30 C 50/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 22 754,70 Kč s příslušenstvím ( úvěr ),

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 19 650 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 650 Kč od 7. 5. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 275,90 Kč za období od 27. 11. 2023 do 3. 5. 2024, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky kapitalizovaného úroku ve výši 4 420 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 104,7 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 701,36 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta se sídlem v , adresa, .

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 25. 11. 2024 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, IČO: , IČO, , poskytla na základě smlouvy o úvěru ze dne 2. 11. 2023 žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit ve výši 24 320 Kč do 26. 11. 2023. Žalovaná o úvěr požádala na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně www., název, .cz, kdy vyplnila požadované registrační údaje v rámci dokončení žádosti provedla tzv. verifikační platbu, kterou odeslala z osobního bankovního účtu vedeného na její jméno na účet žalované. Verifikační platba slouží k prokázání totožnosti žalované, k ochraně jejích osobních údajů před zneužitím a je jí dokončená žádost o úvěr. Po dokončení žádosti obdržela žalovaná předsmluvní informace o úvěru. Na základě těchto informací právní předchůdkyně žalobkyně zahájila schvalovací proces, jehož součástí bylo nahlížení do registrů, jako je insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací a prověřování bonity žalované k posouzení její schopnosti splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žádost o úvěr byla žalované schválena a byla jí poskytnuta částka jistiny ve výši 20 000 Kč na účet, ze kterého dříve odeslala verifikační platbu. Dne , datum, byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena Rámcová smlouva o postoupení pohledávek. Na základě této smlouvy došlo k uzavírání jednotlivých dílčích smluv o postupování pohledávek. Mezi smluvními stranami bylo dále ujednáno, že o každém dílčím postoupení pohledávek bude vyhotoveno tzv. společné prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek, které rovněž obsahovalo seznam postupovaných pohledávek. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena dne , datum, . Žalovaná neuhradila dlužnou částku řádně a včas a vznikla jí tak povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, jak bylo uvedeno v odst. 4 třetí strany smlouvy a zároveň byla povinna zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním především za odeslání písemných upomínek. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkové částky úroky ve výši 27 215 Kč, která se skládala z nesplacené jistiny ve výši 19 650 Kč, splatného úroku ve výši 4 320 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 3 145 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. žalobkyně rovněž požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 275,90 Kč za období ode dne prodlení po splatnosti závazků, které od 27. 11. 2023 do 3. 5. 2024, kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupena jistina pohledávky ve výši 19 650 Kč. Dále požadovala žalobkyně zákonný úrok z prodlení ve výši určené datum splatnosti pohledávky od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, které od 7. 5. 2024 z jistiny ve výši 19 650 Kč. Nad rámec všech shora uvedených nároků požadovala žalobkyně i náhradu za účelně vynaložené náklady mimosoudní vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč. Nesplacená část smluvní pokuty byla na žalobkyni převedena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, ve výši 3 145 Kč. Po revizní přepočtu smluvní pokuty žalobkyně po žalované požadovala smluvní pokutu ve výši 3 104,70 Kč počítané ode dne následujícího po dni splatnosti to je od 27. 11. 2023 z dlužné jistiny pohledávky ve výši 19 650 Kč do 3. 5. 2024.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalovaná uzavřela dne 27.10.2023 s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, smlouvu o úvěru elektronicky za pomoci komunikačních prostředků na dálku. Uvedená smlouva byla změněna dodatkem číslo , hodnota, ke smlouvě ze dne 2. 11. 2023 a týkala se změny celkové částky poskytnuté jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, která měla být splacena ve výši 24 320 Kč do 26. 11. 2023, což odpovídalo původnímu znění smlouvy ze dne 27. 10. 2023.

4. Výpisem z účtu číslo , č. účtu, soud zjistil, že 25. 9. 2023 na tento účet byla zaúčtována platba od žalované ve výši 0,01 Kč.

5. Výpisem z účtu číslo , č. účtu, soud zjistil, že dne 27. 10. 2023 z tohoto účtu odešla na účet , č. účtu, okamžitá platba ve výši 3 000 Kč.

6. Výpisem z účtu číslo , č. účtu, soud zjistil, že dne 27. 10. 2023 z tohoto účtu odešla na účet číslo , č. účtu, okamžitá platba ve výši 3 000 Kč.

7. Výpisem z účtu číslo , č. účtu, soud zjistil, že dne 1. 11. 2023 z tohoto účtu odešla na účet číslo , č. účtu, okamžitá platba ve výši 5 000 Kč.

8. Výpisem z účtu číslo , č. účtu, soud zjistil, že dne 2. 11. 2023 z tohoto účtu odešla na účet číslo , č. účtu, okamžitá platba ve výši 3 200 Kč.

9. Výpisem z účtu číslo , č. účtu, soud zjistil, že dne 2. 11. 2023 z tohoto účtu odešla na účet číslo , č. účtu, okamžitá platba ve výši 1 700 Kč.

10. Výpisem z účtu číslo , č. účtu, soud zjistil, že dne 2. 11. 2023 z tohoto účtu odešlo na účet číslo , č. účtu, okamžitá platba ve výši 4 100 Kč.

11. Dopisem ze dne 6. 6. 2024 soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovanou na to, že se stala majitelem pohledávky, která vznikla u společnosti , právnická osoba, a požádala, aby uhradila částku ve výši 27 456,60 Kč ve lhůtě nejpozději do 24. 6. 2024.

12. Předžalobní výzvou ze dne 17. 10. 2024, soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 27 215 Kč ve lhůtě nejpozději do 31. 10. 2024.

13. Podacím archem ze dne 21. 10. 2024 měl soud za prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalované odesílána doporučená pošta.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel na základě této smlouvy projevila svoji vůli postupovat pohledávky za svými klienty na žalobkyni – postupníka, a to na základě jednotlivých dílčích smluv.

15. Společným prohlášením smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že dne , datum, byla na základě rámcové smlouvy a způsobem v ní sjednaným uzavřena jednotlivá dílčí smlouva o postoupení pohledávek, nejen základě byly na postupníka postoupeny pohledávky za dlužníky ze smluv o spotřebitelském úvěru. Ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou měla pořadové číslo , hodnota, byla postupována ve výši 27 215 Kč.

16. Dopisem ze dne 20. 5. 2024 soud zjistil že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , oznamovala žalované postoupení pohledávky na žalobkyni a oznamovala jej i výši pohledávky k datu postoupení ve výši 27 215 Kč.

17. Právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované a na základě elektronické žádosti žalované, zaslané prostřednictvím webových stránek na adrese www., název, .cz žalované postupně od 27.10.2023 do 2.11.2023 poskytla v částkách, jak bylo shora uvedeno, celkem 20 000 Kč. Žalovaná ke dni splatnosti 26. 11. 2023 žalobkyni poskytnutý úvěr ve výši 24 320 Kč nevrátila. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně byla v tomto sporu se žalovanou aktivně legitimována.

18. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

19. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 27. 10. 2023 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1. 12. 2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

26. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu.

27. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda původní žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

28. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalované nezajímala o její příjmy a výdaje. Žalovaná nepochybně měla nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb. Tyto bylo třeba zjistit a ověřit. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při posouzení její úvěruschopnosti s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že původní žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

29. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy žalovanou zavázal k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení spočívající v nezaplacené jistině ve výši 19 650Kč a ostatní nároky vyplývající z neplatné smlouvy výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 701,36 Kč, přičemž tato částka představuje 72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 86 % a úspěchu žalované v rozsahu 14 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 911 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 754,70 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.