30 C 36/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 9 414,45 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 4 500 Kč od 19. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 4 914,45 Kč, spolu se zákonným úrokem ve výši 10% ročně z částky 4 914,45 Kč od 19. 12. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 11. 10. 2021 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] [IČO] se sídlem [adresa], uzavřela se žalovaným dne 18. 11. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 4 500 Kč, kterým měl být splacen nejpozději dne 18. 12. 2019. Předmětem žalobního návrhu se stala pohledávka jednak z nesplacené jistiny úvěru ve výši 4 500 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 914,45 Kč, který byl splatný dne 18. 12. 2019. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadání osobních údajů a to včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tím zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace na webových stránkách zaslal žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím smlouvě o úvěru s navrhovanou výší úvěru 4 500 Kč a splatností do 18. 12. 2019. Žalovanému byly peněžní prostředky zaslány dne 18. 11. 2019 na bankovní účet číslo [bankovní účet], který žalovaný uvedl v žádosti o úvěr. Žalovaný úvěr ve lhůtě splatnosti nezaplatil. Pohledávka vyplývající ze shora zmíněné úvěrové smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Žalovaný se k podané žádosti nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Ze smlouvy o úvěru číslo [anonymizováno] měl soud za to, že žalovaný uvedl právní předchůdkyni žalobkyně své jméno a příjmení, své datum narození, své rodné číslo, své trvalé bydliště, svoji doručovací adresu, číslo průkazu totožnosti, e-mail určený pro doručování, a číslo bankovního účtu. Potvrzením o provedení transakce ze dne 18. 11. 2019 měl soud za to, že z účtu číslo [bankovní účet] na účet číslo [bankovní účet] bylo zasláno 4 500 Kč ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] měl soud za to, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, když z přílohy uvedené smlouvy pod [číslo] byla nalezena v seznamu postoupených pohledávek pohledávka za žalovaným. Z dopisu ze dne 3. 4. 2021 měl soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky s tím, že ho vyzvala, aby pohledávku ve výši 14 784,68 Kč do tří dnů zaplatil na účet uvedený ve výzvě. Z dopisu ze dne 3. 4. 2021 měl soud za to, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky ve výši 22 044,68 Kč do tří dnů na bankovní účet ve výzvě uvedený. Z podacího lístku, formuláře České pošty s.p. aplikace DopisOnline ze dne 3. 4. 2021 měl soud za to, že tohoto dne byla na adresu žalovaného odesílána doporučená pošta. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 18.11.2019 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle ust. § 104 z.č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Žalobkyně sama uvedla, že smlouva byla uzavřena distančně prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně. Zákon užívá za tím účelem termín:„ ..K uzavření smlouvy byly využity prostředky komunikace na dálku“. (§§ 1841-1851 o.z.). Podle ust. § 562 odst. 1 o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. To však není tento případ, neboť k uzavření smlouvy o úvěru došlo prostřednictvím prostředků komunikace na dálku vyplněním formuláře na internetových stránkách a osoba, která uvedené údaje žalobkyni poskytla, nemusí být vůbec totožná se skutečným majitelem účtu ani s osobou, jejíž údaje byly k vyplnění smlouvy o úvěru využity. Uvedená forma nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje (mimo jiné) bez uznávaného elektronického podpisu, resp. jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. Žalovaný však obranu proti žalobě v uvedeném smyslu tj. ve smyslu, že nepřijal na svůj účet částku ve výši 4 500 Kč nebo že by údaje, kterými disponovala žalobkyně ve vztahu k jeho osobě nesdělil právní předchůdkyni žalobkyně, nevyužil, a proto soud v této věci vycházel z předpokladu, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 18.11.2019 na účet žalovaného částku ve výši 4 500 Kč. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 86 odst. 2, z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ust. § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Vzhledem k tomu, že součástí k žalobě připojených listin se nestaly žádné listiny, z nichž by bylo možné učinit závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala výdělkové, majetkové a osobní poměry žalovaného, dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala na základě shora uvedených tvrzení a soudem provedených listin, že smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřela s žalovaným písemně a považoval soud v intencích ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. za použití obecného ustanovení § 588 o.z. smlouvu o úvěru za neplatnou a přiznal žalobkyni podle shora uvedených ustanovení o vydání bezdůvodného obohacení částku ve výši 4 500 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení, jehož splatnost by mohla být stanovena dnem následujícím po připsání částky úvěru na účet žalovaného, avšak žalobkyně požadovala úrok až ode dne pozdějšího a soud tudíž takový požadavek akceptoval, ale k dalším smluvním ujednáním nepřihlížel, čemuž odpovídá výrok II. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal náhradu nákladů žádnému z účastníků.