30 C 337/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 31 354 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se co do částky 3 800 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 21 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 200 Kč od 18. 10. 2024 do zaplacení.

III. Žaloba se zamítá co do částky 6 354 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 354 Kč od 18. 10. 2024 do zaplacení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 497,24 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokátky, , advokátky se sídlem v , adresa, .

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 19. 8. 2025 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 27. 7. 2024 smlouvu o úvěru číslo , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč. Žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a čerpal úvěr v celkové výši 25 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 30. 10. 2024. žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek a byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. V poslední upomínce ze dne 17. 10. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění text o zesplatnění úvěru. Žalovaný je v prodlení s úhradou celého úvěru ode dne 18. 10. 2024. Předmětem žaloby se stala pohledávka v celkové výši 31 354 Kč, která se skládala z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 25 000 Kč, ze smluvního úroku, který činil 6 179 Kč a dále ze smluvní pokuty v souladu se smlouvou o úvěru, která v době zesplatnění činila 175 Kč nejpozději splatných dne 17. 10. 2024 včetně zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru z jistiny úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému úvěr dne 27. 7. 2024 na účet číslo , č. účtu, . Před poskytnutím úvěru využila právní předchůdkyně žalobkyně informace z dlužnických registrů, konkrétně z registru Solus, CNCB a úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena rovněž na základě jeho tvrzení o příjmech a výdajích a lustrací v Centrální evidenci exekucí, NRKI a BRKI ohledně jeho úvěrové historie. Žalobkyně pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, .

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 27. 7. 2024 smlouvu o úvěru číslo , hodnota, , na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč. tato úvěrová smlouva byla na základě dodatku 1 až 21 postupně měněna tak, že žalovaný postupně načerpal částku ve výši 25 000 Kč.

4. Výpisem z běžného účtu právní předchůdkyně žalobkyně vedeného u banky , název, soud zjistil, že dne 27. 7. 2024 byla na účet žalovaného , č. účtu, odeslána částka ve výši 4 000 Kč a 1 500 Kč.

5. Výpisem z běžného účtu právní předchůdkyně žalobkyně vedeného u banky , název, soud zjistil, že dne 28. 7. 2024 byla na účet žalovaného , č. účtu, odeslána částka ve výši 2 000 Kč.

6. Výpisem z běžného účtu právní předchůdkyně žalobkyně vedeného u banky , název, soud zjistil, že dne 29. 7. 2024 byla na účet žalovaného , č. účtu, odeslána částka ve výši 2 000 Kč a 1000 Kč.

7. Výpisem z běžného účtu právní předchůdkyně žalobkyně vedeného u banky , název, soud zjistil, že dne 30. 7. 2024 byla na účet žalovaného , č. účtu, odeslána částka ve výši 1 600 Kč.

8. Výpisem z běžného účtu právní předchůdkyně žalobkyně vedeného u banky , název, soud zjistil, že dne 31. 7. 2024 byla na účet žalovaného , č. účtu, odeslána částka ve výši 800 Kč.

9. Výpisem z běžného účtu právní předchůdkyně žalobkyně vedeného u banky , název, soud zjistil, že dne 1. 8. 2024 byla na účet žalovaného , č. účtu, odeslána částka ve výši 1 000 Kč.

10. Výpisem z běžného účtu právní předchůdkyně žalobkyně vedeného u banky , název, soud zjistil, že dne 2. 8. 2024 byla na účet žalovaného , č. účtu, odeslána částka ve výši 600 Kč a 2 000 Kč a 1 300 Kč.

11. Výpisem z běžného účtu právní předchůdkyně žalobkyně vedeného u banky , název, soud zjistil, že dne 3. 8. 2024 byla na účet žalovaného , č. účtu, odeslána částka ve výši 300 Kč a 500 Kč.

12. Výpisem z běžného účtu právní předchůdkyně žalobkyně vedeného u banky , název, soud zjistil, že dne 4. 8. 2024 byla na účet žalovaného číslo , č. účtu, odeslána částka ve výši 1 000 Kč.

13. Výpisem z běžného účtu právní předchůdkyně žalobkyně vedeného u banky , název, soud zjistil, že dne 5. 8. 2024 byla na účet žalovaného číslo , č. účtu, odeslána částka ve výši 1 000 Kč a 500 Kč.

14. Výpisem z běžného účtu právní předchůdkyně žalobkyně vedeného u banky , název, soud zjistil, že dne 6. 8. 2024 byla na účet žalovaného číslo , č. účtu, odeslána částka ve výši 1 200 Kč a 1 900 Kč.

15. Výpisem z běžného účtu právní předchůdkyně žalobkyně vedeného u banky , název, soud zjistil, že dne 7. 8. 2024 byla na účet žalovaného číslo , č. účtu, odeslána částka ve výši 800 Kč.

16. Z upomínky ze dne 17. 10. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně upomínala žalovaného o zaplacení částky ve výši 31 404 Kč.

17. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 5. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného uhradit celkové částky 4 1 049,82 Kč ve lhůtě do tří dnů na bankovní účet ve výzvě uvedený.

18. Podacím lístkem České pošty ze dne 20. 5. 2025 měl soud za prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalovaného odesílána doporučená pošta.

19. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, její přílohy a dodatku číslo 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek soud zjistil, že žalobkyně ve sporu aktivně legitimována.

20. Dopisem ze dne 20. 5. 2025 soud zjistil že právní předchůdkyně žalobkyně oznamovala žalovanému, že postoupila pohledávku na žalobkyni a rovněž vyzvala k zaplacení dlužné částky ve výši 33 371,82 na účet postupníka.

21. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný uzavřel prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvy o úvěru, na základě kterých mu bylo postupnými platbami zasláno celkem 25 000 Kč. Tato částka měla být nejpozději splacena dne 30. 10. 2024. Součástí listin, které byly předloženy žalobkyní k dokazování nebylo zkoumání příjmové ani výdajové stránky žalované ani žádné další údaje týkající se jeho úvěruschopnosti jeho předchozích závazků ani jeho úvěrové historie.

22. Podáním ze dne 19. 12. 2025 vzala žalobkyně zpět žalobu, co do částky 3 800 Kč, kterou žalovaný zaplatil dne 6. 1. 2025 částku 1 800 Kč a dne 17. 2. 2025 částkou 2 000 Kč.

23. Podle ust. § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. může vzít navrhovatel za řízení zpět návrh na jeho zahájení zcela nebo zčásti. Soud v rozsahu učiněného zpětvzetí, řízení zcela nebo zčásti zastaví. Tím je odůvodněn výrok I. tohoto rozsudku.

24. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

25. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 27.7.2024 a dodatky měněna až do 23.10.2024 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

26. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

27. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

28. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

30. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

31. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

32. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu.

33. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda původní žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

34. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nezajímala o jeho výdajvou ani příjmovou stránku a přestože tvrdila, že nahlížela do registrů, žádné výstupy z nich neučinila. Neznala tudíž ani úvěrovou historii žalovaného ani nevěděla nic o jeho případných exekucích. Žalovaný nepochybně měl nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb. Tyto bylo třeba zjistit a ověřit. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že původní žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

35. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy žalovaného zavázal k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 21 200 Kč a ostatní nároky vyplývající z neplatné smlouvy zamítl.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 497,24 Kč, přičemž tato částka představuje 36 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 255 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 354 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.