30 C 60/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 66 017,79 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 233,65 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 233,65 Kč od , datum, do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 591,70 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 51 784,14 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 51 784,14 Kč od , datum, do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 296,05 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 9 616,17 Kč a co do úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 63 183,79 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne , datum, domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne , datum, Smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo , hodnota, . Z této úvěrové smlouvy načerpal žalovaný celkem částku ve výši 163 106 Kč a na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 148 872,35 Kč. Žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, a proto žalobkyně využila svého oprávnění zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Ke dni sepisu žaloby evidovala žalobkyně za žalovaným pohledávku ve výši 66 017,79 Kč, která se sestávala z neuhrazené jistiny ve výši 63 183,79 Kč, poplatku ve výši 195 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 2 039 Kč. Příslušenství pak představoval úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 9 616,17 Kč představovaný ve výši 26,28 % ročně ode dne následujícího po zesplatnění tj. od , datum, do , datum, z částky 63 083,79 Kč, dále úrok ve výši 26,28 % ročně od , datum, do zaplacení z částky 63 083,79 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 1 887,75 Kč kapitalizovaný od patnáctého dne po zesplatnění úvěru z jistiny a případných poplatků a smluvních pokut do dne sepsání žalobního návrhu, úrok z prodlení v zákonné výši od , datum, z částky 66 017,79 Kč do zaplacení.

2. Žalobkyně uvedla, že zákonnou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele splnila zejména kontrolou v několika registrech nebo dostupných databázích výpočtem tzv. MLS, tedy částky, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbyde a do její výše je tak možno maximálně zatížit klienta splátkou úvěru a důsledným zjišťováním kreditního skóre klienta.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

4. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalovaný uvedl žalobkyni číslo svého občanského průkazu, státní příslušnost, číslo mobilního telefonu, mailovou adresu, rodinný stav, počet dětí, vzdělání, typ bydlení a kontaktní adresu. Dále uvedl, že je zaměstnán od 09/2020 s příjmem okolo , částka, u , právnická osoba, , , adresa5. Kartou klienta soud zjistil, že žalobkyně registrovala žádost žalovaného o revolvingový úvěr s výší 90 000Kč, který schválila dne , datum, , přičemž vycházela z jeho příjmu ve výši , částka, a nákladů na domácnost ve výši , částka, . V kartě klienta rovněž vyznačila, že se dotazovala do BRKI, NRKI, ISIRU, CEE a MVCR.

6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil celkem 148 872,35 Kč.

7. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný má 4 ukončené splátkové úvěry.

8. Dopisem ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru částkou ve výši 71 574,58 Kč ve lhůtě nejpozději do 14 dní od sepsání výzvy.

9. Podacím archem , právnická osoba, ze dne , datum, měl soud za prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalovaného odesílána doporučená pošta.

10. Z dopisu ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky ve výši 74 216,47 Kč ve lhůtě do , datum, s tím, že jej upozornila na podání žaloby, pokud lhůta marně uplyne.

11. Podacím archem , právnická osoba, ze dne , datum, měl soud za prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalovaného odesílána doporučená pošta.

12. Z přehledu pohybů na účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od srpna 2021 do října 2021 soud zjistil, že součet všech příchozích transakcí činil , částka, zatímco součet všech odchozích transakcí činil , částka, . Zůstatek za tři uvedené měsíce byl , částka, .

13. Z přehledu pohybů na účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od srpna 2021 do října 2021 soud zjistil, že dne , datum, obdržel mzdu ve výši , částka, a dne , datum, z účtu vybral v hotovosti , částka, .

14. Z přehledu pohybů na účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od srpna 2021 do října 2021 soud zjistil, že dne , datum, obdržel mzdu ve výši , částka, a téhož dne vybral v hotovosti , částka, .

15. Z přehledu pohybů na účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od srpna 2021 do října 2021 soud zjistil, že dne , datum, obdržel žalovaný mzdu , částka, a téhož dne vybral , částka, .

16. Z přehledu pohybů na účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od srpna 2021 do října 2021 soud zjistil, že další příjmy na účet žalovaného tvořily platby od Úřadu práce v , adresa, , a to ve výši , částka, v srpnu 2021, , částka, v září a , částka, v říjnu 2021.

17. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu, na základě které mohl žalovaný čerpat revolvingový úvěr, prostřednictvím kreditní karty. V průběhu trvání úvěrového vztahu načerpal žalovaný celkem 163 106 Kč a splatil 148 872,35 Kč. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když se zajímala o stránku jeho příjmů, lustrovala žalovaného v registrech ohledně dalších závazků a ohledně výdajů počítala s normativními náklady na bydlení, započítala životní minimum žalovaného i jeho dítěte výši splátky schvalovaného úvěru a dospěla k závěru, že disponibilní prostředky jsou dostatečné. Žalovaný byl zaměstnán s průměrnou měsíční mzdou za období od srpna 2021 do října 2021 ve výši , částka, . Kolik činily ve skutečnosti jeho výdaje na bydlení, stravu a výživné nebylo možné zjistit, neboť žalovaný vždy poté, co obdržel bezhotovostně částku mzdy na svůj účet vybral částku mzdy v desítkách tisícikorun v hotovosti a z účtu tak nemohlo být zjištěno jaké jeho výdaje ve skutečnosti jsou. Zůstatek na účtu za tyto tři měsíce roku 2021 činil , částka, , což je méně než splátka úvěru.

18. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

19. V daném případě měla být smlouva sjednána dne , datum, tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne , datum, . Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle ust. § 588 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

26. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

27. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Ačkoli tedy byla úvěrová smlouva uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v § 87 odst. 1 z. s. ú. zakotvuje relativní neplatnost úvěrové smlouvy při nesplnění této povinnosti (jíž se žalovaný nedovolal), je třeba vycházet z účelu této úpravy neplatnosti, kterým není pouze ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu žalovaného.

28. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

29. Žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného stran jeho výdajů spokojila toliko s obecnými údaji, že výdaje činí zřejmě jen normativní náklady bydlení a životní minimum a na ověřování pravidelných a nezbytných výdajů rezignovala. Žalovaný nepochybně měl nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb svých a svých dětí. Tyto bylo třeba zjistit a ověřit. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně vycházela toliko z nedoložených informací o výdajích získaných z obecných zdrojů a nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Zde žalobkyně mohla zapracovat do svého rozhodovacího procesu, že zůstatek na účtu činil v průběhu třech měsíců , částka, . Tím, že žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

30. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy by žalovaného zavázal k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že žalovaný úvěr v tvrzené výši vyčerpal a zaplatil částku ve výši 148 872,35 Kč. Za daného stavu věci soud přiznal žalobkyni částku rozdílu mezi vyčerpanou a zaplacenou částí a ostatní nároky vyplývající z neplatné smlouvy výrokem II. zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení, neboť obsahem spisu nebylo prokázáno, že by mu nějaké náklady v řízení vznikly.