30 C 32/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 52 800,11 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba na zaplacení částky ve výši 52 800,11 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 52 800,11 Kč od 26. 8. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 1. 11. 2024 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne 24. 4. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 52 800,11 Kč. Tento úvěr měl být nejpozději splacen dne 25. 8. 2024. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala úvěry prostřednictvím své webové stránky www., název, .cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním svých osobních údajů, včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Po dokončení registrace na webových stránkách zaslal žalovaný právní předchůdkyně žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Pro prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byla v rámci webového rozhraní zaslána konkrétní podoba úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru se splatností dne 25. 8. 2024. Úvěruschopnost žalovaného ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům právní předchůdkyně žalobkyně měla být ponechána rezerva rovnající se 10% rozdílu mezi doložitelnými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, když těchto 10 % se muselo rovnat minimálně životnímu minimu, které bylo v té době 4 860 Kč. Půjčky byly poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Žalovaný byl dále lustrován ve veřejně dostupných databázích a na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybnostem ohledně jeho platební schopnosti. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalovaný uvedl právní předchůdkyni žalobkyně své jméno a příjmení, své rodné číslo, číslo svého mobilního telefonu, e-mailovou adresu, bydliště a právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala mu poskytnout úvěr s maximálním limitem 35 000 Kč, která měla být zaplacena do termínu splatnosti ve výši 13 % celkové splatné částky nebo 1 000 Kč podle toho, co je vyšší. V situaci, kdy byla celková splatná částka nižší než 1 000 Kč byla minimální částka platby považována za celkovou splatnou částku. Pokud se částka čerpaného úvěru zvýšila na žádost klienta, byla minimální částka platby odpovídajícím způsobem upravena v následujícím výpisu.

4. Z faktury číslo , hodnota, vystavené právní předchůdkyni žalobkyně s datem splatnosti 25. 8. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně účtovala žalovanému 24 037,03 Kč. Když na této faktuře je uveden výběr ke dni 24. 4. 2024 ve výši 35 000 Kč.

5. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 22. 9. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky ve výši 52 800,11 Kč, včetně nákladů právního zastoupení, a to ve lhůtě do tří dnů na bankovní účet ve výzvě uvedený.

6. Z dopisu ze dne 22. 9. 2024 nazvaného oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil že právní předchůdkyně žalobkyně oznamovala žalovanému, že pohledávku postoupila na žalobkyni s vyčíslením dlužné částky ve výši 52 800,11 Kč.

7. Z podacího lístku ze dne 22. 9. 2024 měl soud za prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalovaného odesílána doporučená pošta.

8. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla na žalobkyni nesplacené spotřebitelské úvěry, které jsou po lhůtě splatnosti delší než 90 dnů s celkovou jmenovitou hodnotou ke každému datu uzávěrky, jak je uvedeno v datových souborech.

9. Z dodatku číslo 2 ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne , datum, , který byl uzavřen dne , datum, soud zjistil, že smluvní strany se dohodly, že po skončení splatnosti smlouvy tedy 20. ledna 2022 bude smlouva prodloužena o dalších 24 měsíců, tedy do 20. 1. 2024. Po uplynutí nutí této doby bude smlouva automaticky obnovena na další období 24 měsíců, pokud nebude předem písemně oznámeno, jak je uvedeno v čl. 7.9 smlouvy.

10. Z Přílohy postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanými měla pořadové číslo , hodnota, .

11. Ze skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť k této skutečnosti nebyly mezi listinami žádné, které by svědčily o tom, že žalovaný sděloval právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru údaje ke svým osobním, majetkovým a výdělkovým poměrům. Soud učinil závěr o tom, že úvěrová smlouva byla uzavřena za pomoci komunikačních prostředků na dálku a není žalovaným podepsána. Soud neměl za prokázáno, že by žalovaný vyčerpal úvěr ve výši 52 800,11 Kč, neboť tato částka je poprvé uvedena až na oznámení o postoupení pohledávky a následně v předžalobní výzvě. Z jiných listin nelze tento závěr učinit, když faktura vystavená samotnou žalobkyní bude stejně věrohodná, pokud jde o důkaz o čerpání úvěru, jako když dlužník vystaví kvitanci sám sobě.

12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

13. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 24. 4. 2024 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

20. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu.

21. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda původní žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

22. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného na ověřování jeho pravidelných příjmů a nezbytných výdajů a zjištění o závazcích z případných dalších závazků, rezignovala. Žalovaný nepochybně měl nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb Tyto bylo třeba zjistit a ověřit. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Tím, že právní předchůdkyně žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

23. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy by žalovaného zavázal k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení. V řízení však nebylo nepochybně prokázáno, že žalovaný úvěr v tvrzené výši vyčerpal, neboť faktura, kterou žalobkyně předložila nebyla soudem shledána jako důkaz věrohodný a nezpochybnitelný. Za daného stavu věci soud žalobu zamítl, neboť žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně žalovanému úvěr poskytla a ten jej vyčerpal.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení, neboť obsahem spisu nebylo prokázáno, že by jí nějaké náklady v řízení vznikly.