30 C 40/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 401 889,25 Kč s příslušenstvím (úvěr),

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 365 677,13 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 365 677,13 Kč od 27.11.2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, co do částky 36 212,12 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 36 212,12 Kč, co do úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 401 889,25 Kč od 27.11.2024 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 40 416,51 Kč a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 792,34 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 47 405 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem v , adresa, .

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 28. 1. 2025 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 17. 5. 2023 smlouvu o úvěru číslo , hodnota, , na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 410 000 Kč. A to za účelem předčasného splacení všech peněžitých závazků a zbytkově na účet žalovaného, a to dne 18. 5. 2023. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit ve 120 měsíčních splátkách ve výši 6 716 Kč, splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobkyně pro spotřebitelské úvěry. Žalovaný měl porušit svůj závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách tím, že se ocitl v prodlení s úhradou splátky splatné dne 15. 1. 2024. Žalobkyně však přistoupila k zesplatnění úvěru až po odeslání poslední výzvy k zaplacení dlužné částky 1. 7. 2024. Veškeré závazky žalovaného z uvedené úvěrové smlouvy se staly splatnými dne 15. 9. 2024. Po datu zesplatnění dlužná částka narůstala o běžný úrok a úrok z prodlení částečné úhrady dlužné částky byla žalobkyně oprávněna v souladu s čl. 8.1 odst. 2 písm. u) obchodních podmínek použít na úhradu svých jednotlivých pohledávek dle vlastního uvážení. Do zesplatnění úvěru zaplatil žalovaný žalobkyni celkem částku ve výši 44 322,87 Kč. Žalobkyně se po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 449 098,10 Kč, která se skládala z dlužné jistiny ve výši 401 889,25 Kč kapitalizovaného běžného úroku ve výši 40 416,51 Kč kapitalizovaného úroku z prodlení 6 792,34 Kč a příslušenství představovaného zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 401 889,25 Kč od 27. 11. 2024 do zaplacení a úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 401 889,25 Kč od 27. 11. 2024 do zaplacení.

2. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla žalobkyně, že ji posoudila s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných o žalovaném, jakož i nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. Úvěr byl schválen ve standardním procesu s doložením příjmů. V případech, kdy žalobkyně je schopna určit výši příjmů a výdajů na základě odborné kontroly finančních toků na běžném účtu vedeném u žalobkyně a čestného prohlášení žalované strany o výši příjmu v žádosti o spotřebitelský úvěr, nevyžadovala žalobkyně zpravidla posouzení úvěruschopnosti potvrzením o výši příjmů vystaveném zaměstnavatelem žalované strany, jelikož toto potvrzení nepovažuje z dosavadní praxe za nejvhodnější objektivní zdroj informací a může být snadno předmětem podvodu. Z výše uvedených důvodů se žalobkyně spoléhala na skutečně materiální důkazy, což jsou právě informace z bankovních účtů za dostatečně dlouhou dobu, které jsou objektivně spolehlivější než potvrzení od zaměstnavatele a plní tak nejvyšší možnou mírou kritérium spolehlivosti informací nutných pro posouzení úvěruschopnosti.

3. Žalobkyně uvedla, že žalovaný je v invalidním důchodu druhého stupně a rovněž pobírá příspěvek na bydlení. Ve své žádosti o poskytnutí úvěru uvedl žalovaný jako svůj příjem částku ve výši 23 200 Kč. Příjem zjištěný na základě transakcí na běžném účtu žalovaného, který vstupoval do výpočtu platební kapacity pak činil 38 914,4 Kč a byl vypočten jako průměr příjmů za 5 měsíců na běžném účtu žalovaného. V prosinci 2022 se jednalo o příjmy ve výši 30 641 Kč, v lednu 2023 se jednalo o příjmy ve výši 39 276 Kč, v únoru 2023 se jednalo o příjmy ve výši 42 304 Kč, v březnu 2023 se jednalo o příjmy ve výši 41 717 Kč, v dubnu 2023 se jednalo o příjmy ve výši 40 634 Kč. Jako výdaje, které vstupovaly do výpočtu platební kapacity označila žalobkyně částku 14 242,60 Kč. Platební kapacita vypočtena systémem pak činila 24 671,8 Kč, přičemž splátka měla činit 6 716 Kč měsíčně a platební kapacita pro tuto splátku byla tedy podle žalobkyně dostatečná. Žalobkyně zjištěnou částku výdajů žalovaného porovnávala s průměrnými výdaji domácností na osobu v roce 2022, která činila 14 597,08 Kč měsíčně a tím zjistila, že výdaje na straně žalovaného jsou reálné. Prostřednictvím organizátora největších českých úvěrových registrů tj. Bankovního registru klientských informací a Nebankovního registru klientských informací zjišťovala u žalovaného nepovolené debety, finanční delikvence, exekuce atd. a zjistila, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy uzavřeny pouze 3 kontrakty, a to osobní úvěr, na který ve sledovaném období pravidelně splácel všechny splátky, kreditní kartu s úvěrovým limitem 87 000 Kč, kterou dle informací z CBCB pravidelně splácel a nedlužil žádné splátky a kontokorent s úvěrovým limitem 2 000 Kč, který dle informací z CBCB nikdy zcela nevyčerpal. Žalobkyně tedy měla za to, že s odbornou pečlivostí posoudila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet a předmětné finanční prostředky žalovanému poskytla.

4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

5. Skutkový stav byl v řízení zjištěn důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že dne 17. 5. 2023 požádal žalovaný o poskytnutí úvěrů, v níž uvedl, že požaduje částku ve výši 410 000 Kč a požaduje jeho čerpání na svůj účet od 18. 5. 2023 do 14.6.2023. Uvedl, že ji chce zaplatit ve 120 měsíčních splátkách (10 let splácení).

6. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 17. 5. 2023 soud dále zjistil, že žalovaný žalobkyni uvedl, že je důchodcem, jehož čistý měsíční příjem činí 23 200 Kč, jeho pravidelné měsíční výdaje činí bez splátek úvěrů 5 000 Kč a splátky úvěrů bez kreditních karet a kontokorentů činí 2 594 Kč.

7. Ze smlouvy o úvěru ze dne 17. 5. 2023 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli Smlouvu o úvěru číslo 015479398R, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému účelový postupně splácený úvěr sloužící k úhradě závazků žalovaného a pokud to smluvní strany dále sjednaly, poskytne žalobkyně část úvěru rovněž neúčelově.

8. Ze smlouvy o úvěru ze dne 17. 5. 2023 soud zjistil, že výše úvěru činila 410 000 Kč pevná úroková sazba 15,40 % ročně počet splátek 120 s tím, že první splátka byla splatná dne 15. 7. 2023 a poslední 15. 6. 2033, výše měsíčních splátek činila 6 716 Kč a výše poslední splátky 6 581,52 Kč celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit činila 810 696,41 Kč, RPSN činila 16,53% ročně.

9. Ze smlouvy o úvěru ze dne 17. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaný žádal o čerpání úvěru za účelem předčasného splacení všech peněžitých závazků, zejména potom jistiny, včetně veškerého příslušenství, smluvních pokut a poplatků, vzniklých do předčasného splacení, a o které mohou níže uvedené částky ještě narůst, vzniklých ze smlouvy číslo , hodnota, uzavřené dne 17. 1. 2023 mezi žalovaným a žalobkyní, a které jsou vedeny na účtu číslo , č. účtu, ve výši 80 000 Kč a ze smlouvy číslo , hodnota, uzavřené dne 17. 1. 2023 mezi žalovaným a žalobkyní, a které jsou vedeny na účtu číslo , č. účtu, ve výši 130 000,90 Kč. Žalovaný zároveň požádal o čerpání zbylé části úvěru ve výši rozdílu mezi celkovou výší úvěru a částkami čerpanými dle předchozí věty na účet číslo , č. účtu, vedený na jméno , Jméno žalovaného, .

10. Ze smlouvy o úvěru ze dne 17. 5. 2023 soud zjistil, že úvěr měl být splácen skrze účet klienta číslo , č. účtu, , ze kterého bude žalobkyně inkasovat splatné částky.

11. Výpisem z účtu číslo , č. účtu, soud zjistil, že dne 18. 5. 2023 byla na účet číslo , č. účtu, odeslána částka 80 000 Kč.

12. Výpisem z účtu číslo , č. účtu, soud zjistil, že dne 18. 5. 2023 byla na účet číslo , č. účtu, odeslána částka ve výši 127 595,95 Kč.

13. Výpisem z účtu číslo , č. účtu, soud zjistil, že dne 18. 5. 2023 byla na účet číslo , č. účtu, odeslána částka 202 404,05 Kč.

14. Ze smlouvy o úvěru ze dne 17. 5. 2023 soud zjistil, že smluvní strany se dohodly, že úvěr bude splácen skrze účet klienta číslo , č. účtu, .

15. Výpisem z účtu číslo , č. účtu, za období od 1. 5. 2023 do 31. 5. 2023 soud zjistil, že žalovanému byl na tento účet dne 4. 5. 2023 poukázán invalidní důchod druhého stupně od , právnická osoba, ve výši 10 061 Kč.

16. Výpisem z účtu číslo , č. účtu, za období od 1. 5. 2023 do 31. 5. 2023 soud zjistil, že počáteční zůstatek na tomto účtu činil 182,13 Kč a konečný zůstatek 24, 90 Kč.

17. Ze statistiky rodinných účtů v roce 2022 soud zjistil, že spotřební výdaje důchodců činily ročně 175 165 Kč, což měsíčně vychází na částku ve výši 175 165/12 tj. 14 597 Kč.

18. Z historie účtu , č. účtu, soud zjistil, že v květnu 2023 činila suma příchozích plateb na účet žalovaného s výjimkou invalidního důchodu 2. stupně částku ve výši 18 412 Kč, přičemž z této sumy částka ve výši 5 437Kč činila sociální dávka od Úřadu práce v Ústí nad Labem.

19. Z historie účtu , č. účtu, soud zjistil, že v dubnu 2023 činila suma příchozích plateb na účet žalovaného s výjimkou invalidního důchodu 2. stupně částku ve výši 30 573 Kč, přičemž z této sumy částka ve výši 6 013 Kč činila sociální dávka od Úřadu práce v Ústí nad Labem.

20. Z historie účtu , č. účtu, soud zjistil, že v březnu 2023 činila suma příchozích plateb na účet žalovaného s výjimkou invalidního důchodu 2. stupně částku ve výši 31 656 Kč, přičemž z této sumy částka ve výši 6 013 Kč činila sociální dávka od Úřadu práce v Ústí nad Labem.

21. Z historie účtu , č. účtu, soud zjistil, že v únoru 2023 činila suma příchozích plateb na účet žalovaného s výjimkou invalidního důchodu 2. stupně částku ve výši 32 243 Kč, přičemž z této sumy částka ve výši 6 013 Kč činila sociální dávka od Úřadu práce v Ústí nad Labem.

22. Z historie účtu , č. účtu, soud zjistil, že v lednu 2023 činila suma příchozích plateb na účet žalovaného s výjimkou invalidního důchodu 2. stupně částku ve výši 159 085 Kč, přičemž z této sumy částka ve výši 6 013 Kč činila sociální dávka od Úřadu práce v Ústí nad Labem a 130 000 Kč úvěr načerpaný dne 17.1.2023.

23. Z historie účtu , č. účtu, soud zjistil, že v prosinci 2022 činila suma příchozích plateb na účet žalovaného s výjimkou invalidního důchodu 2. stupně částku ve výši 21 013Kč, přičemž z této sumy částka ve výši 6 013 Kč činila sociální dávka od Úřadu práce v Ústí nad Labem.

24. Z dopisu ze dne 17. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně oznamovala žalovanému zesplatnění úvěrů a vyzvala jej k zaplacení celého dluhu, který ke dni 16. 9. 2024 činil 436 516,55 Kč ve lhůtě do 24. 9. 2024.

25. Z dopisu ze dne 1. 7. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 34 895,28 Kč tvořených splátkou, včetně úroků, úroků z prodlení, a to ve lhůtě nejpozději do 31. 7. 2024.

26. Z opakované výzvy k zaplacení dluhu (2. výzva) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 29 046,76 Kč tvořených splátkou, včetně úroků, úroků z prodlení, a to nejpozději do 25. 6. 2024.

27. Z výzvy k zaplacení dluhu (1. výzva) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 5 799,24 Kč tvořených splátkou, včetně úroků a úroky z prodlení, a to ve lhůtě nejpozději do 18. 2. 2024.

28. Z prvé upomínky žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně upozorňovala žalovaného, že na jeho účtu nebylo dost peněz na splátku úvěru k 23. 1. 2024 se tak žalovaný ocitl v prodlení s částkou 5 798 Kč, zároveň žalovaného vyzvala k jejímu uhrazení nejpozději do 30. 1. 2024.

29. Z předžalobní výzvy k okamžitému zaplacení dluhu ze dne 3. 12. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 449 098,10 Kč na účet ve výzvě uvedený nejpozději do sedmi dnů od zaslání této výzvy.

30. Z CBCB Informací soud zjistil, že žalovaný měl tři sjednané kontrakty, přičemž splátkový kontrakt měl nesplacenou jistinu 243 836 Kč a měl být hrazen měsíčně splátkou ve výši 2 594Kč.

31. Z CBCB Informací soud zjistil, že žalovaný měl tři sjednané kontrakty, přičemž kontrakt spočívající v kreditní, úvěrové kartě měl úvěrový limit 87 000 Kč a nesplacená jistina činila celkem 10 Kč.

32. Z CBCB Informací soud zjistil, že žalovaný měl tři sjednané kontrakty, přičemž nesplátkové kontrakty a debety na BÚ činily 2 000 Kč s tím, že jistina nebyla dosud vyčerpána.

33. Z CBCB Informací soud zjistil, že žalovaný měl tři sjednané kontrakty, přičemž dvě žádosti ze dne 14.4.2023 ve výši 300 000 Kč úvěru ze stavebního spoření a dne 16.1.2023 ve výši 89 000 Kč kreditní splátkové karty, mu byly zamítnuty.

34. Ze shora zjištěných skutečností učinil soud ve věci následující skutkový závěr: Žalovaný jako invalidní důchodce 2. stupně pobíral invalidní důchod od ČSSZ ve výši 10 061 Kč měsíčně. Skutečnost, zda měl žalovaný další příjem ze zaměstnání nebylo možné z listin předložených žalobkyní učinit. Dále pobíral žalovaný sociální dávku ve výši 6 013 Kč, když v měsíci květnu 2023 činila tato částka jen 5 437 Kč. Výdaje žalovaného nebylo možné z listin předložených žalobkyní zjistit, nicméně výpisem z účtu v květnu byl zjištěn konečný zůstatek na účtu ve výši 24,90 Kč. 17. 1. 2023 načerpal žalovaný úvěr ve výši 130 000 Kč a dne 18. 5. 2023 načerpal od žalobkyně úvěr ve výši 410 000 Kč, který byl co do částek ve výši 127 595,95 Kč a 80 000 Kč určen na konsolidaci jeho předcházejících úvěrů a částka ve výši 202 404,05 Kč byla poskytnuta jako neúčelová na běžný účet žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet 10 let měsíční splátkou ve výši 6 716 Kč s výší poslední splátky 6 581,52 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit činila 810 696,41 Kč. Při úvaze, že se jedná o osobu s invaliditou 2. stupně, která využívá i státní systém sociálních dávek, u níž je pravděpodobně snížena možnost zaměstnávání v důsledku nepříznivého zdravotního stavu a lze tedy uvažovat, že vztah závislosti na státní sociální pomoci se bude s přibývajícím věkem a časem spíše prohlubovat, je názor žalobkyně o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou pečlivostí značně diskutabilní. Žalobkyně vycházela z výše příjmů za posledních pět měsíců před poskytnutím úvěru, z nichž učinila průměr, ale kompletní výpis z účtu poskytla pouze v měsíci v květnu 2023. Z něho vyplynulo, že zůstatek ve výši 24,90Kč nedostačuje ani pro poskytnutí pravidelné měsíční splátky ve výši 6 716 Kč. Proto již v lednu 2024 nastal na straně žalovaného první problém se splácením, kdy nebyla zaplacená splátka splatná dne 15.1.2024. Soud historickým výpisem poskytnutým žalobkyní zjistil v měsících prosinci 2022 až v květnu 2023 příjmy na účet žalovaného v částkách, jak je uvedeno v odst. 18 až 23, které se značně liší od částek, které tvrdila v doplnění žaloby sama žalobkyně. O výdajích žalovaného v jednotlivých měsících se žalobkyně nevyjadřovala s tím, že odkázala na statistický přehled o výdajích důchodců. Nicméně důchodce může být jak starobní, tak invalidní a jejich finanční zajištění ze strany státu je značně rozdílné. Je tedy docela dobře možné, že když jeden utratí 14 597 Kč, zbyde mu disponibilních dalších 14 000 Kč a jinému při útratě 14 597Kč zbydou na měsíc 4 000 Kč.

35. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

36. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 17.5.2023 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

37. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

38. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

39. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

40. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

41. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

42. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

43. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu.

44. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

45. Žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného stran jeho výdajů spokojila pouze se statickými daty, ačkoliv měla k dispozici běžný účet žalovaného, který sama vedla a odkud mohla uvedené informace snadno a přehledně získat. Ostatně ani soudu tuto možnost nezprostředkovala a omezila se pouze na prokazování příjmové stránky žalovaného. Žalovaný nepochybně měl nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb a v květnu 2023 činil rozdíl mezi příjmy a výdaji na účtu žalovaného 24,90Kč přesto, že žalovaný načerpal neúčelový úvěr ve výši 202 404,05 Kč.

46. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně vycházela toliko z informací o výdajích získaných od žalovaného a dále ze statistických dat, která nemohla spolehlivě vystihnout poměry žalovaného jako invalidního důchodce 2. stupně s příjmem od ČSSZ a závislého na státním sociálním systému dávek v nouzi. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru (zde 6 716 Kč po dobu 10let). Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že původní žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

47. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy žalovaného zavázal k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že žalovaný úvěr v tvrzené výši vyčerpal, ale zároveň dle žalobkyně do zesplatnění úvěru poskytl splátkami celkem částku ve výši 44 322,87Kč. Za daného stavu věci soud výrokem I. přiznal žalobkyni částku rozdílu 410000Kč – 44 322,87Kč a ostatní v žalobě požadované částky z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy zamítl výrokem II.

48. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 47 404,77 Kč, po zaokrouhlení 47 405 Kč, přičemž tato částka představuje 82 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 91 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 9 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 20 095 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 401 889,25 Kč sestávající z částky 9 940 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 31 170 Kč ve výši 6 545,70 Kč.