30 C 368/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 75 240,43 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 29 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 29 200 Kč od 15. 11. 2025 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč měsíčně splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá co do částky 31 828 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 69 278,00 Kč od 29.04.2025 do 09.05.2025 ve výši 250,58 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 68 528,00 Kč ve výši 12% ročně od 10.05.2025 do 10.06.2025 ve výši 720,96 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 67 528,00 Kč ve výši 12% ročně od 11.06.2025 do 11.07.2025 ve výši 688,20 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 66 528,00 Kč ve výši 12% ročně od 12.07.2025 do 06.08.2025 ve výši 568,62 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 64 528,00 Kč ve výši 12% ročně od 07.08.2025 do 11.09.2025 ve výši 763,56 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 63 028,00 Kč ve výši 12% ročně od 12.09.2025 do 10.10.2025 ve výši 600,88 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 62 028,00 Kč ve výši 12% ročně od 11.10.2025 do 14.11.2025 ve výši 713,65 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 31 828 Kč ve výši 12% ročně od 15.11.2025 do zaplacení, co do částky smluvní pokuty ve výši 14 212,43 Kč, co do úroku ve výši 68,36 % ročně z částky 57 860,33 Kč od 29.04.2025 do 21.05.2025 ve výši 2 426,04 Kč, úrok ve výši 12 % p.a z částky 57 860,33 Kč od 22.05.2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 29.04.2025 dosáhne částky 211 680,00 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 11. 12. 2025 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že jako oprávněný poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřela se žalovanou dne 5. 6. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Na základě této smlouvy poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 60 000 Kč, který byl žalované téhož dne vyplacen na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala úvěr splácet ve 48 měsíčních splátkách po 3 675 Kč, splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce, s nominální úrokovou sazbou 68,36 % p. a., a to podle splátkového kalendáře, jenž byl součástí oznámení o schválení úvěru.

2. Žalobkyně dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Posouzení úvěruschopnosti bylo podle tvrzení žalobkyně provedeno na základě údajů a dokladů poskytnutých žalovanou, zejména dokladů o příjmech a prohlášení o její finanční situaci, dále na základě prověření žalované v databázích sloužících k posuzování úvěruschopnosti, včetně Nebankovního registru klientských informací (NRKI), a rovněž prostřednictvím interního scoringového modelu žalobkyně. Žalobkyně současně uvedla, že ověřila, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně jiné úvěrové závazky ve stadiu žalobního vymáhání a její doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný. Na základě těchto skutečností žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná disponuje dostatečnými volnými prostředky ke splácení úvěru, a proto úvěr schválila.

3. Podle žalobkyně žalovaná neplnila své smluvní povinnosti řádně a včas, uhradila pouze část sjednaných splátek a dostala se do prodlení. V důsledku tohoto prodlení vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokuty a náhradu nákladů spojených s prodlením dle smlouvy. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátky po dobu delší než 65 dnů, došlo v souladu se smluvním ujednáním dne 27. 4. 2025 k zesplatnění celého úvěru. Ke dni zesplatnění činila tzv. nová jistina úvěru 67 181,82 Kč, zahrnující zbývající nesplacenou původní jistinu a úroky přirostlé do dne zesplatnění.

4. Žalobkyně doplnila, že ani po zesplatnění úvěru žalovaná neuhradila dlužné částky v plném rozsahu, provedla pouze dílčí platby, a neuhradila ani dlužné částky po výzvách k plnění. Z tohoto důvodu se žalobkyně domáhala zaplacení celkové částky 75 240 Kč s příslušenstvím, představující zejména zbývající dlužnou jistinu, smluvní pokuty, náhradu nákladů spojených s prodlením a sjednané úroky.

5. Žalovaná k věci uvedla, že smlouva o úvěru byla uzavírána telefonicky a následně prostřednictvím internetu vyplněním formuláře, přičemž jí s jeho vyplněním pomáhal syn. Úvěr si podle svých tvrzení vzala nikoli pro vlastní potřebu, ale za účelem pomoci synovi, aby si mohl zajistit bydlení a vybavení domácnosti. Syn jí měl následně poskytovat finanční prostředky na úhradu splátek úvěru, avšak později s platbami přestal, přičemž žalovaná se následně dozvěděla, že syn má exekuce. Žalovaná uvedla, že si není vědoma toho, že by se jí někdo konkrétně ptal na její příjmy a výdaje, případně že by proběhlo jejich podrobné ověřování. Žalovaná dále uvedla, že si v minulosti brala další úvěry, mimo jiné na pořízení elektrického vozíku pro manžela, který je invalidní, a že další úvěry si sjednávala právě z důvodu snahy zvládnout splácení předchozích závazků. Jakmile zjistila, že nebude schopna úvěr dále splácet, kontaktovala žalobkyni telefonicky a snažila se situaci řešit, avšak podle jejího tvrzení jí bylo sdělováno, že musí zaplatit, jinak bude zahájena exekuce.

6. Žalovaná rovněž uvedla, že jí bylo ze strany žalobkyně vyhrožováno trestním oznámením pro úvěrový podvod, což u ní vyvolalo obavy a vedlo ji k vyhledání pomoci u organizace Člověk v tísni a následně k podání návrhu k Finančnímu arbitrovi. Uvedla, že v rámci mimosoudního řešení byly předkládány různé návrhy na vypořádání dluhu v rozdílných částkách (např. 150 000 Kč, následně cca 94 000 Kč), přičemž situace se dlouhodobě nevyřešila a následně jí byla doručena předžalobní výzva.

7. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalované byla dne 5. 6. 2024 na účet č.: , č. účtu, zaslána částka ve výši 60 000 Kč.

8. Výpisem z účtu žalované č.: , č. účtu, v červnu 2024 soud zjistil, že žalovaná pobírala starobní důchod v měsíční výši 19 984Kč.

9. Výslechem žalované soud zjistil, že v době uzavření smlouvy (6/2024) pobírala starobní důchod ve výši 19 984 Kč měsíčně, z něhož hradila náklady na bydlení ve výši přibližně 6 300 Kč měsíčně, přičemž celková výše splátek z více úvěrů dosahovala zhruba 17 000 Kč měsíčně. Podle žalované tak její příjmy již v době uzavření smlouvy nepostačovaly na krytí běžných životních nákladů a splátek úvěrů.

10. Z rozpisu žalované ohledně příjmů a výdajů soud zjistil, že žije ve společné domácnosti s manželem, který je rovněž starobním důchodcem. Příjem žalované 19 984 Kč a výdaje elektřina 3 000 Kč, nájem 3 200 Kč, internet a paušál na volání 1 300 Kč, urologie masti 700 Kč, léky 600 Kč, zdravotní potřeby, pleny 1200 Kč, výdaje celkem 10 000 Kč. Žalovaná si vzala celkem tři půjčky: 60 000 Kč, 30 000 Kč a 59 000 Kč. u jedné činila měsíční splátka 4 621 Kč u řešené 3 675 Kč u třetí to uvedeno nebylo. Z částky 19 284 Kč měla žalovaná hradit 10 000 Kč na shora uvedené výdaje a na splátky 8 296 Kč, měsíčně by jí zbývalo 9 284 Kč - 8 296 Kč, tj. částka ve výši 988 Kč.

11. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byl založen smluvní závazkový vztah, jehož předmětem bylo poskytnutí bezúčelového spotřebitelského úvěru ve výši 60 000 Kč, se sjednanou nominální úrokovou sazbou 68,36 % p. a., splatného ve 48 měsíčních splátkách po 3 675 Kč, přičemž celková částka, kterou měla žalovaná při řádném splnění smlouvy zaplatit, činila 176 400 Kč.

12. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že pro případ porušení povinností žalované jsou sjednána vícestupňová sankční opatření. V případě prodlení žalované s úhradou jednotlivé splátky o dobu delší než 30 dnů vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou takovou splátku. Souhrn těchto smluvních pokut je omezen částkou 2 999 Kč za kalendářní rok. Současně je sjednána náhrada nákladů spojených s prodlením ve výši 200 Kč za každou splátku, s níž se žalovaná dostane do prodlení o 15 dnů.

13. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že při prodlení delším než 65 dnů dochází ke smluvně sjednanému zesplatnění celého úvěru, kdy se veškerá dosud nesplacená jistina spolu s úroky přirostlými ke dni zesplatnění stává tzv. novou jistinou splatnou okamžitě. Pro případ prodlení s úhradou této nové jistiny je dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z její výše, a to až do úplného zaplacení.

14. Z karty klienta soud zjistil, že tato listina obsahuje zejména identifikační údaje žalované, základní parametry úvěru, přehled plateb a interní evidenci žalobkyně o průběhu splácení. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované však listina neobsahuje konkrétní údaje o jejích příjmech, výdajích, pravidelných životních nákladech ani o existenci dalších úvěrových závazků. Z listiny neplyne, v jaké výši byly žalovanou deklarovány příjmy, zda a jak byly tyto příjmy ověřeny, ani zda byly zjišťovány a vyhodnocovány její skutečné výdaje. Karta klienta rovněž neobsahuje výstupy z úvěrových registrů (BRKI, NRKI) ani jiné podklady, na jejichž základě by bylo možné přezkoumat, z jakých konkrétních informací žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela; listina pouze eviduje interní administrativní údaje žalobkyně a průběh splácení úvěru15. Z karty klienta soud zjistil, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč a že žalovaná na tento úvěr uhradila formou jednotlivých splátek a dílčích plateb celkem částku 30 800 Kč. Tato částka představuje souhrn všech plateb žalované evidovaných žalobkyní do data vyhotovení karty klienta. Z listiny dále plyne, že při celkové částce splatné dle smlouvy ve výši 176 400 Kč zbývala k úhradě podstatná část dluhu, přičemž evidovaný zůstatek jistiny a příslušenství byl dále navyšován smluvními sankcemi.

16. Dopisem ze dne 27.4.2025 soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalované, že úvěr zesplatnila v důsledku prodlení s úhradou splátky delší než 65 dnů a požádala žalovanou o zaplacení částky ve výši 69 278,00 Kč do deseti dnů od data odeslání tohoto dopisu.

17. Z listiny označené jako „Hodnocení klienta“ ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že má sloužit jako interní podklad pro posouzení úvěruschopnosti a obsahuje schematicky vyplněné údaje o příjmech a výdajích žalované.

18. Z listiny označené jako „Hodnocení klienta“ ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že pravidelný čistý měsíční příjem je uvedena částka 19 984 Kč s označením druhu příjmu „starobní důchod“, příjem manžela ani jiné příjmy nejsou vykázány. Na straně výdajů je uvedeno „životní minimum“ 4 860 Kč, dále splátky jiných závazků 2 455 Kč a bydlení (nájemné/inkaso) 4 621 Kč, zatímco další běžné nákladové položky (např. doprava, strava, léky, apod.) jsou v listině ponechány jako 0 Kč, přičemž z těchto položek je dovozena hodnota „Celkem výdaje“ 11 936 Kč.

19. Z listiny označené jako „Hodnocení klienta“ ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že listina současně pracuje s položkou „VOLNÉ ZDROJE (PŘÍJMY – VÝDAJE)“, přičemž z uvedených čísel plyne aritmetický rozdíl 19 984 − 11 936 = cca 8 048 Kč, avšak listina neobsahuje transparentní vysvětlení, jak žalobkyně k částce výdajů dospěla.

20. Výpisem z NRKI soud zjistil, že tento dokument obsahuje zejména identifikační údaje žalované, údaj o provedení dotazu do registru ke dni 4. 6. 2024, a dále agregované informace o její úvěrové historii, které jsou využívány pro interní scoring žalobkyně. Výpis uvádí, že v době dotazu neměla žalovaná evidován dluh po splatnosti a že celková expozice žalované v registrech činila 432 777 Kč, přičemž současně evidovaný limit úvěrových rámců činil 15 000 Kč. Dokument dále zařazuje žalovanou do jednotlivých bodových kategorií interního scoringu podle počtu finančních institucí, u nichž žádala o úvěr, výše expozice a výše limitů, přičemž výslovně uvádí, že čím nižší bodové hodnocení, tím vyšší riziko nesplácení.

21. Z dopisu ze dne 22.4.2025 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovanou, že je po splatnosti se splátkou č. 8,9 a 10 a v důsledku toho ji upozornila na nástup sankčních ustanovení smlouvy.

22. Z dopisu ze dne 20.2.2025 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovanou, že je v prodlení se splátkou č. 7 a 8 a v důsledku toho ji upozornila na nástup sankčních ustanovení smlouvy.

23. Dopisem ze dne 24.3.2025 soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovanou na možnost zesplatnění úvěru.

24. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Ze skutkových zjištění učiněných na základě provedených listinných důkazů a výslechu žalované soud zjistil, že žalované byla dne 5. 6. 2024 poskytnuta částka 60 000 Kč, která byla poukázána na její bankovní účet. V době uzavření smlouvy žalovaná pobírala starobní důchod ve výši 19 984 Kč měsíčně, z něhož hradila náklady na bydlení přibližně 6 300 Kč měsíčně a současně splácela další úvěrové závazky v celkové výši kolem 17 000 Kč měsíčně, přičemž podle její výpovědi již tehdy její příjmy nepostačovaly k úhradě běžných životních nákladů a splátek. Mezi účastníky byl sjednán bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 60 000 Kč s nominální úrokovou sazbou 68,36 % p. a., splatný ve 48 měsíčních splátkách po 3 675 Kč, přičemž celková částka splatná při řádném plnění činila 176 400 Kč. Smlouva obsahuje sankční ujednání pro případ prodlení, včetně smluvních pokut a možnosti zesplatnění celého úvěru při prodlení delším než 65 dnů. Žalovaná na úvěr uhradila celkem 30 800 Kč, přičemž zbývající část dluhu byla dále navyšována smluvními sankcemi. Z dopisů žalobkyně soud zjistil, že žalovaná byla opakovaně upozorňována na prodlení se splátkami a že žalobkyně úvěr dne 27. 4. 2025 zesplatnila. Žalobkyně provedla určité administrativní kroky k posouzení úvěruschopnosti, avšak tyto podklady obsahují pouze schematické a neověřené údaje o příjmech a výdajích žalované a poskytují informace o její úvěrové historii, nikoli však o její reálné schopnosti nový úvěr dlouhodobě splácet.

25. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

26. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 5. 6. 2024 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

27. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

28. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

29. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

30. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

31. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

32. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

33. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, ke které okresní soud správně přihlédl i bez návrhu žalovaného.

34. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda původní žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

35. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně tuto zákonnou povinnost nesplnila řádně. Ze skutkových zjištění plyne, že žalobkyně sice formálně disponovala některými podklady vztahujícími se k finanční situaci žalované (zejména listinami označenými jako „Hodnocení klienta“, kartou klienta a výpisem z NRKI), tyto podklady však neumožňují učinit závěr o skutečné schopnosti žalované úvěr splácet.

36. Listina „Hodnocení klienta“ obsahuje pouze schematicky vyplněné údaje o příjmech a výdajích žalované, přičemž z ní není patrné, z jakých konkrétních podkladů žalobkyně vycházela, zda byly údaje o příjmech a výdajích ověřeny, ani jakým způsobem byly posuzovány v jejich reálné a dlouhodobé udržitelnosti. Výdajová stránka je navíc zjevně neúplná, neboť nezohledňuje běžné životní náklady žalované, a vykazuje paušální položky bez vazby na skutečný způsob života spotřebitele. Z tohoto podkladu nelze dovodit, že by žalobkyně provedla odpovědné a individuální posouzení finanční situace žalované. Z údajů poskytnutých žalovanou soud dospěl k částce 988Kč disponibilních prostředků měsíčně, což je částka zjevně nedostačující pro hospodaření v měsíčním intervalu.

37. Výpis z NRKI poskytuje pouze informace o existenci a rozsahu úvěrových závazků žalované a o absenci dluhů po splatnosti k určitému datu, avšak neobsahuje žádné údaje o jejích příjmech, výdajích ani o disponibilních prostředcích. Tento registr tak může sloužit pouze jako dílčí podpůrný nástroj, nikoli jako samostatný základ pro posouzení úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

38. Naopak z výslechu žalované, který soud považoval za věrohodný, a který je podpořen i dalšími důkazy, vyplynulo, že již v době uzavření smlouvy její příjmy nepostačovaly k úhradě běžných životních nákladů a splátek dalších úvěrů, přičemž nově sjednaná splátka ve výši 3 675 Kč měsíčně představovala další podstatné zatížení jejího rozpočtu. Tyto skutečnosti svědčí o tom, že žalovaná objektivně nebyla schopna úvěr dlouhodobě splácet, a to již v době jeho sjednání.

39. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované na základě dostatečných, konkrétních a ověřených informací, jak vyžaduje § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a porušila tak zákonnou povinnost uloženou věřiteli. Toto pochybení má významné právní důsledky podle § 87 téhož zákona, k nimž soud přihlédl při dalším posouzení uplatněného nároku. Žaloba je důvodná pouze zčásti. Ze skutkových zjištění plyne, že žalované byla poskytnuta částka 60 000 Kč, přičemž žalovaná na tento úvěr uhradila celkem 30 800 Kč. Zbývající část jistiny tak činí 29 200 Kč, která odpovídá zůstatku jistiny po zohlednění provedených plateb. Žalobkyně má právo na zákonný úrok z prodlení, neboť žalovaná se s úhradou této částky dostala do prodlení. Soud jej proto přiznal ve výši 12 % ročně od 15. 11. 2025 do zaplacení. S ohledem na sociální a majetkové poměry žalované, která je starobní důchodkyní, a tudíž je závislá na dávkách státní sociální podpory, soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. povolil splácení přiznané částky v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci, pod ztrátou výhody splátek.

40. Naopak ve zbytku soud žalobu zamítl, a to pokud jde o částku 31 828 Kč, uplatněné smluvní pokuty ve výši 14 212,43 Kč, sjednané úroky ve výši 68,36 % p. a., jakož i navazující úroky uplatněné po zesplatnění a odpovídající zákonné úroky z prodlení z těchto částek. Tyto nároky představují úroky, sankce a další náklady úvěru, k jejichž uplatnění žalobkyně není oprávněna v důsledku porušení povinnosti dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

41. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť úspěch a neúspěch účastníků byl ve věci přibližně vyrovnaný, a žádnému z nich proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.