30 C 283/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 14 136,20 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 576,21 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 6 576,21 Kč od 3. 10. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 7 559,99 Kč, co do částky úroku ve výši 16,9 % ročně z částky 14 136,2 Kč od 23. 9. 2024 do 20. 10. 2024, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 559,99 Kč od 3. 10. 2024 do zaplacení, co do úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 14 136,2 Kč od 21. 10. 2024 do zaplacení a co do kapitalizovaného úroku ve výši 597,43 Kč od 22. 6. 2024 do 22. 9. 2024.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 24. 10. 2024 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne 16. 12. 2021 uzavřela se žalovaným Rámcovou smlouvu číslo , hodnota, , na základě které aktivovala žalovanému běžný účet číslo , č. účtu, . Dne 4. 1. 2022 uzavřela žalobkyně se žalovaným dodatek číslo 3 k Rámcové smlouvě, jehož podpisem požádal žalovaný o úvěr ve výši 20 000 Kč. Protože žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí úvěru byl mu úvěr schválen a dne 4. ledna 2022 vyplacen na běžný účet. Před poskytnutím úvěru provedla žalobkyně vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Posouzení provedla na základě informací, které jí poskytl sám žalovaný v žádosti o úvěr. Údaje o své finanční situaci jí poskytl žalovaný sám a žalobkyně tyto údaje dle potřeby dále ověřila. Žalobkyně posuzovala informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta zejména z bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z nebankovního registru klientských informací. Žalovaný byl zavázán měsíčně hradit pravidelnou konstantní splátku úvěru v celkové výši 348 Kč, která se skládala ze splátky jistiny a úroků 16,9 % ročně, jehož výše byla sjednaná smlouvou o úvěru, a to vždy ke čtrnáctému dni měsíce počínaje dnem 14. 2. 2022 s tím, že předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na 14. 1. 2032. Žalovaný splatil splátky od 14. 2. 2022 do 22. 6. 2024. na splátku dne 22. 7. 2024 žalovaný zaplatil 0,09 Kč. Na splátku dne 23. 7. 2024 zaplatil 0,10 Kč, na splátku dne 26. 8. 2024 zaplatil 10 Kč, na splátku dne 16. 9. 2024 zaplatil 40 Kč, počínaje splátkou 22. 7. 2024 nebyly splátky ze strany žalovaného uhrazeny řádně a včas. Následně žalobkyně neevidovala žádnou další platbu na úhradu splátek ze strany žalovaného. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností prohlásila žalobkyně úvěr za okamžitě splatný, a to ke dni 23. 9. 2024. Ke dni zesplatnění byla dlužná částka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 14 036,20 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru ve výši 597,43 Kč, který byl souhrnem nesplacených smluvních úroků ode dne poslední řádně zaplacené splátky to je ode dne 22. 6. 2024 do dne předcházejícího dni zesplatnění, tedy do dne 22. 9. 2024 žalobkyně požadovala od 21. 10. 2024 smluvní úrok 12,75 % ročně v souladu s ustanovením § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb.. O zesplatnění informovala žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 23. 9. 2024. Žalobkyně požadovala zaplacení jistiny ve výši 14 036,20 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 14 036,20 Kč od 23. 9. 2024 do 20. 10. 2024 spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 136,20 Kč od 3. 10. 2024 do zaplacení spolu se smluvním úrokem 12,75 % ročně z částky 14 036,20 Kč od 21. 10. 2024 do zaplacení a dále smluvní úrok v kapitalizované výši 597,43 Kč za období od 22. 6. 2024 do 22. 9. 2024.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 16. 12. 2021 Rámcovou smlouvu číslo , hodnota, , ve které se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému platební služby zejména tím, že mu zřídila běžný účet s debetní kartou a zřídila mu služby internetového bankovnictví.

4. Dodatkem číslo 3 rámcové smlouvě číslo , hodnota, uzavřela žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu ze dne 4. 1. 2022, ve které se zavázala poskytnout žalovanému neučil loví nezajištěný úvěr na dobu určitou ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 348 Kč, a to ke každému 14. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž došlo k čerpání úvěru. Úroková sazba byla stanovena na 16,9 % ročně a úvěr byl poskytnut bez poplatku a celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit činila 41 732 Kč.

5. Dodatkem číslo 16 a dodatkem číslo 17 k Rámcové smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že jimi došlo ke změně splatnosti ze 14. dne na 22. den v měsíci a z původní délky úvěru ze 121 měsíců došlo k nové délce úvěru na 66 měsíců. Původní výše splátky byla změněna na 500 Kč měsíčně.

6. Interním dokumentem žalobkyně ze dne 30. 9. 2024 nazvaného: Doklad o načerpání úvěru číslo , hodnota, , soud zjistil, že žalobkyně sama sobě vystavila doklad o tom, že poskytla žalovanému dne 4. 1. 2022 na účet číslo , č. účtu, částku ve výši 20 000 Kč.

7. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný zaplatil splátkami v sekci příchozí platby celkem 13 423,79 Kč.

8. Dopisem ze dne 23. 9. 2024 soud zjistil že žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu a vyzvala jej k zaplacení dlužné částky 14 733,63 Kč do 2. 10. 2024 na účet ve výzvě uvedený.

9. Z vyhodnocení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný žalobkyni uvedl, že žije v nájmu je svobodný nemá žádnou vyživovací povinnost jiné splátky nemá jeho hlavní příjem je ve výši 30 000 Kč od zaměstnavatele s názvem , právnická osoba, ., příjmy ostatních členů domácnosti činí 22 000 Kč a výdaje domácnosti činí na bydlení 14 000 Kč, na dopravu 5 000 Kč, výdaje domácnosti dle expertní analýzy činí 6 750 Kč, výdaje žalovaného dle expertní analýzy 3 550 Kč.

10. Z úvěrové zprávy ze dne 16.12.2021 soud zjistil, že žalovaný má od 21.10.2021 kontokorentní úvěr, ze kterého vyčerpal 8 927 Kč a že 4 x žádal o poskytnutí úvěru a byl 4 x odmítnut nebo 4 x odmítl.

11. Z vyhodnocení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně dne 4. 1. 2022 telefonicky ověřila, že žalovaný je zaměstnán na hlavní pracovní poměr, na dobu neurčitou, bez zkušební doby, není ve výpovědní lhůtě, nemá srážky ani exekuce, není na mateřské ani rodičovské dovolené a není nemocen.

12. Výpisem z běžného účtu číslo , č. účtu, z října 2021 soud zjistil, že konečný zůstatek na tomto účtu činil -6 318,42 Kč a dne 8. 10. 2021 byla na tento účet odeslána částka ve výši 29 106 Kč jako mzda od zaměstnavatele , právnická osoba, .

13. Výpisem z běžného účtu číslo , č. účtu, z prosince 2021 soud zjistil, že konečný zůstatek na tomto účtu čtení -7 925,11 Kč a dne 8. 12. 2021 na tento účet byla odeslána mzda ve výši 32 097 Kč od zaměstnavatele , právnická osoba, .

14. Výpisem z běžného účtu číslo , č. účtu, z listopadu 2021 soud zjistil, že konečný zůstatek na tomto účtu činil -19 998,82 Kč a dne 8. 11. 2021 byla na tento účet odeslána mzda ve výši 34 590 Kč od zaměstnavatele , právnická osoba, .

15. Výpisem z běžného účtu číslo , č. účtu, za období od 16. 12. 2021 do 4. 1. 2022 soud zjistil, že konečný zůstatek na tomto účtu činil 18 793,20 Kč a dne 4. ledna 2022 byla žalobkyní na tento účet odeslána půjčka ve výši 20 000 Kč.

16. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

17. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 4. 1. 2022 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle ust. § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

25. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Ačkoli tedy byla úvěrová smlouva uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v § 87 odst. 1 z. s. ú. zakotvuje relativní neplatnost úvěrové smlouvy při nesplnění této povinnosti (jíž se žalovaný nedovolal), je třeba vycházet z účelu této úpravy neplatnosti, kterým není pouze ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní.

26. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda původní žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

27. Žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného stran jeho výdajů spokojila toliko s jeho neověřeným prohlášením, že výdaje činí zřejmě 19 000 Kč měsíčně, přičemž výpisem z jeho účtu v období od října 2021 do prosince 2021 byly zjištěny záporné zůstatky a položky svědčící o platbách kartou a výběrech hotovosti neposkytovaly žádný přehled o skutečných výdajích žalovaného. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně na ověřování jeho pravidelných a nezbytných výdajů a zjištění výše jeho pravidelných plateb z případných dalších závazků, rezignovala. Žalovaný nepochybně měl nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb. Tyto bylo třeba zjistit a ověřit. Výpisem z účtu, který si žalovaný u žalobkyně zřídil v prosinci 2021 nebylo možné zjistit kromě zaslání 20 000 Kč úvěru dne 4.1.2022 žádné relevantní skutečnosti k úvěruschopnosti žalovaného. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně vycházela toliko z nedoložených informací o výdajích získaných od žalovaného a údaje o záporných zůstatcích na jeho běžném účtu nevyhodnotila ve vztahu k jeho platebním schopnostem žádným způsobem, a proto nepostupovala při posouzení jeho úvěruschopnosti s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

28. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy žalovaného zavázal k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení spočívající v povinnosti zaplatit ji rozdíl částek (20 000 Kč – 13 423, 79 Kč) a ostatní nároky vyplývající z neplatné smlouvy výrokem II. zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení, neboť obsahem spisu nebylo prokázáno, že by mu nějaké náklady v řízení vznikly.