30 C 340/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 28 239,24 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba na zaplacení částky ve výši 28 239,24 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 048,32 Kč od 6. 10. 2025 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 809,08 Kč od 16. 6. 2025 do 21. 9. 2025 a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 27. 10. 2025 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne 21. 2. 2023 uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč. Smlouva o úvěru byla se žalovaným sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny, na čemž se smluvní strany dohodly a žalovaný s tím souhlasil. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách po 1 514 Kč, přičemž splátkový kalendář nedodržel a ocitl se se splátkou splatnou dne 15.6.2025 v prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovaného písemnou upomínkou ze dne 20. 6. 2025 k úhradě dlužné částky, ale žalovaný ani po zaslání druhé písemné upomínky ze dne 5. 7. 2025 ničeho nezaplatil. Z tohoto důvodu žalobkyně úvěr ke dni 21. 9. 2025 zesplatnila. Žalobkyně požadovala zaplacení částky ve výši 28 239,24 Kč, která představovala zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, kapitalizovaný smluvní úrok v celkové výši 1 809,08 Kč, vypočtený jako 23,86 % sjednaného smluvního úroku ve smlouvě o úvěru z částky 28 239,24 Kč, tj. zbývající výše jistiny ke dni zesplatnění od 16. 6. 2025 tj. den následující po dni splatnosti neuhrazené splátky do 21. 9. 2025, tj. den odeslání zesplatnění a výzvy k úhradě, dále náklady na upomínku v celkové výši 1 000 Kč za první a druhou písemnou upomínku, a to v souladu s článkem V odst. 5.4 smlouvy o úvěru, včetně zákonného úroku z prodlení v odpovídající výši z této částky a náhradu nákladů řízení. Dne 21. 9. 2025 byla žalovanému rovněž odeslána předžalobní výzva, ve které byl žalovaný seznámen s tím, že i přes zaslání několika písemných upomínek nebyla řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka splatná dne 15. 6. 2025 a byl vyzván k úhradě dlužné částky, včetně příslušenství.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že dlužnou částku uznal, co do důvodu i výše.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , ve které se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr v celkové výši 35 000 Kč, který bude poskytnut ve splátkách, a to v částce 14 648 Kč, která měla být vyplacena na účet spotřebitele č.ú.: , č. účtu, v částce 13 352 Kč, který měl být na žádost spotřebitele vyplacen ve prospěch věřitele , právnická osoba, za účelem úplné úhrady předchozího závazku vyplývajícího ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 26. 11. 2019 a činí celkem 13 352 Kč. Částka 7 000 Kč měla být započtena na náklady poskytovatele specifikované v bodu 4.8 smlouvy. Ze strany žalovaného měl být úvěr sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců a celková částka spotřebitelského úvěru měla být splatná ke dni 15. 2. 2029 částkou ve výši 66 096 Kč, přičemž k zaplacení úvěru byly sjednány měsíční splátky ve výši 1 514 Kč a žalovaný se zavázal, že zřídí ve prospěch poskytovatele úvěru inkaso ke svému bankovnímu účtu na částku 1 514 Kč, která představovala výši měsíční splátky a výši případných nákladů na doplňkovou službu, pokud byla doplňková služba sjednána.

4. Z přílohy číslo 1 shora uvedené smlouvy o úvěru nazvané ,,Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“ soud zjistil, že žalovaný je zaměstnán u , právnická osoba, ., s měsíčním příjmem ve výši 22 551 Kč. Jeho náklady na bydlení činí 3 000 Kč měsíčně, sázky 4 046 Kč.

5. Z přílohy číslo 1 shora uvedené smlouvy o úvěru nazvané ,,Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“ soud zjistil, že žalovaný byl lustrován Centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku a v Databázi odcizených dokladů s výsledkem ,,Bez záznamu.“ V rámci registru platebních informací REPI byla zjištěna informace, že žalovaný je středně rizikový klient.

6. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že úvěr byl rozpočítán na 72 splátek po 1 514 Kč, přičemž splátka, se kterou se žalovaný ocitl v prodlení byla splatná dne 15. 6. 2025 a jednalo se o v pořadí o 28. splátku.

7. Z potvrzení , právnická osoba, bylo zjištěno že dne 23. 2. 2023 došlo k platbě převodem uvnitř banky, a to částkou ve výši 13 352 Kč.

8. Z potvrzení , právnická osoba, bylo zjištěno, že dne 23. 2. 2023 došlo k platbě z čísla účtu , č. účtu, na účet číslo , č. účtu, ve výši 14 648 Kč.

9. Z 1. upomínky ze dne 20. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně kontrolou evidence plateb zjistila, že splátka úvěru v celkové výši 2 014 Kč ( 1 514 Kč +500 Kč) se splatností 15. 6. 2025 nebyla dosud uhrazena. Žalobkyně požádala žalovaného o uhrazení dlužné platby na účet ve výzvě uvedený.

10. Z 2. upomínky ze dne 5. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně kontrolou evidence plateb zjistila, že splátka úvěru v celkové výši 2 514 Kč se splatností 15. 6. 2025 nebyla dosud uhrazena. Žalobkyně požádala žalovaného o úhradu dlužné částky na účet ve výzvě uvedený.

11. Předžalobní upomínkou ze dne 21. 9. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě celkové dlužné částky ve výši 36 708,32 Kč nejpozději do 5. 10. 2025 prostřednictvím zobrazené ho QR kódu.

12. Na základě shora zjištěných skutečností soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný obdržel dne 23. 2. 2023 na základě uzavřené úvěrové smlouvy č. , hodnota, od žalobkyně 35 000 Kč, přičemž částka ve výši 13 352 Kč byla určena ke splacení úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 26. 11. 2019 a částka ve výši 14 648 Kč byla poukazována poukázána na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, . Z této částky měla být částka 7 000 Kč započítána na náklady poskytovatele. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán u , právnická osoba, ., nicméně neuvedl, zda na dobu určitou nebo neurčitou, a rovněž uvedl, že jeho měsíční příjem činí 22 551 Kč, z nichž platil náklady na bydlení 3 000 Kč měsíčně a měsíčně prosázel 4 046 Kč. Jiné náklady neuvedl, neuvedl, proč jsou náklady na bydlení v roce 2023 tak nízké, zda se jednalo pouze o tzv. inkaso za energie nebo, zda se jedná o nájemné, popřípadě jeho část. Neuvedl, zda má vyživovací povinnost k dalším osobám ani jaké má vzdělání. Databází REPI byl vyhodnocen jako středně rizikový klient.

13. Podle ust. § 153a odst. 1 o.s.ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání.

14. Podle ustanovení § 153a odst. 2 o.s.ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o.s.ř.).

15. Podle § 99 odst. 2 věty první o.s.ř. rozhodne soud o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy.

16. Podle § 6 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen „o. z.“) má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 téhož ustanovení nesmí nikdo těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

17. Jak vyplývá z § 99 o.s.ř., lze schválit smír, připouští-li to povaha věci. Povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotněprávní úprava nevylučuje, aby si mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Při rozhodování o schválení smíru je pak soud povinen zkoumat, zda smír není v rozporu s právními předpisy.

18. V projednávaném případě jsou účastníci, pokud uzavřeli smlouvu o úvěru (§ 2395 o. z.), v typickém dvoustranném poměru a mohou své vztahy upravit dispozitivními úkony, avšak s limity stanovenými zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Ten mimo jiné ukládá věřiteli před uzavřením smlouvy řadu povinností, jejichž nesplnění má za následek absolutní neplatnost uzavřené smlouvy, zejména pak s odbornou péčí posoudit schopnost budoucího úvěrovaného poskytovaný úvěr splácet. Jak vyplývá z obsahu spisu (předložené úvěrové smlouvy) žalobkyně počítala s příjmy žalovaného ve výši 22 551 Kč, a měsíční splátka měla činit 4,33 % z dlužné částky. Žalobkyně podle názoru soudu vycházela z nedostatečných informací a dokladů k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a vzhledem k tomu, že se k jednání soudu nedostavil an jeden z účastníků nebylo možné tyti informace na místě na základě poučení soudu ani doplnit. Uznat závazek, který byl uzavřen v rozporu s kogentními ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. (§ 86 a §87 ) by žalovanému v jeho situaci přitížilo daleko více než kdyby soud prováděl řádné dokazování, což v daném případě i učinil.

19. Uznání nabídnuté žalovaným tak soud posuzoval optikou toho, zda by uzavíraný smír v situaci, v níž se žalovaný nacházel, bylo možné považovat za rozporný s právními předpisy a dospěl k závěru, že tomu tak může být, pokud se jedná o citovaný § 6 o. z. (zásada poctivosti).

20. Žalovaný od žalobkyně obdržel peněžní prostředky ve výši celkem 35 000 Kč, přičemž, jak vyplývá z obsahu spisu a žalobních tvrzení žalovaný již žalobkyni z tohoto titulu zaplatil 27 splátek po 1514 Kč, tj. částku ve výši 40 878 Kč. Uznáním by se tak zavázal zaplatit dalších 28 239,24 Kč na jistině spolu s úrokem ve výši 1 809,08 Kč a úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 30 048,32 Kč od 6.10.2025 do zaplacení. Jen na jistině by zaplatil 69 117,24 Kč. Předně je třeba uvést, že shora vyjmenované úroky z prodlení činí měsíčně cca 303 Kč, jinými slovy závazek žalovaného každý měsíc narůstá o 303 Kč a vzhledem ke skutečnosti, že jakékoli splátky se započítávají nejprve na příslušenství pohledávky (neujednají-li strany jinak), pokud bude žalovaný svůj dluh umořovat zpočátku splátkou stejné výše 1514 Kč, sníží svůj dluh o (než dojde ke snížení jistiny) 1 211 Kč měsíčně. Hrubým výpočtem pak soud dospěl k závěru, že žalovaný při takto stanovených splátkách by svůj závazek splácel dalších 58 měsíců (57 x 1514 Kč) + (1x 90,24 Kč) a zaplatil by tak žalobkyni dalších 86 388,24 Kč. Celkem by se tak závazek žalovaného (s tím co již zaplatil) mohl dostat až na cca 127 266,24 Kč, což soud, při původní jistině ve výši 35 000 Kč, považuje za velmi hrubý nepoměr, který odporuje zásadě poctivosti. Jestliže by za takových podmínek nebylo možné schválit smír, který by odporoval zásadě poctivosti, nemohl soud s odkazem na ust. § 153a odst. 2 o.s.ř. vydat ani rozsudek pro uznání.

21. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

22. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 21. 2. 2023 tedy za účinnosti z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

28. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

29. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu.

30. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda původní žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

31. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného stran jeho výdajů spokojila toliko s jeho neověřeným prohlášením, že výdaje činí zřejmě 3000 Kč (výdaje na bydlení) + 4 046 Kč (označené jako sázky) měsíčně a na ověřování jeho pravidelných a nezbytných výdajů a zjištění o závazcích z případných dalších závazků, rezignovala. Žalovaný nepochybně měl nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb. Tyto bylo třeba zjistit a ověřit. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně vycházela toliko z nedoložených informací o výdajích získaných od žalovaného a nepostupovala při posouzení jeho úvěruschopnosti s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

32. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy by žalovaného zavázal k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 35 000 Kč, ale provedenými listinami bylo prokázáno, že žalovaný zaplatil 27 x 1 514 Kč, tj. částku 40 878 Kč. Není tak povinen vyhovět nároku žalobkyně z titulu neplatné smlouvy v placení dalších 28 239,24 Kč včetně příslušenství, neboť se na základě neplatné úvěrové smlouvy mohl obohatit nejvýše o 35 000 Kč.

33. Za tohoto stavu soud žalobu zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení, neboť obsahem spisu nebylo zjištěno, že by mu nějaké náklady v řízení nevznikly.