30 C 365/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 25 081,05 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba na zaplacení částky ve výši 25 081,05 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 25 081,05 Kč od 18. 3. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 17. 11. 2025 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne 20. 4. 2023 uzavřela se žalovanou Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Úvěr byl žalované řádně vyplacen, což dokládá předložené potvrzení o vyplacení úvěru. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny, přičemž souhlas žalované se sjednaným postupem plyne z autorizačních doložek a provedení verifikační platby.

2. Žalovaná se zavázala hradit úvěr formou měsíčních splátek ve výši 1 298 Kč vždy k 15. dni v měsíci. Ve smlouvě bylo sjednáno právo věřitele zesplatnit úvěr v případě zahájení insolvenčního řízení vůči spotřebiteli. Jelikož bylo vůči žalované zahájeno insolvenční řízení vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL , spisová značka, , žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné jistiny. Žalobkyně uplatnila pohledávku představující zesplatněnou jistinu úvěru ve výši 25 081,05 Kč, dále zákonný úrok z prodlení od 18. 3. 2025 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Splatnost pohledávky nastala dne 17. 3. 2025. Protože se jednalo o spotřebitelský úvěr, žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena elektronicky s využitím autorizačních prvků a že žalovaná jednala v souladu s procesem schvalování úvěru (zejména verifikační platbou), přičemž z předsmluvních informací a dokumentace je patrné splnění povinností při uzavírání úvěru.

3. Žalovaná k věci uváděla, že uzavřela se žalobkyní smlouvu o úvěru č. , hodnota, , ale v minulém období se dostala do těžké životní situace a pouze s obtížemi zvládala hradit potřeby k běžnému životu. Nezvládala splácet zálohy na energie, nájemné a jiné základní potřeby, a proto si myslela, že tuto skutečnost vyřeší spotřebitelským úvěrem. Dostala se však ještě do větších problémů. O pomoc se obrátila na dluhovou poradnu, kde se snažili ji v její situaci podat pomocnou ruku a poučit ji o následcích, které by případné neplacení závazku přineslo. Nárok vyplývající z úvěrové smlouvy žalovaná neuznala, neboť se dle jejího názoru nejednalo o nárok vyplývající z úvěrové smlouvy ale nárok na vypořádání vyplývající z vrácení bezdůvodného obohacení.

4. Žalovaná uvedla, že má za to, že úvěrová smlouva číslo , hodnota, je absolutně neplatná. V době, kdy tuto smlouvu sjednávala měla se žalobkyní uzavřeny již jiné dva úvěry. Nebyla schopna správně odhadnout své platební schopnosti při uzavírání další smlouvy se žalobkyní a nedokázala správně vyhodnotit dopady podmínek nabízeného úvěru. Měla za to, že žalobkyně ve fázi schvalování úvěru nedostatečně prověřila její úvěruschopnost spotřebitele. Žalobkyně její příjmy a výdaje nezkoumala výši příjmů a výdajů neověřila nezkoumala výdaje žalované na bydlení splátky dalších úvěrů a ostatní běžné výdaje na jídlo a léky a nevyžádala si od žalované ani výpisy z běžného účtu, ze kterých by ověřila, zda její měsíční hospodaření končí v kladném zůstatku. Vzhledem k velkému množství úvěrů, které si v minulosti nabrala přijde žalované krajně nevěrohodné, že by v registrech dlužníků vykazovala výsledek bezdlužnosti. Žalovaná uvedla, že do dne soudního jednání uhradila na vypořádání výše uvedeného úvěru jen částku ve výši 9 490 Kč.

5. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných a z výpovědi žalované, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, (po internetu ) smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 20.4.2023 na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala jej v 72 měsíčních splátkách do dne 15.4.2029 se zápůjční úrokovou sazbou 23,81% p.a. Celková dlužná částka, která měla být zaplacena žalobkyni měla činit 56 592 Kč.

6. Z potvrzení o platbě ze dne 20. 4. 2023 soud zjistil, že dne 20. 4. 2023 odeslala žalovaná ze svého účtu č. , č. účtu, částku ve výši 1 Kč na účet č. , č. účtu, .

7. Z detailu pohybu uvnitř banky soud zjistil, že z účtu č. , č. účtu, bylo na účet č. , č. účtu, dne 21. 4. 2023 odesláno 24 000 Kč.

8. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni 21 splátek.

9. Z potvrzení o platbě z účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že dne 14. 6. 2024 odeslala žalovaná žalobkyni 1 500 Kč namísto 1 298 Kč.

10. Z potvrzení o platbě z účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že dne 14. 7. 2024 odeslala žalovaná žalobkyni odeslala žalovaná žalobkyni 1 500 Kč namísto 1 298 Kč.

11. Z výpisu z účtu žalované vedeného u , právnická osoba, pod č. , č. účtu, soud zjistil, že příjmy v lednu 2023 činily 71 842Kč a výdaje 71 186,50Kč, saldo pak bylo 655,50Kč.

12. Z výpisu z účtu žalované vedeného u , právnická osoba, pod č. , č. účtu, soud zjistil, že příjmy v únoru 2023 činily 43 997 Kč a výdaje 43 792,98 Kč, saldo pak bylo 204,02 Kč.

13. Z výpisu z účtu žalované vedeného u , právnická osoba, pod č. , č. účtu, soud zjistil, že příjmy v březnu 2023 činily 42 758, 93 Kč a výdaje 43 497,47 Kč, saldo -738,54 Kč.

14. Z výpisu z účtu žalované vedeného u , právnická osoba, pod č. , č. účtu, soud zjistil, že kumulovaný zůstatek z poskytnutých dat na výpisu v období ledna až března 2023 byl v lednu 2023 655,50Kč, v únoru 859,52 Kč a v březnu 120,98Kč.

15. Z výpovědi žalované soud zjistil, že na v době poskytnutí uvedeného úvěru pracovala na , právnická osoba, na pozici učitelky 1. stupně s výdělkem cca 34 000 – 35 000 Kč měsíčně. Nájemné v té době platila ve výši cca 5 000 Kč měsíčně, náklady na energie cca 3 000 Kč měsíčně, náklady na léky cca 1 000 Kč měsíčně, splátky úvěrů celkem cca 5 000 Kč měsíčně (úvěry byly asi 4 nebo 5 – jeden z nich byl např. HomeCredit), 3 500 Kč za služby elektronických komunikací v rámci tří mobilních telefonních čísel, pojistky na domácnost 1 000 Kč měsíčně, poplatky za odpad cca 120 Kč měsíčně, náklady na dojíždění dcery na VŠ studia do Plzně cca 5 000 – 6 000 Kč měsíčně, protože dojíždí denně, neboť nemá ubytování na koleji. Žalovaná uvedla, že v současné době je zaměstnána na , právnická osoba, (okres Most), do zaměstnání dojíždí (4 000 – 5 000 Kč měsíčně), , adresa, je horskou obcí v okrese Most, na , právnická osoba, skončila v roce 2024 v červenci, od 1. 8. 2024 působí na , právnická osoba, s měsíčním výdělkem cca 35 000 – 36 000 Kč. Přestala platit splátky, protože se dostala do špatné finanční situace, snaží se podporovat dceru ve studiu, ale z jednoho platu je to obtížné, proto si často musí k platu půjčovat, aby zvládla všechny výdaje.

16. Na základě provedeného dokazování z listin předložených žalobkyní, z výslechu žalované a z výpisu z běžného účtu žalované za období od ledna 2023 do března 2023 měl soud za prokázáno, že žalobkyně odeslala na běžný účet žalované částku ve výši 24 000 Kč, když předtím ověřila, že účet patří žalované tzv. verifikační platbou. Zároveň měl soud za prokázáno, že žalovaný zaplatila na úhradu poskytnutého úvěru celkem 21 v měsíčních splátek, a to 19 ve výši 1 298 Kč a dvě splátky ve výši 1500 Kč, celkem tak zaplatila 27 662 Kč. Výslechem žalované bylo zjištěno, že její pravidelné výdaje činí nejméně 24 620 Kč z příjmu ve výši 35 000 Kč nicméně tento odhad nekoresponduje se zjištěnými údaji v rámci běžného měsíčního salda na běžném účtu žalované v období ledna 2023 až března 2023 v těchto obdobích byly zjištěny zůstatky které nedosahovaly ani výše pravidelné měsíční splátky. Samotná skutečnost, že žalovaná těchto 21 splátek zaplatila nemůže zpětně prokazovat, že byla při uzavření smlouvy úvěruschopná, neboť faktická schopnost splácet několik splátek ex post není totožná s odborným a zákonným posouzením úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru.

17. Pokud by dodatečná platební historie měla doložit správnost posouzení úvěruschopnosti, vedlo by to k popření smyslu zákonné úpravy a činilo by povinnost poskytovatelů prázdnou a nezávaznou. K závěru o splnění této povinnosti nelze dojít jinak než na základě prokázání, že byly před poskytnutím úvěru shromážděny a odborně vyhodnoceny relevantní informace o příjmech, výdajích a celkové finanční situaci spotřebitele. Úvaha poskytovatele, že pozdější platební selhání je zapříčiněno nenadálými okolnostmi, nezbavuje poskytovatele odpovědnosti za to, že měl již před uzavřením smlouvy počítat s běžnými riziky, která jsou součástí života spotřebitele. Není přípustné přenášet následky nedostatečného posouzení úvěruschopnosti na spotřebitele, který nemá odborné znalosti ani přístup k údajům potřebným k predikci schopnosti splácet, a proto zákon tuto povinnost ukládá profesionálním poskytovatelům úvěrů. Neprokáže-li poskytovatel, že úvěruschopnost posoudil řádně a v souladu se zákonem, nelze pozdější platební historií jeho postup zpětně legitimovat. Povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele je zákonem koncipována jako povinnost předběžná, preventivní a nezastupitelná, jejímž smyslem je zabránit poskytování úvěrů osobám, u nichž není možné s náležitou mírou jistoty předpokládat schopnost úvěr splácet. Tato povinnost musí být splněna před uzavřením smlouvy, a její nenaplnění nemůže být zhojeno následným chováním spotřebitele, například tím, že po určitou dobu splátky hradil.

18. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 20.4.2023 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

26. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti.

27. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz.

28. Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu.

29. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda původní žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

30. Žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalované stran jejích výdajů nezajímala o její příjmy a výdaje a další závazky. Žalovaná nepochybně měla nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb. Tyto bylo třeba zjistit a ověřit. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně rezignovala na zkoumání úvěruschopnosti a spokojila se s tím, že žalovaná splátky zřejmě hradit bude. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele.

31. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

32. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy by žalovanou zavázal k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení. V řízení však bylo nepochybně prokázáno, že žalovaná úvěr vyčerpala ve výši 24 000 Kč, zatímco zaplatila 27 662 Kč. K jejímu bezdůvodnému obohacení tak nedošlo. Za daného stavu věci soud žalobu zamítl.

33. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za stavu, kdy žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala.