30 C 310/2023

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B o zaplacení 244 891,98 Kč s příslušenstvím, I. Žalovaný č. 1 je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 211 054 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 211 054 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se proti žalované č. 2 zamítá zcela.III. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 33 837,98 Kč na jistině a na zákonném úroku z prodlení co do částky 11,75 % ročně z částky 33 837,98 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení.IV. Žalovaný č. 1 je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 44 071,25 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem v , adresa, .

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 14. 11. 2023 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, . ,IČO: , IČO, se sídlem , adresa, uzavřela se žalovanými dne 14. 2. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovaným úvěr ve výši 250 000 Kč. Žalovaní se ve smlouvě zavázali poskytnutý úvěr splácet ve splátkách ve výši 1 941 Kč při úrokové sazbě 5,05 % ročně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanými na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovaným oznámeno dopisem ze dne 31. 3. 2023. Když se žalovaní dostali do prodlení s úhradou svých smluvních závazků, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k zesplatnění úvěru. Pohledávka se stala splatnou k 30. 4. 2022. Celkový dluh žalovaných z výše uvedené smlouvy o úvěru po započtení přijatých plateb pak tvořila jistina ve výši 244 891,98 Kč a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ode dne následujícího po dni zesplatnění. Dne 31. 3. 2023 byla žalovaným zaslána předžalobní výzva.

2. Žalobkyně následně doplnila svá tvrzení týkající se zkoumání úvěruschopnosti a způsobu, kterým byl žalovanými poskytnutý úvěr čerpán, když uvedla, že u žalovaného č. 1 vycházela z jeho příjmu 19 295 Kč a zároveň z nulových výdajů a u žalované č. 2 vycházela z jejího příjmu 13 360 Kč a z nulových výdajů. Z předchozími úvěry žalovaných činilo celkové splátkové zatížení 15 381Kč měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při posuzování úvěruschopnosti zcela standardním způsobem a zkoumala, zda mají žalovaní jiné závazky a jak se situace žalovaných promítá do jejich finanční stability, přičemž dle využití statistických údajů a interních informací stanovila výši aktuálních životních výdajů a výdajů na bydlení na částku 13 082 Kč. Úvěr byl čerpán dne 4. 5. 2020 a poskytnutí úvěru proběhlo jednorázovou bezhotovostní transakcí prostřednictvím bankovního převodu ve prospěch účtu číslo , č. účtu, . Ze strany žalovaných bylo do data zesplatnění uhrazeno celkem 15 splátek, jejichž souhrnná výše činila částku 33 946 Kč a po zesplatnění a postoupení pohledávky bylo zaplaceno ještě 5 000 Kč.

3. Žalovaný č. 1 k věci uvedl, že se dostal do vězení a byl tak zbaven možnosti splácet. V září 2024 sdělil písemně soudu, že v rámci výkonu trestu získal práci a první výplatu obdržel 15. 9. 2024. Žalobkyni nezbyde nic jiného než si stoupnout do fronty.

4. Žalovaná č. 2 uvedla, že žije z podpory na bydlení a ze starobního důchodu, který nestačí na vše. Byla ji přidělena sociální pracovnice, která jí pomáhá s vyřizováním věcí na úřadech, protože by to sama nezvládala. Splácet se snažila a žádala i o snížení splátek.

5. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že dne 14. 2. 2020 uzavřel žalovaný č.1 jako dlužník se , právnická osoba, smlouvu o úvěru o stavebním spoření s účtem číslo , č. účtu, , přičemž žalovaná číslo 2 v této smlouvě vystupovala jako spoludlužník, ale závazek splatit úvěr společně a nerozdílně s dlužníkem žalovaná nepřevzala.

6. Platebním příkazem ze dne 30. 4. 2020 požádal žalovaný č. 1 o vyplacení 250 000 Kč na účet číslo , č. účtu, dne 1.5. 2020.

7. Výpisem z účtu úvěru od , právnická osoba, číslo účtu: , č. účtu, soud zjistil, že úvěr byl čerpán ke dni 4. 5. 2020, částkou ve výši 250 000 Kč.

8. Ze žádosti o úvěr od , právnická osoba, ze dne 14. 2. 2020, který nepodepsal ani žadatel ani spoludlužník soud zjistil, že žalovaný uvedl, že má příjem ze zaměstnání za posledních 12 měsíců ve výši 19 295 Kč, když v pracovním poměru je od 1. 7. 2019 na dobu neurčitou. Žalovaná číslo 2 uvedla, že je důchodkyně, je vyučená a její měsíční příjem za posledních 12 měsíců činil 13 360 Kč.

9. Ze žádosti o úvěr od , právnická osoba, ze dne 14. 2. 2020, který nepodepsal ani žadatel ani spoludlužník soud zjistil, že požadovaná výše úvěru byla 250 000 Kč splatnost úvěru v měsících byla stanovena na 219 a požadovaná splátka úvěru na 1 781 Kč.

10. Z dopisu ze dne 4. 5. 2022 nazvaného řešení úvěru číslo , č. účtu, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně sdělila žalovanému číslo 1, že dne 30. 4. 2022 došlo k zesplatnění úvěru a právní předchůdkyně žalobkyně je oprávněna vymáhat celkovou výši pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy ke dni 31. 5. 2022 měla celková dlužná částka činit 259 514,60 Kč a každým dnem narůstala.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní seznamu pohledávek postoupených k , datum, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným č. 1 je uvedena pod pořadovým číslem , hodnota, a s výší jistiny ve výši 249 891,98 Kč.

12. Z oznámení o postoupení pohledávky určené žalovanému číslo 1 ze dne 31. 3. 2023 soud zjistil že právní předchůdkyně žalobkyně sdělovala žalovanému číslo 1, že pohledávka ze smlouvy o úvěru číslo , hodnota, byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávky s účinností k , datum, na nového věřitele – žalobkyni. Celková dlužná částka ke dni postoupení činila 288 214,88 Kč a informovat žalovaného číslo 1, aby se nadále obracel výlučně na nového věřitele na níže uvedených kontaktech. Stejné oznámení o postoupení pohledávky bylo zasíláno žalované číslo 2.

13. Výpisem z účtu žalovaného číslo 1 číslo účtu: , č. účtu, za období od 17. 6. 2019 do 31. 12. 2019 soud zjistil, že konečný zůstatek na tomto účtu činil 0,57 Kč.

14. Výpisem z účtu žalovaného číslo 1 číslo účtu: , č. účtu, za období od prvého první 2020 do 1 30. 12. 2020 soud zjistil, že počáteční zůstatek činil 0,57 Kč a konečný zůstatek činil 536,97 Kč.

15. Z posouzení úvěruschopnosti klienta sepsaného právní předchůdkyní žalobkyně soud zjistil, že dotazem do CCB a vlastního systému zjistila právní předchůdkyně žalobkyně, že žalovaný č. 1 měl v době úvěrové žádosti jednak spotřební úvěr v , právnická osoba, ve výši 657 368 Kč se splátkou 8 381 Kč a dále revolvingový úvěr s limitem ve výši 5 000 Kč s předpokládanou splátkou 250 Kč. Splátka nového úvěru činila 1 781 Kč.

16. Z posouzení úvěruschopnosti klienta sepsaného právní předchůdkyní žalobkyně soud zjistil, že dotazem do CCB a vlastního systému zjistila právní předchůdkyně žalobkyně, že žalovaná č. 2 měla v době úvěrové žádosti osobní úvěr v , právnická osoba, ve výši 350 000 Kč se splátkou 4 759 Kč a kontokorentní úvěr v české spořitelně s limitem ve výši 7 000 Kč s předpokládanou splátkou 210 Kč. Splátka nového úvěru činila 1 781 Kč.

17. Z dalších v řízení provedených důkazů soud již žádné relevantní skutečnosti, které by přispěly k ke skutkovému závěru ve věci nezjistil. Na základě shora zjištěných skutečností měl soud za prokázáno, že úvěrová smlouva byla sepsána s žalovaným č. 1 jako dlužníkem a s žalovanou č. 2 jako spoludlužníkem, přičemž závazek žalované č. 2 plnit z úvěrové smlouvy společně a nerozdílně s žalovaným č. 1 nebyl obsahem smluvních ustanovení stejně jako závazek žalované č. 2 ručit za splnění závazku žalovaného č. 1 podle úvěrové smlouvy. Žalovaní podali právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí úvěru ve výši 250 000 Kč a uvedli výši svých příjmů, přičemž žalovaná č. 2 byla starobní důchodkyní s příjmem 13 360Kč měsíčně a žalovaný č. 1 byl zaměstnán s příjmem, který uvedl ve výši 19 295 Kč. Žalovaní neuvedli výši svých nákladů na živobytí, neuvedli výši svých nákladů na bydlení. Právní předchůdkyně žalobkyně sama zjistila, že v době podání žádosti o úvěr měl žalovaný č. 2 dva nesplacené úvěry. Jeden ve výši 657 368 Kč se splátkou 8 381 Kč a dále revolvingový úvěr s limitem ve výši 5 000 Kč s předpokládanou splátkou 250 Kč. Splátka nového úvěru činila 1 781 Kč. tj. celkem 10 412Kč a žalovaná č. 2 měla v době podání žádosti o úvěr nesplacený úvěr ve výši 350 000 Kč se splátkou 4 759 Kč a kontokorentní úvěr v , právnická osoba, s limitem ve výši 7 000 Kč s předpokládanou splátkou 210 Kč. Splátka nového úvěru činila 1 781 Kč tj. celkem ve výši 6 750 Kč. U žalovaného č. 1 činily prostředky určené pro vyžití na jeden měsíc částku ve výši 8 883 Kč a u žalované č. 2 to byla částka ve výši 6 610 Kč. Úvěr byl poskytnut na účet žalovaného č. 1 vedeného u , právnická osoba, ., a to dne 4. 5. 2022, č.ú: , č. účtu, ve výši 250 000 Kč. Žalovaná č. 2 žádné finanční prostředky z tohoto úvěru neobdržela. Zaplaceno bylo na poskytnutý úvěr splátkami celkem 38 946 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývala ze smlouvy o postoupení pohledávek s účinností převodu ke dni , datum, .

18. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

19. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 14. 2. 2022 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1. 12. 2016. Podle § 2 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. V posuzovaném případě uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanými úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaní ji uzavírali jako fyzické osoby, které při tom nejednali v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitelé. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

26. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu.

27. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

28. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného č. 1, kterému úvěr poskytla stran jeho výdajů se spokojila toliko s jeho prohlášením, že výdaje činí 0 Kč měsíčně a na ověřování jeho skutečných, pravidelných a nezbytných výdajů rezignovala. Právní předchůdkyně pouze zjistila, že po odečtení splátek úvěrů, které již žalovaný jako závazky převzal mu měsíčně zbývá na živobytí a bydlení 8 883 Kč. Jen stěží si lze představit, že v této výši lze v cenách roku 2022 uspokojit potřeby bydlení, dodávek energií, telefonních poplatků, nákupů potravin a potěšujících zbytečností jako je kulturní a sportovní vyžití. Žalovaný č. 1 nepochybně měl nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb. Tyto bylo třeba zjistit a ověřit. Pokud by soud vyšel jen z žalobních tvrzení, pak náklady na živobytí obou žalovaných a jejich příjmy by při vzájemném rozdílu dospěly do částky 4 192 Kč, což je částka v cenách roku 2022 naprosto nedostatečná i jako kapesné pro jednoho dospělého, natož pro dva. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela toliko z nedoložených informací o výdajích, které si sama stanovila a nepostupovala tudíž při posouzení úvěruschopnosti žalovaného č. 1 s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že právní předchůdkyně žalobkyně i přesto žalovanému č. 1 úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

29. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy žalovaného č. 1 zavázal k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení spočívající v částce poskytnutých 250 000 Kč, od které odečetl částku odpovídající zaplaceným splátkám ve výši 38 946 Kč. Výrokem I. přiznal soud žalobkyni částku 211 054 Kč s příslušenstvím a výrokem II. zamítl nárok proti žalované č. 2, která se nijak neobohatila, jestliže prostředky z úvěru byly poskytnuty pouze žalovanému č. 1 na jeho účet. Úvěrovou smlouvu považoval soud za neplatnou, tudíž i kdyby obsahovala závazek žalované k zaplacení dluhu z úvěru společně a nerozdílně s žalovaným č. 1, což prokázáno nebylo, soud by k takovému ustanovení stejně nepřihlížel. Výrokem III. soud zamítl částky odpovídající závěru o neplatnosti sjednané úvěrové smlouvy.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem IV., a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 44 071,25 Kč, přičemž tato částka představuje 72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 86 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 14 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 245 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 244 891,98 Kč sestávající z částky 9 300 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (přičemž soud nepočítal do úkonů písemná vyjádření, která spočívala v nedostatečnosti žalobních tvrzení), včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč, dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada podle § 13 a. t. v celkové částce 2 067 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 40 467 Kč ve výši 8 498,07 Kč.