30 C 312/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 34 240 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 6. 8. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 14 240 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 6. 8. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 632,64 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokátky, , advokátka se sídlem v , adresa, .

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 15. 8. 2025 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné i poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., název, .cz, na které si žalovaná vybrala dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Následně vyplnila registrační formulář, kde uvedla své osobní údaje, včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Když žalovaná dokončila registraci, zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu, který vložila do příslušného formulářového pole na webových stránkách, potvrdila tak svoji vůli být smlouvou vázána. Následně žalobkyně žalované poskytla dne 26. ledna 2024, dne 1. 2. 2024 a dne 30. 3. 2024 převodem z bankovního účtu na bankovní účet žalované č. , č. účtu, celkem částku ve výši 20 000 Kč. ve smlouvě se zavázal zaplatit za poskytnutí úvěru smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná měla splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději ke druhému dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru a byla žalobkyní opakovaně upomínána naposledy 2. 8. 2024, kdy byla informována o zesplatnění celého úvěru a ke dni 5. 8. 2024 byla vyzvána k jeho úhradě. Předžalobní upomínka byla žalované zasílána dne 14. 6. 2025. Nárok žalobkyně je představován pohledávkou v celkové výši 28 000 Kč, která se skládala z nesplacené části jistiny ve výši 20 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 8 000 Kč, nejpozději splatných dne 5. 8. 2024. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky ohledně níž se žalovaná ocitla v prodlení. Žalovaná se do prodlení dostala následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal dne 5. 8. 2024. Žalobkyně proto požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, která byla počítána z jistiny za každý kalendářní den v období od 6. 8. 2024 do data odeslání předžalobní výzvy 14. 6. 2025 a byla kapitalizována částkou ve výši 6 240 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalobkyně poskytla žalované dne 1. 2. 2024 částku 3 000 Kč, kterou odeslala na účet číslo , č. účtu, . Tato skutečnost vyplynula z potvrzení o provedené platbě vystaveného společností , právnická osoba, Dále z potvrzení o provedené platbě vystaveného dne 30. 3. 2024 měl soud za prokázáno, že žalobkyně odeslala žalované částku 10 000 Kč na účet číslo , č. účtu, a konečně z potvrzení o provedené platbě vystaveného dne 26. 1. 2024 měl soud za prokázáno, že žalobkyně odeslala žalované částku 7 000 Kč na účet číslo , č. účtu, . Z vyjádření žalobkyně vyplynulo, že na úhradu poskytnutého úvěru neposkytla žalovaná žalobkyni žádnou splátku.

4. Výpisem z účtu žalované vedeného u , název, číslo účtu , č. účtu, za období října, listopadu a prosince roku 2023, soud zjistil, že žalovaná pobírala na tento účet bezhotovostní platbou starobní důchod ve výši 15 837 K.

5. Výpisem z účtu žalované vedeného u , název, číslo účtu , č. účtu, za období října, listopadu a prosince roku 2023 soud zjistil, že na uvedený účet byla rovněž doručována bezhotovostní platba starobního důchodu manžela žalované , jméno FO, , a to ve výši 18 489 Kč měsíčně.

6. Výpisem z účtu žalované vedeného u , název, číslo účtu , č. účtu, za období října, listopadu a prosince roku 2023 soud zjistil, že výdaje domácnosti v říjnu činily 77 326 Kč, v listopadu 54 823,18Kč a v prosinci 44 326Kč.

7. Oznámením ze dne 2.8.2024 soud zjistil, že žalobkyně oznamovala žalované, že úvěr byl dne 2. 8. 2024 zpoplatněn a oznámení rovněž obsahovalo výzvu o tom, že nejpozději do třech dnů od doručení této výzvy je žalovaná povinna zaplatit 43 955 Kč na účet uvedený v oznámení pod variabilním symbolem , var. symbol, .

8. Předžalobní výzvou ze dne 14. 6. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě částky 52 231,32 Kč ve lhůtě do tří dnů na bankovní účet ve výzvě uvedený.

9. Podacím lístkem České pošty měl soud za prokázáno, že dne 14. 6. 2025 byla na adresu žalované odesílána doporučená pošta.

10. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, soud zjistil, že smlouva měla být uzavřena dne 26. 1. 2024 komunikačními prostředky na dálku za úvěrová mého ji měla uzavřít žalovaná, která zde není podepsána a není zde ani uveden PIN, kterým měla odsouhlasit znění smlouvy zachycené v písemné podobě na listině předložené žalobkyní.

11. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně odeslala na účet žalované celkem částku ve výši 20 000 Kč, a to ve splátkách 3 000 Kč, 10 000 Kč, 7 000 Kč. Žalovaná poskytla žalobkyni v rámci zkoumání úvěruschopnosti výpisy ze svého běžného účtu vedeného u , název, číslo účtu: , č. účtu, . Na základě skutečností, které byly z tohoto účtu zjištěny, soud dospěl k závěru, který je přehledně rozpracován do následující tabulky:

12. Výpočet podílu žalované na výdajích domácnostiMěsícVýdaje domácnostiVýdaj žalované (46,14%)Čistý rozdíl (příjem – výdaj)Říjen 202377 326 Kč35 685,73 Kč-19 848,73 KčListopad 202354 823,18 Kč25 304,02 Kč-9 467,02 KčProsinec 202344 326 Kč20 463,95 Kč-4 626,95 Kč13. Klíčem pro rozdělení společných výdajů byl poměr 15 837/34 326 = 0,4614, tj.46,14 %.

14. Z tohoto přehledu jednoznačně vyplývá, že žalovaná v době poskytnutí úvěru nemohla být úvěruschopná, neboť její hospodaření na běžném účtu vykazovalo záporný zůstatek. Žalovaná rovněž byla starobní důchodkyní a její příjmy tedy představovaly pouze dávky České správy sociálního zabezpečení.

15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

16. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 17.11.2022 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

23. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu.

24. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

25. Žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalované stran jejích výdajů spokojila s výpisem z účtu a nevyhodnotila, že žalovaná má záporné zůstatky v měsíčním hospodaření. Žalovaná jako starobní důchodkyně byla závislá zcela na dávkách důchodového zabezpečení a neměla žádné další zaměstnání, ze kterého by pocházely další příjmy. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při posouzení její úvěruschopnosti s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že původní žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

26. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy žalovanou zavázal k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 20 000 Kč a ostatní částky z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy výrokem II. zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 632,64 Kč, přičemž tato částka představuje 16 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58 % a úspěchu žalované v rozsahu 42 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 050 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 240 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.