30 C 34/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 114 677,57 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 355,26 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 355,26 Kč od 16. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 106 322,31 Kč na žalované jistině, na kapitalizovaném úroku co do částky 7 780,20 Kč, na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 12 775,76 Kč, na úroku 9,6 % ročně z částky 114 677,57 Kč od 1. 11. 2023 do zaplacení a na zákonném úroku ve výši 15 % ročně z částky 106 322,31 Kč od 16. 11. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 30. 11. 2023 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 30. 10. 2017 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , přičemž před uzavřením smlouvy žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně platné ke dni uzavření smlouvy. Na základě shora uvedené smlouvy o úvěru byl žalované poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč. K čerpání úvěru došlo dne 30. 10. 2017 bezhotovostně. Úvěr byl žalované poskytnut ve výši 166 566 Kč za účelem refinancování peněžitých závazků z úvěru či půjček poskytnutých žalobkyní či třetími osobami a zbývající část úvěru ve výši 33 434 Kč byla žalované poskytnuta bez sledování účelu použití prostředků. Žalovaná se zavázala ve smlouvě o úvěru úvěr splatit s úrokem ve výši 9,6 % ročně s tím, že roční úroková sazba byla stanovena na bázi skutečného počtu dní a kalendářní roku v délce 360 dní. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 803 Kč vždy k 15. dni každého měsíce počínaje dnem 15. 12. 2017. Protože byla žalovaná ze strany žalobkyně opakovaně upomínána a vyzývána k úhradě, aby své závazky plnila řádně a včas, zesplatnila žalobkyně úvěr ke dni 26. 2. 2023. Ke dni zesplatnění činila pohledávka za žalovanou částku ve výši 123 430,36 Kč. Příslušenství představoval obchodní úrok z úvěru ve výši 9,6 % ročně z jistiny ode dne následujícího po dni zesplatnění, tedy od 27. 2. 2023 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z jistiny ode dne následujícího po dni zesplatnění, tedy od 27. 2. 2023 do zaplacení. Žalovaná po dni zesplatnění úvěru uhradila ještě částku ve výši 8 752,79 Kč.

2. Žalobkyně po žalované požadovala zaplacení jistiny ve výši 114 677,57 Kč a příslušenství, které tvořil kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni 15. 11. 2023 ve výši 12 775,76 Kč, kapitalizovaný obchodní úrok z úvěru ke dni dne 30. 10. 2023 ve výši 7 780,20 Kč. Obchodní úrok z úvěru ve výši 9,6 % ročně z částky 114 677,57 Kč ode dne 1. 11. 2023 až do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 114 677,57 Kč ode dne 16. 11. 2023 až do zaplacení.

3. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy potvrdila žalovaná, že byla v dané době v pracovním poměru u zaměstnavatele , právnická osoba, , a to od ledna 2000 až do data podání žádosti a dále, že tento pracovní poměr nebyl sjednán na dobu neurčitou a že ze mzdy, kterou od tohoto zaměstnavatele pobírala, nejsou vedeny srážky ze mzdy. Jako průměrný čistý měsíční příjem uvedla žalovaná částku 13 285 Kč. Žalobkyně při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela především z informací získaných od žalované. Vedle těchto informací získávala další údaje nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti žalované i z jiných zdrojů, vše při respektování principu přiměřenosti tedy nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Žalobkyně vedla pro žalovanou běžný účet číslo , č. účtu, , jehož kontrolou byla schopna potvrdit výši příjmu žalované a posoudit její schopnost řádně splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Žalovaná byla klientem žalobkyně minimálně již od července 2017 a měla pravidelné příjmy ze zaměstnání od července 2017. Mzda vyplácena žalované v červenci až září 2017 dosáhla čisté průměrné výše 13 706,67 Kč. Žalobkyně dále provedla kontrolu informací přes systém bankovních a nebankovních úvěrových registrů, přes které zjistila, že žalovaná se nenachází v prodlení se splácením žádných závazků vůči bankovním institucím a doposud byla schopna své závazky splácet. V době uzavření smlouvy byla žalovaná zatížena kontokorentním úvěrem u žalobkyně, s limitem 5 000 Kč a z orientační splátkou ve výši 417 Kč, revolvingovým úvěrem u žalobkyně, s limitem 10 000 Kč a z orientační splátkou ve výši 500 Kč a úvěrem u žalobkyně se splátkou 3 528 Kč, nicméně tento úvěr byl v rámci předmětného úvěru zkonsolidován. Dále měla žalovaná u jiné společnosti úvěry na stavební spoření se splátkou 1 700 Kč a se splátkou 567 Kč měsíčně. Průměrná měsíční výše splátky tohoto úvěru byla s ohledem na úvěrový rámec a způsob splácení určena částkou 2 803 Kč. Nové splátkové zatížení tedy činilo 5 987 Kč. Žalovaná tak byla v době uzavření smlouvy, v říjnu 2017 bez jakéhokoliv řádně nesplaceného závazku. Při posouzení platební kapacity vycházela žalobkyně z průměrného čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 13 285 Kč s přihlédnutím k existenčním výdajům žalované, které byly žalobkyní vzhledem k situaci stanoveny ve výši 5 797 Kč dle ekonomického modelu, který vychází z dat Českého statistického úřadu a je pravidelně revidován, dále pak vycházela z pravidelných výdajů, které tvořily pravidelné splátky žalobkyně v celkové výši 5 987 Kč měsíčně. Z výpisu pak bylo zřejmé, že žalované nebyly strhávány žádné srážky ze mzdy, jakož i to, že neměla žádné další mimořádné výdaje týkající se nákladů na bydlení, doplatků na léky, výživného apod. Na výzvu soudu sdělila žalobkyně, že žalovaná celkem na poskytnutý úvěr zaplatila 191 644,74 Kč.

4. Žalovaná k věci uvedla, že se splácením úvěru přestala, protože byla bez práce, když poslední zaměstnání jí skončilo na dobu určitou. Žalovaná potvrdila, že v roce 2017 byla zaměstnána ve společnosti , právnická osoba, ., ale tam v září 2017 skončila a přešla ke společnosti , právnická osoba, . V té době začínala mít zdravotní potíže, protože nedokázala celou směnu stát. Od roku 2020 byla vedena na úřadu práce až dosud. Žalovaná uvedla, že úvěr od žalobkyně chtěla použít pro převod bytu do vlastnictví. Její výdaje v té době mohly dosahovat asi 11 000 Kč. Žalovaná podstoupila operaci kolen a s tímto měla zvýšené finanční výdaje, neboť si musela hradit kolagenovou léčbu. Ta představovala výdaj 1 000 Kč navíc jedenkrát za tři měsíce. V současné době nemá žalovaná žádný příjem ze zaměstnání. Chtěla by si udělat kurs na vrátnou přes úřad práce. Její náklady na živobytí hradí kamarád a širší rodina( příbuzní ).

5. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, která u ní měla veden běžný účet. Žalovaná uvedla výši příjmu ze zaměstnání ve výši 13 285 Kč a žalobkyně to překontrolovala v rámci příchozích plateb na účet. Žalobkyně dále zjistila, že žalovaná má poskytnut od žalobkyně kontokorentní úvěr se splátkou 417 Kč měsíčně, revolvingový úvěr od žalobkyně se splátku 500 Kč měsíčně, hotovostní úvěr pro fyzické osoby u žalobkyně se splátkou 3 528 Kč měsíčně úvěr na stavební spoření se splátkou 1 700 Kč měsíčně a úvěr na stavební spoření se splátkou 567 Kč měsíčně. Žalobkyně určila výši výdajů žalované, vedle úvěrových splátek, další částkou ve výši 5 797Kč, podle statistických údajů. Žalované by zbývaly měsíčně volné prostředky ve výši 1 501 Kč.

6. Z vyjádření žalobkyně, které žalovaná nijak nerozporovala, vyplynulo, že žalovaná na poskytnutý úvěr žalobkyni již zaplatila 191 644,74 Kč.

7. Výpisem z běžného účtu žalované za období od 1.7.2017 do 31.7.2017 soud zjistil, že zůstatek na tomto účtu činil -5014,03 Kč a mzda 14 088 Kč. Součet trvalých plateb činil 6 474 Kč.

8. Výpisem z běžného účtu žalované za období od 1.9.2017 do 30.9.2017 soud zjistil, že zůstatek na tomto účtu činil -4 651,09 Kč a mzda 12 184 Kč. Součet trvalých plateb činil 6 474 Kč.

9. Výpisem z běžného účtu žalované za období od 1.8.2017 do 31.8.2017 soud zjistil, že zůstatek na tomto účtu činil -5 105,70 Kč a mzda 14 848 Kč. Součet trvalých plateb činil 6 474 Kč.

10. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu na formuláři žalobkyně s datem 30.10.2017 soud zjistil, že žalovaná požadovala výši úvěru 20 000 Kč.

11. Výpisem z úvěrového účtu: , Anonymizováno, za období od 30.10.2017 do 31.12.2017 soud zjistil, že žalované byly poskytnuty dne 30.10.2017 částky ve výši 164 916,45 Kč a 35 083,55 (celkem 200 000Kč ) bezhotovostně na účet.

12. Z dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne 1.10.2019 soud zjistil, že žalobkyně povolila žalované odklad splátek za období od 15.10.2019 do 14.11.2019.

13. Ze smlouvy o úvěru ze dne 30.10.2017 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 200 000 Kč za podmínky úroku z úvěru ve výši 9,6% ročně s RPSN ve výši 10,47% ročně, v pravidelných měsíčních splátkách po 2 803 Kč, který bude splacen do 16.11.2026, přičemž částka úvěru ve výši 166 566 Kč měla být určena na splacení konsolidovaných dluhů.

14. Z dopisu žalobkyně ze dne 26.2.2023 soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 26.2.2023, kdy úvěr dosahoval výše 123 431 Kč.

15. Z upomínky ze dne 25.1.2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 10 532 Kč nejpozději ve lhůtě do 26. 2. 2023.

16. Z podkladov pre súdne konanie nezistil súd žiadne relevantné informácie.

17. Z předžalobní výzvy ze dne 27.10.2023 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení částky ve výši 134 172,69 ve lhůtě nejpozději do 7 dnů od doručení této výzvy na účet ve výzvě uvedený.

18. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně pro žalovanou vedla běžný účet a poskytla jí tři předcházející úvěry. Další úvěry měla žalovaná u stavební spořitelny. Žalovaná byla zaměstnána u společnosti , právnická osoba, . s příjmem okolo 13 300 Kč. Za červenec, srpen a září 2017 měla na běžném účtu vždy záporný zůstatek. Její pravidelné platby tzv. trvalé platby na účtu za každý z těchto tří měsíců činily 6 474 Kč. Volné prostředky činily 1 501 Kč měsíčně. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 200 000 Kč, z něhož 166 566 Kč bylo určeno pro konsolidaci stávajících úvěrů u žalobkyně. Žalovaná do konce září roku 2017 změnila zaměstnání a začala pracovat u společnosti , právnická osoba, . Následně se u ní objevily zdravotní obtíže, pro které musela s prací od nového roku skončit a podrobila se operaci kolen. Se zdravotním omezením již další práci sehnat nemohla. V současné době je stále vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání a ráda by si sehnala práci vrátné.

19. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

20. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 30.10.2017 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

25. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

28. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

29. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

30. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Ačkoli tedy byla úvěrová smlouva uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v § 87 odst. 1 z. s. ú. zakotvuje relativní neplatnost úvěrové smlouvy při nesplnění této povinnosti (jíž se žalovaný nedovolal), je třeba vycházet z účelu této úpravy neplatnosti, kterým není pouze ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, ke které soud přihlédl i bez návrhu žalované.

31. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Je rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

32. Žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalované stran jejích výdajů spokojila toliko se statistickými údaji, které v případě žalované odhadla na 5 797 Kč. Žalobkyně spravovala pro žalovanou běžný účet a věděla tak o pohybech na účtu v průběhu celého měsíce. Tyto platby každý měsíc končily záporným zůstatkem. V červenci 2017 částkou -5 014,03 Kč, v srpnu 2017 částkou -5 105,70Kč a v září 2017 částkou -4 651,09 Kč. Žalobkyně vedla pro žalovanou revolvingový a kontokorentní úvěr. Celkový objem závazků činil měsíční povinnost splácet 5 987 Kč. Žalovaná nepochybně měla nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb a tyto bylo třeba zjistit a ověřit. Není reálné, aby v cenách roku 2017 stačilo k jejich uspokojení 1 501Kč (13 285 - 5 797Kč – 5 987 Kč). Což se právě projevilo záporným zůstatkem na konci každého měsíce.

33. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Žalobkyně mohla předpokládat i to, že dle přehledů průměrných mezd v podnikatelské sféře za rok 2017 je částka necelých 14 000 Kč čistého měsíčně poměrně nízkou částkou odpovídající nekvalifikované práci, u níž nabídka poptávku pravidelně převyšuje. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně, ačkoliv zjistila skutečnosti svědčící o riziku na straně žalované, pokud jde o pravidelné splácení poskytnutého úvěru, spolehla se bez přiměřené obezřetnosti na to, že nedojde k prodlení v placení splátek ze strany žalované. Soud byl tudíž toho názoru, že žalobkyně nepostupovala při posouzení její úvěruschopnosti s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. (1 501 Kč < 2 803 Kč). Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalované úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

34. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy žalovanou zavázal k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že žalovaná splatila celkem částku ve výši 191 644,74 Kč když úvěr, který jí měl být poskytnut činil 200 000 Kč. Rozdíl zbývající k doplacení celé jistiny poskytnutého úvěru tak činil rozdíl obou částek ( 200 000 – 191 644,74Kč ) výrok I. rozsudku. Ostatní nároky žalobkyně vyplývající z neplatné smlouvy byly výrokem II. zamítnuty.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalované náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná náhradu nákladů řízení za účast na jednání dne 13.6.2024 nepožadovala.