30 C 329/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A ., IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 452 015,21 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 306 496,91 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 068,95 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 306 496,91 Kč od 2. 7. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 145 518,30 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 085,82 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 145 518,30 Kč od 2. 7. 2025 do zaplacení, co do úroku 12 % ročně z částky 438 390,41 Kč od 2. 7. 2025 do zaplacení a co do úroku 12 % ročně z částky 13 624,8 Kč od 2. 7. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 26 588,38 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , advokáta se sídlem v , adresa, .

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 20. 10. 2025 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . IČO: , IČO, , uzavřela se žalovanou dne 22. 3. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši ve výši 427 255 Kč. Žalovaná se zavázala čerpaný úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách a zavázala se hradit úroky z úvěru ve výši 24,99 % ročně. Přičemž žalobkyně uplatnila úrok z úvěru ve výši, která odpovídá právním předpisům upravujícím spotřebitelské úvěry, které úrok ve výši 12 % ročně. Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit poplatky za úkony souvisící s poskytnutím správou úvěrů, případně poplatky za pojištění, a to ve výši podle smlouvy a aktuálního sazebníku , právnická osoba, .. Za tímto účelem byla žalovaná povinna udržovat na svém běžném účtu dostatek finančních prostředků. Smluvní strany si přímo ve smlouvě sjednali, že právní předchůdkyně žalobkyně je oprávněna připisovat vyúčtované úroky z úvěru k jistině vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, při doplacení úvěru a při uplatnění práva na okamžité splacení. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky úvěru, úroku z úvěru či poplatku byla žalovaná dle smlouvy povinna platit z nesplacených částek také úrok z prodlení ve výši stanovené platnými právními předpisy a náklady spojené se správou úvěrů v prodlení ve výši dle aktuálního sazebníku , právnická osoba, . to je smluvní pokutu za prodlení a další poplatky. Smluvní strany si ve smlouvě dále sjednaly právo banky prohlásit úvěr za okamžitě splatný, pokud se žalovaná dostane do prodlení s placením splátky úvěru či jakéhokoliv peněžitého závazku ze smlouvy. Banka svého oprávnění využila a s účinností ke dni 2. 4. 2025 úvěr zesplatnila. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené úvěrové smlouvy byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 8. 7. 2025. Žalobkyně po žalované požadovala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 452 015,21 Kč, která byla tvořena neuhrazeným zůstatkem úvěru ve výši 438 390,41 Kč, připsanými neuhrazenými úroky z úvěru ve výši 13 624,80 Kč, úroků z prodlení ve výši 13 154,77 Kč, kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky, úroků z úvěru ve výši 12 % ročně z připsaných neuhrazených úroků z úvěru 13 624,80 Kč od 2. 7. 2025 do zaplacení, úroků z úvěru ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 438 390,41 Kč od 2. 7. 2025 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení v zákonné výši 12 % ročně z částky ve výši 452 015,21 Kč od 2. 7. 2025 do zaplacení. Při podání žaloby žalovaná žalobkyni písemně vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, která byla odesílána doporučeně dne 20. 8. 2025.

2. Žalovaná se podané žalobě nevyjádřila.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalovaná na poskytnutý úvěr zaplatila splátkami celkem částku ve výši 120 758,09 Kč.

4. Na základě posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalovaná uvedla žalobkyni, že její příjem je 27 762 Kč a náklady na bydlení činí částku ve výši 8 700 Kč měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně v kombinaci s interními informacemi, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů o životních nákladech a normativních nákladech na bydlení určila částku výdajů ve výši 13 470 Kč. Žalovaná uvedla, že neplatí žádné další splátky a právní předchůdkyně žalobkyně dotazem do CCB a z vlastních systémů zjistila, že žalovaná měla v době úvěrové žádosti úvěr se splátkou 5 869 Kč, který byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován, revolvingový úvěr s limitem 26 000 Kč, který byl v rámci úvěrové žádosti částečně doplacen a orientační splátka měla činit 1 000 Kč, kontokorentní úvěr s limitem 6 000 Kč, který byl v rámci úvěrové žádosti doplacen a nový limit byl 5 000 Kč a orientační splátka 150 Kč a úvěr pro fyzické osoby se splátkou 1 517 Kč, který byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován. Nová splátka úvěru by tak činila 10 224 Kč a nové splátkové zatížení by činilo 11 374 Kč.

5. Na základě potvrzení o výši příjmu soud zjistil, že žalovaná měla v době podání úvěrové žádosti průměrný čistý měsíční příjem za posledních 12 měsíců ve výši 27 762 Kč a pracovala u , právnická osoba, . jako doručovatelka balíků.

6. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 22. 3. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se v této smlouvě zavázala poskytnout žalované úvěr v celkové výši 427 255 Kč, který bude veden na úvěrovém účtu číslo , č. účtu, . Úvěr měl být nejpozději splacen do 20. 10. 2032, a to pravidelnou měsíční splátkou ve výši 10 224 Kč. Úvěr byl určen ke konsolidaci úvěrů, které právní předchůdkyně žalobkyně dříve žalované poskytla. Konsolidovány měly být úvěr ve výši 206 149 Kč, úvěr ve výši 2 196 Kč, úvěr ve výši 25 804 Kč, a úvěr ve výši 33 205 Kč. Na splacení výše uvedených konsolidovaných úvěrů měla žalovaná použít část úvěru ve výši 267 354 Kč. Použití zbývajících prostředků bylo zcela na jejím uvážení.

7. Dopisem ze dne 1. 3. 2025 nazvaného poslední výzva k úhradě dlužné částky soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně upozornila žalovanou, že stále eviduje dluh po splatnosti, a to ke dni prvého třetí 2025 ve výši 26 611 Kč.

8. Dopisem ze dne 2. 4. 2025 oznamovala žalobkyně žalované, že ve stanoveném termínu nebyla uhrazena pohledávka na úvěrovém účtu, a proto se právní předchůdkyně žalobkyně rozhodla ode dne 2. 4. 2025 zesplatnit celou zbývající částku. Ke dni 2. 4. 2025 se tak stala splatnou částka ve výši 447 748 Kč.

9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , včetně její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla pohledávky za žalovanou označené jako konsolidace s pořadovým číslem , hodnota, na žalobkyni a že uvedené postoupení nabylo na základě dohody o úplatě účinnosti ke dni , datum, .

10. Dopisem ze dne 7. 7. 2025 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalované postoupení pohledávky a ke dni postoupení vyčíslila uvedenou pohledávku na částku 465 169,98 Kč zároveň žalovanou vyzvala, aby dluh uhradila novému věřiteli.

11. Předžalobní výzvou ze dne 20. 8. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 480 237,16 Kč nejpozději ve lhůtě do 4. 9. 2025 na účet ve výzvě uvedený.

12. Podacím lístkem ze dne 20. 8. 2025 měl soud za prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalované odesílána doporučená pošta.

13. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 427 255 Kč, který byl v části 267 354 Kč určen ke splacení čtyř úvěrů, které žalobkyně čerpala u právní předchůdkyně žalobkyně, tak jak byly shora uvedeny. V rámci zkoumání úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná je úvěruschopná, když zjistila u zaměstnavatele průměrnou výši jejího čistého měsíčního příjmu za posledních 12 měsíců částkou ve výši 27 762 Kč, kterou také u zaměstnavatele ověřila. Výši výdajů odhadla za pomoci statistických údajů a aktuálních údajů o životních nákladech a normativních nákladech na bydlení částkou ve výši 13 470 Kč, kterou už neověřovala, přestože běžný účet pro žalobkyni vedla a musela znát jeho měsíční zůstatky. Nové splátkové zatížení po provedené konsolidaci mělo činit 11 374 Kč. 27 762 Kč – (13 470 + 11 374) = 2 918 Kč byla částka pro nenadálé výdaje v běžném měsíci. Žalovaná splátkami uhradila 120 758, 09 Kč.

14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

15. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 22. 3. 2024 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1. 12. 2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. V posuzovaném případě uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. a žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

22. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu.

23. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda původní žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

24. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalované stran jejích výdajů spokojila toliko s jejím neověřeným prohlášením o částce 8 700 Kč na bydlení, které následně upravila podle statistických a normativních dat na částku 13 470 Kč měsíčně, přičemž měla přehled na běžném účtě žalované kolik přesně činí pravidelné výdaje z tohoto účtu, v jaké jsou výši a jaké jsou zůstatky v jednotlivých měsících. Žalovaná nepochybně měla nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb. Tyto bylo třeba zjistit a ověřit. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně vycházela toliko z nedoložených normativních informací o výdajích, které ve vztahu k vysoké měsíční splátce, která představovala skoro 41% měsíčního příjmu, mohla snadno v hospodaření žalované zavinit vznik nenadálých výdajů a ovlivnit pravidelnost i výši splácení, jak to ostatně vyplynulo i s žalobkyní uvedeného přehledu. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že právní předchůdkyně žalobkyně i přesto žalované úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

25. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy žalovanou zavázal k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení spočívající v rozdílu částek 427 255 Kč – 120 758,09 Kč, tj. částku ve výši 306 496,91Kč. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že žalovaná úvěr v tvrzené výši vyčerpala, ale v důsledku závěru o neplatnosti smlouvy nebyly žalobkyni přiznány žádné další nároky ze smlouvy vyplývající a byly výrokem II. zamítnuty.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 26 588,38 Kč, přičemž tato částka představuje 36 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68 % a úspěchu žalované v rozsahu 32 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 22 601 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 452 015,21 Kč sestávající z částky 10 140 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 42 360 Kč ve výši 8 895,60 Kč.