30 C 302/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 5. 9. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 292 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem v , adresa, .

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 5.9.2024 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne 4. 7. 2023 uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo , hodnota, , na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Úroky úvěru měly být žalovaným hrazeny v měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy ke každému 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný splátkový kalendář nedodržoval a dostal se do prodlení se splátkou, která byla splatná dne 15. 3. 2024. Následně došlo k zesplatnění úvěru ke dni 21. 8. 2024. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení jistiny ve výši 20 000 Kč a nákladů na upomínání v celkové výši 1 000 Kč za upomínku číslo 1 ze dne 20. 3. 2024 a upomínku číslo 2 ze dne 5. 4. 2024 v souladu s čl. V odst. 5.4 smlouvy o úvěru.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, své stanovisko k podané žalobě soudu nesdělil.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že dne 4. 7. 2023 uzavřela žalobkyně smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo , hodnota, , na základě které se zavázala poskytnout žalovanému na jeho výslovnou žádost a v jeho prospěch spotřebitelský úvěr v celkové výši 20 000 Kč. Částka 20 000 Kč měla být vyplacena na účet číslo , č. účtu, , který žalovaný uvedl v záhlaví smlouvy, a to do 10 pracovních dnů od nabytí účinnosti smlouvy. Úvěr byl sjednáván na dobu určitou v délce 12 měsíců, celková částka spotřebitelského úvěru dle této smlouvy měla být splatná ke dni 15. 6. 2024. Zápůjční úroková sazba činila 15 % měsíčně.

4. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo , hodnota, soud zjistil, že žalovaný výslovně souhlasil s inkasem měsíčních splátek úvěru ze svého bankovního účtu. Žalovaný se zavázal, že bezprostředně po uzavření této smlouvy zřídí ve prospěch poskytovatele inkaso ke svému bankovnímu účtu. Inkaso mělo být zřízeno jako bezlimitní.

5. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo , hodnota, soud zjistil, že žalovaný ji nepodepsal.

6. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo , hodnota, soud zjistil ze článku V., odst. 5.4, že žalobkyně měla žalovaného před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení žalovaného splatným, vyzvat k úhradě dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. První písemná upomínka k úhradě dlužné částky měla být zaslána prostřednictvím e-mailové adresy uvedené v záhlaví smlouvy nebo do datové schránky žalovaného s lhůtou k úhradě pěti kalendářních dnů ode dne doručení. Tato upomínka byla zpoplatněna částkou 500 Kč. V případě, že žalovaný dlužnou částku ve lhůtě neuhradil měla mu žalobkyně zaslat druhou písemnou upomínku k úhradě dlužné částky s lhůtou k úhradě 5 kalendářních dnů ode dne doručení a tato upomínka měla být zpoplatněna opět částkou 500 Kč.

7. Z přílohy číslo 1 smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo , hodnota, soud zjistil, že se týkala posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a byly v ní vyplněny osobní údaje žalovaného, včetně jména a příjmení, rodného čísla, státního občanství, rodinného stavu, počtu vyživovaných dětí a nejvyššího vzdělání, trvalého bydliště, doručovací adresy, čísla občanského průkazu, čísla bankovního účtu, telefonu, e-mailu a názvu zaměstnavatele.

8. Z přílohy číslo 1 smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo , hodnota, soud zjistil, že žalovaný uvedl, že má příjem 35 215 Kč, náklady na bydlení činí 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky nemá sázky nemá jednorázové závazky nemá splátka poskytovaného úvěrů od žalobkyně činila 3 000 Kč a finanční zůstatek žalovaného tak činil 24 015 Kč.

9. Z přílohy číslo 1 smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo , hodnota, soud zjistil, že žalovaný byl lustrován v Centrální evidenci exekucí bez záznamu, v registru Solus bez záznamu, v registru platebních informací bez negativního záznamu, v insolvenčním rejstříku bez záznamu, v databázi odcizených dokladů bez záznamu a v interní databázi poskytovatele prošel jako úvěrovatelný.

10. Detailem pohybu – okamžité příchozí platby s , právnická osoba, soud zjistil, že na číslo účtu , č. účtu, byla z čísla účtu , č. účtu, dne 4. 7. 2023 odeslána částka 1 Kč.

11. Detailem pohybu bezhotovostní platby s , právnická osoba, soud zjistil, že z účtu číslo , č. účtu, byla na účet číslo , č. účtu, dne 7. 7. 2023 odeslána částka 20 000 Kč.

12. Upomínkou číslo 1 dopisem ze dne 20. 3. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení splátky ve výši 3 000 Kč splatné dne 15. 3. 2024 dle platebních instrukcí nebo dle QR kódu.

13. E-mailovou upomínkou ze dne 20. 3. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení splátky ve výši 3 000 Kč splatné dne 15. 3. 2024 podle platebních instrukcí nebo QR kódu nejdéle do čtvrtého dne následujícího kalendářního měsíce od vystavení tohoto dopisu.

14. Upomínkou číslo 2 dopisem ze dne 5. 4. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 4 000 Kč dle platebních instrukcí nebo dle QR kódu nejdéle do 20. 4. 2024.

15. E-mailovou upomínkou ze dne 5. 4. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 4 000 Kč dle platebních instrukcí nebo dle QR kódu nejdéle do 20. 4. 2024.

16. Předžalobní výzvou ze dne 21. 8. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení celkové dlužné částky 41 060,65 Kč ve lhůtě do 4. 9. 2024 na účet ve výzvě uvedeném, a že tato výzva byla odesílána podle podacího lístku dne 21. 8. 2024 žalovanému doporučeně.

17. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně odeslala dne 7. 7. 2023 ze svého účtu vedeného u , právnická osoba, č.ú: , č. účtu, na účet, který ji uvedl žalovaný č.ú. : , č. účtu, částku ve výši 20 000 Kč. Žádný z údajů uvedených ve formuláři nazvaném Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebyl žalobkyní ověřen a formulář nebyl žalovaným podepsán ani opatřen jinými způsoby nahrazujícími vlastnoruční podpis žalovaného tak, aby nevznikaly důvodné pochybnosti, zda se jedná o údaje pravé a pravdivé. Žalobkyně se ve výzvách dožadovala zaplacení splátky splatné ke dni 15. 3. 2024.

18. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

19. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 17. 11. 2022 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1. 12. 2016. Podle § 2 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

26. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu.

27. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

28. Žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalované stran jejích výdajů spokojila s neověřenými údaji, které ani žalovaný neautorizoval a neví se tudíž odkud pocházejí a jak se k nim žalovaná dostala. Žalovaný nepochybně měl příjmy a nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb svých a svých dětí, když ve formuláři uvedl, že má dvě vyživovací povinnosti. Tyto bylo třeba zjistit a ověřit. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně vycházela toliko z nedoložených informací o příjmech a výdajích získaných od žalovaného a nepostupovala při posouzení jeho úvěruschopnosti s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

29. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy zavázal žalovaného k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši jistiny poskytnutého úvěru. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že žalovaný úvěr v tvrzené výši vyčerpal, ale ostatní nároky vyplývající z neplatné smlouvy byly výrokem II. zamítnuty, to se týkalo i tzv. nákladů na vymáhání, které byly sjednány (neplatně) v čl. V. odst. 5.

4. Smlouvy o úvěru č. , hodnota, .

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 292 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 840 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.