30 C 323/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 71 728 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 360 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 644,89 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 360 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 33 980 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 037,18 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 873,83 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 599,14 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a co do úroku ve výši 8 % ročně z částky 20 013,08 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 000 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 214,18 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se zamítá co do částky 20 388 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 512,32 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 893,79 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 824,4 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a co do úroku ve výši 8 % ročně z částky 8 560,11 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 20. 10. 2025 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . IČO: , IČO, , byla dne 31. 3. 2023 uzavřena smlouva o úvěru číslo , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 12 250 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 462 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 4 500 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 46 480 Kč odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč. Poslední splátka měla být zaplacena do 31. 5. 2024. Poslední splátka ze strany žalované byla uhrazena dne 23. 12. 2023 ve výši 1 000 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, . Žalobkyně po žalované požadovala zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 20 013,08 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 946,06 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 625 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 720,15 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 535,71 Kč, smluvní pokutu ve výši 12 500 Kč, úrok vyčíslený od 1. 6. 2024 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny ve výši 1 873,83 Kč a zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 3 682,07 Kč. Žalobkyně rovněž požadovala zaplacení úroku z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 013,08 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky ve výši 20 959,14 Kč sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 20 013,08 Kč úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 946,06 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení2. Mezi žalovanou a společností , právnická osoba, . IČO , IČO, byla dne dvacátého 23. 12. 2022 uzavřena smlouva o úvěru číslo , hodnota, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyně žalobkyně úhradu post za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč odpovídající součtu poskytnutého úvěru úroků v pevné výši úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1990 ti dvou korunách. Poslední splátku tak byla žalovaná povinna uhradit do 23. 2. 2024. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 23. 12. 2023 ve výši 1 000 Kč dnem následujícím po uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vznikl právní předchůdkyně žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající neuhrazené části celkové dlužné částky. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 8 560,11 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 264,29 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 3 675 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 038,60 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 350 Kč, smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč a úrok vyčíslený od 24. 2. 2024 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny ve výši 893,79 Kč a zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 1 726,50 Kč. žalobkyně dále požadovala rovněž zaplacení úroku z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 8 560,11 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky ve výši 8 824,40 Kč sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 8 560,11 Kč úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 264,29 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

4. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných již provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že na úvěrovou smlouvu číslo , hodnota, zaplatila žalovaná celkem 9 640 Kč a na úvěrovou smlouvu číslo , hodnota, zaplatila žalovaná celkem 13 000 Kč.

5. Z žádosti úvěr sepsané dne t 31. 3. 2023 soud zjistil, že žalovaná pobírala invalidní důchod ve výši 14 979 Kč, včetně ostatních státních příspěvků ve výši 880 Kč měsíčně. Své celkové měsíční výdaje odhadla na 11 027 Kč, když za měsíční splátky stávajících půjček hradila 3 984 Kč. Rovněž uvedla, že bydlí u rodičů je svobodná nemá žádné děti a má dokončené základní vzdělání u žalobkyně má rovněž vedeny 2 smlouvy o úvěru jednu z dluhem 27 888 Kč a druhou rovněž s dluhem 27 888 Kč, které jsou v procesu splácení.

6. Ze smlouvy o úvěru číslo , hodnota, soud zjistil že, právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované 15 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit celkovou částku ve výši 27 888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1992 Kč.

7. Ze smlouvy o úvěru číslo , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit částku ve výši 46 480 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni své pohledávky za dlužníky uvedenými v příloze číslo 1 této smlouvy. Z přílohy číslo 1 smlouvy o postoupení pohledávek nazvané seznam pohledávek soud zjistil že pohledávky ze žalob, a to ve výši 14 888 ze smlouvy číslo , hodnota, má pořadové číslo , hodnota, a pohledávka ve výši 36 840 Kč ze smlouvy číslo , hodnota, má pořadové číslo , hodnota, .

9. Potvrzením o zaplacení kupní ceny ke dni , datum, soud zjistil, že k tomuto dni nabyla účinnosti smlouva o postoupení pohledávek.

10. Dopisem ze dne 2 2. 4. 2025 soud zjistil, že v právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávek na žalobkyni a vyzvala ji k úhradě splatných částek ve výši 27 008,29 Kč a 56 895,90 Kč na účet žalobkyně uvedený ve výzvě.

11. Předžalobní výzvou ze dne 17. 7. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužných částek ve výši 82 631,42 Kč nejpozději ve lhůtě do prvého osmý 2025 na účet ve výzvě uvedený. Předžalobní výzva byla odesílána v 17. 7. 2025.

12. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy 0434843 částku ve výši 25 000 Kč, ze které žalovaná zaplatila celkem 9 640 Kč na základě smlouvy číslo , hodnota, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované 15 000 Kč, z nichž žalovaná zaplatila 13 000 Kč. Žalovaná byla příjemkyní dávek státní sociální podpory, a to invalidního důchodu ve výši 14 979 Kč a další dávky ve výši 880 Kč celkem tak příjmy ze státních sociálních dávek ve prospěch žalované činily celkem 15 859 Kč. Výdaje žalované z této částky činily celkem 11 027 Kč. Disponibilní prostředky v průběhu jednoho celého měsíce tak dosahovaly pouze částky 4 832 Kč, přičemž souhrnné měsíční splátky nezbytné ke splácení obou dvou úvěrů činily 5 312 Kč. Žalované by tak po odečtení všech nezbytných plateb zbyl jen záporný zůstatek. Právní předchůdkyně žalobkyně údaje uvedené v žádosti neověřovala žádné listiny, z nichž by vyplývaly skutečnosti, které by svědčily o skutečné výši příjmů a výdajů žalované nebyly v rámci listinného dokazování provedeny.

13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

14. V daném případě měly být smlouvy sjednány dne 31. 3. 2023 a 23. 12. 2022 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1. 12. 2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. V posuzovaném případě uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou úvěrové smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná je uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

21. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu.

22. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

23. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání posuzovaných úvěrových smluv nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalované stran jejích příjmů a výdajů spokojila toliko s jejím neověřeným prohlášením, že výdaje činí zřejmě 11 027Kč měsíčně a na ověřování jejích pravidelných a nezbytných výdajů a zjištění o závazcích z případných dalších závazků, rezignovala. Žalovaná nepochybně měla nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb. Tyto bylo třeba zjistit a ověřit. Soud dospěl k závěru, že pokud právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací o tom, že žalovaná pobírá invalidní důchod, musela být srozuměna s tím, že má žalovaná omezené možnosti získat další finanční prostředky vlastní prací, jestliže trpí zdravotním postižením, v důsledku kterého je doplácena ze systému státní sociální podpory a snadno by se mohla dostat do dluhové pasti. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že právní předchůdkyně žalobkyně i přesto žalované úvěry poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

24. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrových smluv zavázal žalovanou k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že žalovaná úvěry ve výši 25 000 Kč a 15 000 Kč vyčerpala a soud z těchto částek odečetl zaplacené částky, které žalovaná splátkami v souhrnné výši 9 640 Kč a 13 000 Kč před podáním žaloby zaplatila. Tomu odpovídají výroky I. a III. tohoto rozsudku a ostatní nároky vyplývající z neplatných smluv výroky II. a IV. zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalované náhradu nákladů řízení, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by jí nějaké náklady v řízení vznikly.