30 C 49/2020

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 10 269 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 500 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 012,57 Kč za období od 13. 12. 2017 do 26. 3. 2020 z částky 5 500 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% z částky 5 500 Kč od 27. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 4 769 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladu řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 26.3.2020 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že poskytla žalovanému úvěr v částce 5 500 Kč na základě smlouvy uzavřené elektronickými prostředky komunikace na dálku dne 14. 11. 2017, ve které se žalovaný zavázal, že poskytnutý úvěr splatí nejpozději do 12. 12. 2017 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 019 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne 14. 11. 2017 převodem na účet číslo [bankovní účet]. Žalovaný úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru ve stanovené době žalobkyni neuhradil. Žalobkyni tak vznikl kromě nároku na vrácení jistiny úvěru ve výši 5 500 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 019 Kč rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po splatnosti, tedy od 13. 12. 2017 do zaplacení. Úrok ve výši 1 012,57 Kč byl vypočítán v zákonné výši 8,05 % ročně z částky 500 Kč od 13. 12. 2017 z 26. 3. 2020. Podle čl. IX.

1. A. Smlouvy o úvěru vznikl žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 5 500 Kč od 13. 12. 2017 z 26. 4. 2019 v celkové výši 2 750 Kč. Žalobkyně uplatnila nárok na smluvní pokutu v souladu s § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru vždy do výše poloviny poskytnuté jistiny. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky e-mailovou zprávou, kdy zasílání zpráv prostřednictvím e-mailu bylo mezi žalobkyní a žalovaným sjednáno v čl. 14 .2.1 smlouvy o úvěru a je považováno za rovnocenné doručování v listinné podobě.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, své stanovisko k věci soudu nesdělil.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti soud zjistil, že žalovaný se smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 14.11.207 zavázal splatit jednorázový a bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 5 500 Kč po uplynutí doby 28 dnů s roční úrokovou sazbou 430,68 % z roční procentní sazbou nákladů na úvěr ve výši 4032 %, kdy celková splacená částka měla činit 7 317,10 Kč Smlouva nebyla žalovaným podepsána. Ve smlouvě neuvedl žalovaný číslo svého běžného účtu. Smlouva neobsahuje žádné údaje, které by svědčily o splnění zákonné povinnosti věřitele zkoumat před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet.

4. Z potvrzení o platbě [právnická osoba] soud zjistil, že banka potvrdila, že dne 14. 11. 2017 byla na účtu č. [bankovní účet] zaúčtována platba 5 500 Kč na protiúčet číslo [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo].

5. Z e-mailové zprávy ze dne 25. ledna 2020 soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně odeslala žalovanému na e-mail: [email], který žalovaný uvedl do smlouvy o spotřebitelském úvěru, výzvu k úhradě dluhu a předžalobní upomínku, kdy žádala o zaplacení částky ve výši 15 757,38 Kč, a to ve lhůtě do sedmi dnů ode doručení této výzvy.

6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

7. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 14.11.2017 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle ust. § 104 z.č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Žalobkyně sama uvedla, že smlouva byla uzavřena distančně prostřednictvím webových stránek žalobkyně. Zákon užívá za tím účelem termín:„ ..K uzavření smlouvy byly využity prostředky komunikace na dálku“. (§§ 1841-1851 o.z.).

8. Podle ust. § 562 odst. 1 o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

9. To však není tento případ, neboť k uzavření smlouvy o úvěru došlo prostřednictvím prostředků komunikace na dálku vyplněním formuláře na internetových stránkách a osoba, která uvedené údaje žalobkyni poskytla, nemusí být vůbec totožná se skutečným majitelem účtu ani s osobou, jejíž údaje byly k vyplnění smlouvy o úvěru využity. Uvedená forma nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje (mimo jiné) bez uznávaného elektronického podpisu, resp. jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek.

10. Podle ust. § 110 odst. 1 z.č. 257/2010 Sb. neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

11. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle ust. § 86 odst. 2, z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle ust. § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala na základě shora uvedených tvrzení a soudem provedených listin, že smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřela s žalovaným písemně, když rovněž neprokázala, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, považoval soud v intencích ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. za použití obecného ustanovení § 588 o.z. smlouvu o úvěru za neplatnou a přiznal žalobkyni podle shora uvedených ustanovení o vydání bezdůvodného obohacení částku ve výši 5 500Kč, včetně zákonného úroku z prodlení, a k dalším smluvním ujednáním nepřihlížel, čemuž odpovídá výrok II. tohoto rozsudku.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku žádnému z účastníků.