30 C 286/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 22 734,80 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 599,27 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 599,27 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 296,20 Kč od 24. 8. 2024 do 11. 11. 2024, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 12 135,53 Kč spolu s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 7 901,53 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 339,13 Kč za období od 24. 8. 2024 do 11. 11. 2024, co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 371,39 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 22 734,80 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 11. 11. 2024 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že poskytla žalovanému dne 6. 6. 2023 na základě smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, úvěr, který žalovaný vyčerpal ve výši 31 683,40 Kč, přičemž celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 21 084,13 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žalovaného posuzovali jeho příjmovou a výdajovou stránku přezkoumávaly jím poskytnuté informace, jako je věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, a taktéž nahlíželi do externích úvěrových registrů. Výstupem byla hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která mohla být žalovanému schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalobkyně uvedla, že pokud následně došlo ke změně poměrů žalovaného, v důsledku níž přestal hradit poskytnutý úvěr, nebylo to zapříčiněno nedostatečným prověřením jeho úvěruschopnosti. Žalovaný byl oprávněn čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se tedy zavázala poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, a to opakovaně do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce a žalovaný se uzavřením úvěrové smlouvy zavázal takto poskytnutý revolvingový úvěr žalobkyni vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky. Žalovaný měl poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. Vzhledem k porušení závazku žalovaného hradit poskytnutý úvěr řádně a včas žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 9. 8. 2024. Dopisem ze dne 9. 8. 2024 byl žalovaný vyzván ke splacení celého úvěru. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 22 734,80 Kč, která se sestávala z neuhrazené jistiny ve výši 18 500,80 Kč, která byla rovna rozdílu v součtu čerpaných částek a úhrad žalovaného, které byly započteny na jistinu, jednalo se tedy v plné výši o částku úvěru, která byla žalovanému poskytnuta, a kterou žalovaný neuhradil, poplatku ve výši 195 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 1 500 Kč, smluvních pokut účtovaných ve výši 2 539 Kč a příslušenství, které představovalo úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 2 371,39 Kč, který byl vypočten jako součet nezaplacených úroků vynesených v jednotlivých splátkách do zesplatnění úvěru a kapitalizovaného úroku ve výši 26,28 % ročně ode dne následujícího po zesplatnění tj. od 10. 8. 2024 do dne sepsání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu tj. do 11. 11. 2024 z částky 8 500,80 Kč, dále z úroku z prodlení v zákonné výši kapitalizovaného ke dni sepsání žaloby ve výši 635,33 Kč počínaje od 15. dne po zesplatnění úvěru z jistiny a případných poplatků a smluvních pokut do dne sepsání žalobního návrhu. A dále úrok z prodlení v zákonné výši od 12. 11. 2024 tj. ode dne následujícího po dni sepsání žalobního návrhu do zaplacení z částky 22 734,80 Kč z jistiny a případných poplatků a smluvních pokut.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Skutkový stav byl řízení zjištěn z důkazů listinných, s jejichž provedení jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že dne 6. 6. 2023 uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, v níž žalovaný mimo jiné uvedl, že je zaměstnán s čistým příjmem 15 000 Kč a vedlejším příjmem 5 100 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 25 000 Kč, nemá žádné výdaje na bydlení, nemá žádné výdaje na úhradu jiných finančních závazků a je zaměstnán od června roku 2018. Má základní vzdělání, bydlí u rodičů a je svobodný bez vyživovacích povinností.

4. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že žalobkyně zjistila, že příjem žalovaného tvoří důchod ve výši 5 100 Kč.

5. Z výpisů čerpání splátek a úhrad soud zjistil, že na úhradu poskytnutého úvěru žalovaný zaplatil 21 084,13 Kč.

6. Z úvěrové zprávy soud zjistil že, žalovanému byly poskytnuty 2 úvěry se součtem měsíčních splátek ve výši 6 213 Kč, na něž zbývalo uhradit 87 598 Kč.

7. Z dopisu ze dne 9. 8. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalované k zaplacení dlužné částky ve výši 23 933,83 Kč ve lhůtě nejpozději do 14 dní od sepsání výzvy.

8. Podacím archem ze dne 12. 8. 2024 měl soud za prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalovaného odesílána doporučená pošta9. Předžalobní výzvou ze dne 27. 8. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky ve výši 24 202,05 Kč ve lhůtě do sedmi dnů od odeslání této výzvy na účet ve výzvě uvedený.

10. Podacím archem ze dne 28. 8. 2024 měl soud za prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalovaného odesílána doporučená pošta.

11. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně, aniž by zkoumala výši příjmů žalovaného ověřila pouze správnost údajů žalovaného ohledně výše důchodu 5 100 Kč měsíčně, přičemž částka ve výši 15 000Kč nebyla ověřena. Příjem dalších členů domácnosti nebyl podstatný a rovněž nebyl prokazován. Žalovaný měl další závazky, na něž měl uhradit celkem dalších 87 598 Kč a součet měsíčních splátek dosahoval částky 6 213 Kč. Výdaje žalovaného nebyly ověřovány. Žalovaný na vyčerpaný úvěr ve výši 31 683,40Kč poskytl 21 084,13Kč.

12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

13. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 6. 6. 2023 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1. 12. 2016. Podle § 2 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

20. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu.

21. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda původní žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

22. Žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného stran jeho příjmů a výdajů spokojila toliko s jeho neověřeným prohlášením, že příjmy činí zřejmě 20 100 Kč měsíčně a poté, co ověřila, že žalovaný je poživatelem důchodu ve výši 5 100 Kč mu přesto, revolvingový úvěr poskytla. Žalovaný nepochybně měl nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb. Tyto bylo třeba zjistit a ověřit. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně vycházela toliko z nedoložených informací o příjmech a o výdajích žalovaného a zjistila jen to, že žalovaný je povinen splácet další dva úvěry. Nepostupovala proto při posouzení jeho úvěruschopnosti s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

23. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy zavázal žalovaného k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši vyčerpané a splacené částky ve výši 10 599,27 Kč s příslušenstvím představovaným úrokem z prodlení a v ostatních nárocích žalobu pro neplatnost úvěrové smlouvy výrokem II. zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení v poměrné výši, neboť obsahem spisu nebylo zjištěno, že by mu nějaké náklady v řízení vznikly.