30 C 274/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 16 752,15 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba na zaplacení částky ve výši 16 752, 15 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 752,15 Kč od 30. 5. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 13. 8. 2024 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela dne 29. 11. 2019 se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 16 752,15 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 29. 5. 2024. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši vyčerpal, avšak do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala své úvěry prostřednictvím webové schránky www.ferratum.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace na webových stránkách zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru a splatností 29. 5. 2024. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům právní předchůdkyně žalobkyně měla být ponechána rezerva ve výši 10 % rozdílu mezi doložitelnými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % mělo rovnat minimálně životnímu minimu, které v době poskytnutí úvěru činilo 3 410 Kč. Úvěry byly poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu mezi výdaji a příjmy. Žalovaný byl dále lustrován z veřejně dostupných databází a na základě výsledků v těchto databázích nedošlo k důvodným pochybnostem ohledně platební schopnosti žalovaného a jeho žádosti o úvěr tak bylo vyhověno. Úvěr byl právní předchůdkyní žalobkyně poskytován z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalovaného číslo účtu: , č. účtu, . Žalovaný byl o úhradu dluhu upomínán naposledy předžalobní výzvou ze dne 22. 6. 2024. Pohledávka vyplývající ze shora uvedené smlouvy o úvěru byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně na základně údajů o žalovaném, včetně jeho telefonního čísla a e-mailové adresy, sestavila smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 29. 11. 2019, kterou však žalovaný nepodepsal.

4. Z písemně sestavené smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč, přičemž výše úvěrového limitu mohla být i nižší, a to v souladu s podmínkami čerpání uvedeným v článku III. Smlouvy.

5. Z článku III smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že v žalovaný byl oprávněn peníze z úvěru čerpat po celou dobu trvání smlouvy, a to i opakovaně. Čerpání mělo probíhat tak, že na základě žádosti klienta o čerpání prostřednictvím webové aplikace dostupné na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně nebo telefonicky prostřednictvím zákaznického servisu právní předchůdkyně žalobkyně převede peníze na bankovní účet žalovaného, který žalovaný sdělil při podání žádosti o úvěr prostřednictvím aplikace dostupné na webových stránkách nebo jinak v souladu s obchodními podmínkami. Podrobnou úpravu podávání žádostí o úvěr a postupu před uzavřením smlouvy obsahovaly obchodní podmínky.

6. Z článku IV. smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že smluvní strany se dohodly, že úvěr bude úročen pevnou úrokovou sazbou ke dni uzavření smlouvy ve výši 10,40 % měsíčně. Smluvní strany se dále dohodly, že žalovaný zaplatí poplatek za čerpání úvěru ve výši 0 % z částky každého čerpání úvěru.

7. Z článku IV. smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že smlouva bude uzavřena a úvěr bude vyčerpána v plné výši úvěrového limitu dne 29. 11. 2019. Úvěr bude poskytnut na období jednoho roku počínaje datem prvního čerpání a konečná splátka vyrovná zůstatek jistiny, úroků z úvěru a případných dalších poplatků. Jistina úvěru bude splácena ve stejných měsíčních splátkách počínaje prvním měsícem po dni prvního čerpání, přičemž po dobu trvání smlouvy se nezmění výše úrokové sazby úvěru ani výše kterékoliv ceny zahrnuté v RPSN.

8. Z článku V. smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že žalovaný byl právní předchůdkyni žalobkyně povinen splácet úvěr, úroky z úvěru a poplatek za čerpání z bankovního účtu klienta pravidelnými měsíčními splátkami ve výši odpovídající minimálním splátkám dle obchodních podmínek, to je ve výši 11 % z nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to vždy každý měsíc v ten jistý kalendářní den, ke kterému mu byly finanční prostředky dle této smlouvy připsány na jeho bankovní účet.

9. Z dopisu právního zástupce žalobkyně žalovanému ze dne 22. 6. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky ve výši 24 302,15 Kč do tří dnů na bankovní účet ve výzvě uvedený.

10. Podacím archem ze dne 22. 6. 2024 měl soud za prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalovaného odesílána doporučená pošta.

11. Ze Smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní a z přílohy postupovaných pohledávek, kde měla pohledávka za žalovaným č. , hodnota, , měl soud za prokázáno, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována.

12. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 22. 6. 2024 soud zjistil, že oznamovala žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a zároveň ho vyzývala k úhradě částky 16 752,15 Kč do tří dnů na bankovní účet ve výzvě uvedený.

13. Z přehledu čerpání nezjistil soud žádné relevantní informace směřující k tomu, že žalovaný vyčerpal úvěr konkrétní výše na svůj bankovní účet, že tento splácel a v jaké měsíční výši ani to, že částka určená k doplacení úvěru je právě 16 752,15 Kč a proč.

14. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný mohl právní předchůdkyni žalobkyně požádat o úvěr prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku, když se přihlásil na její webové stránky, neboť žalobkyně disponovala jeho osobními údaji, avšak žádný listinný důkaz nesvědčil o tom, že právní předchůdkyně žalovanému nějaké peněžní prostředky bezhotovostně na jeho účet č.: , č. účtu, převedla. Rovněž z provedených důkazů nevyplynulo, že by jakkoliv zkoumala jeho úvěruschopnost. Rovněž úvěrová smlouva nebyla ze strany žalovaného podepsána, a to ani prostředky nahrazujícími vlastnoruční podpis jako jsou certifikované elektronické podpisy nebo alespoň tzv. PINy zasílané po SMS a případně jiné elektronické varianty vlastnoručního podpisu. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že žalovaný úvěr vyčerpal.

15. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

16. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 29. 11. 2019 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. V posuzovaném případě by uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný by ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

24. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Ačkoli tedy byla úvěrová smlouva uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v § 87 odst. 1 z. s. ú. zakotvuje relativní neplatnost úvěrové smlouvy při nesplnění této povinnosti (jíž se žalovaný nedovolal), je třeba vycházet z účelu této úpravy neplatnosti, kterým není pouze ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, ke které by soud přihlédl i bez návrhu žalovaného.

25. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda původní žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

26. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nezajímala ani o jeho příjmy ani o jeho výdaje. Tvrzení o tom, že jej lustrovala a zkoumala jeho poměry nebylo v řízení prokázáno. S ohledem na výsledky dokazování měl soud za to, že žalobkyně neprokázala, že s žalovaným uzavřela úvěrovou smlouvu tvrzeného obsahu, a že mu na jejím základě poskytla bezhotovostně peněžní prostředky. Listinný důkaz nazvaný - Přehled čerpání, stejně jako výzvy k zaplacení, nepovažoval soud za způsobilé čerpání úvěru doložit. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy by soud žalovaného zavázal k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení. V řízení však nebylo prokázáno, že žalovaný úvěr vyčerpal, neboť úvěrová smlouva stejně jako přehled čerpání, které žalobkyně předložila, nebyly soudem shledány jako důkazy věrohodné a nezpochybnitelné. Smlouva navíc žalovaným podepsána nebyla. Za daného stavu věci soud žalobu zamítl, neboť žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně žalovanému úvěr v žalobou tvrzení výši poskytla.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení, neboť obsahem spisu nebylo prokázáno, že by mu nějaké náklady v řízení vznikly.