30 C 52/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 21 589 Kč s příslušenstvím ( úvěr )

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 18. 6. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 6 589 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 589 Kč od 18. 6. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 926,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem v , adresa, .

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 6. 11. 2024 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla dne 18. 5. 2023 úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 17. 6. 2023. Předmětem žalobního návrhu se stala pohledávka nesplacené jistiny ve výši 15 000 Kč poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 145,16 Kč a úroku ve výši 443,84Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala úvěry prostřednictvím své webové stránky www., název, .cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním svých osobních údajů a podal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, byl žalovanému zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalovaný odsouhlasil znění smlouvy verifikačním kódem ve formě SMS. Tímto žalovaný návrh smlouvy akceptoval a právní předchůdkyně žalobkyně úvěr žalovanému vyplatila dne 18. 5. 2023 na bankovní účet žalované číslo , č. účtu, . Žalovaný byl lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, BRKI, NRKI EUCB, na základě skutečností zjištěných z těchto lustrací nedošlo k důvodným pochybnostem ohledně platební schopnosti žalovaného a jeho žádosti o úvěr bylo vyhověno. Dluh žalovaného vyplývající ze shora uzavřené úvěrové smlouvy byl postoupen smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na společnost , právnická osoba, . a následně smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou téhož dne, postoupila společnost , právnická osoba, . pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Celková výše nároku žalobkyně činila celkem 21 589 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, měl soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 18. 5. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru a že žalovaný uvedl právní předchůdkyni žalobkyně své jméno a příjmení, rodné číslo, číslo OP, trvalý pobyt, e-mail, telefon, číslo účtu: , č. účtu4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč s úrokovou sazbou 36 % ročně, který měl být splatný do 30 dnů od odeslání finančních prostředků žalovanému. Jednorázová výše splátky měla činit 20 359,97 Kč celková výše poplatku za sjednání úvěru měla činit 4 916,13 Kč, úrok byl sjednán ve výši 443,84 Kč.

5. Z potvrzení o platbě vystaveném , právnická osoba, . ze dne 25. 9. 2024 soud zjistil, že dne 18. 5. 2023 byl z účtu právní předchůdkyně žalobkyně číslo účtu: , č. účtu, odeslána platba ve výši 15 000 Kč na účet č.: , č. účtu, .

6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby soud zjistil, že dne 20. 9. 2024 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení celkové částky ve výši 48 451,56 Kč ve lhůtě do tří dnů na bankovní účet ve výzvě uvedený.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 9. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně společnosti , právnická osoba, byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni.

8. Podacím lístkem ze dne 20. 9. 2024 měl soud za prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalovaného odesílána doporučená pošta.

9. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky v počtu 372 kusů v celkové hodnotě 8 892 959,56 Kč a žalobkyně jako postupník tyto pohledávky za stanovených podmínek v rámcové smlouvě ze dne , datum, , přijala.

10. Přílohou postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným měla převodní číslo , hodnota, .

11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Žalovaný obdržel dne 18. 5. 2023 od právní předchůdkyně žalobkyně na svůj účet částku ve výši 15 000 Kč. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť o tom nesvědčily žádné listiny, které by žalobkyně připojila k podané žalobě. Tvrzená skutečnost, že právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného lustrací z veřejně dostupných databází, nebyla v řízení prokázána. K postoupení pohledávky došlo přímo mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, nikoliv přes tzv. přechodného věřitele společnost , právnická osoba, . a to jednak podle Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , která předvídala uzavření dílčích smluv o postoupení pohledávek, přičemž tato dílčí smlouva byla uzavřena dne , datum, . Žalobkyně byla v řízení aktivně legitimována.

12. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

13. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 18.5.2023 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

20. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného).

21. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda původní žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

22. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalované nezajímala ani o její příjmy ani o její výdaje ani o její předcházející závazky. Žalovaný nepochybně měl nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb. Tyto bylo třeba zjistit a ověřit. Právní předchůdkyně žalobkyně na svoji zákonnou povinnost rezignovala. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že původní žalobkyně i přesto žalované úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

23. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy žalovanou zavázal k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 15 000 Kč, včetně příslušenství představovaného úrokem z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o.z. Ostatní nároky byly v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuty.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, co do 70 % a žalovaná co do 30% nárok na náhradu nákladů řízení v částce 926,40 Kč, které představují 40% nákladů úspěšného účastníka. Tyto náklady by se skládaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce 864 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 589 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.