30 C 373/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 184 599,86 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 148 012,29 Kč spolu s úrokem ve výši 6,4 % ročně z částky 175 079,29 Kč od 23. 6. 2025 do 6. 7. 2025 s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 175 079,29 Kč od 3. 7. 2025 do 6. 7. 2025 s úrokem ve výši 6,4 % ročně z částky 167 126,39 Kč od 7. 7. 2025 do 8. 7. 2025, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 167 126,39 Kč od 7. 7. 2025 do 8. 7. 2025, s úrokem ve výši 6,4 % ročně z částky 138 754,9 Kč od 9. 7. 2025 do 18. 8. 2025 s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 138 754,9 Kč od 9. 7. 2025 do 18. 8. 2025 s úrokem ve výši 6,4 % ročně z částky 136 133,9 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 136 133,9 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení a s Kapitalizovaným úrokem ve výši 878,28 Kč od 24. 5 .2025 do 22. 6. 2025 , s úrokem ve výši 11,9 % ročně z částky 13 190,39 Kč od 23. 6. 2025 do 6. 7. 2025 s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 13 190,39 Kč od 3. 7. 2025 do 6. 7. 2025 s úrokem ve výši 11,9 % ročně z částky 11 824,08 Kč od 7. 7. 2025 do 8. 7. 2025, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 11 824,08 Kč od 7. 7. 2025 do 8. 7. 2025 s úrokem ve výši 11,9 % ročně z částky 11 132,58 Kč od 9. 7. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 11 132,58 Kč od 9. 7. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 14,52 Kč od 19. 6. 2025 do 22. 6. 2025, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 168 Kč od 22. 9. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 36 587,57 Kč spolu s úrokem 16,9 % ročně z částky 4 275,8 Kč od 23. 6. 2025 do 6. 7. 2025, úrokem 12 % ročně z částky 4 275,8 Kč od 3. 7. 2025 do 6. 7. 2025, úrokem 16,9 % ročně z částky 2 274,77 Kč od 7. 7. 2025 do 8. 7. 2025, úrokem 12 % ročně z částky 2 274,77 Kč od 7. 7. 2025 do 8. 7. 2025, úrokem 16,9 % ročně z pohledávky 1 253,42 Kč od 9. 7. 2025 do 21. 9. 2025, úrokem 12 % ročně z pohledávky 1 253,42 Kč od 9. 7. 2025 do zaplacení, úrokem 12 % ročně z pohledávky 1 253,42 Kč od 22. 9. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 2,32 Kč od 19. 6. 2025 do 22. 6. 2025, co do částky 35 391,96 Kč s úrokem 15,9 % ročně z částky 37 409,21 Kč od 23. 6. 2025 do 6. 7. 2025, úrokem 12 % ročně z částky 37 409,21 Kč od 3. 7. 2025 do 6. 7. 2025, úrokem 15,9 % ročně z částky 36 179,39 Kč od 7. 7. 2025 do 8. 7. 2025, úrokem 12 % ročně z částky 36 179,39 Kč od 7. 7. 2025 do 8. 7. 2025, úrokem 15,9 % ročně z částky 35 559,96 Kč od 9. 7. 2025 do 21. 9. 2025, úrokem 12 % ročně z částky 35 559,96 Kč od 9. 7. 2025 do zaplacení, úrokem 12 % ročně z pohledávky 35 391,96 Kč od 22. 9. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 61,96 Kč od 19.6.2025 do 22.6.2025.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 6 534 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátky se sídlem v , adresa, .

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 11. 12. 2025 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 20. 9. 2014 uzavřena rámcová smlouva, na jejímž základě a na základě následných dodatků poskytla žalovanému jako spotřebiteli čtyři spotřebitelské úvěry (v letech 2018 a 2020) a zřídila mu běžný účet, přičemž před poskytnutím každého z úvěrů posoudila úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na základě jím poskytnutých údajů a informací z interních a externích registrů. Žalovaný úvěry řádně splácel do března 2025, avšak od splátky splatné dne 19. 4. 2025 své platební povinnosti neplnil. Žalobkyně všechny úvěry dne 23. 6. 2025 v souladu se smluvními ujednáními zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu, přičemž po započtení dílčích plateb po zesplatnění činí ke dni podání žaloby nesplacená jistina z jednotlivých úvěrů částky 136 133,90 Kč, 11 132,58 Kč, 1 253,42 Kč a 35 559,96 Kč, dále žalobkyně uplatňuje kapitalizované smluvní úroky, smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení od splatnosti jednotlivých částí dluhu. Dále požadovala zaplacení částky 520 Kč představující nepovolený debet na běžném účtu žalovaného, který vznikl v rozporu se smluvními podmínkami a nebyl přes výzvu uhrazen.

2. První uplatněný nárok vyplývá ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne 11. 5. 2018 jako Dodatek č. 5 k rámcové smlouvě, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 450 674 Kč, splatný v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 098 Kč, zahrnujících splátku jistiny a smluvní úrok ve výši 6,4 % p. a., vždy k 13. dni v měsíci, s předpokládaným konečným splacením dne 13. 5. 2028. Žalovaný splácel úvěr řádně do března 2025, avšak od splátky splatné dne 19. 4. 2025 přestal své povinnosti plnit, v důsledku čehož žalobkyně úvěr dne 23. 6. 2025 zesplatnila, přičemž po započtení částečných úhrad po zesplatnění činí nesplacená jistina 136 133,90 Kč a dále žalobkyně uplatňuje kapitalizovaný smluvní úrok a příslušenství. Podle vyjádření žalobkyně ze dne 9. 3. 2026 žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil 459 063 Kč.

3. Druhý nárok vyplýval ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne 13. 9. 2018 jako Dodatek č. 7 k rámcové smlouvě, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, splatný v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 811 Kč s úrokovou sazbou 11,9 % p. a., vždy k 13. dni v měsíci, s předpokládaným konečným splacením dne 13. 9. 2026. Rovněž tento úvěr žalovaný splácel do března 2025, avšak od dubna 2025 splátky nehradil, a proto byl úvěr dne 23. 6. 2025 zesplatněn. Po provedených úhradách po zesplatnění činila nesplacená jistina 11 132,58 Kč a žalobkyně požadovala rovněž kapitalizovaný smluvní úrok a úroky z prodlení. Podle vyjádření žalobkyně ze dne 9. 3. 2026 žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil 65 691 Kč.

4. Třetí uplatněná pohledávka vyplývala ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne 1. 12. 2020 jako Dodatek č. 17 k rámcové smlouvě, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, splatný v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 054 Kč při sjednané úrokové sazbě 16,9 % p. a., vždy k 14. dni v měsíci, s předpokládaným splacením dne 14. 8. 2025. Žalovaný přestal úvěr splácet od dubna 2025. Úvěr byl dne 23. 6. 2025 zesplatněn a po započtení následných plateb činila aktuální nesplacená jistina 1 253,42 Kč, k níž žalobkyně uplatnila i příslušenství. Podle vyjádření žalobkyně ze dne 9. 3. 2026 žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil 56 916 Kč.

5. Čtvrtý nárok se vztahoval ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne 16. 12. 2020 jako Dodatek č. 19 k rámcové smlouvě, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč, splatný v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 108 Kč při úrokové sazbě 15,9 % p. a., vždy k 14. dni v měsíci, s předpokládaným konečným splacením dne 14. 12. 2028. Rovněž u tohoto úvěru žalovaný přestal splácet od dubna 2025. Úvěr byl dne 23. 6. 2025 zesplatněn a po částečných úhradách činila nesplacená jistina 35 559,96 Kč, přičemž žalobkyně uplatnila též kapitalizovaný smluvní úrok a další příslušenství. Podle vyjádření žalobkyně ze dne 9. 3. 2026 žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil 59 832 Kč.

6. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla žalobkyně, že před uzavřením každé z úvěrových smluv provedla individuální a opakované posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a to na základě kombinace údajů sdělených žalovaným v žádostech o úvěr, ověřených příjmů doložených výpisy z běžného účtu, informací o výdajích, existujících závazcích a vyživovacích povinnostech, jakož i dat z bankovního a nebankovního registru klientských informací, kontroly insolvenčního rejstříku a analýzy pohybů na běžném účtu. Zohlednila jak situaci samotného žalovaného, tak i jeho domácnosti a z opatrnosti vycházela z méně příznivého výsledku. Výdaje žalovaného byly posuzovány nejen podle jeho tvrzení, ale i prostřednictvím expertní (statistické) analýzy založené na datech ČSÚ a srovnatelných klientech. Byl stanoven maximální únosný limit splátek a na základě porovnání příjmů a výdajů žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěry řádně splácet, což je podpořeno i skutečností, že úvěry po dlouhou dobu bez problémů splácel a že některé jeho další žádosti o úvěr byly žalobkyní zamítnuty. Žalobkyně nepostupovala formálně ani automaticky.

7. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

8. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 20.9.2014 rámcovou smlouvu č. , hodnota, na základě které se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému bankovní a platební služby. Zřídila žalovanému běžný účet číslo , č. účtu, , spořící účet , č. účtu, a vydala mu k běžnému účtu debetní kartu.

9. Z dodatku číslo 5 k rámcové smlouvě číslo , hodnota, ze dne 11. 5. 2018 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr č. , hodnota, , jehož výše byla 450 674 Kč a částka 350 674 Kč byla určena ke splacení původních úvěrů částka 100 000 Kč nebyla vázána žádným účelem. Podle dodatku číslo 5 měl být úvěr čerpán na běžný účet žalovaného číslo , č. účtu, .

10. Z dodatku číslo 5 k rámcové smlouvě číslo , hodnota, ze dne 11. 5. 2018 soud zjistil, že úvěr č. , hodnota, měl být splácen po dobu 121 měsíců pravidelnou měsíční splátkou ve výši 5 098 Kč, a to ke každému 13. dni v měsíci. Žalovaný měl celkem zaplatit částku 611 756,66 Kč v případě základní sazby a částku ve výši 576 311,79 Kč v případě sazby s bonusem. Základní úroková sazba činila 6,4 % ročně a bonusová úroková sazba 5,4 % ročně.

11. Z dodatku číslo 7 rámcové smlouvě číslo , hodnota, ze dne 13. 9. 2018 soud zjistil, žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr č. , hodnota, ve výši 50 000 Kč, a to převodem na běžný účet číslo , č. účtu, . Úvěr měl trvat 97 měsíců a výše pravidelné měsíční splátky měla činit 811 Kč. Měsíční splátka byla splatná ke 13.tému dni v měsíci následujícím po měsíci, kdy došlo k čerpání úvěru. Základní úvěrová sazba činila 1,9 % ročně a bonusová úroková sazba 10,9 % ročně. Žalovaný měl zaplatit celkem 77 702,04 Kč v případě základní sazby a v případě sazby s bonusem 73 652,61 Kč.

12. Z dodatku číslo 17 rámcové smlouvy číslo , hodnota, ze dne 1. 12. 2020 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr č. , hodnota, ve výši 40 000 Kč, a to převodem na běžný účet číslo , č. účtu, . Úvěr měl trvat 57 měsíců a výše pravidelné měsíční splátky měla činit 1 054 Kč. Měsíční splátka byla splatná ke 14. dni v měsíci následujícím po měsíci, v němž došlo k čerpání úvěru. Základní úroková sazba činila 16,9 % ročně bonusová úrokové sazba 14,9 % ročně. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit byla v případě základní sazby 58 140 Kč a v případě sazby s bonusem 54 823,19 Kč.

13. Z dodatku číslo 19 rámcové smlouvy číslo , hodnota, ze dne 16. 12. 2020 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr číslo , hodnota, ve výši 60 000 Kč, a to převodem na běžný účet číslo , č. účtu, . Úvěr měl trvat či 97 měsíců a výše pravidelné měsíční splátky měla činit 1 108 Kč. Měsíční splátka byla splatná ke 14. dni měsíci následujícím po měsíci, v němž došlo k čerpání úvěru. Základní úroková sazba činila 15,9 % ročně a bonusová úroková sazba 13,9 % ročně. Žalovaný měl v případě základní sazby za úvěr zaplatit celkem 106 250,76 Kč a v případě sazby s bonusem 94 837,69 Kč.

14. Z dodatku číslo 24 k rámcové smlouvě 1320303 ze dne 3. 2. 2024 soud zjistil, že tímto dodatkem se původní datum pravidelné splátky úvěru č. , hodnota, měnilo ze 13.dne na 19.den v každém měsíci. Rovněž se změnila délka úvěru na 121 měsíců.

15. Z dodatku číslo 25 k rámcové smlouvě 1320303 ze dne 3. 2. 2024 soud zjistil, že tímto dodatkem se původní datum pravidelné splátky úvěru č. , hodnota, měnilo ze 13.dne na 19.den v každém měsíci.

16. Z dodatku číslo 27 k rámcové smlouvě 1320303 ze dne 3. 2. 2024 soud zjistil, že tímto dodatkem se původní datum pravidelné splátky úvěru č. , hodnota, měnilo ze 14.dne na 19.den v každém měsíci.

17. Z dodatku číslo 28 k rámcové smlouvě 1320303 ze dne 3. 2. 2024 soud zjistil, že tímto dodatkem se původní datum pravidelné splátky úvěru č. , hodnota, měnilo ze 14.dne na 19.den v každém měsíci. Rovněž se změnila délka úvěru na 97 měsíců a u bonusové sazby na 88 měsíců.

18. Z dodatku číslo 31 ze dne 10. 5. 2025 soud zjistil, že tímto dodatkem se měněné datum pravidelné splátky úvěru číslo , hodnota, měnilo na 24. den v každém měsíci.

19. Z dokladů o načerpání úvěru ze dne 26. 6. 2025 soud zjistil, že dne 11. 5. 2018 byl na běžný účet žalovaného načerpán úvěr ve výši 450 674 Kč, dne 14. 9. 2018 byl na běžný účet žalovaného načerpán úvěr ve výši 50 000 Kč, dne 16. 12. 2020 byl na běžný účet žalovaného načerpán úvěr ve výši 60 000 Kč, dne 2. 12. 2020 byl na běžný účet žalovaného načerpán úvěr ve výši 40 000 Kč.

20. Z přehledu plateb, jako přílohy dokladu o načerpání úvěru ze dne 26. 6. 2025, soud zjistil, že žalovaný na poskytnuté úvěry zaplatil částky, které žalobkyně sdělila soudu ve svém podání ze dne 9. 3. 2026.

21. Výpisem z běžného účtu za období od 1 30. 5. 2025 do 10. 12. 2025 soud zjistil, že konečný zůstatek na tomto účtu činil -520 Kč.

22. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne 23. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k předčasnému uhrazení všech jeho dluhů ze všech čtyř úvěrů a debetního zůstatku ve výši 520 Kč na běžném účtu, které vyčíslila ve výši 235 422,94 Kč a vyzvala ho k úhradě do 2. 7. 2025.

23. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 1. 6. 2018 do 1. 8. 2018 soud zjistil, že žalovaný měl v daném období pravidelné a stabilní příjmy ze zaměstnání, ve výši 19 000 Kč -25 000 Kč vedle toho se objevují ojedinělé další příjmy, např. částka 50 000 Kč připsaná dne 10. 7. 2018 (bez bližší specifikace), částky 39 000 Kč (převody mezi vlastními účty), menší částky od třetích osob či institucí (např. ČSSZ).

24. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 1. 6. 2018 do 1. 8. 2018 soud zjistil, že převážná část odchozích plateb odpovídá standardním životním výdajům, zejména nákupy potravin (Kaufland, Lidl, Albert), pohonné hmoty (ČS EuroOil), drogerie, běžné zboží, opakované platby za energie (elektřina cca 3 000 Kč), drobné služby, lékárna, zdravotnická zařízení. Tyto výdaje jsou rozumné svou výší i strukturou a nevykazují znaky excesivního nebo nestandardního chování.

25. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 1. 6. 2018 do 1. 8. 2018 soud zjistil, že žalovaný řádně a pravidelně hradil splátky úvěrů, zejména splátky ve výši 5 098 Kč (odpovídající refinancování úvěru), splátky ve výši 500 Kč (další půjčka), splátky jsou hrazeny opakovaně a bez zjevného prodlení.

26. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 1. 6. 2018 do 1. 8. 2018 soud zjistil, že ve výpisu nejsou zjištěny platby, které by svědčily o rizikovém finančním chování, zejména se neobjevují platby na sázkové kanceláře, online hazard či kasina, opakované platby typu PayPal/Microsoft se jeví jako běžné digitální služby, nikoli hazard a vysoké výběry hotovosti (např. 20 000 Kč, 22 300 Kč, 19 000 Kč) sice představují potenciální rizikový prvek, ale nejsou systematicky navázány na hazardní transakce, účet i po těchto výběrech nepropadl do dlouhodobého debetu.

27. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 1. 2. 2018 do 30. 4. 2018 soud zjistil, že žalovaný měl v uvedeném období pravidelné a opakující se příjmy ze zaměstnání. Opakované příchozí platby od , právnická osoba, , zpravidla ve výši cca 18 000 až 23 000 Kč měsíčně. Tyto příjmy mají charakter mzdy, jsou časově rozloženy rovnoměrně a tvoří hlavní příjem žalovaného.

28. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 1. 2. 2018 do 30. 4. 2018 soud zjistil, že struktura výdajů odpovídá standardním životním nákladům, zejména nákupy potravin a drogerie (Kaufland, Lidl, Penny, Billa), pohonné hmoty (ČS EuroOil), platby za energie (elektřina opakovaně cca 3 000 Kč měsíčně), drobné platby za lékárnu, zdravotní péči, běžné spotřební zboží. Tyto výdaje jsou přiměřené, předvídatelné a odpovídají běžné domácnosti jednotlivce a nevykazují znaky excesivního nebo neobvyklého utrácení.

29. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 1. 2. 2018 do 30. 4. 2018 soud zjistil, že žalovaný řádně a opakovaně hradil splátky úvěrů u žalobkyně, konkrétně splátky ve výši cca 607 Kč, splátky ve výši cca 6 362 Kč, splátky jsou hrazeny pravidelně a bez zjevných prodlení.

30. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 1. 2. 2018 do 30. 4. 2018 soud zjistil, že ve výpisu nejsou identifikovány platby na sázkové kanceláře, online hazard, kasina či jiné zjevně rizikové subjekty. Opakující se platby typu PayPal / Microsoft mají nízkou částku (cca 149 Kč) a odpovídají spíše běžným digitálním službám či zábavě, nikoli hazardnímu chování. Vyskytují se vyšší výběry hotovosti (např. částky přes 20 000 Kč), ale ty nejsou systematicky provázány s hazardními platbami a nevedou k dlouhodobému debetnímu zůstatku.

31. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 1. 9. 2020 do 30. 11. 2020 soud zjistil, že žalovaný měl v daném období pravidelné příjmy ve výši přibližně 25 000 - 27 000 Kč měsíčně (září, říjen, listopad 2020), opakované dávky od Úřadu práce (rodičovský příspěvek) ve výši 10 742 Kč měsíčně (září a říjen 2020), dále ojedinělé menší příchozí platby (1 000 Kč, 2 500 Kč, 2 600 Kč apod.), zjevně převody mezi osobami blízkými či vlastními účty.

32. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 1. 9. 2020 do 30. 11. 2020 soud zjistil, že značná část odchozích plateb odpovídá běžným a předvídatelným životním výdajům, platbám za bydlení (trvalý příkaz cca 4 121 Kč měsíčně), platbám za elektřinu (cca 3 000 Kč měsíčně), pravidelným splátkám úvěrů (např. 5 098 Kč, 811 Kč, 1 000 Kč měsíčně) a běžným spotřebním výdajům (Kaufland, Lidl, Albert, Penny), pohonným hmotám (ČS EuroOil, Benzina, Shell).

33. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 1. 9. 2020 do 30. 11. 2020 soud zjistil, že v tomto období vykazuje účet znaky zjevně a opakovaně přítomnost hazardního chování žalovaného. Jsou zde četné a pravidelné platby ve prospěch sázkových společností (SAZKA, SYNOT TIP, CHANCE, Fortuna), jednotlivé sázky jsou převážně v nízkých částkách (50 až 300 Kč), ale jejich četnost je vysoká, v některých dnech dochází k vícenásobným sázkám za sebou, souhrnně lze dovodit systematické hraní, nikoli nahodilé chování. Současně se objevují příchozí platby od , právnická osoba, , které však dosahují pouze stovek korun a nevyrovnávají objem sázek. Z výpisu plyne, že hazard je čistou výdajovou položkou.

34. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 1. 9. 2020 do 30. 11. 2020 soud zjistil, že účet žalovaného je po celé období často v záporném zůstatku, zatížen kontokorentem s limitem 5 000 Kč a pravidelně jsou účtovány úroky z kontokorentu. To svědčí o napjatém rozpočtu, kdy žalovaný hospodaří „na hraně“ disponibilních prostředků.

35. Z úvěrové zprávy z Bankovního registru klientských informací (BRKI) ze dne 13. 9. 2018 soud zjistil, že žalovaný byl hodnocen score hodnotou 562, byl zařazen do rizikové třídy K, bez jakýchkoliv delikvencí, prodlení či nesplácených závazků, bez blokovaných kontraktů a bez negativních záznamů o porušování splátkové kázně.

36. Z úvěrové zprávy z Bankovního registru klientských informací (BRKI) ze dne 13. 9. 2018 soud zjistil, že registr eviduje 2 existující splátkové úvěry, 2 ukončené (řádně splacené nebo refinancované) úvěry, celkovou měsíční splátkovou zátěž cca 5 598 Kč, zbývající jistinu cca 602 853 Kč. U žádného z úvěrů nebylo zaznamenáno prodlení.

37. Z úvěrové zprávy z Bankovního registru klientských informací (BRKI) ze dne 13. 9. 2018 soud zjistil, že zpráva detailně popisuje osobní úvěr ze dne 11. 5. 2018 ve výši 450 674 Kč (měsíční splátka 5 098 Kč), menší osobní úvěr ze dne 28. 6. 2018 ve výši 7 000 Kč (splátka 500 Kč), starší úvěry z let 2016–2017, které byly předčasně a řádně ukončeny. Tato struktura svědčí o tom, že žalovaný byl dlouhodobě schopen splácet více úvěrů současně.

38. Z úvěrové zprávy z Bankovního registru klientských informací (BRKI) ze dne 13. 9. 2018 soud zjistil, že registr uvádí rizikový typ produktu a vyšší počet aktivních smluv, ale tyto skutečnosti nejsou spojeny s porušením splátkové kázně a představují spíše kvantitativní upozornění, že klient má více závazků, nikoli kvalitativní negativní hodnocení.

39. Z úvěrové zprávy z Bankovního registru klientských informací (BRKI) ze dne 1. 12. 2020 soud zjistil, že žalovaný je hodnocen score hodnotou 225 a byl zařazen do rizikové třídy A (nejrizikovější) se zaznamenanými negativními charakteristikami, konkrétně maximální delikvencí a růstem částky po splatnosti v posledních 12 měsících. Tento výsledek představuje zásadní zhoršení úvěrového profilu oproti roku 2018.

40. Z úvěrové zprávy z Bankovního registru klientských informací (BRKI) ze dne 1. 12. 2020 soud zjistil, že ke dni zprávy eviduje registr 4 existující splátkové úvěry, celkovou měsíční splátkovou zátěž cca 8 078 Kč, zbývající jistinu cca 660 192 Kč a dále kontokorentní úvěr s limitem 5 000 Kč, který je opakovaně čerpán a kreditní karty s úvěrovým rámcem 55 000 Kč, u nichž jsou evidovány delikvence.

41. Z úvěrové zprávy z Bankovního registru klientských informací (BRKI) ze dne 1. 12. 2020 soud zjistil, že obsahuje významný počet zamítnutých žádostí o úvěr v roce 2020, mimo jiné zamítnuté žádosti o úvěry ve výši 10 000 až 510 000 Kč. Zamítnutí se opakovaně týkalo téže finanční instituce (B01), a to v krátkých časových rozestupech.

42. Z tabulky, kterou žalobkyně použila ke shromáždění údajů o žalovaném v důsledku posouzení jeho úvěruschopnosti soud zjistil, že výši hlavního příjmu žalovaného rostoucího v čase odhadla od 19 600 Kč do 26 900 Kč), uváděla bydlení ve vlastním, rodinný stav svobodný a počet vyživovaných osob od září 2018 jako jedna osoba s finanční zátěží ve výši 2 140 Kč až 2 420Kč, existující splátky ve výši 6 969 až 8209 Kč a výdaje domácnosti 7 000 Kč, expertní (statistickou) analýzu výdajů stanovila žalobkyně od 5 970 Kč do 9 170 Kč.

43. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovanému byly žalobkyní poskytnuty úvěry tak jak jsou uvedeny v odst. 9-13 tohoto rozsudku. Soud vzal za prokázané, že žalovaný na poskytnuté úvěry zaplatil částky, které jsou uvedeny v odst. 2-5 a 20 tohoto rozsudku. Z tabulky použité žalobkyní k posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplynulo, že žalobkyně u úvěrů poskytnutých v roce 2018 vycházela z údajů, které odpovídaly tehdejší finanční situaci žalovaného a byly potvrzeny i dalšími listinnými důkazy, zatímco u úvěrů poskytnutých v roce 2020 se její hodnocení opřelo o abstraktní statistický model výdajů a nezohlednilo podstatné negativní skutečnosti zřejmé z výpisů z účtu a z úvěrové zprávy BRKI, zejména systematické hazardní výdaje, delikvence a trvalé čerpání kontokorentu, takže závěr o úvěruschopnosti žalovaného v této době neodpovídá skutečnému stavu. Úvěruschopnost žalovaného se v čase měnila a závěry žalobkyně o jeho solventnosti důvodné v roce 2018 v roce 2020 již neobstály. Zatímco v roce 2018 mohla žalobkyně při zachování odborné péče oprávněně vycházet z pozitivní úvěrové historie žalovaného, v roce 2020 již nemohla oprávněně uzavřít, že žalovaný je úvěruschopný, neboť měla k dispozici jednak negativní úvěrovou zprávu BRKI, jednak vlastní data o chování žalovaného na účtu, která signalizovala výrazné rizikové chování. Přesto žalobkyně setrvala na závěru o úvěruschopnosti, který byl založen převážně na statistickém modelu příjmů a výdajů a ignorovala rozhodné varovné signály, jež byly z listinných důkazů zjevné.

44. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

45. V daném případě měly být smlouva sjednány v roce 2018 a 2020 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

46. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

47. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

48. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

49. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

50. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

51. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

52. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrové smlouvy jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

53. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Ačkoli tedy byla úvěrová smlouva uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v § 87 odst. 1 z. s. ú. zakotvuje relativní neplatnost úvěrové smlouvy při nesplnění této povinnosti (jíž se žalovaný nedovolal), je třeba vycházet z účelu této úpravy neplatnosti, kterým není pouze ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Ve smyslu výše citovaného § 588 o. z se jedná o tzv. neplatnost absolutní.

54. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda původní žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

55. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že žalobkyně při uzavírání úvěrových smluv v roce 2018 vycházela důvodně z přesvědčení, že žalovaný mohl být hodnocen jako spotřebitel bez delikvencí, s řádně splácenými úvěry, se středním rizikovým skóre (562, třída K) a bez negativních záznamů o porušení splátkové kázně. Současně výpisy z účtu z roku 2018 byl prokázán stabilní příjem ze zaměstnání. Výdaje jevily běžnou strukturu, nebyly zaznamenány platby na hazard, účet žalovaného nebyl trvale v debetu a žalovaný tak vykazoval schopnost dlouhodobě hradit splátky úvěrů i běžné životní náklady. Tyto dva důkazní zdroje (zpráva BRKI z roku 2018 a výpis z účtu z roku 2018 ) se vzájemně podporují a jsou v souladu. Z jejich souhrnu plyne, že žalovaný byl v roce 2018 fakticky i formálně úvěruschopný a žalobkyně měla k dispozici dostatečné a relevantní podklady pro závěr o jeho schopnosti splácet poskytnuté úvěry. Naproti tomu úvěrová zpráva BRKI ze dne 1. 12. 2020 dokládá zásadní zhoršení úvěrového profilu žalovaného. Pokles skóre na hodnotu 225 a jeho zařazení do nejrizikovější třídy, evidence delikvencí, nárůst částek po splatnosti, opakované čerpání kontokorentu, delikvence na kreditních kartách a množství zamítnutých žádostí o úvěr v roce 2020, včetně žádostí u žalobkyně samotné avizovaly posun k neschopnosti dostát svým splatným závazkům. Tyto skutečnosti nejsou izolované, nýbrž jsou plně potvrzeny výpisy z účtu za stejné období, které prokázaly systematické a opakované hazardní výdaje, dlouhodobé hospodaření v záporném zůstatku, absenci finanční rezervy a napjatý rozpočet. BRKI a výpisy z účtu tvoří konzistentní obraz úvěrového selhávání. Zatímco v roce 2018 mohla žalobkyně při zachování odborné péče oprávněně vycházet z pozitivní úvěrové historie žalovaného, v roce 2020 již nemohla legitimně uzavřít, že žalovaný je úvěruschopný. Tím, že i přesto žalovanému úvěr v roce 2020 poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a nezachovala se v souladu s odbornou péčí.

56. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v souladu s odbornou péčí na straně žalobkyně jako poskytovatele úvěru, považoval obě úvěrové smlouvy uzavřené v roce 2018 za platné a vyhověl tak nárokům žalobkyně z nich plynoucích v plném rozsahu. U smluv, které byly uzavřeny v roce 2020 naopak shledal, že žalobkyně porušila princip obezřetného úvěrování, když žalovanému úvěry ve výši 40 000 Kč a 60 000 Kč poskytla. V takovém případě považoval soud obě smlouvy z roku 2020 za neplatné a nároky z nich vyplývající posoudil podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Vyšel z toho, že na smlouvu o poskytnutí částky ve výši 40 000 Kč zaplatil žalovaný 56 916 Kč a na smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 60 000 Kč zaplatil 59 832 Kč. Z toho vyplývá, že nároky vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zamítl zcela, neboť žalovaný poskytnutou částku tzv. přeplatil a z nároku vyplývajícího ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, přiznal žalobkyni částku ve výši 168 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z této částky. Rovněž byla žalobkyni přiznána částka z nepovoleného debetu ve výši 520 Kč.

57. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 534 Kč, přičemž tato částka představuje 60 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 230 Kč a nákladů zastoupení advokátem, z níž advokátka uplatnila pouze cestovné podle § 13 a. t. v celkové částce 1 660 Kč, za cestu z Ústí do Chomutova a zpět na jednání dne 2. 3. 2026 při ujetých 134 km, při průměrné spotřebě 5,9l/100 km a vyhláškové ceně motorové nafty 34,10Kč/l. a času stráveného na cestě ve výši 2 půlhodin po 150Kč tj. 600 Kč.