. 6. 2023 byla na účet číslo , č. účtu, odeslána částka ve výši 1 800 Kč.

7. Upomínkou ze dne 19. 9. 2023 soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovanou o zaplacení částky ve výši 18 597 Kč ve lhůtě ihned na účet v upomínce uvedený.

8. Upomínkou ze dne 26. 9. 2023 soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovanou zaplacení částky ve výši 19 361 Kč ve lhůtě ihned na účet ve výzvě uvedený.

9. Opakovanou výzvou k úhradě ze dne 3. 10. 2023 soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovanou o zaplacení částky ve výši 20 049 Kč ve lhůtě ihned na účet ve výzvě uvedený.

10. Opakovanou výzvou k úhradě ze dne 12. 10. 2023 soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovanou o zaplacení částky ve výši 20 739 Kč ve lhůtě ihned na účet ve výzvě uvedený.

11. Opakovanou výzvou k úhradě ze dne 27. 10. 2023 soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovanou o zaplacení částky ve výši 21 367 Kč ve lhůtě ihned na účet ve výzvě uvedený.

12. K žádné z těchto shora uvedených upomínek a opakovaných výzev nebyl žalobkyní doložen doklad o odeslání.

13. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 24. 5. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě částky ve výši 22 816 Kč ve lhůtě do tří dnů na bankovní účet ve výzvě uvedený.

14. Podacím lístkem ze dne 24. 5. 2024 měl soud prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalované odesílána doporučená pošta.

15. Na základě shora uvedených zjištění o skutkovém stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalované zápůjčku celkem ve výši 12 600 Kč. Žalovaná na úhradu zápůjčky poskytla žalované 2 835 Kč. Žalobkyně ačkoliv tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalované, neučinila předmětem listinného dokazování žádné listiny a dokumenty vztahující se ke zjišťování poměrů žalované, jejích příjmů nebo výdajů, natož lustrací z bankovních či nebankovních registrů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně úvěruschopnost žalované před poskytnutím zápůjčky nezkoumala.

16. Podle ustanovení § 2390 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 14.3.2023 a její dodatek dne 23.6.2023 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou smlouvu o zápůjčce jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

23. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu.

24. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda původní žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

25. Žalobkyně při uzavírání posuzované smlouvy o zápůjčce nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalované nezajímala o její příjmovou a výdajovou stránku ani o její finanční závazky. Žalovaná nepochybně měla nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb. Tyto bylo třeba zjistit a ověřit. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalované úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

26. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy žalovanou zavázal k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu částek (12 600 Kč – 2 835 Kč ), neboť v řízení bylo nepochybně prokázáno, že žalovaná úvěr v tvrzené výši vyčerpala. Za daného stavu věci soud v důsledku neplatnosti smlouvy o zápůjčce i jejího dodatku zamítl výrokem II. nároky vyplývající z těchto smluv.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalované náhradu nákladů řízení, neboť obsahem spisu nebylo zjištěno, že by jí nějaké náklady v řízení vznikly.