30 C 374/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobce: Jméno žalobce A ., adresa , zapsaná ve Vnitrostátním soudním rejstříku,sč. zápisu hodnota ,IČ - IČO , jednající v ČR prostř. Jméno žalobce A ., organizační složka sídlem Adresa žalobce B zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 472 712,09 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 388 065,03 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 388 065,03 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 84 647,06 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 84 647,06 Kč, co do úroku 9,99 % ročně z částky 472 712,09 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení a co do kapitalizovaného úroku ve výši 28 728,08 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 36 890,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , právnická osoba, , advokáta se sídlem v , adresa, .

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 7. 8. 2025 jako , Jméno žalobce A, ., organizační složka v České republice, domáhala po žalovaném zaplacení dlužné částky představující nesplacenou jistinu úvěru ve výši 472 712,09 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 28 728,08 Kč a úroků z prodlení a smluvních úroků od odstoupení od smlouvy do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že dne 18. 11. 2022 byla mezi stranami elektronicky uzavřena smlouva o hotovostním úvěru , název, č. , hodnota, , jejíž součástí byly i Podmínky úvěru a Sazebník poplatků. Na základě této smlouvy měla žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 521 500 Kč, přičemž žalovaný se zavázal splácet poskytnuté prostředky v 96 měsíčních splátkách ve výši 9 214,32 Kč. Podle tvrzení žalobkyně byl úvěr sjednán prostřednictvím elektronického bankovnictví žalovaného, přičemž akceptace nabídky úvěru byla potvrzena SMS zprávou zaslanou na telefonní číslo, které měl žalovaný registrováno pro autorizaci bankovních operací. Žalobkyně dále uvedla, že před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů o jeho příjmech, výdajích a závazcích, a že dospěla k závěru, že žalovaný je schopen smlouvu plnit.

2. Žalovaný v žádosti uvedl, že jeho měsíční příjem je 32 000 Kč, měsíční výdaje ve výši 2 000 Kč a splátky ostatních závazků mimo banku ve výši 6 000 Kč. Žalobkyně dále ověřovala výši příjmů žalovaného prostřednictvím jeho běžného účtu u , právnická osoba, , neboť žalovaný měl zřízen účet , název, , které již před uzavřením úvěrové smlouvy aktivně využíval. Z výpisů z tohoto účtu žalobkyně identifikovala pravidelné příchozí platby odpovídající průměrnému příjmu 28 547 Kč za období předcházející podání žádosti, což považovala za hodnotu odpovídající žalovaným deklarovanému příjmu. Při stanovení životních výdajů žalovaného žalobkyně nevyužila částku uvedenou žalovaným (2 000 Kč), nýbrž podle interního ekonomického modelu, tvořeného statistickými daty a normativními náklady na bydlení, stanovila minimální životní výdaje žalovaného na 4 620 Kč měsíčně. K posouzení závazků žalovaného žalobkyně provedla dotaz do úvěrových registrů CCB/CBCB, z nichž zjistila, že žalovaný má ke dni podání žádosti další úvěry se souhrnným splátkovým zatížením 12 376,50 Kč měsíčně. Současně si ověřila, že žalovaný nebyl veden jako osoba se závazky po splatnosti ani v prodlení u jiného věřitele. Žalobkyně dále prověřila žalovaného v několika podpůrných databázích, a to: v interním blacklistu banky, v registru neplatných a odcizených dokladů, v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstřík. Z těchto kontrol nevyplývaly skutečnosti, které by měly zpochybnit věrohodnost údajů uvedených žalovaným, ani jeho schopnost úvěr splácet. Na základě údajů o příjmech, výdajích a ostatních závazcích žalobkyně provedla výpočet disponibilního (čistého) měsíčního příjmu žalovaného po odečtení celkových životních výdajů a pravidelných splátek již existujících úvěrů. Žalobkyně stanovila maximálně přípustné nové splátkové zatížení žalovaného na částku 10 354,15 Kč měsíčně. Výsledná splátka poskytovaného úvěru ve výši 7 910,57 Kč tomuto limitu odpovídala, přičemž celkové nové měsíční zadlužení žalovaného činilo 20 287,07 Kč. Bankou uváděný poměr celkových splátek k průměrnému příjmu žalovaného (ukazatel DSTI 71,07 %) považovala žalobkyně za přijatelný. Na základě uvedených údajů žalobkyně vyhodnotila žalovaného jako schopného splácet úvěr ve sjednané výši a dne 18. 11. 2022 mu úvěr poskytla.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

4. K dotazu soudu doplnila žalobkyně, že žalovaný na úhradu úvěru poskytl celkem 133 434,97 Kč.

5. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 5. 12. 2019 smlouvu o vedení účtu u , právnická osoba, na základě své žádosti o zřízení účtu ze dne 2. 12. 2019.

6. Ze žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru , název, – předschválená nabídka soud zjistil, že žalovaný požádal o 550 000 Kč a uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 32 000 Kč, že jeho měsíční náklady na bydlení činí 2 000 Kč a součet měsíčních splátek půjček a úvěrů 6 000 Kč. Žalovaný si zvolil splatnost úvěru za 84 měsíců, z čehož vyšla měsíční splátka na 9 407 Kč a roční úroková sazba na 5,99 % p.a.

7. Ze smlouvy o hotovostním úvěru , název, č. , hodnota, ze dne 18. 11. 2022 a soud zjistil, že uvedené smlouvě se žalobkyni zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 521 500 Kč žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit a zaplatit úroky a další příslušenství úvěru, a to do 17. 12. 2030 v 96 měsíčních splátkách vždy ke každému sedmnáctém v, přičemž měsíčních splátkách v rámci sjednaného pojištění měla činit 9 214,32 Kč.

8. Na základě údajů o závazcích klienta z registru CBCB soud zjistil, že celková suma nezajištěných úvěrů žalovaného činila 312 548 Kč a celková suma zajištěných úvěrů 710 000 Kč. Podle hodnocení reportu CBCB bylo skoro žalovaného 582, celková ověřená výše splátek nezajištěných úvěrů činila 5 918 Kč a celková ověřená výše splátek zajištěných úvěrů činila 4 885 Kč.

9. Výpisem z účtu žalovaného číslo , č. účtu, za období srpna 2022 soud zjistil, že dne 4. 8. 2022 byla připsána částka ve výši 20 062 Kč, dne 8. 8. 2022 a byla zaúčtována příchozí platba z , právnická osoba, 74 000 Kč dne 10. 8. byl proveden výběr z bankomatu ve výši 55 500 Kč dne 25. 8. byl proveden vklad hotovosti ve výši 46 000 Kč. Celkový zůstatek na účtu za srpen 2022 činil částku ve výši 20 661,45 Kč.

10. Výpisem z účtu žalovaného číslo , č. účtu, za období září 2022 soud zjistil, že dne 5. 9. 2022 byla připsána částka ve výši 74 000 Kč, dne 7.9. a byla zaúčtována příchozí platba ve výši 16 020 Kč dne 8. 9. byl proveden výběr z bankomatu ve výši 44 000 Kč dne 9.9. byl proveden výběr z bankomatu ve výši 12 000 Kč, dne 16.9. byl proveden výběr z bankomatu ve výši 19 000 Kč a dne 27.9. byla připsána platba ve výši 10 000 Kč vklad hotovosti ve výši 46 000 Kč. Celkový zůstatek na účtu za září 2022 činil částku v záporné výši -25 797,27 Kč.

11. Výpisem z účtu žalovaného číslo , č. účtu, za období října 2022 soud zjistil, že dne 3. 10. 2022 byla připsána částka ve výši 74 000 Kč, dne 5. 10. 2022 byl proveden výběr z bankomatu ve výši 10 200 Kč a dne 6. 10. 2022 byl proveden výběr z bankomatu ve výši 46 000 Kč, dne 10. 10. 2022 byla zaúčtována platba 545 Kč a dne 11. 10. 2022 platba ve výši 4 600 Kč. Dne 17. 10. 2022 byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 95 000 Kč a dne 19. 10. 2022 byl proveden výběr z bankomatu ve výši 34 400 Kč. Celkový zůstatek na účtu za srpen 2022 činil částku ve výši -73 065,48 Kč.

12. Výpisem z účtu žalovaného číslo , č. účtu, za období října 2022 soud zjistil, že poukázáním úvěru ve výši 95 000 Kč se záporný zůstatek ve výši – 73 065,48 Kč změnil na zůstatek ve výši 21 934,52 Kč.

13. Z dopisu žalobkyně ze dne 18. 7 .2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného zaplacení dlužné pohledávky ve výši 24 344,46 Kč, včetně poplatku ve výši 400 Kč nejpozději do sedmi dnů od doručení této výzvy s tím, že pokud by v uvedeném termínu k uhrazení dlužné pohledávky nedošlo byla by tato výzva zároveň odstoupením od smlouvy o , název, č. , č. účtu, .

14. Z dodejky od doručení výzvy měl soud za prokázáno, že tato byla doručována dne 26. 7. 2024.

15. Z předžalobní výzvy právního zástupkyně žalobkyně soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě částky ve výši 591 616,31 Kč s úrokem z úvěru a s úrokem z prodlení do 10 dnů od doručení této výzvy na účet ve výzvě uvedený.

16. Z podacího lístku ze dne 30. 6. 2025 soud zjistil, že tohoto dne byla na adresu žalovaného odesílána doporučená pošta.

17. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 521 500 Kč na základě jeho žádosti, když zjistila v rámci zkoumání úvěruschopnosti, že žalovaný má příjem asi ve výši 28 547 Kč, měsíční splátky jeho dalších závazků činily nejméně 20 287,07 Kč, životní náklady, které žalovaný určil částkou ve výši 2000 Kč žalobkyně sama odhadla na minimálně 4 620 Kč. Z tohoto přehledu jsou disponibilní prostředky ve výši 3 639,93 Kč měsíčně. Soud však výpočtem příjmových a výdajových položek na běžném účtu žalovaného za tři měsíce předcházející žádosti žalovaného zjistil, že kladný zůstatek vykazoval účet pouze v srpnu 2022 a v září a říjnu 2022 byl tento zůstatek vždy záporný, a to ve výši -25 797,27 Kč. a -73 065,48 Kč, jak je uvedeno v odst. 9, 10 a 11 tohoto rozsudku. Nebýt poskytnutého úvěru ve výši 95 000 Kč dne 17. 10. 2022 nemohl by být zůstatek na účtu v říjnu 2022 vůbec kladný. Z uvedeného lze uzavřít, že hospodaření na účtu žalovaného, jehož přehled měla žalobkyně k dispozici, neodpovídalo jeho úvěruschopnosti. Žalobkyně sama zjistila, že ukazatel DSTI v případě žalovaného činil 71,07 % a vypovídal o značné rizikovosti v návratnosti poskytnutých úvěrů. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že ukazatel DSTI již nad 40% vykazuje ze strany poskytovatele obezřetnost při vyhodnocování údajů, které o osobě žádající poskytnutí úvěru získává. Přesto žalovaný zaplatil v poskytnutých splátkách celkem 133 434,97 Kč.

18. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

19. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 18.11.2022 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

26. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu.

27. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda původní žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

28. Žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného stran jeho výdajů spokojila toliko s jeho neověřeným prohlášením, že výdaje činí zřejmě 2000 Kč měsíčně a sama je pak navýšila na dalších neprokázaných 4 620 Kč. Na ověřování jeho pravidelných a nezbytných výdajů tak rezignovala a z výpisů z účtu za tři měsíce předcházející uzavření smlouvy o úvěru nezjistila, že žalovaný dosahuje kladných zůstatků pouze dalším úvěrováním. Těmto zjištěním odpovídalo i scóre žalovaného v rámci CBCB a ukazatel DSTI, který byl procentuálně značně vysoký. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně vycházela toliko z nedoložených informací o výdajích získaných od žalovaného nebo získaných na základě vlastní úvahy a nepostupovala při posouzení jeho úvěruschopnosti s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

29. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy zavázal žalovaného k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení, spočívajícího v rozdílu částek 521 500Kč a 133 434,97 Kč, což je částka ve výši 388 065,03Kč. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy zamítl částku 84 647,06Kč a nárok na příslušenství vyplývající z takto neplatné úvěrové smlouvy.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 36 890,30 Kč, přičemž tato částka představuje 64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 82 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 18 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 18 909 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 472 712,09 Kč sestávající z částky 10 220 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 32 010 Kč ve výši 6 722,10 Kč.