30 C 35/2019

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 11 049 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 499 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 8 499 Kč od 9. 4. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 2 550 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 2 550 Kč od 9. 4. 2017 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 216,08 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo], [PSČ].

1. Žalobkyně se podáním ze dne [datum] u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že poskytovala dříve pod obchodním názvem [právnická osoba], spotřebitelské úvěry. Dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 500 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději do 8. 4. 2017. Mezi stranami byl sjednán paušální úrok z úvěru ve výši jedné koruny, který tvořil součást poplatku za poskytnutí úvěru. Nárokem žalobkyně se měla stát nesplacená jistina úvěru ve výši 8 500 Kč a dále nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 550 Kč, který byl splatný dne 8. 4. 2017. Žalobkyně poskytovala úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve z registroval zadáním svých osobních údajů, včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Žalovaný dále uvedl číslo svého bankovního účtu. Žalovaný zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byla v rámci webového rozhraní navržena konkrétní úvěrová smlouva s navrhovanou výší úvěru 8 500 Kč a splatností dne 8. 4. 2017. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a hesla a žalobkyně žalovanému dne [datum] úvěr vyplatila. Úvěr byl převeden z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se dle čl. 7 Rámcové úvěrové smlouvy, jejíž text odsouhlasil, zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 550 Kč splatný v den splatnosti úvěru. Poslední příchozí platba od žalovaného se uskutečnila dne [datum] ve výši 1 Kč.

2. Žalovaný se podané žalobě nevyjádřil, své stanovisko k věci soudu nesdělil.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedení jednotlivě i ve vzájemné souvislosti má soud za to že dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovaným Rámcovou úvěrovou smlouvu, která upravovala podmínky jednotlivých smluv o úvěru uzavíraných mezi věřitelem a klientem na základě jednotlivých žádostí klienta o poskytnutí úvěru a související právní vztahy. Rámcová smlouva obsahovala v čl. 4 ustanovení týkající se jednotlivé smlouvy o úvěru, a to takové, že jednotlivá smlouva o úvěru zavazovala věřitelé poskytnout ve prospěch klienta peněžní prostředky v částce uvedené jednotlivé smlouvy o úvěru a klient se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit věřiteli poplatky za poskytnutí úvěru a úroky stanovené v jednotlivé smlouvě o úvěru nebo v této rámcové smlouvě o úvěru. V Čl. 5.3 Rámcové úvěrové smlouvy bylo stanoveno, že žádost o uzavření jednotlivé smlouvy o úvěru činil klient vůči věřiteli. Klient byl oprávněn v žádosti uvést částku požadované výše úvěru od 1000 Kč do 20 000 Kč. V případě první uzavírané Jednotlivé smlouvy o úvěru mohla činit výše úvěru na základě žádosti klienta nejvýše 8 500 Kč, přičemž klient byl oprávněn v žádosti žádat o poskytnutí úvěru na dobu splatnosti od jednoho dne do 30 dnů. Žalovaný uvedenou smlouvu vlastnoručně nepodepsal.

4. Z jednotlivé smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalovaný sdělil žalobkyni své údaje, a sice jméno a příjmení, rodné číslo, bydliště, číslo občanského průkazu, číslo mobilního telefonu, adresu elektronické pošty, číslo svého bankovního účtu: ve formátu IBAN: [bankovní účet], tj. č.: [bankovní účet] Touto smlouvou se u žalobkyně zavázala, že žalovanému poskytne na jeho požádání v souladu s rámcovou smlouvou o úvěru a v jeho prospěch úvěr ve výši 8 500 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit žalobkyni poplatky za poskytnutí úvěru a úroky takovým způsobem, že celková částka, kterou bylo třeba po uplynutí 30 dnů zaplatit činila 11 050 Kč. Žalovaný uvedenou smlouvu vlastnoručně nepodepsal.

5. Z potvrzení o provedené platbě od platební brány ThePay.cz s.r.o. soud zjistil, že dne [datum] byla na účet číslo [bankovní účet] pod variabilním symbolem: [číslo] odeslána částka ve výši 8 500 Kč.

6. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 4. 2018 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení částky ve výši 11 838,47 Kč do tří dnů ve výzvě uvedený bankovní účet.

7. Z podacího lístku s datem 27. 4. 2018 bylo zjištěno, že tohoto dne byla z podací pošty v [obec] odesílána doporučená pošta na adresu žalovaného.

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

9. V daném případě měla být smlouva sjednána dne [datum] tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle ust. § 104 z.č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Žalobkyně sama uvedla, že smlouva byla uzavřena distančně prostřednictvím webových stránek žalobkyně. Zákon užívá za tím účelem termín:„ ..K uzavření smlouvy byly využity prostředky komunikace na dálku“. (§§ 1841-1851 o.z.).

10. Podle ust. § 562 odst. 1 o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

11. To však není tento případ, neboť k uzavření smlouvy o úvěru došlo prostřednictvím prostředků komunikace na dálku vyplněním formuláře na internetových stránkách a osoba, která uvedené údaje žalobkyni poskytla, nemusí být vůbec totožná se skutečným majitelem účtu ani s osobou, jejíž údaje byly k vyplnění smlouvy o úvěru využity. Uvedená forma nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje (mimo jiné) bez uznávaného elektronického podpisu, resp. jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek.

12. Podle ust. § 110 odst. 1 z.č. 257/2010 Sb. neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

13. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle ust. § 86 odst. 2, z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle ust. § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

20. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala na základě shora uvedených tvrzení a soudem provedených listin, že smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřela s žalovaným písemně, když rovněž neprokázala svá žalobní tvrzení o tom, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, neboť v rámci listinného dokazování nebyly zjištěný žádné konkrétní údaje, z nichž by bylo možné splnění této zákonné povinnosti dovodit, považoval soud v intencích ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. za použití obecného ustanovení § 588 o.z. smlouvu o úvěru za neplatnou a přiznal žalobkyni podle shora uvedených ustanovení o vydání bezdůvodného obohacení částku ve výši 8 499Kč, (8 500Kč – 1Kč) včetně zákonného úroku z prodlení, jehož splatnost stanovil tak jak žalobkyně požadovala, neboť měl za to, že ke splatnosti pohledávky vycházející z povinnosti vydat bezdůvodné obohacení dochází již následujícího dne poté, co byly peněžní prostředky na účet připsány. V daném případě by se tak stalo dříve než 9.4.2017, a proto soud splatnost navrhovanou žalobkyní neměnil. (Nelze přiznat více, než žalobkyně navrhovala). K dalším smluvním ujednáním soud nepřihlížel, čemuž odpovídá výrok II. tohoto rozsudku.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 216,08 Kč, přičemž tato částka představuje 54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 049 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.