30 C 284/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Anonymizováno datum bytem Adresa žalované o zaplacení 25 500 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 25 500 Kč od 6. 5. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 875 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem v , adresa, .

1. Žalobkyně se podáním došlým ke zdejšímu soudu ze dne 4. 6. 2025 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne 20. 12. 2024 uzavřela se žalovanou smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo , hodnota, , kterou se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 25 500 Kč. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru, na čemž se smluvní strany dohodly a s, čímž žalovaná souhlasila. Úroky úvěru měly být žalovanou hrazeny v měsíčních splátkách po 5 100 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaná nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou, která byla splatná dne 15. 1. 2025. Žalobkyně zaslala žalované první upomínku ze dne 20. 1. 2025 a dne 5. 2. 2025 druhou upomínku. K zesplatnění úvěru došlo písemně ke dni 21. 4. 2025. Žalobkyně požadovala po žalované uhradit dlužnou částku ve výši 25 500 Kč, která představovala zesplatněnou jistinu, náklady na upomínky v celkové výši 1 000 Kč za upomínku číslo 1 a upomínku číslo 2 v souladu s článkem V. odst. 5.4 smlouvy o úvěru a zákonný úrok z prodlení odpovídající výši z této částky a náhradu nákladů soudního řízení.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 12. 2024 soud zjistil, že tato byla uzavřena elektronicky, distančně v rámci klientské zóny. Žalovaná smlouvu podepsala pomocí autorizační doložky (zaslaný SMS kód) a následně verifikovala pomocí verifikační platby ve výši 1 Kč zaslané z účtu žalované na účet žalobkyně. Předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalované neúčelový hotovostní úvěr ve výši 25 500 Kč, a to následovně: částka ve výši 25 500 Kč bude vyplacena na účet žalované č. , č. účtu, . Smlouva byla sjednána na dobu určitou (12 měsíců), kdy celková částka spotřebitelského úvěru byla splatná ke dni 15. 12. 2025. Žalovaná se zavázala splatit celkový poskytnutý úvěr a současně i úrok (splátky ve výši 5 100 Kč měsíčně) v celkové výši 61 200 Kč (celkem částka spotřebitelského úvěru ve výši 86 700 Kč). Žalovaná dle smlouvy výslovně souhlasila s inkasem měsíčních splátek úvěru ze svého bankovního účtu. Dále bylo ujednáno právo žalobkyně zesplatnit jistinu úvěr v případě prodlení žalované po zaslání dvou upomínek zpoplatněných á 500 Kč. Dále bylo zjištěno, že přílohu č. 1 smlouvy tvoří posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy byly uvedeny osobní poměry žalované, tj. že je svobodná a má základní vzdělání a závěry z lustrace v bankovních a nebankovních registrech (bez negativního záznamu). Prohlášený příjem žalované byl uveden ve výši 29 000 Kč, příjem nalezený na bankovním účtu 26 879 Kč, náklady na bydlení žalovaná uvedla 7 000 Kč, náklady nalezené na bankovním účtu žádné, minimální částka nákladů byla uvedena 4 000 Kč. Hodnota nákladů na potraviny a běžné zboží domácnosti byla stanovena na částku 5 611 Kč (náklady prohlášené žalovanou 6 000 Kč, nalezené na bankovním účtu 5 351 Kč, minimální výše nákladů 3 000 Kč). Pokud jde o závazky žalované tak tyto byly uvedeny ve výši 5 000 Kč, výdaje na sázení a hazard ve výši 1 470 Kč a částka 500 Kč na extra výdaje. Požadovaná výše minimálních výdajů byla stanovena s ohledem na data ČSÚ. K posouzení úvěru schopnosti pak žalobkyně použila skóring spotřebitele, kdy se pomocí algoritmu vyhodnocuje údaje spotřebitele. Po započtení všech závazků a rezerv došla žalobkyně k závěru, že měsíční zůstatek žalované činil 7 298 Kč, kdy dle žalobkyně tak žalovaná měla dostatečná zůstatek k hrazení měsíční splátky úvěru ve výši 5 100 Kč.

4. Z detailu platby ze dne 20. 12. 2024 soud zjistil, že dne 20. 12. 2024 byla poukázána z účtu č. , č. účtu, částka ve výši 1,- Kč na bankovní účet žalobkyně.

5. Z detailu platby ze dne 20. 12. 2024 soud zjistil, že dne 20. 12. 2024 byla poukázána z účtu žalobkyně částka ve výši 25 500 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, .

6. Z upomínky č. 1 ze dne 20. 1. 2025, bylo zjištěno, že žalobkyně oznamovala žalované, že její splátka ve výši 5 600 Kč splatná 15. 1. 2025 nebyla uhrazena a vyzvala ji k úhradě této dlužné splátky do 4. 2. 2025 spolu se sankcí za zaslání upomínky ve výši 500 Kč.

7. Z emailu ze dne 20. 1. 2025 bylo zjištěno, že tento odeslala žalobkyně na emailovou adresu , e-mail, , kdy žalobkyně oznamovala žalované, že její splátka ve výši 5 600 Kč (5 100 Kč splátka + 500 Kč upomínka) splatná 15. 1. 2025 nebyla uhrazena a vyzvala ji k úhradě této dlužné splátky do 4. 2. 2025 spolu se sankcí za zaslání upomínky ve výši 500 Kč.

8. Z upomínky č. 2 ze dne 5. 2. 2025, bylo zjištěno, že žalobkyně oznamovala žalované, že její splátka ve výši 6 100 Kč splatná 15. 1. 2025 nebyla uhrazena ani po 1. upomínce a opětovně vyzvala žalovanou k úhradě této dlužné splátky do 20. 2. 2025 spolu se sankcí za zaslání upomínky ve výši 500 Kč.

9. Z emailu ze dne 5. 2. 2025 bylo zjištěno, že tento odeslala žalobkyně na emailovou adresu , e-mail, , kdy žalobkyně oznamovala žalované, že její splátka ve výši 6 100 Kč (5 100 Kč splátka + 500 Kč + 500 Kč upomínka) splatná 15. 1. 2025 nebyla uhrazena ani po 1. upomínce a opětovně vyzvala žalovanou k úhradě této dlužné splátky do 20. 2. 2025 spolu se sankcí za zaslání upomínky ve výši 500 Kč.

10. Ze předžalobní výzvy ze dne 21. 4. 2025 soud zjistil, že tímto právní zástupce žalobkyně sděloval žalované, že tímto došlo ke zesplatnění jejího úvěru v důsledku nehrazení splátek. Dlužná částka byla vyčíslena na 48 162,26 Kč, kdy žalovanou vyzval, aby byla uhrazena do 5. 5. 2025 společně s náklady na právní zastoupení. S ohledem na výši částky pak právní zástupce žalované sděloval možné alternativy uhrazení dlužné částky. Žalovaná byla upozorněna, pokud nebude dlužná částka ve lhůtě uhrazena bude věc řešena soudní cestou. Dle připojeného podacího lístku byla písemnost žalované odeslána 21. 4. 2025.

11. Z předsmluvních informací, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud žádná skutková zjištění nečinil, a to s ohledem na níže uvedený právní názor.

12. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 25 500 Kč na dobu dvanácti měsíců se splátkou 5 100 Kč. V rámci posouzení úvěruschopnosti spotřebitele žalobkyně zjistila, že žalovaná disponuje měsíčním příjmem ve výši 26 879 Kč, její náklady na bydlení činí 7 000 Kč, náklady na potraviny a běžné zboží domácnosti 5 611 Kč, finanční závazky žalované 5 000 Kč, 1 470 Kč s tím, že finanční zůstatek žalované měl činil 7 298 Kč. Žalovaná uvedla že je svobodná, má základní vzdělání. Výsledkem lustrací nebyly zjištěny žádné negativní záznamy. Dne 20. 12. 2024 byla žalovanou z účtu č. , č. účtu, (vedený na její jméno) odeslána platba ve výši 1 Kč na účet žalobkyně. Žalobkyně dne 20. 12. 2024 odeslala částka 25 500 Kč na účet číslo , č. účtu, (účet žalované). Žalobkyně upomínkou č.1 ze dne 20. 1. 2025 vyzvala žalovanou k úhradě částky 5 600 Kč (dlužná splátka + upomínka). Žalobkyně upomínkou č.2 ze dne 5. 2. 2025 vyzvala žalovanou k úhradě částky 6 100 Kč (dlužná splátka + upomínky). Žalobkyně v rámci předžalobní upomínky sdělila žalované, že i přes zaslání dvou písemných upomínek ze strany žalobkyně nebyly tyto řádně uhrazeny, a proto byl úvěr ke dni 21. 4. 2025 zesplatněn. Celková dlužná částka činila 48 162,26 Kč. Předžalobní upomínka byla dne podacího lístku odeslána dne 21. 4. 2025.

13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

14. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 20. 12. 2024 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1. 12. 2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

21. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu.

22. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

23. Soud má za to, že žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když nezjišťovala, zda je žalovaná zaměstnána, na jak dlouho a kde. Žalobkyně pouze uvedla příjem žalované, kdy netvrdila a ani nedokládala, z jakých zdrojů byl tento příjem notifikován. Žalobkyně odkazovala na zjištěný příjem z bankovního účtu žalované, avšak žádné výpisy z tohoto účtu nedoložila. V tomto směru tak nemá soud za dostatečné zkoumání žalobkyně ohledně příjmové stránky žalované, kdy není fakticky zřejmé, co tento příjem tvoří (zda příjmy ze zaměstnání nebo nějaké dávky či jiné zdroje příjmů). Skutečnost zdroje příjmů je dle soudu při zkoumání úvěruschopnosti stěžejní, neboť toto má vliv na skutečnost, jak bude moci žalovaná úvěr splácet. Pokud jde o výdaje žalované, tak tyto opět byly jednak tvrzeny samotnou žalovanou a jedna je měla žalobkyně ověřit z bankovního účtu žalované. Žádné výpisy z účtu však Žalobkyně soudu nepředložila. Soud tak nemohl ověřit, zda jsou její závěry ohledně výdajů relevantní. Požadovaná výše minimálních výdajů byla žalobkyní stanovena s ohledem na data ČSÚ. K posouzení úvěru schopnosti pak žalobkyně použila skóring spotřebitele, kdy se pomocí algoritmu vyhodnotila údaje žalované. Pakliže měla žalobkyně k dispozici údaje z výpisů z účtu měla primárně vycházet při hodnocení úvěruschopnosti z těchto podkladů. Využití matematických modelů a algoritmů do kterých vstupují obecná data ČSÚ je možné použít jakožto metodu podpůrnou, tj. sekundární, a nikoliv jako primární podklad pro hodnocení schopnosti žalované úvěr splácet. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při posouzení jeho úvěruschopnosti s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že původní žalobkyně i přesto žalované úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

24. Soud v daném případě rozhodoval tak, že žalobě co do požadované jistiny a úroku vyhověl, avšak z jiných než žalobkyní uvedených důvodů. Soud žalobě vyhověl z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy a žalovanou zavázal k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že žalovaná úvěr ve výši 25 500 Kč načerpala a na jeho úhradu neposkytla ničeho, přičemž soud nepřiznal žalobkyni náklady spojené s vymáháním, jednak proto, že žalobkyně neprokázala, že upomínky skutečně odeslala a jednak i proto, že se jednalo o nárok z neplatné smlouvy vyplývající. Za daného stavu věci soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku.

25. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 875 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 060 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 500 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit advokátu žalobkyně.

26. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.